sociální sítě

Přímé přenosy

krátké zprávy

LeoLabs

Společnost LeoLabs, kalifornský provozovatel pozemních radarů pro sledování objektů na nízké oběžné dráze Země, získala v rámci amerického vojenského programu financování ve výši 4 milionů dolarů na modernizaci svého mobilního sledovacího radaru.

Skynopy

Francouzská kosmická agentura přispěla do kola financování ve výši téměř 18 milionů dolarů pro místní startup Skynopy, čímž podpořila úsilí o rychlý rozvoj sítě pozemních stanic.

NOAA

Ministerstvo obchodu zveřejnilo 30. června dlouho odkládaný dokument Kongresu s odůvodněním návrhu rozpočtu Národního úřadu pro oceán a atmosféru na fiskální rok 2026. Dokument poskytuje více podrobností o návrhu rozpočtu. Ministerstvo obchodu navrhuje ukončit financování programu koordinace vesmírného provozu.

EchoStar

Společnost EchoStar odložila možné podání návrhu na vyhlášení bankrotu, aby měla více času na jednání s regulačními orgány, které přezkoumají, zda americký družicový operátor dodržuje podmínky vázané na jeho licence.

GOSAT-GW

Japonská raketa H-2A 28. června úspěšně vynesla vědeckou družici GOSAT-GW neboli Ibuki GW, na sluneční synchronní oběžnou dráhu. Družice bude snímat skleníkové plyny a koloběh vody. Start byl posledním letem rakety H-2A.

Muon Space

Společnost Muon Space zveřejnila první tepelné infračervené snímky ze své družice FireSat Protoflight, což představuje milník pro konstelaci družice specializovanou na detekci lesních požárů. Snímky jsou pořízené pomocí šestikanálového multispektrálního infračerveného přístroje.

Naše podcasty

Doporučujeme

Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.

Poděkování

Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!

Pokročilé systémy pro sluneční plachetnice

NASA vyvíjí nové rozkládací struktury, technologie a materiály, které by mohly sloužit budoucím slunečním plachetnicím k nízkonákladovým kosmickým misím. Stejně jako je klasická plachetnice poháněna větrem, který se opírá do plachty, sluneční plachetnice využívají k pohonu tlaku slunečního záření. Nepotřebují tedy klasické pohonné látky. NASA proto v rámci mise ACS3 ( Advanced Composite Solar Sail System) hledá možnosti kompozitních materiálů. Jde o kombinaci materiálů s různými vlastnostmi, které by mohly vytvořit lehké nosníky vysouvané z CubeSatu. Data získaná z mise ACS3 budou přímo využita v návrzích budoucích kompozitních systémů slunečních plachetnic. Ty mohou být využity třeba jako včasná výstraha před extrémy kosmického počasí, hledání blízkozemních planetek, přenosu dat a jednou třeba najdou uplatnění i v pilotovaných misích.

Hlavním úkolem programu ACS3 je demonstrovat úspěšné rozložení kompozitního nosníku sluneční plachetnice na nízké oběžné dráze. Po dosažení oběžné dráhy má tento CubeSat vyklopit své fotovoltaické panely a poté začne rozkládat svou sluneční plachtu pomocí čtyř nosníků, které tvoří úhlopříčky této čtvercové plachty a po plném roztažení dosahují délky zhruba 7 metrů. Po zhruba 20 – 30 minutách, kdy bude plachta plně natažena, bude mít jedna její strana délku zhruba 9 metrů. Soubor kamer bude pořizovat snímky z procesu rozkládání antény a vyfotí i výsledek, aby bylo možné vyhodnotit její tvar.

Animace rozkládání sluneční plachty z CubeSatu ACS3
Animace rozkládání sluneční plachty z CubeSatu ACS3
Zdroj: https://www.nasa.gov/

Plachty při misi ACS3 jsou připojeny k tělu CubeSatu pomocí zmíněných nosníků. Tyto kompozitní díly se vyrábí z polymerního materiálu, který je ohebný a vyztužený uhlíkovými vlákny. Takový kompozit může být navinut pro kompaktní uložení, ale po rozvinutí si zachovává pevnost a nízkou hmotnost. Je také poměrně tuhý a odolný proti uhýbání a kroucení vlivem změn teplot. Sluneční plachetnice mohou fungovat nekonečně dlouho – limituje je pouze odolnost materiálu vůči okolnímu prostředí a také výdrž palubní elektroniky. Mise ACS3 má také vyzkoušet inovativní způsob rozkládání nosníku založený na páskové cívce, který minimalizuje možnost zaseknutí navinutého nosníku během rozkládání.

Zájem o sluneční plachtění jakožto alternativu k chemickému a elektrickému pohonu stále roste. Použití slunečního svitu k pohonu malých družic namísto využívání omezeného množství pohonných látek by bylo výhodné pro mnoho různých typů misí a také nabízí velkou flexibilitu z hlediska designu družic a sond, aby NASA efektivněji dosáhla stanovených úkolů daných misí.

