Březen byl pro tým pracující na základně Starbase neskutečně nabitý a jinak tomu nebude ani v dubnu a květnu. I když tentokrát další díl seriálu přichází dříve, než je zvykem, troufnu si již teď tvrdit, že se bude jednat o ten nejdelší, který jsem napsal. Na probrání toho máme totiž opravdu spoustu. Od třetího integrovaného letového testu, přes přípravu prototypů Starship S29 a Super Heavy B11 až po úplně novou Muskovu prezentaci o novinkách v programu Super Heavy Starship. Začněme ale bezesporu tou největší událostí března, tedy startem Super Heavy B10 se Starship S28.
Na 14. března ve 13:00 našeho času byl naplánován již třetí start největší, nejsilnější a nejtěžší rakety, kterou kdy lidstvo stvořilo. Ovšem počasí startu v tento den úplně nepřálo. Problémy způsoboval především vítr, který se chvílemi velmi blížil nastaveným limitům pro zrušení startu. To ale nebyl jediný problém. Ten druhý (daleko smutnější) je nám velmi dobře známý již od suborbitálních testovacích skoků prototypů SN8 – SN15. Řeč není samozřejmě o ničem jiném, než o lidech na svých lodích, kteří se přijeli na start podívat. Ti často nerespektují uzavřené zóny a proto se do nich vypraví a následně se diví, že k nim během chvíle dorazí pobřežní stráž. Poté co byly lodě vyhnány z uzavřené oblasti a meteorologové našli ve startovním okně období, kdy je start možný, mohlo ve 13:34 našeho času (34 minut po původním termínu startu) dojít k zahájení tankování, které trvalo pouze 50 minut. Toto zrychlení bylo umožněno díky úpravám palivové farmy a příslušné pozemní infrastruktury. V praxi to tedy znamená, že se do Super Heavy Starship každou sekundu natankuje 1,5 tuny pohonných látek.
Za zmínku také stojí přeskočení pozastavení odpočtu v čase T-40 sekund, které se provádělo při prvním a druhém integrovaném letovém testu. Při něm řídící středisko provádělo poslední kontroly všech systémů, což už ale nejspíš není potřeba. Ke startu samotnému došlo ve 14:25 našeho času a opět se nám naskytl pohled na pomalu se zvedající 121,3 metru vysoký válec plný metanu a kyslíku, který za sebou táhl ohnivý ocas s délkou téměř 250 metrů. Super Heavy Starship i tentokrát odstartovala na první pokus, což je u stroje této složitosti naprosto fascinující výkon.
Vzestupná fáze probíhala (stejně jako při druhém letu) bez jakýkoliv problémů a tentokrát jsme měli díky čtyřem terminálům pro komunikaci se sítí Starlink umístěných na špičce Starship S28 po celou dobu letu nádherné záběry přímo z rakety. V čase 02:48 po startu došlo úspěšně k oddělení Starship od Super Heavy za pomoci Hot-stagingu, tedy metody, kdy se motory na Starship zažehávají v době, kdy je stále připojena k Super Heavy. Po oddělení obou částí následoval zážeh deseti středových motorů na Super Heavy, které ji otočily proti směru letu a po zhruba minutě činnosti změnily směr letu Super Heavy, která se tak začala vracet k pobřeží. V tomto bodě se při minulém letu objevily potíže, jelikož Super Heavy B9 se začaly kvůli ucpaným filtrům kyslíku postupně vypínat motory až nakonec jeden z nich selhal za provozu, což způsobilo roztrhání motoru a vážné strukturální poškození rakety, až se následně rozpadla.
