Po dobu celkem 30 minut mohli v únoru zástupci NASA testovat experimentální prototyp navigačního majáku. Jeho úspěšná aktivace by mohla představovat první krok k sofistikovanému systému určování polohy, které by lunárním výpravám z programu Artemis umožnil bezpečnější průzkum Měsíce, v jehož rámci by měla vzniknout dlouhodobě udržitelná lidská přítomnost na povrchu Měsíce. Demonstrátor LN-1 (Lunar Node 1) je autonomní navigační systém, který  má na Měsíci zajistit komunikační síť v reálném čase mezi dvěma body. Systém testovaný během mise IM-1 společnosti Intuitive Machines (v rámci programu CLPS (Commercial Lunar Payload Services)) by mohl propojit sondy na oběžné dráze, landery a dokonce i samotné astronauty na povrchu a digitálně ověřit polohu každého průzkumníka vzhledem k ostatním síťovým prvkům, pozemním stanicím nebo roverům v pohybu.

Takový systém by podle expertů z NASA představoval zlepšení oproti tradičním metodám rádiového přenosu, které se používají na Zemi a to i ve srovnání s astronauty z éry Apolla, kteří se snažili určovat vzdálenosti a směr na rozlehlém, povětšinou šedém měsíčním povrchu. „Na měsíčním břehu jsme rozsvítili dočasný maják,“ říká Evan Anzalone, hlavní vědecký pracovník projektu LN-1 z Marshallova střediska v alabamském Huntsville a dodává: „Nyní bychom chtěli vytvořit udržitelnou místní síť, sérii majáků, které ukáží cestu kosmickým lodím i expertům v řídícím středisku, aby se mohl průzkum bezpečně a s jistotou rozšiřovat.“

Zmíněný technologický experiment odstartoval 15. února jakožto jeden z nákladů mise IM-1. Lander Nova-C (přezdívaný Odysseus) dosedl 22. února do okolí impaktního kráteru Malapert A v oblasti jižního pólu Měsíce. Provedl tak první komerční bezpilotní přistání na Měsíci v historii. Lander strávil následující dny prováděním šesti vědeckých experimentů a technologických demonstrací, mezi které patří také LN-1, než byl oficiálně vypnut 29. února. „Tento počin společností Intuitive Machines, SpaceX a NASA je důkazem vedoucího postavení USA v kosmonautice, ale také síly komerčních partnerství v rámci iniciativy CLPS,“ uvedl administrátor NASA, Bill Nelson a dodal: „Kromě toho, tento úspěch otevírá dveře novým výpravám v rámci programu Artemis, který dopraví astronauty na Měsíc a později také na Mars.“

Během cesty mise IM-1 k Měsíci prováděl tým expertů z Marshallova střediska každý den zkoušky majáku LN-1. Původní plán počítal s nonstop přenosem signálu po přistání. Ten by na Zemi průměrně po dobu deseti hodin každý den přijímaly obří antény sítě Deep Space Network. V důsledku překlopení landeru po přistání provedl LN-1 dva patnáctiminutové přenosy z povrchu měsíce. Vybavení sítě DSN zachytilo signál a poskytlo telemetrii, navigační měření a další údaje výzkumným pracovníkům z Marshallova střediska z Jet Propulsion Laboratory i z Morehead State University ve městě Morehead, stát Kentucky. Experti zatím i nadále vyhodnocují získaná data.

Jak uvedla Susan Lederer, vědkyně zapojená do programu CLPS, systém LN-1 navíc poskytl kriticky důležitou zálohu palubnímu navigačnímu systému mise IM-1. Podle jejích slov se tým kolem LN-1 „skutečně zhostil svého úkolu“, když během letu k Měsíci předával údaje o poloze landeru anténám sítě Deep Space Network v Goldstone a Madridu, ale také Deep Space Communications Complex ve Fort Irwin v Kalifornii a Robledo de Chavela ve Španělsku.

Postupem času by se navigační prostředky podobné Lunar Node-1 mohly používat jako doplněk navigačních a komunikačních sítí, čímž by se zvýšila odolnost systému, ale také schopnosti různých uživatelů na oběžné dráze i na povrchu Měsíce. S tím, jak se bude lunární infrastruktura rozrůstat, Anzalone předpokládá, že se LN-1 rozvine do něčeho na způsob sítě, která monitoruje a obstarává provoz rušné sítě metra ve velkoměstu. Taková síť dokáže sledovat v reálném čase pohyb každého vlaku a funguje jako součást větší architektury. Měsíční síť by měla být pochopitelně kompatibilní se sítí LunaNet, která doplňuje další projekty NASA a mezinárodních organizací, včetně lunárního navigačního družicového systému Lunar Navigation Satellite System od japonské agentury JAXA.

A technologie slibuje ještě větší přínosy pro iniciativu Moon to Mars. Anzalone předpokládá, že systém by mohl oproti běžným přenosům zrychlit přenos dat k průzkumníkům Měsíce o pouhé sekundy, ovšem navigace a určování polohy v reálném čase je mnohem důležitější na Marsu, kde může zpoždění přenosu ze Země trvat až 20 minut. „To je velmi dlouhá doba pro pilota kosmické lodě, který potřebuje provést velmi přesnou úpravu dráhy, nebo pro astronauty, kteří na povrchu prozkoumávají nová místa,“ doplňuje Anzalone a uzavírá: „LN-1 dokáže vytvořit majáky pro každého průzkumníka, vozítko, dočasný nebo dlouhodobý tábor a zajímavé místo, které vyšleme na Měsíc a na Mars.“

Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2024/02/intuitive-machines-im-1-ln-1.jpg?w=1536
https://science.nasa.gov/wp-content/uploads/2023/11/ln-1-1.jpg?w=3072&format=webp
https://science.nasa.gov/wp-content/uploads/2023/11/ln-1-7.png
https://science.nasa.gov/wp-content/uploads/2023/11/ln-1-4.png