Připravená na další pokus o start k Mezinárodní kosmické stanici ISS se opravená kosmická loď Starliner od Boeingu 4.  května vydala k obslužné věži na Mysu Canaveral, čímž začala závěrečná fáze příprav na start, který je zatím plánován na 20. května. Při této testovací misi nebude na palubě žádná posádka, ovšem její úspěch otevře cestu pilotované testovací misi k ISS, která by mohla proběhnout ještě letos, případně v roce 2023. Nosná raketa Atlas V od United Launch Alliance (ULA) by měla startovat 20. května v 0:54 SELČ. Kosmická loď, která bude mít na palubě figurínu astronauta a zhruba čtvrt tuny zásob, by se měla o den později spojit s Mezinárodní kosmickou stanicí, u které zůstane připojena několik dní. Během té doby se mají ověřovat její systémy a dojde i k přenesení nákladu. Loď se poté oddělí od orbitálního komplexu a odhodí již nepotřebný servisní modul. Znovupoužitelnou návratovou kabinu čeká vstup do atmosféry a sestup na padácích, který bude zakončen měkkým dosednutím do airbagů v oblasti White Sands. Pokud mise OFT-2 odstartuje v plánovaném termínu, mohla by se loď vrátit na Zemi 25. května.

Boeing a ULA musely přesun lodi k obslužné věži VIF (Vertical Integration Facility) rakety Atlas V posunout o několik hodin. Důvodem byl únik hydraulické kapaliny na transportéru, který loď převážel. Kolona vozidel včetně obslužného personálu a bezpečnostních pracovníků se musela při cestě ještě jednou neplánovaně zastavit. Poblíž montážní haly VAB na Kennedyho středisku totiž z okénka lodi Starliner odpadla ochranná krytka. Jak později uvedl tiskový mluvčí Boeingu, tyto kryty se mají před startem odstranit, takže absence jednoho z nich nepředstavovala překážku pro pokračování v cestě vstříc raketě Atlas V. Jakmile transportér dorazil k obslužné věži, ujal se lodi jeřáb, který se postaral o vyzvednutí Starlineru na vrchol rakety, která byla ve věži VIF složena během uplynulého měsíce. Na pracovníky firem ULA a Boeing nyní čeká série zkoušek integrovaného hardwaru, což by mělo trvat zhruba dva týdny. Raketa vysoká 52 metrů se má na vzletovou rampu vydat mezi 18. a 19. květnem, zhruba 24 hodin před startem.

Loď Starliner, vyvinutá na základě spolupráce veřejného a soukromého sektoru, má NASA nabídnout druhou variantu dopravy astronautů na Mezinárodní kosmickou stanici a zpět. Zatím tuto službu zajišťují lodě Crew Dragon od SpaceX, přičemž první start této lodi s posádkou proběhl v květnu 2020. „Je velice důležité mít druhý provozuschopný transportní systém, abychom měli i nadále zajištěný přístup na ISS, ale je to důležité i pro růst ekonomiky na nízké oběžné dráze,“ vysvětlil Steve Stich, manažer NASA pro program komerčních letů posádek. Tento program však potkala série odkladů a zpoždění včetně bezpilotní testovací mise která v prosinci 2019 musela být předčasně ukončena kvůli závadě na palubním softwaru. Tato chyba související s palubním časovačem mise zabránila Starlineru v původně plánovaném spojení s ISS. Kabina se tehdy dokázala bezpečně vrátit do Nového Mexika.

Loď Starliner se také dostala do problémů se svým komunikačním systémem, které se objevily během zmíněné dvoudenní testovací mise v roce 2019. Inženýři Boeingu navíc museli vyřešit i další softwarovou chybu, kterou objevili až během letu. Pokud by ji nevyřešili, mohla by způsobit náraz servisního modulu do návratové kabiny, až by se od sebe obě části před vstupem do atmosféry oddělily. Experti provedli hloubkové zhodnocení softwaru a přidali několik zevrubných testů programového vybavení lodi, než mohla být loď připravena k další testovací misi, která dostala označení OFT-2 a měla proběhnout vloni.