Úkoly mise ACS3:

  • Demonstrovat úspěšné rozvinutí kompozitního nosníku i sbalené plachty a souvisejících systémů na nízké oběžné dráze Země.
  • Vyhodnotit účinnost tvaru a návrhu sluneční plachty.
  • Charakterizovat funkčnost tahu plachetnice v době, kdy bude postupně měnit svou dráhu.
  • Sbírat data o chování plachty – údaje se budou hodit při návrhu větších a komplexnějších systémů.

Rychlá fakta:

  • Jde o první použití kompozitních nosníků i metody sbalení plachty pro sluneční plachetnici na oběžné dráze.
  • Kompozitní nosník je o 75% lehčí a zažívá 100× menší tepelné narušení (změny tvaru vlivem tepla) než dříve vypouštěné kovové výsuvné nosníky.
  • Sluneční plachta je navržena tak, aby se vešla do 12U CubeSatu, který měří zhruba 23 × 23 × 34 centimetrů, je tedy o trochu větší než toustovač.
  • Technologie kompozitního nosníku použitá na misi ACS3 půjde v budoucnu využít pro plachty do plochy 500 metrů čtverečních, což odpovídá ploše basketbalového hřiště. Ve vývoji jsou však již navazující technologie kompozitních nosníků, které umožní sluneční plachetnice s plochou až 2 000 metrů čtverečních.
  • Mise ACS3 má odstartovat nejdříve v polovině roku 2022.
Tři obrázky demonstrují výhody konmpozitního nosníku - nízkou hmotnost, flexibilitu a přitom pevnost. Tento lehký mateirál se tedy snadno stočí a přitom poskytne odolnost proti ohýbání vlivem tepla od Slunce.
Tři obrázky demonstrují výhody konmpozitního nosníku – nízkou hmotnost, flexibilitu a přitom pevnost. Tento lehký mateirál se tedy snadno stočí a přitom poskytne odolnost proti ohýbání vlivem tepla od Slunce.
Zdroj: https://www.nasa.gov/

Partneři:

  • Langley Research Center (Hampton, stát Virginia) navrhuje rozložitelný kompozitní nosník a systémy sluneční plachty pro misiACS3
  • NanoAvionics (Columbia, stát Illinois) navrhuje a staví 12U CubeSat pro tuto misi
  • Ames Research Center (Silicon Valley, stát Kalifornie) spravuje misi ACS3 a bude dohlížet na finální integraci sluneční plachetnice a CubeSatu
  • Santa Clara University’s Robotics Systems Lab (Santa Clara, stát Kalifornie) poskytne provozní podporu mise
  • Program Small Spacecraft Technology realizovaný v rámci ředitelství NASA pro kosmické technologické mise financuje projekt ACS3
  • Game Changing Development program v rámci ředitelství NASA pro kosmické technologické mise vyvíjí technologii pro rozvinutí kompozitního nosníku

Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/solar_sail2.png
https://www.nasa.gov/…/acs3-animation-5seconds-nocaptions_0.gif
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/group.png

Hodnocení:

0 / 5. Počet hlasů: 0

Sdílejte tento článek:

Další podobné články:

Komentáře:

Odběr komentářů
Upozornit
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejvíce hodnocený
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
SaturnV
SaturnV
4 let před

Jak pak sluneční plachetnice manévruje? A může se pomocí plachty dostat z LEO třeba na oběžnou dráhu slunce?

Dušan Majer
Dušan Majer
4 let před
Odpověď  SaturnV

Možné to je, jen to může trvat dost dlouho. A manévrování se většinou zajišťuje pomocí ploch, které mění barvu a tím i svou odrazivost.

SaturnV
SaturnV
4 let před
Odpověď  Dušan Majer

Díky! A jak je zajištěné to měnění barvy?

Dušan Majer
Dušan Majer
4 let před
Odpověď  SaturnV

Elektronicky na tenkých panelech.

PetrDub
PetrDub
4 let před
Odpověď  SaturnV

Odpověd od pana Majera se týká techniky, jak dosáhnout manévrování, ale třeba tento https://www.aldebaran.cz/lab/plachetnice/2_cteni_3.php stručný článek ukazuje možnosti. Pro mise do vnějších částí Sluneční soustavy (z pohledu solárního plachtění řekněme od dráhu Marsu dál) je totiž v podstatě nutné se nejprve dostat blízko ke Slunci, jelikož tlak záření ve vzdálenosti 1 AU už není nic moc, ale s klesající vzdáleností roste (nepřímo úměrný druhé mocnině vzdálenosti od zdroje). Vhodně zvolený blízký průlet okolo Slunce tak umožňuje i dosažení únikové rychlosti ze Sluneční soustavy. Celé je to však v rovině teorie, která vyžaduje ověření v praxi – nikoliv tedy fyzikálně, ale technicky. Jsem zvědav, jestli se misí s využitím solárních plachetnic v nějaké dohledné době dočkáme. Mise ACS3 možná dost napoví, já budu držet palce :-).

Děkujeme za registraci! 

Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.

Děkujeme za registraci! 

Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.