Při své misi, která má zmapovat okolní vesmír, nasnímá teleskop Euclid bezpočet vzdálených galaxií. V listopadu 2023 a květnu 2024 se svět mohl seznámit s kvalitou těchto snímků, které zachycovaly různé objekty – od blízkých mlhovin po vzdálené kupy galaxií. Na pozadí všech těchto snímků však byly stovky tisíc vzdálených galaxií. V průběhu dalších šesti let bude Euclid podle odhadů posílat dennodenně na Zemi zhruba 100 GB dat. To je opravdu hodně a pokud je má popisovat pouze člověk, tak to bude hodně náročné. Proto ESA a konsorium kolem teleskopu Euclid navázalo spolupráci s Galaxy Zoo. Jedná se o projekt na platformě Zooniverse pro veřejnost, která chce pomoci vědě. Tady mohou zájemci pomoci klasifikovat tvary galaxií.
Zdroj: https://www.esa.int/
Mise Euclid začne v roce 2025 zveřejňovat katalogy dat pro vědeckou komunitu. Ovšem už nyní může libovolný dobrovolník z projektu Galaxy Zoo nahlédnout na dříve nespatřené snímky z teleskopu. První soubor dat, který obnáší desítky tisíc galaxií vybraných z více než 800 000 snímků již byly na platformě zpřístupněny a nyní se čeká, až je dobrovolníci pomohou klasifikovat. Pokud se do projektu zapojíte, odměnou vám bude vědomí, že Vaše oči spočinou na nejnovějších snímcích z Euclidu. A nejen to – můžete být vůbec prvním člověkem, který danou galaxií uvidí na snímku.
Projekt Galaxy Zoo byl spuštěn v roce 2007, když vyzval veřejnost k pomoci s klasifikací tvarů milionů galaxií na snímcích ze Sloan Digital Sky Survey. V uplynulých 17 letech zůstala Galaxy zoo v provozu a přivítala na 400 000 lidí, kteří klasifikovali tvary galaxií z různých projektů a teleskopů včetně Hubbleova nebo Webbova. Tyto klasifikace jsou nejen užitečné pro svůj okamžitý vědecký potenciál, ale také pro trénování algoritmů umělé inteligence. Kdyby se totiž algoritmy od lidí nenaučily, jak mají klasifikovat galaxie, měly by s tím velké problémy. Společně ale lidé a AI mohou přesně klasifikovat bezpočet galaxií.
Zdroj: https://www.esa.int/
V rámci platformy Zooniverse vznikl AI algoritmus ZooBot, který nejprve prochází snímky z Euclidu a označí ty jednodušší galaxie, ke kterým má z předešlých galaktických průzkumů již dostatek příkladů. Když si ZooBot není jistý klasifikací galaxie, nejčastěji z důvodu jejího slabého jasu, či komplexního tvaru, ukáže ji lidským dobrovolníkům na Galaxy Zoo, kteří galaxie roztřídí a tím pomohou ZooBotovi se učit. Zájemcům z řad veřejnosti budou prezentovány obrázky a budou jim kladeny dotazy jako „Je tato galaxie kruhová?“ nebo „Jsou zde náznaky spirálních ramen?“
Poté, co bude ZooBot vytrénován na datech z dobrovolnické klasifikace, bude integrován do katalogů teleskopu Euclid, kde se pustí do detailní klasifikace stovek milionů galaxií, čímž vznikne zatím největší vědecký katalog, který umožní přelomové vědecké objevy. Projekt dobrovolnické klasifikace využívá digitální platformu ESA Datalabs, která generuje velké množství výřezů galaxií ze snímků pořízených teleskopem Euclid.
Přeloženo z:
https://www.zooniverse.org/
Zdroje obrázků:
https://upload.wikimedia.org/…Universe_ESA24697255.jpeg
https://www.esa.int/…/Euclid_Galaxy_Zoo_galaxies_to_classify.jpg
https://www.esa.int/…/Euclid_s_view_of_the_Perseus_cluster_of_galaxies.jpg
Tu ma napadol námet na článok (prípadne sériu článkov):
Ako sa dáta prenášajú z jednotlivej sondy (teleskopu)? A hlavne ako sú archivované? Ako sa pracuje s takým ohromným množstvom dát.
Prípadne ako tomu bolo v 60-tych, 70-tych rokoch. Vtedy nemali také úložné kapacity ako dnes.
Díky za tip, občas se o tohle téma lehce otřeme u nějakého projektu, ale nejsem si jistý, zda by se nám podařilo dát dohromady informace čistě na toto téma do podoby čtivého článku. Ale zamyslíme se nad tím.
Skvělý nápad! Jestli se dají sbírat hlasy na podporu, tak se hlásím všema deseti! 😀
Se čtivostí, myslím, problém nebude – obzvlášť když se začne v analogových dobách s dobrodružným sběrem padajících pouzder s filmy apod. Další otázky mě pak napadají:
* jak se archivovaly analogové filmy, jsou např. k mání originály, které by se daly oscanovat dnešními lepšími technologiemi? (v archivnictví se to tak dělá)
* jaké jsou příklady různě dostupných dat? Myslím úplně veřejná, poloveřejná pro členy „vědecké obce“ (a jak se pozná, že v ní jsem), neveřejná a proč atp. Samozřejmě kromě vojenských, ty jsou úplně mimo.
* a jak se v tom pak vědci vyznají? – to by mohlo být na několik dílů, pokud – a to myslím v nejlepším slova smyslu – zapojíte i pana Škorpíka 🙂
* např. jak je časté, že z dat mise určené pro nějaký program někdo publikuje úspěšný článek na úplně jiné téma, příp. zkombinuje data z vícero misí? Příklady?
* archivuje se všechno i v původní formě nebo na to už není prostor? Myslím samozřejmě vědecké mise, ne vysílání satelitní TV 🙂
* a pokud na to prostor není (což by mě nepřekvapilo), jak se postupuje?
* existuje zpětná vazba od vědců? Tj. na základě zpracovaných dat a novinek z nich, můžou přeprogramovat další plán družicového snímání na získání dat, která se teď nově jeví důležitější? Myslím, že se to dělá u Hubble, ale jinde?
* jak moc se řeší návazné mise, tj. po nových objevech že vyplyne potřeba dosud neuvažovaného snímání
* a jak se všichni dohodnou? Téma na možná deset dílů 🙂
To je jenom špička ledovce, základní témata, co mi vrtají hlavou už dlouho. Přijdete určitě s mnoha dalšími. Je to podle mě ohromně zajímavé téma, protože co může být víc než vědět, „k čemu to celé je“? Jak se jednotlivé „kostičky lega“ skládají do sebe, jak na sebe programy navazují, jak se líhnou nové myšlenky… Podle mě úplně super!