Poté, co se kosmická loď Starliner dokázala úspěšně spojit s Mezinárodní kosmickou stanicí ISS, přišla závěrečná fáze testovací mise – po zhruba šesti dnech na nízké oběžné dráze se vrátit zpět na Zemi. Kosmická loď se v automatickém režimu odpojila od orbitálního komplexu 25. května ve 20:36 SELČ. V tu chvíli skončil její pobyt u orbitální laboratoře. Na přistání návratové kabiny dohlížely týmy expertů z NASA i Boeingu. Kabina se na padácích snesla do armádní základny White Sands Missile Range Facility v Novém Mexiku, konkrétně do White Sands Space Harbor. K dosednutí došlo 26. května v 0:49 SELČ.
Pro loď Starliner, kterou připravila firma Boeing, aby v rámci programu Commercial Crew Program vozila astronauty na ISS, se jednalo celkově o již druhý let na oběžnou dráhu. Mise označovaná jako OFT-2 (Orbital Flight Test – 2) představovala druhý pokus firmy Boeing o test kompletně všech palubních systémů. První pokus totiž nemohl z důvodu závad proběhnout v plném rozsahu – chybělo v něm třeba autonomní přiblížení a připojení k ISS. Následné vyšetřování mise OFT-1 odhalilo, že časovač Mission Elapsed Timer v lodi nebyl nastaven správně, takže loď neprovedla ve správnou chvíli zážeh pro usazení na oběžné dráze. Pozemní týmy se také během zkrácené mise potýkaly s výpadky komunikace, což ovlivnilo posílání pokynů lodi. Pozemní týmy navíc odhalily softwarovou chybu v sekvenci odhození servisního modulu, která mohla způsobit ztrátu lodi, pokud by nebyla nalezena a opravena před návratem Starlineru na Zemi.
Boeing po misi OFT-1 sáhnul k rozsáhlým zkouškám, které měly vyřešit problémy identifikované při této misi. Týmy nakonec připravily opravnou misi OFT-2, která měla startovat v srpnu 2021. Před startem se však objevily závažné problémy s ventily v pohonném systému, což způsobilo velmi výrazné odložení startu. Viníkem těchto problémů s ventily byla korozivní kyselina dusičná, která ve ventilech vznikla reakcí vzdušné vlhkosti a oxidu dusičitého, který loď Starliner používá jako okysličovadlo v pohonném systému. Boeing se nakonec rozhodl vyměnit celý servisní modul za kus, který byl původně určen pro pilotovanou testovací misi CFT (Crew Flight Test). Tento servisní modul již disponuje systémem pro proplachování dusíkem, což má pomoci minimalizovat objevený problém. Změnily se také postupy tankování lodi i některé předstartovní postupy.
Starliner tentokrát fungoval v zásadě bez problémů. Kosmická loď odstartovala 19. května na raketě Atlas V ze startovního komplexu SLC-41 na floridské základně Cape Canaveral Space Force Station. Po oddělení od horního stupně Centaur provedla loď sérii zážehů pomocí vlastního pohonného systému od firmy Aerojet Rocketdyne. Tyto zážehy se postaraly o zvýšení oběžné dráhy a navedení lodi do blízkosti Mezinárodní kosmické stanice. 21. května se Starliner úspěšně připojil ke stanici ISS, což v rámci demonstrační mise představovalo významný milník. Jakmile byla loď připojena ke stanici, pokračovaly týmy v úkolech letového testu. V průběhu 21. května posádka ISS vůbec poprvé otevřela průlez mezi Starlinerem a stanicí – stali se tak prvními lidmi v útrobách Starlineru na oběžné dráze. O dva dny později začali astronauti vykládat uložený materiál z lodi a naopak do Starlineru naložili jiný materiál. Stále také probíhaly testy palubních systémů.
Podobně jako ruské lodě Sojuz přistávají kabiny lodí Starliner na pevnině. V případě závady při startu však Starliner dokáže přistát i na vodě. Boeing a NASA mají pro Starliner vyhrazenou primární přistávací oblast – armádní základnu White Sands Missile Range v Novém Mexiku. V pondělí 23. května pozemní týmy Boeingu a NASA na tomto místě provedly ostrý nácvik všech očekávaných postupů. Týmy si tak mohly vyzkoušet postupy prováděné před, během a po přistání včetně činností spojených se zajištěním kabiny ještě předtím, než se Starliner vůbec odpojil od stanice ISS.
