V roce 2023 má americké vozítko VIPER (Volatiles Investigating Polar Exploration Rover) přistát blízko západního okraje kráteru Nobile u jižního pólu Měsíce. Tady začne mapovat a prozkoumávat povrch i podpovrchové vlastnosti oblasti s důrazem na přítomnost vody a dalších zdrojů. VIPER dopraví na povrch lander Griffin od firmy Astrobotic, který vynese raketa Falcon Heavy od SpaceX. Pracovištěm roveru se stane okolí jižního pólu Měsíce, což je jedna z nejchladnějších lokalit v naší soustavě. Zatím ještě žádná kosmická mise v této oblasti nepracovala a vědci ji tak mohli prozatím studovat pouze na dálku – třeba s pomocí sondy LRO (Lunar Reconnaissance Orbiter) nebo sebevražedné LCROSS (Lunar Crater Observation and Sensing Satellite).
Data z těchto a dalších misí pomohla vědcům zjistit, že se v trvale zastíněných kráterech v okolí měsíčních pólů nachází led a další potenciální zdroje. Po komplexním procesu výběru přistávací oblasti pro rover VIPER padla volba na hornatou lokalitu na západ od kráteru Nobile. V rozhodovacím procesu hrála velkou roli průchodnost terénu a přítomnost vědecky zajímavých lokalit, mezi kterými nechybí trvale zastíněné krátery.
„Jakmile se VIPER dostane na povrch Měsíce, přinese skutečná povrchová měření přítomnosti vody a dalších zdrojů v okolí lunárního jižního pólu. Oblasti, které obklopují kráter Nobile, vykazovaly nejlepší podmínky pro splnění tohoto úkolu,“ říká Thomas Zurbuchen, přidružený administrátor pro vědecký výzkum a dodává: „Data, která VIPER přinese, poskytnou vědcům z celého světa, kteří studují Měsíc, lepší pohled na původ tohoto tělesa, jeho vývoj a historii. Údaje také pomohou lépe připravit budoucí mise Artemis mířící k Měsíci a dál. Budeme moci lépe porozumět lunárnímu prostředí v těchto dříve neprozkoumaných oblastech vzdálených stovky tisíc kilometrů.“
Kráter Nobile je impaktního původu – vznikl při kolizi s menším kosmickým objektem. Nyní je prakticky nepřetržitě schovaný ve stínech, což umožňuje, aby se tu zachoval led. Obvod kráteru Nobile navíc lemují menší a přístupnější krátery, ve kterých VIPER také najde ideální podmínky pro své pátrání po ledu a dalších zdrojích. „Výběr přistávací oblasti pro VIPER je úžasné a důležité rozhodnutí pro nás všechny,“ přiznává Daniel Andrews, projektový manažer mise VIPER a dodává: „Roky studií se využily při vyhodnocování polární oblasti, kterou VIPER prozkoumá. Rover se vydá na neprobádané území, aby ověřil hypotézy a odhalil důležité informace pro budoucí průzkum vesmíru lidmi.“
Vědci z NASA vypracovali také trasy, po kterých by mohl rover jezdit, přičemž museli zohlednit skutečnost, že VIPER bude během své 100 dní dlouhé mise využívat sluneční záření k dobíjení akumulátorů a také k ohřevu. Oblast blízko kráteru Nobile nabízí v tomto směru značnou flexibilitu. Aktuálně plánovaná trajektorie umožní roveru navštívit nejméně šest vědecky atraktivních lokalit a ještě zbyde čas navíc. „Náš výběr přistávací oblasti byl postaven na vědeckých prioritách,“ popisuje Anthony Colaprete, vedoucí vědecký pracovník mise VIPER z Ames Research Center v kalifornském Silicon Valley a dodává: „Hledáme odpovědi na pěkně komplexní otázky a studium zdrojů na Měsíci, které prošly zkouškou času, nám na ně pomůže odpovědět.“ Tým kolem roveru VIPER by rád zjistil, jak se vůbec na Měsíc dostala dnes zmrzlá voda a další zdroje. Vědci by také rádi zjistili, odkud tyto materiály pochází a jak se jim podařilo zachovat po miliardy let, jak unikají a kam míří.
Oblast, kterou bude VIPER v lokalitě kráteru Nobile prozkoumávat, má přibližně plochu 93 kilometrů čtverečních, přičemž se očekává, že rover během své mise ujede mezi 16 a 24 kilometry. Během této doby má vozítko navštívit pečlivě vybrané oblasti vědeckého zájmu, které mohou poskytnout lepší pohled na široké spektrum různých lunárních prostředí. Tým kolem mise VIPER se také bude snažit o charakteristiku ledu a dalších zdrojů v těchto oblastech s použitím palubních senzorů a vrtačky. Při pohybu mezi vědecky atraktivními oblastmi má VIPER odebrat pomocí vrtačky podpovrchové vzorky nejméně ze tří míst. Analýza těchto vzorků z různých hloubek a za různých teplot pomůže vědcům lépe předvídat, kde ještě by se na Měsíci mohl nacházet led. Budou při tom vycházet z podobnosti terénu a postupně tak bude moci NASA vytvořit globální mapu zdrojů. Tato mapa společně s dalšími vědeckými poznatky, které VIPER nasbírá, umožní vědcům lépe porozumět rozložení zdrojů na Měsíci a pomůže lépe připravit budoucí pilotované mise, které by měly v budoucnu zahájit dlouhodobou přítomnost lidí na povrchu Měsíce.
Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/03_viper_hi_res_explore.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/viper_landing_site.png
http://astrobotic-assets.s3.amazonaws.com/20A_MEDIA_04.jpg
Dokáže někdo prosím (klidně i podrobněji) vysvětlit, proč mají marsovské rovery 6 kolový podvozek a VIPER má jen 4 kolový? Je to dáno rozdílem vlastností povrchu, topologií terénu, financemi, nebo něčím jiným?
Díky.
Spíš bych to viděl na kombinaci parametrů jako tíhové zrychlení, vlastnosti terénu, hmotnost a rozměry roveru, poloha jeho těžiště, schopnost automomní navigace = účinné vyhýbání se překážkám a míra přijatelného rizika ztráty mise. Pak vám může pro některou kombinaci vyjít dostatečný čtyřkolový podvozek a jinde zase zvolíte raději šestikolový.
Osobně bych řekl, že svou roli mohou sehrát i nízké teploty. Méně kol = méně pohyblivých dílů = menší riziko, že něco zkřehne a praskne.
4kolý VIPER má větší manévrovatelnost, dokáže jet jakýmkoli směrem bez natočení „těla“ a dokáže dokonce „plavat“ v jemném prachu (takový hadový pohyb). Tolik výhody.
Nevýhodou je, že poškození/porucha jediného kola ho pravděpodobně znehybní.
Uvidíme, tipoval bych, že se v provozu prakticky nějaké velké rozdíly neukáží.
A co takovy Lunochod, ten mel kol hned 8… 😉
Ano, ale to byla konstrukce ze 60. let, kdy rusové potřebovali velkou míru jistoty, že podvozek bude schopen zajistit spolehlivou pohyblivost vozítka i v případě závady na 1 či možná více kolech a bude zvládat průjezd neznámým terénem poměrně velkou rychlostí 1, nebo 2 km/h. Dnes už 8-mi kolový podvozek není nutný.