20. února 2021
Další úžasné přistání na Marsu máme za sebou. Začíná vědecká část celé mise a možná bychom se mohli dočkat jen dalších šedivých pracovních dní nového vozítka. Ale tentokrát to bude jiné, a nejen díky tomu, že šedivých záběrů nám bude posílat podstatně méně než ta starší. Ukázala to už druhá tisková konference druhý den po přistání, která proběhla v pátek od naší devatenácté hodiny. Dočkáme se dlouhé, možná rekordní jízdy po povrchu Marsu. Budou odebírány vzorky z geologicky zcela odlišných oblastí. A nakonec se dříve či později dostanou do rukou lidí na Zemi. To je ale ještě mnoho let před námi. Vraťme se k přistání a vychutnejme si ty úžasné záběry, které už se stihly dostat na Zemi. A to je teprve začátek, čekáme i videa se zvukem.
Snímek přední levé HazCam těsně po přistání Perseverance 18. 2. 2021. Zdroj: NASA/JPL-Caltech
Ani my nechceme zůstat pozadu, a tak v titulce článku nechybí nejikoničtější snímek současné mise. Šéfinženýr Adam Steltzner uvedl tiskovku slovy o podobných záběrech z minulosti, jako je snímek Buzze Aldrina z povrchu Měsíce, snímek Saturnu z Voyageru 1 nebo Pilíře stvoření v Orlí mlhovině z HST. Pak ukázal ten poslední, který ukázal vozítko Perseverance asi dva metry nad povrchem těsně před přistáním.
Pro inženýra, který stál u předchozích úspěšných sond (Galileo, Cassini, Mars Pathfinder, Mars Exploration Rovers) a který je jedním z hlavních otců přistávací technologie skycrane (létající jeřáb, který spustil na Mars Curiosity i Perseverance), to byl jistě životní okamžik. Odměna za odvážný a perfektně fungující systém, který umožnil dostat na povrch Marsu mnohem větší, a přitom pohyblivé sondy.
Snímek zadní pravé HazCam těsně po přistání Perseverance 18. 2. 2021. Zdroj: NASA/JPL-Caltech
Když si představíme, že se díváme na jediný snímek z mnoha různých kamer, které přistání snímaly, vypadá to, že o výbornou reklamu na tuto misi v řadách veřejnosti máme opravdu zaděláno. Vypadá to, že to s vědeckými úkoly vozítka nesouvisí a jde jen o to, aby se v médiích dobře prodávala mise samotná, ale pro zmíněné inženýry je to doslova svatý grál. Je dobře, že po těch letech mohlo letět mnohem více kamer, než u mise předchozí a umožní nám to vidět, jak se jejich zařízení chovalo.
Dalším obrázkem, na který se od roku 2008 vždycky těšíme, je záběr na přistávající sondu z oběžné dráhy. Od roku 2005 létá totiž kolem Marsu sonda Mars Reconnaissance Orbiter a ta je schopna snímat povrch s velkými detaily. Během přistání přijímala data z přistávající Perseverance. Je to ona, která nám přenesla i první černobílé obrázky uvedené po straně, ale právě tato sonda také vyfotografovala přistávající sondu na padáku. V pozadí už vidíme deltu v kráteru i místo přistání (žlutý kroužek jsme přidali dodatečně, ukazuje místo přistání vozítka).
Perseverance na padáku pohledem kamery HiRISE z MRO. Vzdálenost asi 700 km, MRO se musel při snímání točit, aby při vzájemné rychlosti 3 km za sekundu zachytil rover ve správný moment. Zdroj: NASA/JPL-Caltech/University of Arizona
Další snímek, na který jsme se těšili byl první barevný snímek povrchu z HazCam – kamery pod palubou. Po přistání přišly jen rychlé náhledy na okolní terén pořízené přes krytku, chránící objektiv před prachem během přistání. Snímky byly černobílé, zahrnovaly pouze červený kanál. Na to, abychom mohli posoudit, v jaké poloze vozítko dosedlo, to bohatě stačilo. A navíc jsme mohli vidět, že v okolí jsou zajímavé kameny světlé barvy. V dáli jsou vidět i kameny tmavší.