NASA a Boeing poté mohly zahájit hlasování Go / No Go o připravenosti odpojit Starliner od stanice. Jelikož se během analýzy neobjevil žádný problém, dostala loď zelenou. Starliner se sám nakonfiguroval na odpojení, ke kterému nakonec došlo ve 20:36 našeho času.
Loď pak provedla dva krátké zážehy, které ji dostaly do větší vzdálenosti od stanice. Manévr EXDV 1 začal ve 20:36:02 SELČ a trval 2 sekundy. Ve 20:36:08 pak přišel osmisekundový zážeh EXDV 2. Za dalších 20 minut vykonala loď sérii 4 zážehů, kterými opustila tzv. Keep Out Sphere i přibližovací elipsoid. Tyto dvě imaginární zóny jasně určují, jak se mají pohybovat lodě přibližující se k ISS, nebo lodě, které stanici opouští. Zatímco Keep Out Sphere dosahuje do vzdálenosti 100 metrů, přibližovací elipsoid se táhne až do vzdálenosti 2 kilometrů. Zde jsou ještě rozepsané jednotlivé manévry včetně času jejich provedení:
-
Outbound Flyaround Maneuver (OFM) – 20:58:50
- Departure Initiation Burn (DI) – 21:13:50
- Departure Resume Burn (DR) – 21:28:50
- NSR Coelliptic burn – 22:00:50
O dvě hodiny později provedl servisní modul Starlineru poslední změnu oběžné dráhy. 26. května v 0:05:27 našeho času přišel deorbitační zážeh, který navedl loď do atmosféry tak, aby návratová kabina dosedla do vybrané oblasti. Jakmile tento zážeh skončil, mohl být servisní modul, který zajišťoval řízení teploty, dodávky energie i pohon, definitivně odhozen. Návratová kabina Starlineru se zorientovala tak, aby její tepelný štít mířil ve směru letu. Šlo o přípravu na vstup do atmosféry, ke kterému došlo v 0:32 SELČ.
Během průchodu atmosférou došlo k výpadkům signálu, ale to je jev naprosto běžný, který potkává i jiné lodě vracející se z oběžné dráhy. Řídíc středisko v této fázi nemůže komunikovat s lodí, jelikož se kolem ní vytvoří obálka plazmatu – extrémním stlačováním se vzduch ionizuje a zahřívá na teploty až 1900 °C. Přibližně 4 minuty před dosednutím na povrch byl odhozen tepelný štít Starlineru, který již splnil svůj úkol. Vzápětí následovalo vystřelení stabilizačních padáků.
Jejich úkolem je zpomalit sestup a připravit loď na vytažení hlavních padáků, které přišly ke slovu o 70 sekund později. Přesně 109 sekund před dosednutím se vyklopila konstrukce označovaná jako „držadlo vědra“. Toto vyklopení zajistilo, že kabina Starlineru dosedne kolmo k povrchu. Jen pár sekund poté mohla být odhozena i základna tepelného štítu, čímž se odkryly airbagy ve spodní části kabiny. Tyto vzdušné vaky se zanedlouho začaly plnit dusíkem, aby mohly při dosednutí ztlumit intenzitu nárazu. Jakmile se kabina dotkla povrchu, vyrazily k ní týmy specialistů, kteří měli za úkol ji zajistit. Činnosti spojené se zajištěním návratové kabiny obstarávají desítky lidí z NASA i Boeingu včetně inženýrů, kteří loď vyvíjeli. V týmu jsou i zdravotníci, kteří ale tentokrát neměli práci. Až se ale budou příště ve Starlineru na konci testovací pilotované mise CFT vracet první lidé, bude zdravotní kontrola po návratu potřeba.
