Vesmírný dalekohled Jamese Webba a fyzikální výzkum

Dlouho očekávaný a mnohokrát odložený start vesmírného dalekohledu Jamese Webba se nyní plánuje na 18. prosince 2021. Jak všichni doufáme, jde snad o termín konečný a věříme, že vzlet na raketě Ariane 5 bude úspěšný. Astrofyzikové konečně dostanou do rukou nejpokročilejší vesmírnou observatoř, ne nadarmo označovanou za vlajkovou loď astronomie příštího desetiletí. Většinu článku, které jste o tomto pozoruhodném projektu četli na našem webu se týkala technických a konstrukčních aspektů, odkladů startu, testování či ekonomického pozadí, méně jste se však dočetli o neméně zajímavém aspektu – o tom vědeckém. Webbův teleskop, nástupce velmi úspěšného Hubbleova dalekohledu, by měl totiž změnit náš pohled na mnoho otázek kosmologie, astrofyziky i astronomie, proto si dnes představíme možnosti dalekohledu a oblasti výzkumu, jimž by se měl zejména věnovat.

Historie projektu

Návrh na nový vesmírný dalekohled pochází z roku 1996, projekt tehdy nesl označení New Generation Space Telescope (NGST), měl mít primární zrcadlo o průměru 8 metrů a stát asi 500 milionů dolarů. Časem se zrcadlo zmenšilo, zato rozpočet výrazně nabobtnal. A to až na aktuální sumu 9,66 miliardy dolarů. V roce 2002 teleskop dostal současné jméno podle Jamese E. Webba, administrátora NASA z let 1961-1968, kdy probíhala hlavní část souboje se Sovětským svazem.

James E. Webb

James E. Webb
Zdroj: https://twitter.com/airandspace

Původní koncept hovořil o vypuštění v roce 2007, jak je ovšem u kosmonautiky dosti obvyklé, došlo k několika odkladům termínu startu, nakonec až na závěr letošního roku. V posledních měsících a letech prochází dalekohled důkladnými zkouškami. Kromě NASA se na projektu podílejí také Kanadská kosmická agentura (CSA) a Evropská kosmická agentura (ESA).

Dalekohled Jamese Webba po technické stránce

Na rozdíl od Hubbleova vesmírného dalekohledu pracujícího převážně ve viditelné části elektromagnetického spektra, bude Webbův teleskop fungovat v blízkém a středním infračerveném záření, v rozmezí 0,6 až 28 μm, což je užitečné pro pozorování velmi vzdálených objektů v raném vesmíru s vysokým rudým posuvem a také pro sledování těles, která vzhledem ke své nízké povrchové teplotě vyzařují podle Planckova zákona primárně právě v infračervené oblasti. Tyto vlnové délky se navíc velmi obtížně studují ze Země a nejsou dostupné ani pro zmíněný Hubbleův dalekohled.

Sluneční štít teleskopu

Sluneční štít teleskopu
Zdroj: https://www.jwst.nasa.gov/content/observatory/sunshield

Aby totiž šlo použít tuto oblast EM spektra, je nutné přístroj chladit na dosti nízké teploty, jinak by infračervené záření samotného teleskopu znemožnilo pozorování. Platí přitom, že čím vyšší je vlnová délka, tím nižší je teplota, na niž je třeba dalekohled chladit. Nabízí se pochopitelně použití chladícího média, například tekutého helia, které je ale velmi drahé a vzácné, a navíc omezuje životnost observatoře na měsíce, v lepším případě kratší jednotky let, dokud chladící médium plní svoji funkci. Doplnění nového velmi chladného helia by bylo nesmírně obtížné.

Poněvadž ale astronomicko-fyzikální komunita stála o delší životnost Webbova dalekohledu, bylo chlazení vyřešeno kombinací speciálních kryogenních chladičů a pasivního chlazení, jež zajišťuje onen ikonický rozměrný pětivrstvý štít, chránící přístroj před zářením ze Slunce. Výhodu v tomto případě představuje právě blízké infračervené záření, v němž pracuje většina přístrojů teleskopu, díky čemuž stačí dalekohled chladit na příjemnou teplotu 39 Kelvinů (minus 234,15 °C).

Šestimetrové segmentové zrcadlo dalekohledu

Šestimetrové segmentované zrcadlo dalekohledu
Zdroj: https://www.houstonchronicle.com/

Průměr primárního zrcadla dalekohledu je 6,5 metru. Stejně jako u jiných velkých observatoří není zrcadlo jednotné, ale skládá se z šestiúhelníkových segmentů, u Webbova dalekohledu jich najdeme osmnáct. Každý segment má hmotnost 20 kg a tvoří jej pozlacené beryllium. Celková plocha zrcadla je 25,4 m2.

Teleskop vynese raketa Ariane 5, použitá jako součást příspěvku ESA k tomuto projektu. Dalekohled bude umístěn v blízkosti libračního centra L2 soustavy Země-Slunce, asi půldruhého milionu km od Země směrem od Slunce, což umožní oběh kolem Slunce synchronní se Zemí.

Po přeletu do blízkosti bodu L2 proběhne zhruba půl roku dlouhá fáze testování systémů a zprovozňování dalekohledu. Po ní bude následovat 5 let základní mise, které lze ale prodloužit až na dvojnásobek v rámci rozšířené mise. A teď se již pojďme podívat, co by Webbův dalekohled mohl a měl sledovat a proč tato témata fyziky a astronomy zajímají.

Objekty Sluneční soustavy

Často se zmiňuje očekávaný obří přínos projektu pro otázky fundamentální fyziky. Může ale Webbův dalekohled pozorovat i objekty v naší Sluneční soustavě? Ano a někoho možná překvapí, že v některých případech je pro to dokonce velmi vhodný. Přesněji řečeno, nelze s ním pozorovat Slunce, Merkur, Venuši, Zemi a ani další objekty, které jsou od něj směrem ke Slunci. Naopak ale může pozorovat Mars, plynné a ledové obry, trpasličí planety a další malé objekty našeho systému.

Už jsme si řekli, že zvolená infračervená část spektra je vhodná mimo jiné pro sledování těles s nízkou povrchovou teplotou. Webbův dalekohled bude proto velmi užitečný například při zkoumání objektů Kuiperova pásu, a to nejen Eris, Makemake, či mnoha dalších zatím nenavštívených kosmickými sondami, ale i Pluta, kolem nějž v červenci 2015 prolétla New Horizons.

Model z Nice - simulace

Model z Nice – simulace
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Těšit se můžeme také na pozorování komet, planetek nebo měsíců obřích planet. Nově získaná data mohou poskytnout další vodítka nutná pro objasnění původu naší planetární soustavy, některé hypotézy vzniku a vývoje Sluneční soustavy, například známý model z Nice či hypotéza deváté planety, budou, doufejme, důkladně prověřeny, jiné dokonce vyloučeny.