První barevný snímek v plném rozlišení z kamery HazCam. Zdroj: NASA/JPL-Caltech
Jako zajímavý bonus dorazil ještě další barevný snímek z HazCam. Fascinující detail odhalil kolo vozítka a pórovité horniny na povrchu. Zda jde o usazené, nebo sopečné horniny, se zatím nedá odpovědět. U sopečných by póry byly způsobeny únikem plynu během chladnutí, ale u usazených by se tento vzhled dal vysvětlit působením chemických látek ve vodním prostředí. Předpokládali jsme, že v místě přistání budou pórovité sopečné horniny, ale jistotu budeme mít až v dalších dnech po jejich prozkoumání. Horniny sopečného původu by každopádně byly skvělé pro budoucí datování stáří.
Detail kola a kamenů z HazCam. Zdroj: NASA/JPL-Caltech
Po rozboru toho nejzajímavějšího z hlediska multimédií, tedy dnes uveřejněných snímků, kterých se ujal Martin Gembec, se můžeme ohlédnout za obsahem obou tiskových konferencí, které prozatím proběhly. První ještě v noci po přistání a druhá o den později večer našeho času. Souhrn z nich připravil Mirek Pospíšil.
První tiskovka:
- nový prezident USA Joe Biden pogratuloval JPL týmu telefonicky během první hodiny po přistání, hodlá to provést i osobně v Pasadeně během příštího týdne
- gratulace do JPL přišly i od mezinárodních partnerů vědeckých přístrojů z Francie, Španělska a Norska
- rover se přepnul z EDL módu (= programu pro přistání) do softwarové konfigurace pro aktivity na povrchu
- přistání se povedlo pouze 1,7 km JV od středu přistávací elipsy o rozměru 6,6×7,7 km
- rover je na rovném a bezpečném místě, jeho náklon je pouze 1,2°, je orientován předkem na JV (zadní kamera tedy vidí na část delty na severozápadě)
- první družice, která má přeletět nad místem přistání, je Mars Odyssey, následovaná evropským TGO. Obě sondy pošlou určité datové pakety. Očekávají se například náhledové snímky z EDLCAM, kamery dokumentující sestup a přistání
- baterie jsou nabité na 95 %, MMRTG generátor před přistáním poskytoval 105 W elektrického výkonu
- plán na následující soly: vyklopení HGA antény (vysokozisková anténa se musí zaměřit k Zemi), vyklopení hlavního stožáru s meteostanicí a kamerami, postupná kontrola stavu všech přístrojů
- první trasa zřejmě povede okolo zvlněných písčitých polí
- rover přistál ~2 km JV od okraje delty, přesně na hranici dvou geologických jednotek
- hned vedle roveru jsou duny na geologické olivínové jednotce, rover stojí na jiném povrchu, vědci se velmi těší na průzkum kontaktu těchto dvou rozdílných geologických jednotek
- první dva přijaté snímky z HazCamů byly pořízeny přes průhledné prachové krytky, jsou monochromatické a v červené oblasti spektra
- další snímky z HazCamů už budou čistější, s odklopenými prachovými krytkami a barevné
- nízké kameny v nejbližším okolí roveru mají velikost 10-30 cm
- zveřejněná barevná mapa nebezpečných oblastí pro přistání zobrazuje červeně i místa, kde by rover mohl bezpečně přistát (je trochu přehnaná), ale v této podobě označují modré plochy ty absolutně nejbezpečnější lokality, kam se měl systém TRN trefit, což se povedlo na jedničku
- video z EDL ve vysoké HD kvalitě bude přijato na Zemi do několika dní, zvuky z mikrofonů by měly být k dispozici možná už dnes nebo zítra, jeden snímek ze sestupového stupně dolů na zavěšený rover by mohl být také během dneška (rozuměj behěm 19. února, což vidíme v úvodu článku)
- první plnobaravné 360° panorama z MastCamů bude pořízeno během solu 2, přijato na Zemi asi následující den