Přeloženo z:
https://www.nasaspaceflight.com/
Zdroje obrázků:
https://live.staticflickr.com/65535/52099666441_91214fa77d_k_d.jpg
https://live.staticflickr.com/65535/49205202267_2279f574fc_k.jpg
https://live.staticflickr.com/65535/52085636351_037c8081c1_k_d.jpg
https://live.staticflickr.com/65535/52095122959_aba84650cd_k_d.jpg
https://pbs.twimg.com/media/FTRb923WYAEmC2l?format=jpg&name=4096×4096
https://www.researchgate.net/…/ISS-approach-safety-gates.ppm
https://live.staticflickr.com/65535/52099667074_50d8927d7f_k_d.jpg
https://live.staticflickr.com/65535/52099902504_c5c00140aa_k_d.jpg
Díky za souhrn úspěšné mise Boeingu – NASA. Ať jim to vydrží.
Dobrý den, mohu se zeptat, proč se zvolila varianta přistávání na pevnině? Přijde mi to složitější a nebezpečnější a nezdá se mi, že by to mělo nějakou velkou přidanou hodnotu oproti přistání na vodě. Děkuji za odpověď.
V podání Boeingu je to z důvodu možné znovupoužitelnosti lodě. Jak dnes již dávno víme, dá se to vyřešit i u přistání do vody, viz Dragon + Dragon 2 + Crew Dragon. Navíc v případě Starlineru je ta znovupoužitelnost jen částečná, protože zahazují celý přístrojový úsek, takže dosedne jen loď. Problémy které z toho plynou jsou krásně vidět třeba na archaický působících propojení samotné lodi s přístrojovým úsekem. Dalším problémem je to, že musíte mít dvojité palivové nádrže, spoustu motorků navíc (což vlastně u Starlineru není na škodu, pokud jich část nefunguje) atd.
Děkuji za odpověď. Právě, že mi to přišlo složité s těmi airbagy atd., když na vodě je k dispozici stále ten nejlepší airbag. Vzhledem k tomu, že SpaceX už rutině Dragony znovu používá po přistání do vody, tak mě ani nenapadlo, že by mohla být voda nějaký zásadní problém pro znovupoužitelnost. Rozumím přistání na pevninu u Sojuzů, protože Rusko nemá blízko kosmodromu žádné oceány, ale u Američanů mi to přijde na pevninu zbytečně složité.
Ano, slaná voda je prevít, to vám podepíšu, takže se musíte snažit a vymyslet vše tak, aby to problém nebyl. No a víte jak to je, někomu se chce a někomu se nechce. 🙂
Jinak SpaceX ze slané vody tahá i kryty a taky používá opakovaně a taky to ze začátku moc nešlo, než na tom zapracovali a dneska už se tomu nikdo moc nediví.
Boeing v přenosu zdůrazňoval, že výhodou přistání na pevnině je třeba snadná extrakce posádky (či případného nákladu) velmi krátce po přistání.
Děkuji za odpověď. A o kolik je rychlejší extrakce na pevnině oproti přistání do vody? U SpaceX mi to přijde vždy v řádu minut, nepřijde mi to nějak zdlouhavé.
To ne. Crew Dragon přistane, pak k němu zamíří čluny, které kabinu zkontrolují a zajistí. Poté ke kabině přijede loď, která kabinu vyzvedne na palubu. Tam proběhnou další kontroly a poté se otevírá průlez. Celé to může trvat i hodinu od dosednutí na hladinu.
Řekl bych, že rozdíl bude v řádu minut, protože stejné kontroly na případnou přítomnost nebezpečných látek se musí provést i u Starlineru. Takže ten rozdíl bude jen o tom vytažení na loď. Ale jako přistání na pevninu proč ne, přece jen je to elegantnější.
Nejde o čas do otevření lodi, ale u CD jde o plavbu na přístavu a následnou dopravu. V tom je přistání na pevninu skutečně výhodou.
Když u Apolla skoro zachraňovali kosmonauty z moře, přišlo mi přistání do vody jako hodně dobrodružná záležitost. Ale když teď vidím s jakou elegancí to dělá Space X, tak přistání na pevnině považuju za trochu skautskou disciplínu. Tábořiště, stany, žebříky, picknik. Se Space X vystoupíte v plovoucím hotelu.