Extrasolární planety

O existenci planet mimo Sluneční soustavu uvažovali učenci již ve starověku, kupříkladu Epikúros ze Samu tvrdil, že existuje nekonečné množství světů podobných Zemi i zcela odlišných. V raném novověku předpokládali existenci exoplanet například Giordano Bruno či Isaac Newton. Prokázat existenci vzdálených planet však v té době nebylo možné.

Umělecká představa systému 51 Pegasi.

Umělecká představa systému 51 Pegasi.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

První pokusy o detekci exoplanet se datují do 19. století. Avšak astronomové pracující na této problematice byli dlouhou dobu považováni spíše za podivíny než za skutečné vědce, zejména kvůli dlouhému seznamu falešných a odvolaných objevů.

A tak byly první planety mimo Sluneční soustavu nalezeny až v 90. letech minulého století a ta první, k údivu téměř všech odborníků, u pulsaru. Pulsary jsou hvězdy v závěrečné fázi vývoje, pozůstatky mohutných výbuchů supernov. Astronomové se proto domnívali, že případné planety by tento výbuch zničil nebo odmrštil pryč se soustavy. Nicméně v roce 1992 publikovali Aleksander Wolszczan a Dale Freil nezpochybnitelný důkaz nálezu první exoplanety u pulsaru PSR B1257+12. O tři roky později objevili Michel Mayor a Didier Queloz první planetu u hvězdy hlavní posloupnosti (51 Pegasi), za což získali v roce 2019 Nobelovu cenu za fyziku.

Dalekohled Kepler

Dalekohled Kepler
Zdroj: https://www.nasa.gov/mission_pages/kepler/

Dnes je známo již 4858 planet u jiných hvězd i mnoho tisíc dalších kandidátů. Bouřlivému rozvoji této oblasti astronomického výzkumu velmi pomohly kosmické sondy, především dalekohled Kepler. V tuto chvíli pracuje na oběžné dráze observatoř CHEOPS a plánují se i další mise ARIEL a PLATO. Od „pouhých“ objevů planet a zjištění několika základních parametrů se přistoupilo k pokročilejším cílům, jako je hledání měsíců exoplanet, katalogizace nalezených objektů nebo zkoumání atmosfér.

I v této oblasti by nám měl Webbův dalekohled přinést zajímavé objevy. Bude například možné pozorovat planety velmi populární a úspěšnou tranzitní metodou. Pokud planeta prochází před svou mateřskou hvězdou, dojde ke snížení jasu hvězdy, přičemž z toho, o kolik jas klesne lze určit velikost planety. Webb navíc dokáže pozorovat i světlo hvězdy procházející atmosférou tranzitující planety, z čehož může udělat základní chemickou analýzu atmosféry, a dokonce určit, zda je na planetě přítomna voda. Tu považujeme za sloučeninu klíčovou pro přítomnost života. Hledání vhodných podmínek pro život je totiž jedním z hlavních cílů projektu.

Názorná ukázka tranzitní metody detekce exoplanet

Názorná ukázka tranzitní metody detekce exoplanet
Zdroj: https://www.researchgate.net/

Dalekohled bude díky pozorovanému infračervenému záření rovněž umět detekovat planetární systémy kolem nedaleko ležících hvězd. Blízké velké planety může dokonce pozorovat i metodou přímého zobrazení, ačkoliv se na těchto tělesech nedá očekávat detekce žádných velkých podrobností. Webb také dokáže sledovat formování mladých planetárních soustav.

Aby mohl splnit výše zmíněné úlohy, disponuje koronografem, jenž umožňuje odstínit světlo mnohokrát jasnějších mateřských hvězd. Díky tomu lze potom spatřit i výrazně slabší planety nebo protoplanetární disky tyto hvězdy obíhající.

Temná hmota

Hvězdy a planety lidstvo zná a pozoruje v podstatě od nepaměti. Postupně jsme navíc objevili další objekty jako jsou galaxie, černé díry, neutronové hvězdy či kvasary. Mohlo by se tak zdát, že o složení vesmíru víme téměř vše. Již od počátku 20. století se však ukazuje, že by šlo o velmi mylný dojem.

Kupa galaxií v souhvězdí Vlasů Bereniky, na níž Fritz Zwicky provedl důkaz existence temné hmoty.

Kupa galaxií v souhvězdí Vlasů Bereniky, na níž Fritz Zwicky provedl důkaz existence temné hmoty.
Zdroj: http://annesastronomynews.com/

První náznaky existence temné hmoty pocházejí dokonce již z konce 19. století od Lorda Kelvina. Ten odhadl hmotnost Mléčné dráhy a určil, že se liší od hmotnosti viditelných hvězd. Henri Poincaré, slavný francouzský fyzik a matematik, použil v roce 1906 poprvé pojem temná hmota. Počátkem 20. let minulého století postuloval existenci temné hmoty i Jacobus Kapteyn z Nizozemska, který k tomuto závěru poprvé dospěl na základě určování rychlostí hvězd.

O 10 let později jeho krajan Jan Oort pozoroval okolí naší Galaxie. Také on zjistil nesoulad mezi hmotností viditelných objektů a hmotností nutnou k udržení systému. Nový důkaz existence temné hmoty na úrovni kup galaxií poskytl slavný a poněkud svérázný švýcarský fyzik Fritz Zwicky na základě pozorování kupy galaxií v souhvězdí Vlasů Bereniky. Moderní věda jeho pozorování poupravila, počítal totiž s chybnou velikostí Hubbleovy konstanty, základ je ale správně, většina hmoty je skrytá.

Očekávaná (červeně) a změřená (bíle) rotační křivka pro galaxii M31 v souhvězdí Andromedy

Očekávaná (červeně) a změřená (bíle) rotační křivka pro galaxii M31 v souhvězdí Andromedy
Zdroj: https://phys.org/

Trvalo dalších téměř 40 let, než byla přítomnost temné hmoty prokázána i na úrovni naší Galaxie. Zasloužili se o to Vera Rubin, Kent Ford a Kenneth Freeman. Na přelomu 60. a 70. let pozorovali rychlost rotace Mléčné dráhy, respektive rychlost oběhu těles kolem centra galaxie, a jednoznačně ukázali na rozpor mezi očekávaným a pozorovaným výsledkem. Rotační křivka galaxie by měla se vzdáleností od středu nejdříve růst až do určitého maxima, kde se očekávalo obrácení trendu a následný pokles křivky. To se ale neděje, naopak, rychlost rotace stále roste. Tento výsledek byl později potvrzen i pozorováními dalších galaxií, kde byla detekována stejná závislost.

Mimochodem, možná vás poněkud překvapuje, že objekty nejblíže jádru galaxie neobíhají nejrychleji, jak to známe z naší Sluneční soustavy, kde oběžná rychlost planet postupně klesá se vzdáleností od Slunce. Naproti tomu u galaxií hvězdy i ve větších vzdálenostech od jádra obíhají stejně rychle nebo dokonce rychleji než objekty blízko jádra. Nejedná se o chybu, ale poukazuje to na jiné rozložení hmotnosti v galaxiích, respektive planetárních soustavách.