- lokalita pro vysazení vrtulníčku Ingenuity by mohla být během pohybu roveru nalezena zhruba za 3 týdny
- rozložení a uvolnění Ingenuity bude trvat cca 10 solů, pak rover poodjede cca 100 metrů od něj a proběhnou první dva testy vrtulníku, nejdříve jen roztočení rotorů a druhý test s letem do výšky cca 3 m. Kamery na roveru budou vše zaznamenávat
- odběr prvních pevných vzorků je odhadován za několik měsíců, během léta
- Covid-19 velmi ovlivňoval stavbu, testování a přípravu roveru na přistání v minulém roce a bude komplikovat i činnost operačního týmu, navíc pracujícího v marsovském čase, bude to tedy velká výzva
Přistávací elipsa s vyznačeným místem přistání (bílá tečka). Zdroj: NASA/JPL-Caltech
Místo přistání na detailnější mapě. Zdroj: Unmannedspaceflight.com
Barevně vyznačené vhodnější (modře) a méně vhodné nebo nevhodné (červeně) oblasti k přistání pro systém TRN. Díky tomuto systému rover dosedl v bezpečném rovném místě mezi oblastmi s dunami nebo většími kameny. Zdroj: Unmannedspaceflight.com
Druhá tiskovka:
- na přípravě mise bylo odpracováno kolem 4000 člověko-let
- máme první snímek roveru během sky-crane manévru přibližně 2 m nad povrchem a také snímek z MRO, kde sonda klesá na padáku
- rover je zcela v pořádku, zdroj a komunikace jsou nominalní
- včera proběhly 3 retranslační seance s různými družicemi (Mars Odyssey, Trace Gas Orbiter a Mars Reconnaissance Orbiter)
- žádný z pohyblivých mechanismů zatím nebyl uveden do pohybu, ale byly alespoň odblokovány ze zamčeného stavu
- přes víkend budou pokračovat kontroly přístrojů, v sobotu bude vztyčen kamerový sloupek
- příští týden dojde k upgradu nejnovější verzí SW pro povrchové aktivity na jednom ze dvou palubních počítačů
- máme první barevný snímek z předního HazCamu v plném rozlišení bez prachového krytu
- další snímek zobrazuje jedno z kol a povrch s porézními kameny pod ním
- snímky budou během dneška umístěny do galerie RAW snímků, složky dostupné pro veřejnost
- vědecká komunita se nemůže dočkat až začne podrobně studovat nejbližší okolí roveru
- zatím bylo na Zemi přijato několik desítek náhledových snímků z různých kamer a několik vybraných snímků v plném rozlišení
- zatím není potvrzeno zachycení zvuků ze sestupu, bude jasné asi během víkendu nebo na začátku příštího týdne
- EDL sekvence proběhla zcela hladce, bez jakýchkoli překvapení, která byla rozeznána po přistání Curiosity
- kráter Jezero je 3,8 až 3,4 mld let starý, kameny na jeho povrchu by měly být mladší
- porézní kameny blízko kola by mohly mít různý původ. Otvory můžou mít původ v lávě, ale mohou to být také usazeniny, zatím to není jasné
- Jezero má velmi různorodé geologické prostředí, což bude důležité pro odběr vzorků
- helikoptéra Ingenuity by mohla nejdříve letět kolem solu 60. Helikoptéra má kameru pro barevné snímky a video, první přenášené informace ale budou technické
- použitý EDL systém ještě má rezervu, aby při další misi mohl na povrch dopravit o něco těžší náklad/rover než je Perseverance
- oslava přistání kvůli Covidu proběhla pouze individuálně s online propojením členů týmu, žádná společná party se nekonala
- proběhla první vědecká plánovací schůzka, samozřejmě online, pro vyhodnocení prvních informací z povrchu
Budoucí výzva stojící před roverem
Závěrem se ještě podívejme, co čeká vozítko z hlediska vědeckého. V první řadě to bude výzkum hornin v okolí místa přistání. Máme štěstí. Perseverance přistál na rozhraní dvou geologicky odlišných vrstev.
