Zatím sice proběhl pouze jeden testovací let lodi Orion, ale v dalších letech se počítá s hojným využíváním této americké lodi. Ta by měla v rámci programu Artemis vozit astronauty k Měsíci, aby se lidé připravili na budoucí pilotované výpravy k Marsu. Práce na misi Artemis I jsou již téměř hotové, příprava mise Artemis II také utěšeně pokračuje a pokrok se nevyhýbá ani přípravě lodí pro další mise. Nedávno mohla agentura oznámit dokončení svařování přetlakové kabiny Orionu pro misi Artemis III. Jde o základní konstrukci vzduchotěsného modulu pro posádku. Jedná se o první velký díl hardwaru v produkční fázi, kterou zajišťuje firma Lockheed Martin.

„NASA přesouvá své zaměření u Orionu z vývojové do produkční fáze, která umožní dlouhodobou přítomnosti lidí na Měsíci a u něj,“ říká Cathy Koerner,  programová manažerka lodi Orion. Fáze vývoje – označované DDT&E (design, development, test, and evaluation – návrh, vývoj, testování a hodnocení – se nesla ve znamení definic požadavků na Orion, procházení a zdokonalování revizí návrhů zdokonalováním a náročných testů lodi i jejích systémů. „Veškeré intenzivní zkoušky, které jsme udělali, potvrdily správnou konstrukci Orionu,“ říká Stu McClung šéf personálu programu Orion pro plánování a řízení mise a dodává: „Dobře pochopená a definovaná struktura nám dává velkou jistotu při přechodu do produkční fáze.“

Každý díl Orionu prošel od začátku fáze DDT&E zevrubnými zkouškami, které měly celý program Orion připravit na přechod mezi těmito fázemi. Tyto testy obnášely například zkušební let v rámci mise EFT-1 v roce 2014, kdy loď prokazovala svou připravenost čelit kosmickému prostředí na vyšší oběžné dráze Země. Při této misi se také testoval tepelný štít při průchodu atmosférou a ověřovaly se postupy vylovení po přistání do oceánu. NASA také úspěšně dokončila testy padákového systému, nebo záchranné věžičky při zkouškách Pad Abort-1 and Ascent Abort-2. Testy simulující kosmické prostředí zase prokázaly, že palubní systémy Orionu budou při misích Artemis fungovat podle očekávání. Těch testů samozřejmě proběhlo mnohem více a zaměřovaly se na všechny aspekty kosmické lodi.

Celá fáze DDT&E oficiálně skončí misí Artemis II, což bude první testovací let této lodi s posádkou na palubě. Ačkoli se neočekávají žádné strukturální změny oproti Artemis I a II, výsledky misí mohou vést k menším úpravám nebo vylepšením v následujících verzích. „Postupně s přibýváním letových zkušeností se budeme učit a přizpůsobovat loď misím podle potřeby,“ řekl asistent vedoucího programu Orion Paul Marshall a dodal: „To by mohlo zahrnovat úpravy systémů nebo rozhraní pro posádku, které by astronautům pomohly provádět budoucí mise co nejjednodušeji.“

V rámci produkční fáze budou inženýři do návrhu Orionu aplikovat vylepšení, aby byl proces výroby a sestavování co nejefektivnější. Jedním z mnoha vylepšení bylo snížení počtu svařovaných dílů, které tvoří základní přetlakovou kabinu lodi Orion. Tato kabina totiž měla být podle původního návrhu tvořena 33 dohromady svařenými díly. Tohle číslo se pro misi Artemis I a další podařilo snížit na 7. Tím se nejen snížila náročnost výroby, ale také se ušetřilo více než 300 kilogramů hmotnosti.

Když bylo nyní na středisku Michoud v New Orleans dokončeno svařování přetlakové kabiny pro Artemis III a jsou hotové i designové změny a zkoušky, může začít efektivnější a optimalizovaná výrobní linka produkující kosmické lodě. V rámci kontraktu OPOC (Orion Production and Operations Contract), který získala firma Lockheed Martin, se NASA zavázala k objednávce nejméně šesti a maximálně dvanácti lodí Orion. V roce 2019 si agentura objednala tři Oriony pro mise Artemis III, IV a V, přičemž ve fiskálním roce 2022 plánuje objednat další tři lodě pro mise Artemis VI, VII a VIII.

„Naše strategie přechodu od návrhu a vývoje k samotné produkci se zaměřuje na optimalizaci prostřednictvím změn v různých oblastech, abychom dosáhli efektivnějšího procesu,“ říká Kelly DeFazio, programová ředitelka pro výrobu ve firmě Lockheed Martin. Ze zmíněných optimalizací při výrobě Orionu je možné jmenovat například:

• Změnu zaměstnanecké organizační struktury. Z velkého integrovaného produktového týmu zaměřeného na návrh, vývoj a kvalifikaci systémů se stávají menší multifunkční pracovní týmy zaměřené na hladký průběh výroby a kvalitu produktu.
• Začlenění identifikačních systémů pro řešení zádrhelů ve výrobním procesu a využívání chytrých nástrojů (např. rozšířená realita) ve výrobní hale.
• Otevření střediska STAR (Spacecraft, Test, Assembly and Resource) v Titusville na Floridě začátkem letošního léta s cílem zefektivnit výrobní kapacitu.
• Opětovné využití návratových modulů Orionu a dalších vysoce hodnotných systémů společně s možnostmi hromadného nákupu různých materiálu a dílů. Tyto kroky přispívají k výraznému snížení nákladů ve srovnání s kosmickými loděmi vyráběnými v rámci fáze DDT&E.

„Náš výrobní plán spouští jedinečnou efektivitu výroby, která zajišťuje dosažení požadované kadence misí při současném snižování nákladů,“ říká Marshall. Tyto úspory dávají NASA možnost investovat do vývoje systémů, které jsou nezbytné k posouvání možností při průzkumu Měsíce v dalších letech. „Přechod do výrobní fáze nabízí možnost přesunout pozornost expertů na definování, realizaci a provádění průzkumných misí, pro které je Orion stvořen,“ dodal Marshall.

Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/artemis_iii_orion_weld_maf.jpg
https://www.nasa.gov/…pv-completed-md_04.jpg
https://live.staticflickr.com/65535/50267580677_4cca3e28ab_b.jpg
https://images-assets.nasa.gov/…FWM01_0067~medium.jpg
https://pbs.twimg.com/media/Eph9-ncXIAAc1gh?format=jpg