Kupa galaxií MACS J0025.4-1222 vzniklá srážkou dvou menších galaktických kup. Růžově je zobrazen horký plyn, modře oblast převládající temné hmoty.

Kupa galaxií MACS J0025.4-1222 vzniklá srážkou dvou menších galaktických kup. Růžově je zobrazen horký plyn, modře oblast převládající temné hmoty.
Zdroj: https://www.newscientist.com/

Podle výsledků ze sondy Planck je ve vesmíru asi 5 % běžné hmoty a asi 27 % temné hmoty. Ke zbylým 68 % se dostaneme v příští podkapitole. Jak temnou hmotu vysvětlit? To nikdo s jistotou neumí. První základní možností byly tzv. MACHO objekty (masivní halo objekty). Mezi ně by patřily například černé díry, hnědí trpaslíci, mračna plynu a prachu nebo filamenty mezi galaxiemi. Jak se však ukázalo, MACHO objekty mohou vysvětlit pouze velmi malou část chybějící hmoty.

Dnes se tedy preferuje možnost tzv. WIMPů neboli slabě interagujících hmotných částic. Které částice by to mohly být se také neví s jistotou. Spekuluje se nejčastěji o axionech, o nichž jsme hovořili již v článku o S. Weinbergovi, a které byly původně předpovězeny pro vysvětlení silného CP problému, nevyřešeného problému ve fyzice, spočívajícího v otázce, zda silná jaderná síla narušuje CP symetrii (C – symetrie mezi hmotou a antihmotou, P – parita, stranová symetrie).

Druhá nadějná možnost operuje se supersymetrickými partnery, hypotetickými částicemi předpovídanými teoriemi supersymetrie. Běžné částice jsou buď fermiony (poločíselný spin) či bosony (celočíselný spin), supersymetrické částice by měly být k těmto částicím opačné. Tedy například k fotonu, který je boson by měl existovat fermionový partner (fotino). Prozatím ale nikdo neví, zda tyto částice opravdu existují a vysvětlují temnou hmotu.

Rentgenová observatoř Chandra

Rentgenová observatoř Chandra
Zdroj: https://astrobiology.nasa.gov/

Axiony i supersymetrické částice jsou předmětem intenzivního bádání. Po axionech pátrá rentgenová observatoř Chandra, jakož i pozemní astrofyzikální observatoře. Superpartnery hledají pro změnu částicové detektory a urychlovače částic. S výjimkou stanovení limitů hmotnosti a četnosti jsou bohužel veškeré snahy o nalezení těchto částic prozatím bezvýsledné.

Co nám k temné hmotě může říci Webbův dalekohled? Inu, temnou hmotu samotnou téměř jistě neuvidí. Může ale vidět její účinky. Za prvé, Webb může důkladně zkoumat vývoj galaxií, což umožní porovnat pozorovaný vývoj s teoretickými modely, určit množství a parametry temné hmoty a lépe pochopit její význam pro vývoj galaxií.

Gravitační čočkování. Uvnitř bližší čočkující objekt, vně vzdálenější čočkovaný, vytvářející tzv. Einsteinův prstenec.

Gravitační čočkování. Uvnitř bližší čočkující objekt, vně vzdálenější čočkovaný, vytvářející tzv. Einsteinův prstenec.
Zdroj: https://www.sciencealert.com/

Za druhé, pomocí gravitačního čočkování, lze vypočítat množství hmoty v čočkující galaxii. Gravitační čočka je jev, kdy bližší objekt funguje jako čočka, ohýbá světlo vzdálenějšího objektu a umožňuje nám jej spatřit lépe či výrazněji, v některých případech by bez čočky nešel vidět vůbec. Jelikož nám čočka umožní dopočíst celkovou hmotnost objektu (obvykle galaxie) v popředí, a protože známé hmotnost viditelných objektů v dané galaxii, lze určit chybějící hmotnost způsobenou temnou hmotou. Webbův dalekohled je pro pozorování gravitačních čoček velmi vhodný, neboť může dělat ostré snímky značně vzdálených objektů a měřit třeba i jen drobné odchylky.

Temná energie

Říkáte si, dobře máme tu temnou hmotu, nic dalšího nás už překvapit nemůže. Ale chyba lávky. V 90. letech astrofyzikové ve dvou skupinách paralelně prováděli pozorování supernov typu Ia, aby zjistili, jakým tempem se zpomaluje rozpínání vesmíru. Supernovy typu Ia vznikají při přetékání hmoty z hvězdy hlavní posloupnosti (objekty svítící díky fúzi vodíku) na bílého trpaslíka (závěrečné stádium vývoje lehčích hvězd), který může mít maximálně 1,44 hmotnosti Slunce, neboť překročení této hodnoty zvané Chandrasekharova mez znamená explozi. Každý bílý trpaslík je při výbuchu stejně hmotný a uvolní zhruba stejné množství energie. A jelikož zdánlivou hvězdnou velikost už víme z pozorování, můžeme ze známých údajů určit vzdálenost supernovy. Pomocí supernov typu Ia lze tedy vcelku dobře měřit vzdálenosti ve vesmíru. Tento typ supernov je navíc nejenergetičtější ze všech hvězdných výbuchů, průměrná supernova zvládne přezářit všechny ostatní hvězdy v mateřské galaxii dohromady, astronomové je tedy dokáží nalézt i v extrémních vzdálenostech mnoha miliard světelných let, což z nich činí ideální standardní svíčky, objekty užívané pro určování kosmických vzdáleností.

Nejvzdálenější zaznamenaná supernova typu Ia v historii, SN UDS10Wil

Nejvzdálenější zaznamenaná supernova typu Ia v historii, SN UDS10Wil
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Členové Supernova Cosmology Project a High-Z Supernova Search Team provedli řadu pozorování různými přístroji včetně Hubbleova dalekohledu a dospěli k šokujícímu zjištění. Rozpínání vesmíru se nezpomaluje, ale právě naopak zrychluje. Před několika miliardami let přestala rychlost expanze vesmíru klesat, došlo k obratu, a od té doby se tempo rozpínání stále zvyšuje. Tyto výsledky byly potvrzeny nejen pozdějšími podrobnějšími měřeními supernov typu Ia, ale i z reliktního záření, které zbylo ve vesmíru jako pozůstatek velkého třesku a z velkorozměrových struktur vesmíru. Proto získali v roce 2011 Saul Permutter, Brian Schmidt a Adam Riess, hlavní autoři původního měření rozpínání vesmíru pomocí supernov typu Ia, Nobelovu cenu za fyziku.

Co zrychlování expanze způsobuje? Znáte-li odpověď, Nobelova cena vás nemine. U temné hmoty máme alespoň vážné kandidáty, po nichž intenzivně pátráme. V tomto případě je naše nevědomost mnohem větší. Temná energie, jak příčinu zrychlené expanze nazýváme, tvoří oněch 68 % hmoty/energie vesmíru. Existuje několik možných vysvětlení. První varianta, špatné porozumění gravitaci se většině fyziků moc nezamlouvá a neodpovídá příliš dobře ani dalším důkazům zrychlování rozpínání našeho vesmíru.