Jakmile zde bude průzkum dokončen, dá se předpokládat přesun k strmým svahům delty dávné řeky. Kudy přesně je zatím otázkou. Cesta může vést přímo přes dunová pole, pokud se tam podaří najít bezpečnou cestu. Nebo se bude muset objet. Při cestě na sever by se s výhodou dal prozkoumat větší kráter, kde by mohly být dopadem tělesa odhaleny i hlubší vrstvy.
Geologická mapa místa přistání Perseverance. Zdroj: USGS/Sun, V.Z., and Stack, K.M./Kosmonautix.cz
Jakmile se vozítko dostane do oblasti delty, bude se snažit tudy prokličkovat různě starými vrstvami a odebrat nejlepší vzorky. Poté zamíří výš a směrem na jih a západ. Jestliže vše půjde dobře, Perseverance by za velmi dlouhou dobu (minimálně pět let) měl zcela opustit přistávací elipsu a ujet i více než 50 km. Někde na konci své pouti, nebo možná už cestou, umístí kapsle se vzorky, které by pak nabralo menší jednodušší a rychlejší vozítko, které by je pak dopravilo do raketky, s níž by se dostaly na oběžnou dráhu Marsu. Zde by vzorky převzala návratová mise a dopravila je na Zemi.
Ukázka předpokládané trasy vozítka včetně možností prodloužené mise v budoucnu. Zdroj: Unmannedspaceflight.com/Phil Stooke
Na závěrečném schématu Evropské vesmírné agentury (která se na misi Mars Sample Return bude podílet) vidíme, že jedna mise v rámci tohoto programu se už podařila. Tím je Perseverance. Uprostřed je vidět, že další raketa, nejspíš Vulcan, by měla dopravit ono sběrné vozítko a třetí start zřejmě pomocí rakety Ariane 6 by měl vypustit onu návratovou sondu.
Infografika mise Mars Sample Return. Zdroj: ESA
Pokud jste sledovali náš Živě a česky komentovaný online přenos z přistání na Mall TV (viz předchozí článek), pak jste se na konci mohli dovědět z úst Michala Václavíka, že také Evropa finišuje se svým vozítkem ExoMars a že na jeho přistávací platformě bude umístěn i přístroj z českých rukou. Nezbývá, než si přát, aby i další výzkum Marsu proběhl stejně úspěšně, jako přistání Perseverance a my se mohli těšit z nových úžasných objevů z Marsu.
Zdroje informací:
https://mars.nasa.gov/
https://mars.nasa.gov/raw-images/
http://www.unmannedspaceflight.com/
Zdroje obrázků:
https://mars.nasa.gov/system/resources/detail_files/25609_1-PIA24428-1200.jpg
https://mars.nasa.gov/mars2020-raw-images/pub/ods/surface/sol/00000/ids/edr/browse/rcam/RRR_0000_0666952977_663ECM_T0010044AUT_04096_00_2I3J01_320.jpg
https://mars.nasa.gov/mars2020-raw-images/pub/ods/surface/sol/00000/ids/edr/browse/fcam/FLR_0000_0666952977_663ECM_T0010044AUT_04096_00_2I3J01_800.jpg
https://mars.nasa.gov/system/resources/detail_files/25610_PIA24270-HiRISE-touchdown-annotated-1200.jpg
https://mars.nasa.gov/resources/25491/perseverance-rover-landing-ellipse-in-jezero-crater/
http://www.unmannedspaceflight.com/index.php?act=attach&type=post&id=46894
http://www.unmannedspaceflight.com/index.php?act=attach&type=post&id=46895
https://mars.nasa.gov/system/resources/detail_files/25612_PIA24430-panorama-1200.jpg
http://www.unmannedspaceflight.com/index.php?act=attach&type=post&id=46904
https://mars.nasa.gov/system/resources/detail_files/25611_PIA24429-1200.jpg
Rubrika 
Štítky: 
Nahrávání ...