Tento scénář se tentokrát nakonec neopakoval a po konci zpětného zážehu se B10 začala zvolna snášet zpět k povrchu. Zvolna to ovšem bylo pouze prvních pár desítek kilometrů. Čím více se dostávala do hustších vrstev atmosféry, tím více ztrácel letový počítač kontrolu nad celým strojem. Ve výšce 5 kilometrů nad povrchem roštová kormidla úplně ztratila kontrolu nad sestupující Super Heavy, která se pokusila o zážeh motorů Raptor na simulaci přistávacího manévru, ovšem z původního plánu využít pro brždění osm motorů se povedlo na krátkou chvíli zažehnout pouze dva, přičemž jeden z nich vypadl krátce po náběhu. Podle oficiálního vyjádření SpaceX se Super Heavy B10 rozpadla ve výšce 462 metrů nad povrchem a to stále při rychlosti přesahující 1 100 kilometrů za hodinu.
Tímto končí příběh Super Heavy B10, ovšem vstříc transatmosferické dráze se pod tahem šesti motorů Raptor stále řítí Starship S28, která bez problémů dosáhla plánované dráhy a v čase T+ 08:35 vypnula své motory. Během letu měla ověřit hned několik technologií. Tou první byla demonstrace otevírání a zavírání dveří nákladového prostoru. Co se týče otevření dvířek, to na první pohled vypadalo bez problému, ovšem při zavírání sebou dveře trhly a jakoby odskočily. S velkou pravděpodobností se tak dveře nepodařilo správně zavřít.
Jako další se měla demonstrovat schopnost přečerpávání pohonných látek mezi nádržemi ve stavu mikrogravitace. Jde o nezbytnou součást celého programu Artemis, protože bez této schopnosti nebude možné na oběžné dráze dotankovat lunární lander v podobě upravené lodi Starship, který se tak stane nepoužitelným. Podle oficiálního vyjádření SpaceX Starship S28 přečerpávání zahájila, ovšem to je vše, co je oficiálně potvrzeno. Ovšem už jen samotný fakt, že bylo použito slovo zahájila, nikoliv provedla, lze předpokládat, že nastal problém a ne jen u toho.
Podle původního plánu měla S28 provést zážeh motoru Raptor a demonstrovat tak schopnost opětovného zážehu v kosmickém prostoru. Ten byl ale nakonec vynechán kvůli příliš velké rotaci lodi. Tu nejspíše způsobila porucha manévrovacího systému a Starship ji nebyla schopna zastavit. Tato situace ale neměla za následek pouze vynechání zážehu, ale i vstup lodi do atmosféry v naprosto špatné orientaci, přičemž dále pokračovala v otáčení, které ani klapky ve velmi řídké atmosféře nedokázaly zastavit. Jak si můžete prohlédnout na níže odkazované velmi povedené animaci na základě dat z infografiky, kamer nebo pohybu klapek, v některých momentech Starship dokonce do atmosféry vstupovala motorovou sekcí napřed, což by se rozhodně dít nemělo. Jak jsem ale zmínil, animace vychází z infografiky a poté ze záběrů kamer. Díky terminálům Starlink na těle Starship jsme mohli v přímém přenosu sledovat vstup Starship do atmosféry. Naskytl se nám opravdu jedinečný a nevídaný pohled, který v přímém přenosu jen tak někde neuvidíte. Každopádně cesta Starship S28 končí zhruba po 49 minutách letu rozpadem lodi nad Indickým oceánem.
Starship re-enter Earth's atmosphere, real & 3D views.@elonmusk #SpaceX #Starship pic.twitter.com/9kpxY7eDyG
— POCKN (@Pockn_CG) March 16, 2024
Než se ale vrhneme na Muskovu prezentaci, shrneme si nejdříve přípravu prototypů a startovní rampy na čtvrtý integrovaný letový test. Co se týče rampy, tak na ní od posledního letu byla provedena vylepšení, přičemž tím nejzásadnějším pro budoucí starty je výměna hydraulického aktuátoru na ramenech Chopsticks. Zatím pouze jednoho, konkrétně na levém ramenu z pohledu od věže, které bylo v minulých dnech otestováno. V budoucnu by mělo samozřejmě dojít k výměně aktuátoru i na pravém rameně. Chopsticks by díky tomu měly být schopny zvýšit rychlost pohybu ramen. V tomto případě šlo ale spíše pouze o vylepšení, protože již starý hardware umožňoval pokus o zachycení. Zajímavostí je, že ramena Chopsticks v současné době pracovala na méně než 50% svých možností a SpaceX ještě nikdy neotestovala maximální možnou rychlost pohybu do stran.