Simulace kvantových fluktuací vakua

Simulace kvantových fluktuací vakua
Zdroj: https://www.alcf.anl.gov/

Druhá verze operuje s účinky páté, dosud neznámé, základní fyzikální síly. Jak patrně víte, rozlišujeme čtyři základní interakce, gravitační, elektromagnetickou, silnou a slabou jadernou. Náznaky existenci páté síly, tzv. kvintesence, se sice občas objeví, možná si vzpomenete na nedávná tvrzení skupiny z Maďarska o nalezení nové interakce nicméně spolehlivé a jednoznačné důkazy dosud chybí.

Poslední možnost je nejpřitažlivější, bohužel i ona má výrazné vady na kráse. Jedná se o energii vakua. Energie vakua vám možná zní podivně, pokud jste se ve škole učili, že vakuum má nulovou energii. Kvantová teorie pole nám ale říká, že vakuum je stav s nejnižší možnou, ale nikoliv nulovou, energií, i ve vakuu se totiž stále dějí jisté procesy, zejména vznik párů virtuálních částic a antičástic.

Možné scénáře budoucího vývoje vesmíru v závislosti na množství temné hmoty a temné energie. Podle dostupných údajů odpovídá náš vesmír červené křivce.

Možné scénáře budoucího vývoje vesmíru v závislosti na množství temné hmoty a temné energie. Podle dostupných údajů odpovídá náš vesmír červené křivce.
Zdroj: https://map.gsfc.nasa.gov/

Vakuová energie by měla být všudypřítomnou základní energií vesmíru. Můžeme ji rovněž označit jako kosmologickou konstantu (Λ), původně zavedenou a poté zase opuštěnou Albertem Einsteinem. Energie vakua je zcela nezávislá na velikosti vesmíru, protože v daném objemu vzniká neustále stejný počet virtuálních párů částic a antičástic. Tato substance by mohla přirozeně vysvětlit zrychlené rozpínání vesmíru, avšak naneštěstí je tu velký problém. A když říkám velký, myslím tak velký, že si to ani nedokážete představit, konkrétně 120 řádů. Takhle obří je totiž nesoulad mezi hodnotou hustoty energie vakua předpovězenou teorií a pozorovanou v experimentech.

Co s tím? Zatím nevíme. Je tu stále naděje, že se obří rozpor podaří vysvětlit. Stejně tak je šance, že se uplatní některé z výše zmíněných hlavních řešení problému nebo některé další, které jsem dosud nezmínil. Objevila se hypotéza označující temnou hmotu a temnou energii za projev stejné neznámé látky nebo myšlenka postulující rozpad temné hmoty na temnou energii.

Vesmírný dalekohled Nancy Roman

Vesmírný dalekohled Nancy Roman
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Více odpovědí se snad dočkáme od vesmírného dalekohledu Nancy Roman, který bude pozorovat množství supernov i galaxií a měl by odhalit více vlastností temné energie i informace o budoucím vývoji vesmíru. Webbův dalekohled bude v tomto případě spíše pomocným přístrojem, očekávat bychom měli sice méně pozorování supernov, ale zato slabších a vzdálenějších. Webb proto může dodat důležité doplňkové údaje. Případně by též mohl pozorovat další vzdálené supernovy typu Ia, tím upřesnit parametry rozpínání vesmíru a napovědět více o povaze temné energie.

Vznik a vývoj hvězd

Podobr HD 140283 (občas přezdívaný Metuzalémova hvězda) vzdálený 202 světelných let od Země v souhvězdí Váhy je nejstarší známou hvězdou s odhadovaným věkem asi 13,7 miliardy let. Vesmír by měl ale, podle sondy Planck, existovat asi 13,8 miliardy let. Kdyby oba údaje představovaly skutečnost, máme problém, neboť sonda Planck zároveň říká, že 100 milionů let po vzniku vesmíru ještě žádné hvězdy existovat neměly. Zachrání nás však patrně chyba obou měření. Zatímco určení stáří vesmíru 13,813 miliardy let má chybu plus minus jen 38 milionů let, u věku hvězdy HD 140283 představuje chyba plus minus celých 700 milionů let. A skutečně, nejnovější odhady už dobu vzniku zmíněné hvězdy poněkud revidují.

Nejstarší známá hvězda HD 140283 (Metuzalémova hvězda)

Nejstarší známá hvězda HD 140283 (Metuzalémova hvězda)
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Tím se dostáváme k důležité otázce, kdy ve vesmíru vznikly první hvězdy. Podle sond zkoumajících reliktní záření se nejstarší hvězdy zformovaly z hustotních fluktuací několik set milionů let po vzniku vesmíru. To znamenalo osvětlení vesmíru poprvé po několika stech milionech let tzv. temného období, přičemž očekávaná hodnota rudého posuvu nejstarších svítících objektů je 17.

Pro představu, druhá nejstarší známá galaxie má rudý posuv (z) 9,11, odpovídající vzdálenosti 13,26 miliard světelných let, nejstarší galaxie je vzdálená 13,39 miliard světelných let (z = 11,09). Hodnota rudého posuvu reliktního záření potom dosahuje velikosti 1100! Pozorováním takto vzdálených světů se přitom díváme hluboko do minulosti. Čím vzdálenější je sledovaný objekt, tím delší čas k nám letělo vyzářené světlo, a tím je na nasnímaném obrázku mladší. Kvůli rozpínání vesmíru se viditelné nebo ultrafialové světlo emitované dalekými tělesy posunulo do infračervené části spektra, což Webbův dalekohled předurčuje jako ideální přístroj k řešení podobných úkolů. Ale zpět ke hvězdám.

Dalekohled Subaru na Havajských ostrovech

Dalekohled Subaru na Havajských ostrovech
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Hvězdy běžně dělíme na populace, podle chemického složení a obsahu těžších prvků, a generace, podle doby vzniku. Trochu nelogicky jsou nejstarší hvězdy řazeny do 1. generace, ale do III. populace. Slunce je tedy naopak hvězdou 3. generace, ale I. populace. Metuzalémova hvězda je přitom hvězdou II. populace, neboť nejstarší hvězdy III. populace jsou zatím pouze předpovězeny, avšak nenalezeny. Předpokládá se jejich extrémní velikost, vysoká povrchová teplota a hmotnost snad až tisíckrát vyšší než hmotnost Slunce. Kvůli tomu se dá očekávat i velmi krátký život, snad jen dva miliony let, zakončený výbuchem supernov.