Loď byla převezena k raketě Atlas V a usazena na její vrchol. Celá sestava se už přesunula na startovní rampu, když předstartovní kontroly odhalily 13 zaseklých izolačních ventilů v pohonném systému lodi. Po neúspěšných pokusech o rozpohybování ventilů na rampě a následně i v obslužné věži zástupci NASA a Boeingu nakonec souhlasili s oddělením lodi Starliner od Atlasu V. V tu chvíli bylo jasné, že se start mise OFT-2 výrazně odloží i z důvodu vyšetřování problému s ventily. Testy nakonec odhalily korozi uvnitř ventilů, která byla způsobena reakcí mezi vzdušnou vlhkostí a oxidem dusičitým. Došlo tak k chemickému narušení těla ventilu, které je vyrobeno z hliníku. Vlivem koroze se pak pohyblivé díly ventilů v servisním modulu zasekly.

Oxid dusičitý je jedovatá kapalina, která se v pohonném systému lodi Starliner používá jako okysličovadlo. Palivo (hydrazin) se při kontaktu s tímto okysličovadlem ve spalovací komoře automaticky vznítí, čímž raketový motor dodaný firmou Aerojet Rocketdyne vytváří tah, který se dá využít především pro manévry na oběžné dráze a při dokování ke stanici ISS. Zaseklé ventily se často označují jako izolační, což vystihuje jejich funkci – mají za úkol izolovat samotné raketové motory od nádrže s oxidem dusičitým. Za letu se musí otevřít, aby mohly motory fungovat a zajistit manévry i v případě nouzového přerušení letu. Experti z Boeingu, NASA, Aerojet Rocketdyne i Marotta (firma vyrábějící ventily) nakonec dokázali určit příčinu problém, čímž mohlo osm měsíců trvající vyšetřování skončit.

Vyšetřování odhalilo, že páry oxidu dusičitého pronikly přes teflonové těsnění ventilů, což nebylo překvapivé – k podobným jevům prý docházelo již dříve na jiných strojích. Ovšem vysoká vlhkost floridského vzduchu (nikoliv voda z dešťových srážek) způsobila, že se voda nějakým způsobem dostala do servisního modulu, kde začala reagovat s oxidem dusičitým, což vedlo ke vzniku kyseliny dusičné. Ta poté začala reagovat s hlinkovým materiálem, který tvořil tělo ventilu, čímž vznikly usazeniny dusičnanu hlinitého, což vedlo ke korozi. „Tyto produkty koroze vedly k tomu, že ventil přišel o možnost pohybu,“ vysvětlila Michelle Parker, viceprezidentka Boeingu a zástupkyně generálního manažera pro kosmický program.

Technici v lednu odpojili servisní modul od návratové kabiny Starlineru a připravili jej na přesun do Nového Mexika, kde se nachází testovací stanoviště. Právě tady proběhly testy, které umožnily lépe porozumět problému s ventily. Mise OFT-2 tedy nakonec poletí s úplně novým servisním modulem, který byl původně připravován na první misi lodi Starliner s posádkou na palubě. Inženýři nakonec nesáhli k přepracování ventilů na novém servisním modulu, ovšem přidali „dodatečná opatření“ k tomu, aby zabránili vlhkosti ve vstupu do pohonného systému. „Pokud eliminujete vlhkost, nedojde k této reakci a neproběhne koroze,“ říká Parker.