Ano to je pravda nejsou tam vidět plameny ale v animaci bylo vidět že plameny nebudou tak moc dlouhé nebo široké a navíc kamera je uprostřed a vozítko je velké přibližně jako automobil takže kdyby plameny vážně nebyly moc široké nebo dlouhé, vozítko by bylo velké jako automobil a kamera by byla uprostřed tak je pravďěpodobné že tam plameny vidět nebudou. To je jen moje teorie.
Hlavně jde o to, že palivem je hydrazin a ten nedělá viditelné plameny.
Kdyby kamera viděla přímo dovnitř do spalovací komory, tak by bylo vidět, jak to v té spalovací komoře jasně svítí.
Video z přistání:
https://mars.nasa.gov/resources/25628/perseverance-rovers-descent-and-touchdown-on-mars-onboard-camera-views/
Parádní, během zítřka to sepíšeme a článek vyjde ve středu. 😉
Všimněte si, že nejsou vidět plameny z raketových motorů. To se zase najdou konspirace. 😀
Ti si najdou vždy něco.
Toto video můžete sledovat například na youtube.
Chtěl bych upozornit že dnes by měla NASA v 20:00 zveřejnit video z poslední fáze přistání perseverance.
Mám otázku ohledně tiskové konference: kde je možné najít galerii RAW.
Zde: https://mars.nasa.gov/mars2020/multimedia/raw-images/
Perseverance na padáku pohledem kamery HiRISE z MRO. Vzdálenost asi 700 km – to je snímek beroucí dech. Mohl by mi prosím někdo dát info o použitém dalekohledu a snímači?
Děkuji. Uran.
Tady: https://en.m.wikipedia.org/wiki/HiRISE
a nebo tady:
https://www.lpi.usra.edu/meetings/sixthmars2003/pdf/3287.pdf
Jsou známy další podrobnosti o funkci modulu MOXIE?
Má vyrábět z marsovské atmosféry (cca 98 % CO2) asi 20 gramů O2 za hodinu. A to vše za teploty cca 1200 K. Mám jen nižší střední vzdělání, tak bych se rád dozvěděl od odborníků, jak to funguje. Rozložím-li CO na uhlík a kyslík, při takové teplotě to asi slušně bouchne. Tak to asi budou dělat jinak. Napadá mne už jen vyrobit C a O2 a rychle to nedokonale spálit. Ochladit a odseparovat O2 a CO. A to je to, co mi není jasné. Jak to, sakra, dělají? Kolik to potřebuje el. energie?
Nevíte to někdo? Předem děkuji!
Funguje to na bázi katalyzátoru, který z molekuly CO2 utrhne jeden atom kyslíku, čímž vznikne oxid uhelnatý. Atom kyslíku si velmi rychle najde partnera a vytvoří dvouatomovou molekulu. Konkrétní proces je pěkně popsaný na wikipedii.
Děkuji pěkně, ale musím se přiznat, že když se brala angličtina ve škole, asi jsem chyběl. Tak snad příště, počkám si na český překlad. A o tlaku, teplotě, napětí a příkonu ani zmínka. Já se jim ani nedivím, číňané okopírují i složitější věci.
Teplota má být cca 800 °C a příkon 300 W. Popis procesu vám dobře přeloží třeba Google překladač. Některé keramické oxidy (třeba YSZ) umí po zahřátí na určitou teplotu odtrhnout z CO2 atom kyslíku.