Já bych k tomu chtěl podotknout jenom to, že SpaceX strašně moc „klame tělem“ tím, jak dotáhnou do použitelnosti neuvěřitelnou rychlostí cokoliv – jakoukoli variantu, pro kterou se rozhodnou, často i nedobrovolně (požadavky NASA apod.) – to ale znamená, že dává dobrý smysl pro ostatní firmy zkoušet i jiné varianty, nemá smysl jen slepě následovat SpaceX. A zrovna přistání je toho důkazem: sama SpaceX dlouho prosazovala přistávání Dragonu na pevnině pomocí motorů. Změnu na přistání na vodě musela udělat kvůli NASA – tak rozpracovali tohle, aby už co nejdřív létali. Ale opravdu může mít přistání na pevnině spoustu výhod, spoustu… Napadá mě jich nespočet, takže se spíš divím, že SpaceX už dávno také nemá paralelní tým, který by pro budoucí lety pracoval na této změně. A jako civilista k tomu dodám, že potom stresu z přistání mě představa více než hodiny mořské nemoci fakt neláká – a ještě jak s nimi „mlátí“ na tom jeřábu – pusťte si někdy to video z vytahování z vody, je to strašné 🙂
U Starlineru mi vadí spíš, jak je falešná nebo minimálně výrazně omezená ta znovupoužitelnost: po cestě kvůli tomu přistání zahodí tolik drahých částí, že je to jak ze sedmdesátých let…
P.S.: Stejně tak se vsadím, že jiné firmy opravdu ještě stále neumějí zachraňovat otevřenou skořepinu krytu ze slané vody do kvality vhodné pro bezpečné použití na další misi… Opět SpaceX klame tělem, že už to dělají rutinně – ale pouze oni, ten výzkum jim zabral přes rok a jen pod tlakem okolností té mizerné úspěšnosti chytání do sítí, jinak by si takovou „šílenost“ také nedovedli představit 🙂
Myslím, že paralelní team pracuje právě na přistání na pevnině. Jen ne už zbytečně s Dragony, ale se SS. Všechno se bude vracet na rampu a po moři můžou vozit už jen metan a kyslík.
Starliner je trochu archaický kousek, ale jak odladí ty chyby, věřím že bude spolehlivý a 10 let klidně může létat, než budou další lodě pro posádku. No škoda, že to tehdá namísto většího apola nevyhrál Dreamchaser.
Dreamchaser bude, pokud vím, od příštího roku vozit náklady v automatickém režimu. A pilotovaná verze možná taky přijde. Myslím si, že právě to je budoucnost, přistávání na padácích je tak trošku archaická a zdlouhavá záležitost. A na rozdíl od Starshipu může Dreamchaser startovat po přizpůsobení na libovolné raketě s dostatečnou nosností. Škoda, že je NASA tak konzervativní…
Uf, jsem rád, že se jim to povedlo. Přijdou mi trošku skoupí na slovo, tak doufám, že v tom není žádný zakopaný pes a opravdu můžeme s čistým srdcem gratulovat!
Sestřih videa od oddokování po přistání jsem nikde nenašel, ale na blogu ISS jsou alespoň pěkné obrázky, doporučuji:
* odpojení Starlineru: https://blogs.nasa.gov/spacestation/2022/05/25/starliner-undocks-from-station-heads-toward-earth/
* krásný pohled z okénka Dragonu: https://blogs.nasa.gov/spacestation/2022/05/25/starliner-nearing-return-to-earth/
* odlétající Starliner: https://blogs.nasa.gov/spacestation/2022/05/25/starliner-fires-engines-returning-to-earth-for-landing/
* návrat na padácích: https://blogs.nasa.gov/spacestation/2022/05/26/crew-returns-to-space-science-day-after-starliner-lands/
Dobrý den, během prvního přeletu už oddělené dvojice ISS – Starliner ve 21:51 SELČ jsem pozoroval zajímavý jev. Jak obě tělesa stoupala prakticky až do zenitu, jejich úhlová vzdálenost se zmenšovala až klesla pod rozlišovací schopnost triedru v mých roztřesených rukou. Po průletu zenitem se obě tělesa opět opticky oddělila, ale vyměnila si pořadí. Asi o 5 mag. slabší Starliner teď letěl před ISS a jejich úhlová vzdálenost se dál zvětšovala. Šlo o optickou iluzi způsobenou tím , že už obě tělesa letěla v různé výšce a já se nacházel poblíž roviny oběžné dráhy nebo si skutečně vyměnila v tu chvíli pořadí na dráze ? Při druhém přeletu ve 23:28 SELČ už letěl Starliner ve chvíli vstupu do stínu asi 3 stupně před ISS. A ještě jeden dotaz: Na dobu okolo přistání Starlineru bylo vyhlášeno varování pro oblast Francouzské Polynesie. Jde o oblast pádu servisního modulu ?