Ventily se mají proplachovat dusíkem, který má zabránit akumulování vlhkosti. Kromě toho ještě Boeing přidal těsnění kolem elektrického konektoru, který poskytl vlhkému vzduchu cestu do útrob ventilu. „Tyto dva kroky zabrání vlhkosti, aby se dostala do ventilu a nastartovala tak reakci,“ doplňuje Parker. Boeing také provedl změny postupu tankování pohonných látek do servisního modulu. Nově se oxid dusičitý plní do nádrží blíže k termínu vývozu na rampu. Týmy navíc dostaly za úkol provádět jednou za dva až pět dní test pohybu ventilů, aby bylo jisté, že pohyblivé díly zůstávají provozuschopné.

Poslední předstartovní soubor pokynů pro ověření funkce ventilů proběhne 19. května. „Jsme si jistí, že jsme zavedli správná opatření,“ uvedl Mark Nappi, manažer Boeingu pro loď Starliner a dodal: „Několikrát jsme také provedli testovací cykly ventilů. Budeme v tom pokračovat až do dne startu, abychom posílili jistotu, že máme systém, který funguje.“ Steve Stich, bývalý letový ředitel programu raketoplánů také zmínil, že RCS trysky raketoplánů byly také náchylné ke korozi způsobené vlhkostí. „Tyto izolační ventily pohonného systému, především pak ty pro oxid dusičitý, jsou naším dlouhodobým prokletím,“ přiznala Kathy Lueders, přidružená administrátorka pro ředitelství provozu kosmických misí a dodala: „Rozhodně to není nic nového, s čím by se ještě žádná loď nesetkala. Pokud jste někdy byli v červenci na Floridě, stačí si vzpomenout, jak to vypadá venku. Je to o přirozené vlhkosti vzduchu. Tahle nenápadná a zákeřná veličina významně ovlivňuje stroje, které máte na rampě.“

Jelikož v současné době zajišťuje službu pravidelné dopravy posádky na ISS firma SpaceX, není potřeba spěchat na urychlené zavedení Starlineru do služby. NASA však každopádně stále stojí o to, aby měla dva poskytovatele této služby. Vyhne se tím nutnosti využívat ruské lodě Sojuz pro dopravu astronautů, pokud by se firma SpaceX dostala do jakýchkoliv vážnějších problémů. NASA od roku 2010 podepsala s firmou Boeing řadu kontraktů na vývoj, testy a provoz Starlineru za více než 5 miliard amerických dolarů. Mezi kontrakty najdeme dohodu o šesti letech (každý se čtyřmi lidmi na palubě) zaměřených na rotaci posádek na ISS. Tyto lety mají přijít po dokončení bezpilotní mise OFT-2 a krátké pilotované testovací misi CFT (Crew Flight Test) se třemi astronauty NASA na palubě.

Zástupci NASA i Boeingu odmítli sdělit cílový termín mise CFT. Na konferenci se omezili pouze na mlhavé konstatování, že přípravy návratové kabiny pro první misi s posádkou probíhají podle plánu, aby mohl být stroj připraven ke startu před koncem tohoto roku. „Nejlepší cesta k CFT je úspěšná mise OFT-2, protože při ní bude kosmická loď testována v reálném prostředí, při složitém setkávání a dokování s ISS při využívání navigačních senzorů,“ uvedl Stich a dodal: „Skutečně jediný způsob, který známe, jak tohle otestovat, je na oběžné dráze.“

Přeloženo z:
https://spaceflightnow.com/

Zdroje obrázků:
https://images-assets.nasa.gov/…/KSC-20220504-PH-FMX01_0202~orig.JPG
https://images-assets.nasa.gov/…/KSC-20220504-PH-FMX01_0286~orig.jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/KSC-20220504-PH-FMX01_0033~orig.JPG
https://images-assets.nasa.gov/…/KSC-20220504-PH-FMX01_0141~orig.JPG
https://images-assets.nasa.gov/…/KSC-20220504-PH-FMX01_0027~orig.JPG
https://images-assets.nasa.gov/…/KSC-20220504-PH-FMX01_0070~orig.JPG
https://images-assets.nasa.gov/…/KSC-20220504-PH-FMX01_0179~orig.JPG