Mimo to bylo také vyměněno flexibilní potrubí na startovním stole, které vede od spodní hrany startovního stolu až k rychlospojce, sloužící pro tankování Super Heavy. Důvod výměny bylo jeho zničení (přetržení) při startu Super Heavy Starship na třetí integrovaný letový test. Na palivové farmě došlo také k odstranění další vertikální nádrže, kterou SpaceX zamýšlela využívat původně pro skladování metanu, přičemž se připravuje likvidace další nádrže. Na palivové farmě by poté zůstaly čtyři z původních osmi. Postupně se také do systému zapojují nové horizontální nádrže, které budou sloužit pro skladování kyslíku a dusíku. Situace se tak od dob, kdy se předpokládalo jejich využití výhradně pro skladování metanu, pravděpodobně změnila. Co se týče druhé orbitální rampy, tak v minulém článku jste si mohli přečíst, že SpaceX čeká na povolení využít malý pozemek o rozloze pouze 647 metrů čtverečních, který výrazně zasahoval do míst, kde má druhá rampa vzniknout a znemožňoval tak její stavbu. Toto povolení již ale SpaceX pravděpodobně obdržela, jelikož práce na zmíněném pozemku začaly a aktuálně probíhá příprava podloží pro stavbu.
Testovacímu areálu Massey se v našem seriálu moc často nevěnujeme, ovšem tentokrát uděláme výjimku. Z důvodu plánované demolice poslední suborbitální rampy, aby uvolnila místo pro druhou orbitální, která má ve Starbase vyrůst do konce roku 2025, se bude muset veškeré testování prototypů kosmických lodí Starship přesunout právě do Masseys. Zde už nějakou dobu vzniká testovací stanoviště, kde bude SpaceX moci provádět statické zážehy a nutno podotknout, že stavba probíhá velmi úctyhodným tempem. U této testovací rampy SpaceX zvolila jiný přístup, než u dosud využívané suborbitální rampy. Jelikož se Massey nachází na poměrně malém ostrůvku, je velmi důležité šetřit místem. Z toho důvodu je vše naskládáno co nejblíže k sobě a v případě stejného designu by mohly spaliny při zážehu způsobit poškození okolní infrastruktury. Proto SpaceX po dlouhé době vzala na milost příkop pro odvod spalin, který bude navíc vybaven vodním záplavovým systémem. Massey se v aktuální době využívá především pro kryogenní testování lodí Starship, ale i raket Super Heavy.
Nyní ale již k testování. Během března a dubna svými testy prošla jak Starship S29, tak Super Heavy B11, aneb sestava, která se vydá na další testovací let. Starship S29 podstoupila stejně jako S28 hned dva statické zážehy. První klasický, při němž bylo zažehnuto všech šest motorů Raptor proběhl 25. března. Krátce na to SpaceX na X potvrdila úspěšný zážeh. Jen o dva dny později přišel druhý zážeh, který měl demonstrovat opětovný zážeh Raptoru v kosmickém prostoru. Při něm se zažehl pouze jeden Raptor a pohonné látky byly čerpány z malých přistávacích nádrží. 29. března byla Starship S29 převezena zpět do výrobního areálu, kde aktuálně prochází posledními přípravami před letem.
2. dubna byla na startovní rampu pro změnu vyvezena Super Heavy B11, kterou čekal statický zážeh. K němu došlo po usazení na rampu 6. dubna a úspěšně se při něm zažehlo všech 33 motorů Raptor na dobu přibližně 8 sekund. Stejně jako u Starship S29 i zde SpaceX potvrdila úspěšný statický zážeh. Po něm následovalo sejmutí ze startovní rampy a následná cesta zpět do výrobního areálu kde dostane Hot-staging prstenec a stejně jako Starship S29 zde prochází závěrečnými přípravami před startem.
