Evropská mise Euclid dosáhla dalšího vývojového milníku. Podařilo se prokázat, že teleskop a jeho přístroje dokáží fungovat a dosáhnout očekávaných možností i v extrémních podmínkách kosmického prostoru. Euclid má studovat temnou hmotu a energii. Ty sice nemohou být přímo pozorovány žádným teleskopem, ale můžeme sledovat účinky jejich přítomnosti na rozložení galaxií ve vesmíru. Už dlouho se vědělo, že se vesmír rozpíná, což prozradila měření vzdálených galaxií, které se od nás vzdalují. Toto rozpínání spolu s růstem kosmických struktur (jako jsou nadkupy galaxií) ovlivňuje právě temná hmota a energie. Ovšem vědci zatím tomuto fenoménu úplně nerozumí.
Zdroj: https://www.esa.int/
Euclid nasnímá s nevídanou přesností miliardy galaxií do vzdáleností 10 miliard světelných let. Jeho průzkum pokryje více než třetinu oblohy. Získaná měření umožní astronomům zlepšit jejich chápání historie rozpínání vesmíru a úrovně růstu kosmických struktur. Dva přístroje na palubě dodaná dvěma konsorcii firem. VIS (VISible imager) bude pracovat s viditelným světlem, NISP (Near Infrared Spectrometer and Photometer) s infračerveným. Oba již byly koncem roku 2020 integrovány do modulu pro užitečné vybavení, k čemuž došlo v prostorách firmy Airbus Defence and Space ve francouzském Toulouse. Modul byl následně letos v dubnu přepraven do CSL (Centre Spatial de Liège) v Belgii.
Tady byl celý modul na 60 dní uzavřen ve vakuové komoře, kde prošel zevrubnými testy. Ty ověřovaly, zda teleskop a přístroje pracují podle očekávání a zda byly všechny díly správně sestaveny a propojeny. Všechny případné závady se mají odhalit před startem, protože fyzická oprava teleskopu ve vesmíru není možná. Ve vakuové komoře zažily přístroje nejen vakuum, ale i teploty -150°C, které na ně čekají při ostré misi. Euclid bude sledovat slabé zářící galaxie, ale v CSL byla citlivost jeho optiky testována bodovým světlem falešných hvězd. K tomu posloužil speciálně vyvinutý kolimátor, což byl vlastně jen další teleskop použitý obráceně k projekci falešných hvězd do teleskopu Euclid. Ten pak světlo poslal do obou svých přístrojů, které pořídily snímky a spektrální měření. Byl tak od začátku do konce otestován celý systém a ověřeno jeho chování. „Máme z těchto výsledků zkoušek radost, ukázalo se, že je teleskop v dobrém stavu,“ uvedl Alexander Short, manažer mise Euclid a dodal: „Testy odhalily anomálii, která se musela vyřešit, aby se zabránilo zpožděním. Byl proto zformován Tiger team z expertů ESA a soukromých firem. Problém byl diagnostikován jako softwarový a podařilo se jej vyřešit. Jsme rádi, že můžeme do další fáze testů a integrace se zbytkem systémů poslat zdravý teleskop.“
Dalším krokem bude přesun modulu s užitečným nákladem do Thales Alenia Space v italském Turíně, kde bude spojen se servisním modulem. Vznikne tak finální teleskop Euclid. Ten pak podstoupí další sérii testů včetně mechanických. Zopakují se i termálně-vakuové zkoušky, tentokrát však již na integrované úrovni. Euclid má startovat koncem roku 2022 z Francouzské Guyany. Jeho cílem bude librační centrum L2 soustavy Slunce-Země vzdálené 1,5 milionu kilometrů „za Zemí“ při pohledu od Slunce.
Přeloženo z:
https://www.esa.int/
Zdroje obrázků:
https://www.esa.int/…/23481767-1-eng-GB/Euclid_optical_performance_test.jpg
https://www.esa.int/…/23481811-1-eng-GB/Euclid_in_the_thermal_tent.jpg
Díky za zajímavý článek. Mám jen takovou drobnou připomínku k podobným článkům, kdy jejich autor předpokládá, že si čtenář pamatuje informace uvedené v předchozích článcích na podobné téma. Někteří asi ano, ale já i když čtu pravidelně všechny články na Vašem webu, tak si je bohužel přesně nepamatuji, takže si je musím zpětně vyhledat u Vás nebo u jiných zdrojů. Nešlo by tedy stručně zopakovat základní parametry příslušné mise – např. zde průměr zrcadla, hmotnost sondy, vynášející raketa apod?
To je v zásadě dobrý nápad, ale problém je tak trochu v tom, že každého zajímá něco trochu jiného. Někdo by chtěl znát ten průměr zrcadla, jiný zase raketu a tak dále. Tady v článku jsem připomněl vědecké úkoly teleskopu, termín startu a místo, kde bude pracovat. Vždycky tam bude něco chybět (pokud bychom nepřistoupili k extrémnímu řešení, že by tohle obecné představení bylo delší než samotná pasáž o konkrétní aktualitě). Myslím si proto, že je vhodnější rezignovat na to, že v článku budou zmíněny všechny parametry, protože všechny stejně nikdy nebudou. Ostatně na webu používáme systém štítků, které provazují články na stejné téma. Díky tomu se může zájemce o hlubší informace velmi snadno proklikat k ostatním článkům na toto téma.
Díky za odpověď. Jen mám dotaz, je už rozhodnuto na kterém nosiči ta sonda poletí, na Wiki jsem našel Ariane 6 nebo Sojuz? V jednom z Vaších předchozích článků je uveden jen Sojuz.
Ta sonda je fantastická počtem sledovaných objektů, směle se řadí vedle sondy Gaia, obě jsou obrovským přínosem pro astronomii.
Mám dojem, že finální rozhodnutí ještě nepadlo. Asi bude záležet na tom, kdy bude A6 připravena.
Máte pravdu. Tahle mise mi opravdu značný potenciál. 😉
Pro mne je nepochopitelné jak mohou tyto sondy miliony objektů jednoznačně a především opakovaně správně identifikovat. Výsledky Gaii se zabývá téměř celá astronomická společnost a u Euclidu to bude podobné.
Dobrý den. Jen pro představu, nevíte jak daleko bude v té L2 od dalekohledu J. Webba? Vím, že tam je místa dost, ale nebude tam na ty samotáře dost „narváno“? 🙂 Děkuji.
Hezký den,
ta vzdálenost bude proměnlivá v řádu desítek až stovek tisíc kilometrů. Ony se totiž sondy / teleskopy neumísťují přímo do libračních bodů, ale na specifické dráhy kolem nich. Třeba takový JWST bude necelých 400 000 km od L2, takež mu jeden oběh kolem něj zabere cca půl roku.
Ono tam je a bude ještě „hustěji“. Na místě už je Gaia a Spektr-RG. Na začátku příštího roku dorazí JWST, po něm Euclid a v dalších letech se chystají Nancy Grace, Plato, Ariel (ten by snad měl mít dva spolucestující), Athena…. Kdo ví, jak dlouho který vydrží, ale bývá zvykem vysloužilé observatoře vyvádět pryč (Herschel, Planck, WMAP).