Náznaky pozorování nejstarších hvězd ve vesmíru se objevily v minulém desetiletí. Astronomové pod vedením Davida Sobrala použili soustavu čtyř osmimetrových teleskopů VLT v Chile, dalekohled Subaru na Havajských ostrovech a také Hubbleův vesmírný dalekohled k pozorování vzdálených galaxií a u několika je překvapila zjištěná jasnost. Galaxie CR7 je dokonce třikrát jasnější oproti jiným známým galaxiím z tohoto období. Analýza navíc prokázala, že v nejzářivější části galaxie nejsou přítomny žádné prvky těžší než vodík a helium. To poukazuje na možnou přítomnost hvězd III. populace, v nichž těžší prvky jako uhlík nebo kyslík teprve vznikly.

Sonda Planck

Sonda Planck
Zdroj: https://www.esa.int/

A právě tyto nejstarší hvězdy III. populace by měl hledat dalekohled Jamese Webba. Případný úspěch by neznamenal jen potvrzení správnosti našich představ o vzniku prvků ve vesmíru a evoluci hvězd, mohl by též vnést světlo do otázky doby zformování prvních hvězd ve vesmíru. Ačkoliv víme, že první hvězdy nevznikly později než několik set milionů let po velkém třesku a díky sondě Planck i zhruba tušíme dobu (asi 400-500 milionů let), další důkazy například v podobě pozorování velmi starých hvězd ve vzdálených oblastech vesmíru dosud chybí.

Zkoumání vzniku prvních hvězd je důležité i symbolicky. Právě v nich vznikly atomy těžších prvků, z nichž je v konečném důsledku složena Země a všechny živé organismy v biosféře, včetně nás. Nakonec tedy de facto objevujeme i vlastní historii. „Zapomeňte na Ježíše, to hvězdy se obětovaly abychom mohli žít,“ pravil známý popularizátor a fyzik Lawrence M. Krauss.

Protoplanetární disk u hvězdy HL Tauri

Protoplanetární disk u hvězdy HL Tauri
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Webbův dalekohled by měl také sledovat vývoj hvězd až do fáze, kdy se kolem nich počaly formovat prachoplynové disky, které daly následně vzniknout planetárním systémům. V podkapitole o exoplanetách jsem zmínil, že je Webb vybaven koronografem. Díky odstínění světla jasnější hvězdy bude tedy možné spatřit nejen již hotové planetární soustavy jakéhokoliv stáří a složení, ale i ty v různých stádiích vzniku, ať už by se jednalo o „pouhé“ akreční disky nebo o rodící se zárodky planet. To by mohlo znovu pomoci pochopení evoluce naší vlastní soustavy a planety.

Vznik a vývoj galaxií

Ještě počátkem 20. století nebylo jisté, zda existují jiné galaxie než Mléčná dráha. V roce 1920 proběhla Velká debata mezi astronomy Harlowem Shapleyem a Heberem Curtisem týkající se mimo jiné povahy tzv. spirálních mlhovin. Až o několik let později prokázal Edwin Hubble nade vší pochybnost, že spirální mlhovina M31 v Andromedě je ve skutečnosti jiná galaxie, když v ní dokázal identifikovat samostatné proměnné hvězdy, cefeidy, u nichž mohl změřit vzdálenost. Od té doby bylo identifikováno mnoho miliard dalších galaxií a sám Hubble zavedl klasifikaci galaxií používanou dodnes, když rozlišil galaxie spirální, spirální s příčkou, eliptické, čočkové a nepravidelné, z nichž většina má ještě několik podtypů.

Galaxie M31 v Andromedě

Galaxie M31 v Andromedě
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Galaxie ovšem neexistují samy o sobě, skládají se do skupin galaxií, v jedné takové, zvané Místní skupina galaxií jsme i my. Větší struktury se nazývají kupy a nadkupy. Běžná nadkupa může obsahovat i stovky tisíc jednotlivých galaxií, přičemž náš typ, velká spirální galaxie, není úplně běžná. Nejhojnější jsou malé až trpasličí nepravidelné galaxie. Existují naopak i daleko větší galaxie, většinou ty eliptické. V pozorovatelném vesmíru existuje podle nejnovějších odhadů nejméně dvě stě miliard galaxií.

Tyto nejsou v prostoru a v čase rozmístěny náhodně, ale ani pravidelně, jak by možná někdo mohl očekávat. Známé kosmologické simulace ukazují, že kupy a nadkupy galaxií tvoří vlákna (filamenty), mezi nimiž se nacházejí poměrně značné bubliny v podstatě prázdného prostoru. V těchto místech lze sice občas najít nějakou osamocenou galaxii, většina se jich ale nalézá ve zmíněných vláknech mezi jednotlivými bublinami. Často se lze setkat s přirovnáním oněch velkorozměrných struktur vesmíru k neuronové síti nebo k pletivu hub. Některé galaktické filamenty mají obří rozměry, přes miliardu světelných let, a jsou tak největšími známými strukturami ve vesmíru.

Struktura vesmíru na velké škále. Každý světlý bod představuje galaxii či kupu galaxií.

Struktura vesmíru na velké škále. Každý světlý bod představuje galaxii či kupu galaxií.
Zdroj: https://faculty.wcas.northwestern.edu/

Studium velkorozměrových struktur je pro kosmology velmi podstatné. Informace o nich lze získat z reliktního záření, ale i pozorování samotných struktur má potenciál přinést důležité poznatky. Například rozložení filamentů a bublin prázdnoty poukazuje na počáteční podmínky ve vesmíru a způsob formování kup galaxií. Se vznikem galaxií a kup galaxií v raném vesmíru navíc úzce souvisí temná hmota. Již tehdy jí bylo mnohem více než běžné hmoty, je tedy pochopitelné, že hrála důležitou roli a posloužila jako jádra na něž se nabalovala běžná hmota.

Nejstarší známá galaxie GN-z11 nacházející se v souhvězdí Velké Medvědice

Nejstarší známá galaxie GN-z11 nacházející se v souhvězdí Velké Medvědice
Zdroj: https://www.astro.cz/

Nejstarší známá galaxie GN-z11 se zformovala asi 400 milionů let po vzniku vesmíru. Z pozorování reliktního záření víme, že již v té době byly ve vesmíru přítomny hustotní fluktuace, a právě z nich se později vytvořily první objekty a struktury vesmíru. Jak k tomu ale došlo není dosud známo. Víme ale, že galaxie GN-z11 je, zcela v souladu s modely vývoje galaxií, velmi odlišná od naší. Obsahuje jen asi setinu hvězd, zato tvorba nových hvězdných objektů probíhá dvacetkrát rychleji než v Mléčné dráze.

A právě v pátrání po prvních galaxiích by nám Webbův dalekohled mohl velmi pomoci, uvidí totiž ještě více do minulosti a také 10 až 100krát slabší objekty než Hubbleův dalekohled. Měl by proto vidět část historie vesmíru, kterou jsme zatím nemohli pořádně prozkoumat, jelikož je příliš mladá pro sondy zkoumající reliktní záření a moc stará pro Hubbleův dalekohled. Jak a kdy se z hustotních fluktuací v chladnoucím vesmíru zformovaly první galaxie zůstává záhadou, Webb nám ale, jak věříme, pomůže tuto otázku objasnit.