Po dlouhé době také můžeme říci, že se něco děje u rampy pro Super Heavy Starship v komplexu LC-39A na Floridě. Zde již nějakou dobu stálo všech šest nohou, na které se měl usadit startovní stůl. Ovšem během března byly všechny nohy odstraněny. Důvod toho kroku je neznámý, ovšem jelikož byl na Floridě ve výstavbě starší systém záplavy rampy, došlo pravděpodobně po zkušenostech získaných ve Starbase ke změně plánů. S největší pravděpodobností tak začne výstavba rampy znovu, tentokrát ale s novější verzí systému záplavy rampy. Podle Muskova vyjádření v prezentaci, o které bude ještě řeč, má společnost v plánu zprovoznit rampu v komplexu 39A do poloviny roku 2025.
Nyní již ale k samotné prezentaci. Na začátku Musk poblahopřál zaměstnancům Starbase ke všem úspěchům, které dokázali. Nutno dodat, že tempo vývoje základny je opravdu neuvěřitelné. 5. května to bude přesně 5 let od vůbec prvního testovacího skoku Starhopperu, který byl jištěný lany. Poposkočil tak přibližně do výšky jednoho metru, šlo tedy v podstatě o statický zážeh. Od té doby byly postaveny dvě suborbitální rampy a desítky prototypů, provedeny desítky tlakových testů, desítky statických zážehů, 9 testovacích skoků, byla od úplného základu vybudována orbitální startovní rampa, ze které se uskutečnily již tři starty největší, nejsilnější a nejtěžší rakety světa, která do budoucna ještě značně naroste. Stručně řečeno, tempo vývoje v Boca Chica je naprosto neskutečné a v současné době bezkonkurenční. Pouze pět let potřebovala SpaceX k tomu, aby z maličkých prototypů vytvořila největší kdy vyrobenou raketu a ze zelené louky nejfuturističtější raketovou základnu světa.
Musk také nastínil cíle pro čtvrtý integrovaný letový test. SpaceX by chtěla, aby se Starship S29 dostala do fáze vysokého tepelného namáhání a nakonec řízeně dopadla na hladinu oceánu, což Starship S28 nedokázala. Pro Super Heavy byl zvolen mnohem ambicióznější plán. Jak jste si v tomto článku mohli přečíst, Super Heavy B10 se v závěrečné fázi letu ani nepřiblížila plánovanému průběhu a již při dalším letu by se měla Super Heavy B11 pokusit o přistání na virtuální věži. Má tedy za cíl provést přibližovací manévr k neexistující věži a levitovat pár desítek metrů nad hladinou Mexického zálivu a provádět jemné manévry k udržení pozice, stejně jako kdyby přistávala naostro. Nezmínil však, jestli bude například Mechazilla na věži přijímat telemetrii z přistávající Super Heavy nad zálivem a zkusí si tak například zachytit virtuální Super Heavy. Pokud se toto povede podle představ, mohlo by již při pátém letu dojít k pokusu o záchyt na skutečné věži. Každopádně Musk ani nadále nešetřil optimismem a tvrdil, že pravděpodobnost na zachycení Super Heavy v letošním roce je 80 – 90%.
U Starship bude celý proces záchytu věží daleko komplikovanější, jelikož se bude vracet z oběžné dráhy. Podle informací, které zazněly v prezentaci, SpaceX nejdříve minimálně dvakrát provede zkušební navedení lodi do oceánu, jako tomu bylo doposud. U něj SpaceX doufá, že by mohlo proběhnout bez problému, jelikož sestup a řízení lodi pomocí klapek otestovaly prototypy SN8-11 a 15. Zde se ale sluší dodat, že všechny tyto testy byly prováděny při subsonických rychlostech, tedy při rychlostech menších, než je rychlost zvuku. Na tu se Starship dostane až poměrně nízko nad povrchem, většina letu tak bude probíhat v supersonických rychlostech, kde s řízením SpaceX nemá zkušenosti. Po dvou úspěšných pokusech, kdy se Starship trefí na určené místo se bude zkoušet přistávací manévr stejně jako v případě Super Heavy na virtuální věž. Musk doufá, že navedení Starship zpět na startovní rampu by se mohlo uskutečnit do konce roku 2025, ovšem jde o běh na mnohem delší trať, než v případě Super Heavy.
