Díky nedávnému průletu kolem Venuše (došlo k němu 16. října) se americká sonda Parker Solar Probe chystá na další průlet skrz nejnižší bod oběžné dráhy vůči Slunci. Sonda je podle dostupných informací v dobrém stavu a všechny její systémy fungují podle očekávání. Při průletu, ke kterému dojde 21. listopadu sonda překoná své vlastní rekordy – jak ten rychlostní, tak i vzdálenostní (oba vztažené vůči Slunci). Při desátém průletu perihelem (z celkem 24 plánovaných) se dostane ke Slunci na vzdálenost 8,5 milionu kilometrů a dosáhne maximální rychlosti 163 kilometrů za sekundu (vztaženo vůči Slunci). Palubní vědecké přístroje jsou již plně připraveny měřit vlastnosti slunečního větru větru blízko jeho zdroje. Sonda ale přináší i další důležité objevy.

„Zaznamenáváme vyšší než očekávané množství prachu poblíž Slunce,“ říká Nour Raouafi, vědec z Johns Hopkins Applied Physics Laboratory v Marylandském městě Laurel, který je zapojený do projektu PSP a dodává: „Úžasné je na tom to, že se tím výrazně zlepší naše chápání nejvnitřnějších oblastí heliosféry. Dostáváme tak cenný vhled do prostředí, které bylo až doposud absolutně záhadné.“

Prvky systému FIELDS
Zdroj: https://upload.wikimedia.org

Sonda Parker Solar Probe navržená, postavená a nyní provozovaná APL však nenese detektor prachových částic. Ovšem s tím, jak na sondu naráží při její cestě kolem Slunce prachová zrnka, vytváří se vzhledem k vysoké vzájemné rychlosti obláčky plazmatu. Tyto obláčky vytváří jedinečné elektrické náboje, které zachytí různé senzory přístroje FIELDS. Ten je navržen k měření elektrických a magnetických polí u Slunce. Experti již tato data použili například k vytvoření podrobných modelů struktury a chování velkých oblaků prachu, které víří vnitřní sluneční soustavou.

Snímkovací kamera WISPR zaznamenává kousíčky materiálu odtržené z těla sondy po nárazu zmíněných prachových zrnek. Dokáže však také snímkovat i vzdálené prachové struktury jako je třeba prachový prstenec, který sdílí oběžnou dráhu s Venuší. Ačkoliv poznání kosmického prachu není primárním vědeckým úkolem mise, přístroje WISPR a FIELDS plánují speciálně zaměřený výzkum prachu v blízkosti Slunce, tedy v oblasti sluneční soustavy, kde dosud žádná mise nepracovala.

Konstrukce přístroje WISPR
Zdroj: https://directory.eoportal.org

Experti zodpovědní za úspěch mise, připravili sondu Parker Solar Probe na složitou cestu potenciálně nebezpečným prostředím. Již od počáteční fázi koncepce samotné mise se všichni snažili myslet na potenciální rizika. Tedy přinejmenším tak, jak to vědecká komunita chápala před startem sondy v roce 2018. „Navrhli jsme materiály a díly tak, aby přečkaly nárazy prachových částic v extrémních rychlostech i efekty ještě menších částic vytvořených při těchto událostech,“ popisuje Jim Kinnison, systémový inženýr PSP z APL a dodává: „Namodelovali jsme složení a účinky prachového prostředí, testovali reakce různých materiálů na prachové částice, instalovali jsme také systémy odolné proti poruchám, aby byla zajištěna bezpečnost sondy Parker Solar Probe v této neprobádané oblasti.“

Parker Solar Probe v čisté místnosti před uzavřením do aerodynamického krytu.
Zdroj: https://scontent.fprg2-1.fna.fbcdn.net

Tým sledující sondu zaznamenal, že občas dochází k dalšímu problematickému jevu, který souvisí s prachem. Sledovače hvězd, tedy kamery, které jsou součástí navigačního systému, občas zachytil světlo odražené od prachových částic, což dočasně narušilo jejich schopnosti sledovat hvězdy. Experti dodávají, že při těchto případech nebyla ohrožena bezpečnost sondy či jejích vědeckých přístrojů, jelikož sledovače hvězd nejsou jediným způsobem, kterým Parker Solar Probe určuje svou orientaci v prostoru. Řídící a navigační software používá data ze sledovačů hvězd souběžně s údaji z inerciální měřící jednotky a senzory slunečního disku, aby udržel sondu v požadované orientaci, tedy tepelným štítem vstříc ke Slunci.

Vědecké přístroje na sondě Parker Solar Probe.
Zdroj: http://planetary.s3.amazonaws.com

„Jelikož byl systém navržen tak, aby byl robustní a vysoce autonomní, tak ztráta dat z kteréhokoliv zdroje neovlivní schopnost sondy řídit svou orientaci v prostoru. V nejhorším možném případě je PSP schopna neomezeně dlouho pracovat i jen se senzory slunečního disku, které sledují nečekané osvětlení sondy, ke kterému by došlo vinou chybné orientace,“ doplnil Kinnison a dodal: „Jelikož nás čeká už desátý průlet kolem Slunce, sonda nám dokazuje, že si dokáže poradit s nečekaně prašným prostředím.“ To je pochopitelně potěšující zpráva, neboť PSP zamíří ještě blíže ke Slunci a bude se vůči němu pohybovat ještě rychleji. Na sondu v srpnu 2023 a listopadu 2024 čekají průlety kolem Venuše, které ji pokaždé o kousek přiblíží ke Slunci. Poslední zmíněný průlet kolem Venuše způsobí, že sonda bude v nejbližším bodě dráhy prolétávat pouze 6,2 milionu kilometrů od Slunce. První průlet s maximální rychlostí 692 000 km/h (192 km/s) nás čeká už v prosinci 2024.

Přeloženo z:
https://blogs.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://blogs.nasa.gov/parkersolarprobe/wp-content/uploads/sites/274/2018/10/Parker-facing-the-Sun.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a0/Parker-Solar-Probe-FIELDS.png
https://directory.eoportal.org/documents/163813/3705371/ParkerSP_Auto24.jpeg
https://scontent.fprg2-1.fna.fbcdn.net/…74f7777dc1be7bb6c8fb0d7d3f58c7d5&oe=5BE20348
http://planetary.s3.amazonaws.com/assets/images/charts-diagrams/2017/20170530_spp-instruments.jpg