Eliptická galaxie IC 2006

Eliptická galaxie IC 2006
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Dle současných teorií vývoje galaxií by mělo jít o velmi dynamické, bouřlivé a jasné procesy. V době vzniku bylo proto elektromagnetické záření z těchto událostí emitováno v ultrafialové části spektra, dnes je však posunuto do infračerveného oboru, optimálního pro nový teleskop. Navíc infračervené záření vcelku dobře prochází mračny mezihvězdného prachu, což pozorování dále usnadňuje.

Prozatím není ani známo jaké galaxie vznikly nejdříve, byť odborníci předpokládají, že šlo o diskovité spirální galaxie, zatímco velké eliptické galaxie vznikly jejich spojováním. Ve spirálních galaxiích se obvykle tvoří nové hvězdy, ve větších eliptických galaxiích tomu tak již není. I naše Galaxie je na cestě k tomu, aby tvořit hvězdy přestala, jednak nás čeká za několik miliard let srážka s M31, jednak dochází plyn potřebný k tvorbě nových hvězd. I vývoj galaxií od nejmladších zárodků až po současné obří spirální, a ještě větší eliptické galaxie je téma pro dalekohled Jamese Webba.

Hubbleova klasifikace galaxií. V levé části obrázku eliptické galaxie, vpravo nahoře spirální galaxie, vpravo dole spirální galaxie s příčkou. Uprostřed (S0) speciální přechodný typ čočkové galaxie.

Hubbleova klasifikace galaxií. V levé části obrázku eliptické galaxie, vpravo nahoře spirální galaxie, vpravo dole spirální galaxie s příčkou. Uprostřed (S0) speciální přechodný typ čočkové galaxie.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

V jádrech většiny galaxií předpokládají nynější modely přítomnost superhmotných černých děr. Pochopit vznik a evoluci této kategorie černých děr, případně jejich souvislost s temnou hmotou, může také objasnit mnohé o vývoji galaxií, což je ale úkol pro jiné budoucí observatoře.

Velký třesk

Může nám Webbův dalekohled říci něco o velkém třesku potažmo vzniku vesmíru? Ano i ne. Pokud jde o přímé pozorování raných fází vesmíru co nejblíže jeho vzniku, mnohem důležitější byly observatoře Prognoz 9, COBE, WMAP a Planck, které měly za cíl studovat přímo reliktní záření, oddělené od látky 380 000 let po vzniku vesmíru. Reliktní záření nám pomohlo získat celou řadu užitečných informací o vzniku a vývoji vesmíru a přineslo silný důkaz ve prospěch teorie velkého třesku. Tak daleko ale Webbův dalekohled nedohlédne.

Mapa reliktního záření pořízená sondou Planck

Mapa reliktního záření pořízená sondou Planck
Zdroj: https://www.esa.int/

A neuvidí ani období před oddělením reliktního záření, neboť byl v té době vesmír pro elektromagnetické záření neprůhledný. Chceme-li se podívat blíže k okamžiku počátku, musíme se soustředit na dosud neobjevená reliktní neutrina, oddělená od látky v čase asi 1 sekundy po vzniku vesmíru nebo na rovněž ještě nepozorované reliktní gravitační vlny, jež umožní nahlédnout až do okamžiku 10-35 sekundy po počátku. A leccos odhalily i simulační experimenty na urychlovačích částic, v nichž se specialisté mohli podívat na procesy odehrávající se ve vesmíru starém 10-13 sekundy.

Hubbleovo ultra hluboké pole

Hubbleovo ultra hluboké pole
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Avšak jak bylo zmíněno výše, Webb může odhalit některá tajemství temné hmoty a energie, jakož i pomoci pochopit vznik a vývoj galaxií a případně dalších velkorozměrových struktur vesmíru. Popsaná pozorování klíčových fyzikálních fenoménů totiž snad podpoří či naopak vyvrátí mnohé kosmologické modely a hypotézy. Lze rozumně očekávat, že získaná data kupříkladu o temné hmotě umožní zavrhnout některý kosmologický model jako chybný. Ačkoliv tedy Webbovým dalekohledem nelze spatřit velmi mladý vesmír a jeho počátek, přesto o něm díky tomuto úžasnému přístroji patrně získáme řadu zajímavých a důležitých poznatků.

Závěr

Od vesmírného dalekohledu Jamese Webba můžeme očekávat velké kosmologické a astrofyzikální objevy. Snad se očekávání naplní a dočkáme se i nějakého velkého objevu. V jaké oblasti se neodvažuji odhadovat, neboť pravděpodobně všechny velké objevy mají společnou svoji nepředvídatelnost. Nezbývá než si přát, aby prosincový start, nedojde-li k dalšímu odkladu, proběhl bez problémů. Jistě se u něj sejdeme při živě a česky komentovaném přenosu. A potom již jen přejme fyzikům z celého světa mnoho hodin úspěšných pozorování.

Poznámky autora

  1. Za korekturu a užitečné postřehy k textu děkuji Jeleně L. Příplatové, své kolegyni z Českého klubu skeptiků Sisyfos a spoluorganizátorce přednáškového cyklu Pátečníci. Všechny chyby však pochopitelně padají na mou hlavu.
  2. Omlouvám se za delší odezvu od posledního článku, podařilo se mi poškodit disk s asi stovkou rozepsaných stran, část se podařilo zachránit, část postupně dopisuji. Mohu ale přislíbit brzy další článek, který je již hotový a prochází korekturou.

Použité a doporučené zdroje

Webbův dalekohled NASA: https://www.jwst.nasa.gov/content/webbLaunch/index.html
JWST na anglické Wikipedii: https://en.wikipedia.org/wiki/James_Webb_Space_Telescope
FAQ ohledně Webbova dalekohledu: https://www.jwst.nasa.gov/content/about/faqs/faq.html
Hubbleův teleskop NASA: https://www.nasa.gov/mission_pages/hubble/main/index.html
Sonda Planck ESA: https://www.esa.int/Enabling_Support/Operations/Planck
Evropská jižní observatoř: https://www.eso.org/public/