Nyní ale k tématům, které Musk moc do široka nerozváděl. Začněme továrnou Starfactory, která je v Texasu již skoro dokončena. Díky ní bude možné od příštího roku výrazně zvýšit kadenci výroby dalších exemplářů. V současném roce má SpaceX v plánu postavit dalších šest kompletních sestav Super Heavy Starship. Dále Musk pokračoval, že v budoucnu bude potřeba vyrobit mnohem více lodí, než raket, obzvláště proto, že na Marsu je v plánu některé Starship rozebrat a využít je kvůli materiálu, přičemž Muskova představa je taková, že by z továrny mělo vyjet několik lodí za den. Jak moc je to sci-fi, nechám na posouzení každého z Vás. Na rok 2025 je také v plánu provést demonstraci přečerpávání pohonných látek z jedné lodi do druhé a stále platí, že k úplnému dotankování Starship bude potřeba 5 – 6 startů tankeru.
Pojďme se ale podívat na nezbytnou část celého systému. Motor Raptor prošel během let své existence spoustou vylepšení a rozhodně není u konce. Aktuálně používaná verze nese označení Raptor 2 a atmosférická varianta dosahuje tahu kolem 230 tun. To je od první generace, která měla tah kolem 185 tun velký pokrok. SpaceX již ale téměř dva roky pracuje na další generaci s označení Raptor 3, která by měla dosahovat tahu až 280 tun v případě atmosférické varianty a 306 tun v případě vakuové varianty. Na následujícím obrázku se můžete podívat na porovnání všech tří verzí Raptoru vedle sebe a pokud se nemůžete ubránit dojmu, jakoby třetí verzi někdo zapomněl dodělat, vůbec se Vám nedivím.
Raptor 3 je opět ve spoustě věcech zjednodušený. Některé součásti byly úplně odstraněny nebo byly přidruženy k již existujícím systémům. Nově je také vybaven systémem integrovaných chladicích kanálků, díky kterým nebude potřebovat tepelný štít, jímž musí v současné době být vybaveny Raptory 2. Toto chlazení je rozvedeno ve většině částí motoru, včetně pláště spalovací komory nebo čerpadel. Právě kvůli chladícímu systému je výroba celého motoru daleko složitější, než v případě druhé generace. Na druhou stranu bude mít Raptor 3 vyšší tah, nižší celkovou hmotnost a jeho integrace na raketu bude také výrazně jednodušší.
Pokud již zoufáte nad délkou článku, mohu Vás uklidnit, že je před Vámi už pouze poslední část, kdy se zaměříme na zlatý hřeb prezentace – podobu dalších generací Super Heavy Starship a plány pro let na Mars. V současné době měří sestava na výšku 121,3 metru, přičemž Starship měří 50,3 metru a Super Heavy 71 metrů. Super Heavy pojme 3 300 tun pohonných látek a je schopna vyvinout tah až 7 130 tun. Starship je schopna pojmout 1 200 tun pohonných látek a její tah je 1 250 tun.
