Mise Hera od Evropské kosmické agentury je zaměřená na planetární obranu a průzkum cílových planetek pomocí kombinace vědeckých přístrojů, díky kterým může nahlédnout i za limity lidského zraku. Na náhledovém snímku dnešního článku vidíte Didymos, větší ze dvou planetek, které dominuje dramatický rovníkový hřeben. Fotka byla pořízena ze vzdálenosti 28,5 kilometru, ale není to jediný prostředek, jak může sonda pozorovat. Hera disponuje kombinací viditelného, multispektrálního a tepelně-infračerveného pozorování.
Vpravo od tohoto odstavce vidíte monochromatický snímek pořízený palubní kamerou AFC (Asteroid Framing Camera), která slouží jak k navigaci, tak i k vědeckým pozorováním a poskytuje zde prostorové rozlišení přibližně 2,7 metru na pixel. „Tento pohled odhaluje rozmanitost povrchových útvarů po celém Dimorphosu, jehož tvar připomíná káču, s oblastí bohatou na balvany, ale i čistší oblasti se stopami něčeho, co mohlo být sesuvem materiálu směrem k centrálnímu hřebenu,“ poznamenává Patrick Michel, hlavní řešitel mise Hera a ředitel výzkumu na CNRS / Observatoire de la Côte d’Azur a dodává: „Didymos se na sovu velikost otáčí velmi rychle, jednu otočku udělá za 2,2 hodiny. Tato rotace může podporovat tento přesun materiálu k rovníku, což pomáhá vytvářet tento hřeben.“ Pozn. překl.: V první citaci článek na webu ESA píše o Dimorphosu, ačkoliv se dá předpokládat, že má na mysli Didymos. Zda chyba vznikla přímo u Patricka Michela, či u tvůrce článku na web ESA, nevíme.

Zdroj: https://media.esa.int/
Další přístroj sondy Hera, HyperScout H, zatím přidává do pohledu výzkumníků další barvy, protože pozoruje povrch planetky v rozsahu 25 různých odstínů. To umožňuje detekci spektrálních stop od červené barvy viditelné i pouhýma očima až po blízkou infračervenou oblast, mimo citlivost lidského zraku.
Jemné rozdíly v intenzitě odraženého slunečního svitu od povrchu planetky jsou přímo spojeny s jeho chemickým složením. Tato spektrální měření mohou být porovnána s laboratorními měření různých meteoritů a rozlišných vzorků minerálů, aby vědci získali pevné důkazy o tom, z čeho se planetka skládá.
Třetím přístrojem sondy Hera, jehož výsledky si v tomto článku představíme, je TIRI (Thermal Infrared Imager), který dodala a provozuje Japonská kosmická agentura JAXA. Tento přístroj rozšiřuje zrak sondy Hera dále do infračervené oblasti. Dává jí doslova vidění superhrdiny, který je schopen vidět teplo – od červené teplé až po modrou studenou.

Zdroj: https://media.esa.int/
Mapování rozličných teplot napříč různými oblastmi Dimorphosu (a to, jak se teploty mění v průběhu času) dává vědcům najevo, zda se dívají na pevnou, porézní, či rozlámanou horninu, nebo zda se jedná o volně vázaný materiál různé hrubosti až po prach. Menší měsíček, který obíhá kolem Didymosu o průměru 780 metrů, tedy Dimorphos o průměru 151 metrů, je na těchto snímcích téměř celý ve stínu, pouze na jeho velmi malou část dopadá sluneční svit. Jedinou výjimkou jsou data z TIRI, kde je měsíček vidět prostřednictvím tepleného infračerveného záření. ESA přitom slibuje, že 25. listopadu odhalí detailní snímky obou planetek.
26. září 2022 se měsíček Dimorphos stal objektem velkoformátového experimentu planetární obrany, když do něj sonda DART od NASA narazila rychlostí 6,1 km/s. Tato kolize vyvrhla proud úlomků do vzdálenosti 10 000 kilometrů, zatímco zkrátila oběžnou dobu kolem větší planetky o 33 minut. Ovšem klíčové neznámé faktory musí být vyřešeny, aby se z této metody kinetického impaktu stala dobře prozkoumaná technika planetární obrany. Co udělal náraz se samotnou planetkou? Zanechal po sobě kráter a nebo přeměnil tvar celé planetky? Jaké je přesné složení, struktura a hmotnost Dimorphosu a jaké jeho vlastnosti vysvětlují zkrácení oběžné doby o tolik větší, než předpovídaly simulace dopadu?
V následujících měsících provede Hera průzkum místa dopadu na Dimorphosu hezky zblízka. Využije k tomu soubor svých přístrojů a vypustí i dva CubeSaty, jejichž velikost ESA přirovnává ke krabici na boty, aby provedly ještě bližší průzkum, případně na planetce přistály.,
Přeloženo z:
https://www.esa.int/