Zdroje obrázků

https://images.newscientist.com/wp-content/uploads/2021/09/13165709/pri199591609.jpg
https://pbs.twimg.com/media/ELXcjNDWoAAhd6v?format=jpg&name=large
https://www.flickr.com/photos/nasawebbtelescope/37594108385/in/album-72157663894470244/
https://s.hdnux.com/photos/01/21/62/31/21440090/3/1200×0.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/0f/Lhborbits.png
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/f7/Artist_impression_of_the_exoplanet_51_Pegasi_b.jpg/1280px-Artist_impression_of_the_exoplanet_51_Pegasi_b.jpg
https://i.ytimg.com/vi/3yij1rJOefM/maxresdefault.jpg
https://www.researchgate.net/profile/Andrew-Mao-2/publication/312524607/figure/fig1/AS:[email protected]/A-light-curve-showing-the-transit-method-of-detecting-exoplanets.png
http://annesastronomynews.com/wp-content/uploads/2012/02/The-Coma-Cluster-by-Adam-Block.jpg
https://scx2.b-cdn.net/gfx/news/hires/2011/coulddarkmat.jpg
https://images.newscientist.com/wp-content/uploads/2019/06/14160539/macs_lg.jpg
https://astrobiology.nasa.gov/uploads/filer_public_thumbnails/filer_public/e8/fc/e8fc19cf-3783-4c7c-b6c6-2d756448ced3/chandra_hero.jpg__1240x510_q85_crop_subject_location-620%2C254_subsampling-2.jpg
https://www.sciencealert.com/images/2021-08/einseint-ring-inset.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b1/Record-breaking_supernova_in_the_CANDELS_Ultra_Deep_Survey.jpg
https://www.alcf.anl.gov/sites/default/files/styles/965×543/public/Lattice%20QCD_Sugar_0.jpg?itok=AxWR7sbc
https://map.gsfc.nasa.gov/media/990350/990350b.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/48/Wfirst_beauty1_prores_1920x1080.mov_.00_00_17_16.still003_crop.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/26/Oldest_star_in_solar_neighbourhood.jpg/1024px-Oldest_star_in_solar_neighbourhood.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a7/MaunaKea_Subaru.jpg
https://www.esa.int/var/esa/storage/images/esa_multimedia/images/2007/01/planck_in_space/9880824-3-eng-GB/Planck_in_space_pillars.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9d/HL_Tau_protoplanetary_disk.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/8c/Andromeda_Galaxy_560mm_FL.jpg/1024px-Andromeda_Galaxy_560mm_FL.jpg
https://faculty.wcas.northwestern.edu/enectali-figueroa-feliciano/images/millenium-698×260.jpg
https://www.astro.cz/images/obrazky/original/131403.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/80/Elliptical_galaxy_IC_2006.jpg/1024px-Elliptical_galaxy_IC_2006.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8a/Hubble_sequence_photo.png
https://www.esa.int/var/esa/storage/images/esa_multimedia/images/2013/03/planck_cmb/12583930-4-eng-GB/Planck_CMB.jpg

Print Friendly, PDF & Email
Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky
Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

24 komentářů ke článku “Vesmírný dalekohled Jamese Webba a fyzikální výzkum”

  1. Jan Veleba napsal:

    Díky za naprosto vyčerpávající a neskutečně zajímavý přehled, co nás se startem JWST čeká.

  2. PetrK napsal:

    Děkuji,
    Jeden z nejlepších článků, jaké jsem zde četl.
    Doporučil bych vložení funkce tisk pro uložení článku v nejlepší kvalitě v PDF, jestli tu něco podobného je, nevšiml jsem si toho.
    Rád bych si to uložil v PDF co možná nejkvalitněji.
    Děkuji

    • SaturnV napsal:

      Přidávám se s prosbou pro funkci „tisk“.

    • Vítězslav Škorpík napsal:

      Děkuji moc, tolik chvály si snad ani nezasloužím. 🙂

    • KarelT napsal:

      Pro tisk do PDF u článků z webů které přímo PDF neumí používám celkem univerzální postup. Je třeba v první řadě mít nainstalovaný nějaký program co umí „tisk do PDF“. To většinu lidí napadne, ale je tu druhý vážnější problém, stránky mají většinou okolo hlavního obsahu článku spoustu dalších menu, sloupců, odkazů, boxů a reklam které do PDF nechceme. Řešením je všechno tohle před tiskem odstranit, což lze v ladícím režimu prohlížeče – stiskem F12. Pak přepnutím na záložku „Průzkumník“ či ikonou „výběr prvku na stránce“ (bývá vlevo nahoře), vybírat prvky které do tisku na stránce nechceme a pravým tlačítkem myši v menu vybrat „smazat uzel“. S trochou cviku jde o pár minut práce a jiný způsob podle mne není.

      • Vojta napsal:

        Pokud už si člověk hraje s kódem stránky, tak existuje jednodušší způsob:
        1) F12 a najít element div s id post-[nějaké číslo]. Alternativně pravým klikem na nadpis a pak Prozkoumat prvek a jde o element přímo nad ním.
        2) K jeho stylům nakopírovat tohle:

        background-color: white;
        width: 100%;
        position: absolute;
        top: 0;
        left: 0;
        margin: 0;
        padding: 15px;
        z-index: 10;

        3) Tisknout do PDF.

        Mělo by to s drobnými obměnami fungovat ve všech hlavních prohlížečích. Není to úplně dokonalé. Když je diskuze delší než článek, vykoukne dole. Pak tam zbydou nějaké drobnosti dole jako hodnocení a podobné články, které pak jsou odmazat vámi popsaným způsobem. Stejně se dá odstranit i diskuze, která i když není dlouhá, do pdf se na pozadí uloží stejně jako boční panel, menu atd (nic není vidět, zabere to pár kilobytů místa, ale to dnes asi není třeba řešit).

        Sofistikovanější řešení by byl user script (defakto plugin), který by to provedl automaticky, ale tohle není fórum o vývoji webu.

        • KarelT napsal:

          Hledat div s id obecně na všech možných webech přeci vždycky nepomůže. Všude to tak není, proto je jednoduší si to smazání elementů vizuálně najít a odklikat.

          • Vojta napsal:

            Myslel jsem na Kosmonautixu (doufám, že jsem psal všechny prohlížeče a ne všechny weby). Obecně to může platit maximálně na weby jedoucí na WordPressu. Pokud jde o inspekci nadpisu a najití nadřazeného elementu, tak to zabírá u hodně článků a i pro ty ostatní je to vhodný první krok.
            Jinak mi šlo hlavně o urychlení, protože to mazání nepotřebného nějakou dobu trvá. Copy/paste stylu je za pět sekund a není potřeba rozumět struktuře stránky. Ohledně elegance výsledku bude lepší vaše varianta, ta moje v základu jen maskuje.

            Pak je tu samozřejmě otázka, jak složité by bylo zprovoznit podporu tisku přímo na straně serveru. S Wordpressem neumím, tak nevím, jestli má pro to podporu. A jestli je to natolik poptávaná funkcionalita, aby se správci vyplatilo to toho šťourat.

    • PetrK napsal:

      Díky všem za nápady.
      Moje prosba byla spíše určena administrátorovi webu, jestli by ten tisk nezvážil.
      Server osel.cz má funkci „tisk článku“ kdy si můžu článek uložit jednoduše a bez zbytečností sdílením přes Tisk do PDF i na starém Androidu, uložit do knihovny a mít ho tak „při ruce“.

  3. MilanV napsal:

    Děkuji za velmi pečlivě a čtivě sepsaný článek. Skvělý přehled, co všechno může JWST zkoumat a hlavně proč to zkoumat (jako lidstvo) chceme, co je na tom zajímavé a jak to navazuje na teorii apod. člověk by čekal, že u tak dlouhého článku bude problém ho dočíst, ale opak byl pravdou – tak obtížné téma a přitom tak čtivě sepsané!