Ano, to, co popisujete, je přesně dáno perspektivou pozorovatele.
K druhé části: To se mi moc nezdá. Servisní modul byl na stejné dráze jako kabina. Nezdá se mi, že by jeho případné nespálené zbytky mohly dopadnout do Francouzské Polynesie.
Děkuji za odpověď. A odkud tedy přilétala na přistání kabina ?
Do Nového Mexika přiletěla z jihozápadního směru, tedy od Pacifiku, Mexika.
No ale to by odpovídalo. Francouzská Polynesie je někde tím směrem. Dalo by se zjistit kde zanikl servisní modul?
Jak píšu, oba objekty letěly po +/- téměř stejné dráze. Ani jeden z nich pak nemanévroval. Dopad trosek bych čekal dále od Polynésie, blíže k Mexiku, ale stále v Pacifiku.
Tady je ta zpráva. Vychází mi to někde severovýchodně od Markéz.
SECURITE
FM: NAVAREA XIV COORDINATOR 231545 UTC MAY 22
NAVAREA XIV WARNING 102/22
FRENCH POLYNESIA
SOUTH FRENCH POLYNESIA – CHART FR 6607
1. AIRSPACE DEBRIS RE-ENTRY FROM 252209 UTC MAY 22 TO 252309 UTC MAY 22:
IN AREA BOUNDED BY:
A. 03-30N 134-40W
B. 03-30N 129-51W
C. 05-38S 136-30
D. 03-22S 139-37W
2. CANCEL THIS MESSAGE ON 260009 UTC MAY 22:
NNNN
Starliner byl pod stanicí a tudíž čím blíž k zenitu, tím více se tělesa jakoby přibližovala. Proto taky byl nejdříve jakoby za ISS a pak před ISS, zkuste si to představit, není na tom nic složitého.
Ano, dovedl jsem si to představit už ve chvíli, kdy jsem to viděl. Jenom jsem nevěděl, jestli byl Starliner v tu chvíli už dost „hluboko“ pod ISS k tomu, aby to takhle fungovalo. Přece jen ty první zážehy asi nebyly tak silné a sloužily spíš ke vzdálení se od ISS než k navedení do atmosféry.
Za jak dlouho by mohl Starliner dostat tu certifikaci pro pilotovaný let?
To záleží na tom, jak bude probíhat kontrola nasbíraných údajů. Pilotovaná testovací mise by mohla přijít na přelomu roku. Ale záleží na mnoha faktorech.
Oproti brutálně na pohled sežehnutýmu Dragonu vypadá Starlineru po přistání celkem „k světu“.
Jen nevím, proč se tu někdo nadšeně rozepisuje nad Boeingem, když je to několikrát předražený projekt, který si za svůj let účtuje víc peněz než platí NASA Space X.
Jen si vemte, že NASA měla pro Boeing větší rozpočet než pro Space X. A stejně to Boeing ani tak nebyl schopen pořádně vyrobit a otestovat.
Prostě je to velkej moloch, kterej jde jen po zisku.
Je potřeba mít zálohu pro Crew Dragon.
Byl by Starliner aspoň schopný postrčit stanici nahoru, namísto ruských lodí, v případě možného budoucího rozdělení ISS ?
Ne, že by toho nebyl fyzicky schopen, dokáže to v zásadě každá kosmická loď, ale problém je v bezpečnosti. Ostatně i v ruské sekci mají tuto činnost na starost nákladní Progressy a nikoliv pilotované Sojuzy. Souvisí to s bezpečností. Pokud by totiž pilotovaná loď provedla takový manévr, tak trochu riskuje. Když by se na konci mise odpojila od ISS a během příprav na deorbitační zážeh objevila nějaký problém, musela by se vrátit zpět na ISS, k čemuž by potřebovala manévry. Je tu tedy zvýšené riziko, že by lodi v takovém případě mohly chybět pohonné látky, které vypotřebovala na manévr stanice. Proto se k těmto účelům používají nákladní lodě, u kterých takové riziko není.