18. dubna se experti z NASA rozhodli, že ve svých snahách o dokončení vyklopení nezaaretovaného fotovoltaického panelu sondy Lucy udělají další krok. Sonda Lucy získává elektrickou energii ze dvou velkých fotovoltaických panelů, které byly navrženy, aby se po startu rozložily a ve finální pozici zaaretovaly. Jeden z těchto vějířovitých panelů se otevřel podle plánu, ovšem ten druhý se zastavil těsně před dokončením celého procesu. Experti proto začali celou situaci analyzovat – posuzovali chování tohoto konkrétního panelu, ale prováděli také zkoušky na pozemním hardwaru. Podařilo se jim tak získat mnoho cenných informací. Vědí tak, že panel je téměř kompletně rozevřen. Plně rozložený panel by tvořil kruh, tedy 360°, ale tento panel je rozevřen na přibližně 345°. To sice stačí na dodávku dostatečného množství energie pro sondu, ale tým má obavy, aby se panel nepoškodil, pokud by v současné konfiguraci sonda prováděly motorické manévry.
Zdroj: https://cdn.mos.cms.futurecdn.net/
Rozkládání panelů po startu obstaral malý motor, který navíjel lanko připojené k oběma koncům složeného fotovoltaického panelu. Tým odhaduje, že z celkové délky tohoto lanka (cca 7,3 metru) zbývá k úplnému rozložení panelu navinout ještě něco mezi 50 a 100 centimetry. Už při návrhu se pamatovalo na možnosti problémů a proto je tento systém zdvojený. Lucy tedy disponuje hlavním i záložním navíjecím motorkem, aby bylo zajištěno vyklopení panelů, což je pro každou misi kriticky důležitá fáze. Inženýři se teď rozhodli této redundance využít – použijí totiž najednou oba dva motory (hlavní i záložní). Tím bude dosaženo vyššího točivého momentu, než jaký se použil po startu.
Zdroj: https://www.nasa.gov/
Pozemní testy ukazují, že vyšší točivý moment by měl být dostatečný k navinutí i zbývajícího zlobivého lanka, aby bylo možné panel zaaretovat. Tým se nyní připravuje na dvoufázový proces samotného vyklopení panelu. První krok je zatím předběžně naplánován na 9. května. V jeho rámci má dojít k navinutí většiny zbývající délky lanka a bude se také ověřovat, že skutečná data odpovídají údajům z pozemních zkoušek. Při tomto kroku se také celý panel zpevní tím, že se výrazněji přiblíží k plně napnutému stavu. Jelikož tato fáze je navržena tak, aby měla omezenou dobu trvání, neočekává se, že by při ní došlo k zacvaknutí panelu ve finální konfiguraci. Pokud však tento krok dopadne podle plánu, přijde druhá fáze, při které už bude panel kompletně rozložen a zaaretován. Informace získané při první fázi navíc pomohou doladit fázi druhou. U ní se zatím očekává, že by k ní mohlo dojít přibližně měsíc po první fázi. Inženýři tak budou mít dostatek času na analýzu dat získaných při prvním kroku.
Přeloženo z:
https://blogs.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://spacenews.com/wp-content/uploads/2021/10/lucy-solararray-879×485.jpg
https://cdn.mos.cms.futurecdn.net/djGBSB4f3Z8WjQaLaRkyjW-1200-80.jpg
https://www.nasa.gov/…/thumbnails/image/21-00210_lucy_solar_deploy_074.jpg
Takovéto řešení nečekaných vážných problémů během mise je divácky atraktivní, i když řídící středisko to určitě vidí jinak. Samozřejmě je ale lepší, když vše funguje jak má. Na toto jsou experti Japonci. Hayabusa, Akatsuki, Nozomi… vše nervydrásající dramata. Na setkání s Donaldjohanson by tento stav asi ještě stačil, ale co u Trojanů? Nebyla by vzdálenost plus nižší výkon problém? I když asi tam bude nějaká rezerva.
Nezbývá, než držet palce, že při tom lanko neutrhnou a panel se nezbortí úplně.
Myslím si, že právě proto věnovali tolik času pozemním zkouškám. Odhalili tak, kde jsou limity.
Tak snad tady Murphyho zákon „Co nejde silou, jde ještě větší silou“ zafunguje a lanko neurvou.