Jak jsme ale již u SpaceX zvyklí, toto není finální verze Super Heavy Starship. Na prezentaci Musk představil hned dvě další vývojové generace. Ta druhá by měla být zatím pouze o 3,1 metru vyšší, přičemž Starship do výšky povyroste o 1,8 metru a Super Heavy o 1,3 metru. Oba stroje díky tomu pojmou více pohonných látek. Konkrétně Super Heavy o 350 tun více a Starship o 300 tun více. Díky tomu, že se bude jak na raketě, tak na lodi využívat nová generace Raptorů (3), dojde k výraznému nárůstu tahu (na 8 240 tun) a nosnosti. Právě druhá generace by měla být schopna na oběžnou dráhu dopravit dříve avizovaných 100 tun nákladu při plné znovupoužitelnosti, což je dvojnásobek toho, co by byla schopna vynést současná verze.
Jak si můžete prohlédnout na obrázku, druhá generace generace se od té současné na první pohled tolik neliší, i když provedených změn mají být tisíce. Co se ale již na obrázků porovnává mnohem lépe, tak to je rozdíl mezi první, ale vlastně i druhou a třetí generací. Již v jednom z minulých článků jsme psali, že Super Heavy Starship má výrazně nárůst do výšky a v této prezentaci Musk ukázal první vizualizaci třetí generace, která vypadá, slušně řečeno, naprosto šíleně. Starship, opakuji Starship, má mít na délku 69,8 metru a Super Heavy 80,2 metru. Už jen to, že je v plánu návrh, v němž je kosmická loď stejně vysoká jako dnešní Super Heavy, je jen těžko představitelný.
Ovšem nejde pouze o výšku. Tato verze by měla opět využívat vylepšenou generaci Raptorů a při zachování stejného počtu motorů by měla mít Super Heavy tah přes 10 000 tun, přičemž hmotnost plně natankované sestavy se přiblíží 7 000 tunám. Krom toho bude také Starship vybavena celkem šesti vakuovými Raptory a třemi atmosférickými. Díky všem těmto změnám by tato zatím finální podoba měla být schopna na oběžnou dráhu vynést až 200 tun při plné znovupoužitelnosti obou částí. Toto jsou všechno úctyhodné a těžko se představující parametry, ovšem ten, který bude do budoucna naprosto nejzásadnější, je cena. Jeden start Super Heavy Starship třetí generace by měl stát méně, než jeden start Falconu 1. Ano, opravdu jsem se nepřepsal.
No a na úplný závěr se Musk rozvášnil ohledně cesty na Mars a vybudování samostatného města. Podle něj by cesty na Mars měly probíhat ve vlnách. Nejdřív by se na oběžné dráze Země připravila flotila stovek lodí Starship, jak s posádkou, tak nákladem a následně by se ve vhodném přeletovém okně, které nasává jednou za 26 měsíců celá tato flotila vydala na cestu najednou. To by se opakovalo dokola a dokola, jelikož podle Muska je pro vybudování města nezávislého na Zemi potřeba dopravit na povrch Rudé planety alespoň milion lidí a několik milionů tu nákladu. Opět nechám čistě na Vás, abyste posoudili realizovatelnost. Jedno je ale jisté. Lidstvo má před sebou obrovský cíl, který se naplní. Je pouze otázka kdy.
A tímto jsme se dostali až na samotný konec tohoto velmi zdlouhavého článku a já Vám děkuji za přečtení. Seriál Aktuality o Starship je nepravidelný seriál, který zmapuje to nejzajímavější, co se v projektu Superheavy Starship od minulého dílu událo jak na Floridě, tak ve Starbase.
