Ačkoliv se poslední dobou hlavní pozornost upíná na vozítko Perseverance, tak ani jeho starší sourozenec netrpí nudou. Vozítko Curiosity se po většinu času v březnu snažilo vystoupat na útvar Greenheugh Pediment. Jedná se o pozvolný svah, na jehož vrcholu se nachází rozdrcený pískovec. Vozítko již před dvěma lety tuto oblast krátce navštívilo – tehdy rover zdolal severní stěnu a nyní se vrací k jižní části, aby ji podrobněji prozkoumal. 18. března si však experti všimli nečekané změny terénu před sebou a rozhodli se, že se vozítko vrátí. Prostor před Curiosity totiž byl pokrytý útvary, kterým se říká ventifakty. Těchto větrem zbroušených kamenů bylo víc, než kolik jich rover viděl za deset let svého provozu na Marsu. Právě tento typ kamenů se před lety postaral o velmi výraznou degradaci povrchu kol roveru Curiosity. Od té doby už pozemští experti našli způsoby, jak zpomalit proces poškozování kol.

Do akce nasadili i algoritmus pro řízení trakce, který umožnil snížit frekvenci kontroly stavu kol. Součástí balíčku opatření bylo také rozhodnutí plánovat cesty roveru tak, aby se těmto ostrým kamenům vyhýbal. Právě to se týká i aktuálně objeveného pole ventifaktů tvořených pískovcem – ten je mimochodem nejtvrdší horninou, na který zatím Curiosity na Marsu narazila. Experti již objevené oblasti dali neoficiální název gator-back, což se dá přeložit jako aligátoří záda. Odborníci sice dopředu analyzovali celou oblast pomocí snímků z oběžné dráhy, ovšem ventifakty byly vidět až z mnohem větší blízkosti.

„Z fotek od Curiosity bylo zcela jasně vidět, že tohle by pro naše kola nebylo dobré,“ říká Megan Lin, projektová manažerka Curiosity z Jet Propulsion Laboratory v jižní Kalifornii a dodává: „Jízda by musela být pomalá a nebyli bychom schopni aplikovat nejlepší metody řízení roveru.“ Oblast gator-back rozhodně není neprůjezdná, pouze její přejezd nestojí za rizika s tím spojená – nejde jen o vliv na kola, ale i o složitost přejezdu. Experti proto pracují na nové trase, po které se rover Curiosity vydá, aby mohl dál studovat horu Mount Sharp. Na tento 5,5 km vysoký vrchol Curiosity pomalu stoupá už od roku 2014. Díky této cestě může vozítko studovat odlišné sedimentační vrstvy, které před miliardami let formovala voda. Tyto vrstvy pomáhají vědcům porozumět tomu, zda případný mikroskopický život měl šanci přežít v dávném marsovském prostředí.

Útvar Greenheugh Pediment je široká svažitá pláň na úpatí Mount Sharp, která se táhne do vzdálenosti zhruba dva kilometry. Vědci zapojení do projektu roveru Curiosity si jí poprvé všimli na snímcích z oběžné dráhy ještě před přistáním vozítka, které nastalo v roce 2012. V této oblasti kolem Mount Sharp je totiž Greenheugh Pediment jedinečným útvarem. Vědci proto chtěli lépe porozumět tomu, jak vznikl.

V jeho blízkosti se také nachází val Gediz Vallis Ridge, který byl zřejmě vytvořen nesoudržnou drtí, která se sem svezla ze svahů hory. Curiosity má pořád zůstat v nižších oblastech Mount Sharp, kde je dostatek stop dávného působení vody a kde mohla existovat prostředí vhodná pro život. Rover se sice do horních částí Mount Sharp nedostane, ovšem zhruba kilometr a půl dlouhý přejezd přes Greenheugh Pediment vstříc Gediz Vallis Ridge by mohl nabízet možnost, jak velmi snadno prostudovat materiál pocházející z výrazně vyšších míst blízké hory. „Z dálky vidíme balvany o velikosti osobních automobilů, která byly sem dolů dopraveny z vyšších úrovní Mount Sharp. Možná v tom hrála svou roli voda na konci pozdní mokré fáze Marsu,“ říká Ashwin Vasavada, vědec z JPL zapojený do projektu a pokračuje: „Nevíme, co je to zač a právě proto jsme to chtěli vidět zblízka.“

V průběhu dalších týdnů proto Curiosity sjede z oblasti Greenheugh Pediment dolů do míst, která už dříve prozkoumalo. Jde o přechodovou část mezi oblastí bohatou na jíly a lokalitou s vyšším obsahem sulfátů. Jíly se formovaly v době, kdy bylo prostředí na úpatí hory vlhké a nacházely se tu potůčky a jezírka. Soli se pak formovaly v době, kdy Mars průběžně vysychal. „Bylo opravdu fascinující vidět kameny, které přečkaly čas, kdy jezera vysychala a byla nahrazena suchými písečnými dunami,“ říká Abigail Fraeman, vědkyně z JPL zapojená do projektu a dodává: „Jsem opravdu zvědavá, co najdeme při naší další cestě po upravené trase.“

Až za sebou rover Curiosity nechá oblast gator-back, budou jeho kola brázdit mnohem bezpečnější terén. Inženýři se však nyní zaměřují na známky opotřebení robotické paže vozítka, která nese (kromě jiného) i vrtačku. Během uplynulého roku přestaly fungovat brzdové mechanismy na dvou kloubech robotického ramene. Každý kloub má naštěstí záložní díly, které umožňují i nadále pokračovat v činnosti ramene včetně vrtání. Experti však již analyzují možnosti co možná nejlepšího využívání ramene, aby bylo zajištěno, že tyto záložní díly budou pracovat, jak dlouho to jen bude možné.

Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/pia23378-annotated-1041.jpg
https://www.nasa.gov/…degree-panorama-of-greenheughs-gator-back-rocks-web.jpg
https://www.nasa.gov/…/e1-pia25175-curiosity-finds-greenheughs-gator-back-rocks-16.jpg
https://planetary.s3.amazonaws.com/web/assets/pictures/20200321_PIA23624_downsized.jpg
https://www.researchgate.net/…-Gediz-Vallis-located-within-the-sulphate-bearing.png