  4. jirik napsal:

    Děkuji za výborný článek a taky za poznámky autora. Z poznámky číslo 2 nechť si všichni (nejen autoři článků) vezmou ponaučení: Když na něčem pracujete delší dobu (řekněme delší, než jeden den) a nezálohujete, děláte velkou chyb!!

    Zálohovat můžete
    1. prostými záložními kopiemi souboru (např. nová kopie každý den), nejjednodušší a nejrychlejší, ale neuchrání vás třeba před havárií či odcizením disku
    2. systémem pro zprávu verzí (např Git)
    3. na flashku (bezpečně uloženou)
    4. do cloudu (git + Github, Google Drive, vaše e-mailová schránka apod)
    5. na DVD-R

    Uvědomte si, o jaké množství práce můžete přijít a investujte trochu času k předejití katastrofě. Když investujete trochu času/úsilí a naplánujete si zálohovací strategii, pak už je to velice snadné a po několika hodinách normální práce vám záloha zabere třeba jen minutku. Rozhodně není potřeba kupovat si nějaký drahý specializovaný software. Stačí jen trochu přemýšlet a předvídat.

    • Vítězslav Škorpík napsal:

      Děkuji za pochvalu. A k Vaší poznámce mám dvě vlastní.

      1. Souhlasím, že by si ze mne měli vzít kolegové z Kosmonautixu příklad. Jak totiž údajně řekl Albert Einstein: „Neexistuje jiný účinný způsob výchovy než jít vychovávanému příkladem. Nelze-li jinak, tedy odstrašujícím.“

      2. Jak se doslechl od kamaráda jeden známý český hudebník a spisovatel, když si smazal celou napsanou knihu: „No, to je v háji, ale podruhý se to píše vždycky líp.“
      Tak mohu potvrdit, ano, podruhé se to psalo opravdu výrazně lépe. 😀

  5. pave69 napsal:

    Vřelé, jako obvykle, díky za tento, velmi zajímavý a informacemi, z mnoha vědeckých a, ač to nebylo zřejmě úmyslem, i technologických oblastí kosmonautiky a zvláště, s přihlédnutím k blízkému startu tohoto nejvymakanějšího dalekohledu.

    Nicméně zabijácké souvětí:
    „Stejně jako u jiných velkých observatoří není zrcadlo jednotné, ale skládá se z, v tomto případě osmnácti, šestiúhelníkových segmentů, každého z nich o hmotnosti 20 kg, tvořeného pozlaceným berylliem.“
    je zjevně již nad síly běžného čtenáře i autora – co např. rozvíjí ten poslední přívlastek? Pokud „segmentů“ nebo „kg“, nemělo by být „tvořeného“ v množném čísle? Pokud „zrcadlo“, tak by „tvořeného“ mělo být v 1. pádě? A ta vložená, v tomto případě osmnáctka, to doráží 🙂

    Ale ten článek je fakt super, jen jsem prostě do té věty narazil jak do kamiónu v protisměru.

    • Vítězslav Škorpík napsal:

      Pokud neměla námitky kolegyně, která je na jazyk mnohem lepší než já a dokonce překladatelka několika knih, dovolil bych si tvrdit, že ta věta by nemusela být z hlediska jazyka chybně. Respektive, teď koukám do revizí a námitky měla, ale jen v tom smyslu, že mi prohodila pořadí vět v souvětí. Souhlasím ale naprosto, že je poněkud dost dlouhá, takže jsem si dovolil ji v aktuální verzi rozdělit na dvě a lehce upravit. Jinak se ale obávám, že jsem v životě zvládl už i delší souvětí. 😀

      • Pajuc napsal:

        Článek je napsaný pěkně, ale ta Vaše jazyková korektorka neodvedla úplně dobrou práci. To souvětí nemělo projít bez povšimnutí. Z typografického hlediska je špatně i „10-100“.

        • Vítězslav Škorpík napsal:

          Velice Vám děkuji za upozornění. Jak jste si asi všiml, souvětí je již opraveno, pokud máte výhrady k aktuálnímu znění, pak jsem to z Vašeho komentáře nepochopil, takže mi je prosím sdělte v komentáři novém. 10-100 jsem se pokusil pozměnit také. Ale jelikož nejsem žádný jazykový talent, pro příště bych asi ocenil, kdybyste rovnou napsal jak to má být správně.
          Komunikoval jsem to ještě s kolegyní, která uznala, že původní souvětí skutečně bylo špatně, ale že měla dojem, že to opravovala.
          Jinak ale prosím, aby bylo jasno. Paní kolegyně není profesionální korektorka. Jde o bioložku s velmi dobrým citem na jazyk, proto ji také používám jako beta čtenářku a kritičku. Ale všechno to dělá ve svém volném čase a zcela zadarmo. Což samozřejmě neomlouvá, že tam něco přehlédla, ale na vysvětlenou. Mrzí mne, že tam byly ještě nějaké chyby, ale ona je také jen člověk a může něco přehlédnout.
          A ve finále, pokud tam zůstaly jen tyto dvě chyby, pak musím říci, že jsem s její prací dosti spokojen. Odhalila a opravila mi naprostou většinu chyb. Kdyby to neudělala, bylo by tam těch chyb 30 krát tolik. A ano, mohl bych to ještě poslat dalším dvěma beta čtenářům, ale to by pak článek nevyšel teď, nýbrž za tři měsíce. A pro mne osobně je nakonec mnohem důležitější, aby tam nebyly věcné chyby. Ale zcela chápu a respektuji, že někdo to může vidět jinak. Jak však píšu, veškeré odhalené chyby padají na mou hlavu.

          • Pajuc napsal:

            Z toho, co jste napsal, jsem měl dojem, že jde o profesionální korektorku a že ten text jen tak přelétla. Asi jsem to špatně odhadl, a tímto se jí omlouvám.

            Častou typografickou chybou je používání spojovníku, kde patří pomlčka. V textových editorech se to opravuje automaticky, pokud nevynecháte mezeru.
            https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=165

          • Vítězslav Škorpík napsal:

            Chápu. Omlouvám se rovněž já, příště to napíšu tak, aby bylo jasné, že sice článek prošel kontrolou, ale aby bylo jasné, že onen kontrolor není profesionál, který je za tuto činnost placen.
            Aha, jasně, když to zmiňujete, vybavuji se, že se mi to v jiných textech právě samo opravovalo a že jsem o tom už slyšel. Tady jsem na to ale zcela zapomenul a tím, že mi tam chyběla mezera, nedošlo ani k automatické opravě bohužel.
            Ještě jednou děkuji za upozornění i za odkaz, pokusím se na to příště pamatovat.

  6. Libor Lukačovič napsal:

    Výborný článok! 🙂

    Autora by som chcel pochváliť hlavne za to, ako sa mu podarilo popísať vedecké príspevky JWST ohľadne tej ktorej skúmanej oblasti.

Zanechte komentář

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.