Zdroje informací:
https://www.spacex.com/
https://en.wikipedia.org/
https://twitter.com/
https://www.elonx.cz/
https://twitter.com/RyanHansenSpace
https://www.youtube.com/@RGVAerialPhotography
https://www.youtube.com/@NASASpaceflight
Discord RGV Aerial Photography
Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/GIt7LweaoAAuxtY?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/GIoE20fboAAMxiY?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/GIt7MzibIAAFOq9?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/GIpGLaPWMAARNwL?format=jpg&name=large
https://pbs.twimg.com/media/GIwQyumbwAEHjsF?format=jpg&name=large
https://pbs.twimg.com/media/GIwQzyXbsAAksvA?format=jpg&name=large
https://youtu.be/eDoFRaCpqvc?si=iRB4e34-cXzj0Xaq
https://youtu.be/NT4Yn02iFpk?si=0lDyOntvFummX2y9
https://youtu.be/jbHRvb5NEV4?si=n1wAJdqn7t6IYvOa
https://pbs.twimg.com/media/GJW0xrQWgAAoIhC?format=jpg&name=large
https://www.teslarati.com/… Richard-Angle-10-crop-1536×755.jpg
https://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2022/02/starships-docked-1.jpg
https://x.com/SpaceX/status/1776669097490776563
https://flic.kr/p/2ob41AM
https://x.com/SpaceX/status/1776669097490776563
https://twitter.com/SpaceX/status/1776669097490776563
Děkuji Matěji za pěkné shrnutí,rozhodně mě nevadila délka článku(spíš naopak).V prezentaci se Musk nezmínil o asi nutném prodloužení věží na orbitálních rampách?Tak pro SpaceX je to celkem brnkačka,udělají za provozu.V příštím pokračování už snad bude více informací o stavbě nových ramp na FL po raketách Delta,nebo na Vandenbergu v komplexu SLC-6.Myslím,že tam postaví rampu/-y pro SH/SS než pro FH,který v budoucnu vlastně zruší.Takže se už teď těším na pokračování příště!
Není zač, jsem rád, že se líbilo
O druhé věži neřekl prakticky nic, pouze to, že tam bude.
Ale jak si napsal, přidat další segment/y navíc není takový problém.
Co se týče ramp na Floridě v komplexu SLC-37 po DIVH, tak na ty je ještě moc brzo. Nejdřív se musí vše vyřešit papírově. Primární je dokončit rampu LC-39A. Na Vandenbergu vznikne rampa pro F9/FH, ale není vyloučeno, že se časem přestaví.
SLC-6 je idealna rampa pre FH, start smerujuce na polarne drahy.
Ak by ju prerabali na SH/SS neoplati sa to. Mohli si prenajat inu rampu, bez takej rozsiahlej infrastruktury.
Je jednoduchsie stavat na zelenej luke ako prerabat.
Ty plány do budoucna jsou fajn, ale víme jak to chodí, co je však podstatné, tak pokud bychom vzali raketu jako takovou, tak jsou dneska na úrovni SLS, pokud by totiž očesali vše nepotřebné pro návrat, tak už to takhle mohou začít používat s tím, že cena bude někde na 1/10 ceny SLS, ale to by nebyl Musk, aby mu to stačilo. Jakmile se jim povede dostat na zem vcelku SH, tak to už bude úplně jiný level na úrovni F9. No a finální stav to bude začátek nové éry, resp. by byl, pokud by byla konkurence a tím, že není, tak z toho bude Musk třískat co to půjde, aby měl finance na své sny o Marsu. Takže uvidíme jak to vlastně dopadne.
„jsou dneska na úrovni SLS, pokud by totiž očesali vše nepotřebné pro návrat, tak už to takhle mohou začít používat“
SLS vynesla při misi Artemis I kosmickou loď na dráhu k Měsíci.
Pokud na SS zruší vrchní nádrže, nákladový prosto a klapky, tak tam můžou klidně posadit ten Orion na let k Měsíci.
Aha, to je ale jen teoretická myšlenka náhrady Starship horním stupněm založeným na Starship. Pokud vím, tak tímto směrem úvahy SpaceX nejdou. V takovém případě věta „tak už to takhle mohou začít používat“ nedává smysl.
Nejde o žádnou náhradu, jde čistě o ořezanou verzi SS, ale to je jedno, k tomu nikdy stejně nedojde, SpaceX na tohle nemá čas a byl by to jen krok zpátky.
Přesně, jak píšete, k tomu nikdy nedojde. Orion bez urychlovacího stupně k Měsíci by byl jen krok zpátky.
Lidstvo asi bude muset přijmout nový letopočet. BM a AM.