Máme tady ale snílky. Jeden by poslal robota na Marsu (!) fotit pozemský šrot a druhý by z jednoúčelového přístavacího zařízení udělal multifunkční meteostanici. 😉
Nevidim nic divného na tom, že by se rover vydal prozkoumat jiný pozemský hardware po dopadu na Mars. V tomto případě by to tedy vhodné nebylo z důvodu kontaminace, ale Opportunity prozkoumala svůj vlastnì tepelný štít z těsné blízkosti několika metrů. Byl rozlomený a částečně otočený naruby.
Přesně tak, tepelný štít bylo to jediné z letového hw, co v minulosti stálo za obhlídku a to jen pro kontrolu stavu ablativní vrstvy tepelné ochrany po průletu atmosférou. Dnes už podobná obhlídka není potřeba – na tepelném štítu a dokonce i na zadním krytu byly senzory měřicí soupravy MELDI-2, které pořídily velké množstvý dat o průběhu tlaků, teplot a tepelného toku během EDL. Na základě těchto dat bude možné u budoucích misí konstruovat lehčí tepelné štíty s menší rezervou tloušťky ablativní vrstvy. To je důležité – umozní to přidat několik dalších kg vědeckého vybavení na průzkumnou aparaturu.
Přiznám se, že mně toho jeřábu bylo trochu líto už před 8 lety při prvním podobném přistání a v duchu jsem rozvíjel podobné teorie jako Václav. Jsem si skoro jist, že něco takového na začátku napadlo i některé lidi v týmu, který na tom pracoval a je naprosto jasné, že takovou myšlenku zamítli v samotném zárodku na základě prosté racionální úvahy o primárním cíli mise. Nicméně technicky realizovatelné by to nejspíš bylo.
Co se týče „snílků“, máme v diskusích jiné kabrňáky. Tak kupříkladu na jiném serveru v diskusi pod článkem na stejné téma jakýsi borec tvrdil, že to NASA podělala, protože kdyby tam přistával veliký Elon, vysílal by přistávací modul online video ve 4k, možná i 8k :-)) abychom se mohli na to skvělé PR na Zemi dívat.
Za nic na světě si nenechal vysvětlit, že to na tu vzdálenost ani s větším výkonem vysílače než má sonda (případně retranslační satelity), prostě není možné. Elon by to prostě dokázal a pan Shannon by prostě zaplakal…a pak se šel s Hartleym někam opít.
Tady se stalo oblíbeným sportem navážet se do Václava a někdy mu do klávesnice i vkládat slova a úmysly, které ani nepronesl. Já říkám – zlatej Václav. Raději se zaměřte s osvětou tam, kde je to opravdu třeba, pokud na to stačíte.
„v duchu jsem rozvíjel podobné teorie jako Václav. Jsem si skoro jist, že něco takového na začátku napadlo i některé lidi v týmu, který na tom pracoval a je naprosto jasné, že takovou myšlenku zamítli v samotném zárodku na základě prosté racionální úvahy o primárním cíli mise.“
Nápad využít hmotnostní rezervy není špatný. Tady to hoši kritizují jen proto, že to nadhodil Václav. NASA to vlastně udělala, když k roveru „přibalila“ technologický demonstrátor Ingenuity.
Ingenuity není na skycrane, který není určen k přistání. Srovnáváte jablka a hrušky. Jádrem je to, že v případě realizace byste museli řešit tunu dalších věcí zcela zbytečně a neúnosně by tím narostla hmotnost.
My k danému uživateli přistupujeme realisticky. Jeho výmysly jsou totiž opravdu neúnosné. Ale nechápu, kde se bere v lidech ta samaritánská odhodlanost tohoto exota za každou cenu hájit, protože to přece napsal on, na kterého je celá redakce zlá.
Jde přece o využití té hmotnostní rezervy, ne o to, kam přesně se nějaké zbytné zařízení přidá. Pak jde samozřejmě také o přínos takového zařízení, ten musí převážit všechny komplikace + zvýšené riziko.
V tomto případě si Václav zastání zaslouží. Mnohem horší je, když své fantazie vydává za fakta, ale tohle není ten případ. Upozornil jen na tu hmotnostní rezervu a navrhl, jak by se dala využít.
Bohužel nemohu souhlasit. Tedy takhle – pravdu máte v tom, že (pokud pominu vliv na těžiště) je jedno, kde bude nějaké zařízení místo hmotnostní rezervy. Ale s čím nemohu souhlasit (a co je od začátku jádrem pudla), je to, že k měkkému přistání skycrane není potřeba tak moc věcí navíc. Je. Fakt by to byla velká komplikace po konstrukční / technické stránce. Skycrane je už sám o sobě docela složitá konstrukce, takže jakékoliv přidávání dalších systémů a zvyšování komplexnosti fakt není dobrý nápad.
Však já také nerozporoval tu složitost a komplikace. Zaujatost jsem spatřoval v tom, že se kritici apriorně odmítli zamýšlet i nad přínosy dalšího vědeckého přístroje. To zde nebývá obvyklý přístup.
Jaké by asi byly reakce, kdyby před lety Alois snil o vrtulníku na Marsu? 🙂
Pajuc: Václav si v tomto případě zastání nezaslouží. Jde o klasický případ jeho ignorance. Myšlenku o umístění meteostanice na sky crane už napsal dříve. I tehdy mu lidé psali celou řadu důvodů, proč se to nevyplatí. On to ale naprosto ignoruje a napíše to znovu. Takže ne, není špatně, že ma nápad. Je špatně, že stále dokola píše jedno a to samé a nebere v potaz odpovědi, které ke svým komentářům dostává.
Osvětu se snažíme dělat, ale na některá individua je bohužel jakákoliv snaha marná.
Rád se zařadím i ke snílkům. Když na Marsu podruhé uspěl létající jeřáb, věřím i myšlence vrtulníku, pak jako další krok lze uvažovat i o letadlu, třeba i s kolmým startem a přistáním. Pokud bude mít adaptivní podvozek, může přistát i na svahu. Nakonec ještě bych uvedl vznášedlo, ale od toho by se asi dost prášilo.
To jen tak pro odlehčení.
Jinak jsem z úspěšného přistání nadšený a těším se na další úspěchy!
Co vzducholoď? 🙂
Reálné studie malého rozkládacího letounku pro atmosferický let na Marsu už v minulosti proběhly. Projekt nesl jméno Ares. Dostal se i do užšího výběru pro realizaci, ale nakonec zvítězila mise Phoenix Mars Lander, která měla vyšší vědecký potenciál.
U všech těchto pěkných či zajímavých konceptů (letadlo, vzducholoď, atd.) si nakonec vždy musíme položit otázku k čemu by to bylo dobré a to hlavně z hlediska vědeckého poznání. Proto na Mars ty sondy posíláme.
To právě zásadní omyl. SC má naprosto všechno pro hladké přistání, když s tunovým nákladem dokáže zastavit 20 m nad povrchem a ještě si v klidu vybrat místo přistání, tak mu chybí jenom dodatkový program aby spustil přistávací sekvenci dejme tomu za několik, třeba 5 vteřin až dostatečně poodletí. Jeho počítač na tento dodatečný podprogram zcela jistě kapacitu má a ten nic neváží. Pokud se týče dodatečného vědeckého vybavení, tak příkladně Bagle 2 měl užitečné zatížení i s elektronikou 9, slovy Devět kg. K tomu jeden sluneční panel a jsme někdy na 11 kg. To je pro SC zatížení asi jakoby si nesl ze Země jako černého pasažéra kočku. Krom toho by se dodatečné užitečné zatížení možná dalo částečně, nebo úplně schovat v rámci vyvažování. I kdyby nikoli a tak celý systém je naddimenzovaný a unesl by podstatně těžší vozidlo, než je PER, tak jaképak strachy z hmotnosti. Pokud se týče bezpečnosti, tak by se určitě nesnížila, to je nesmysl, dodatkový podprogram by začal fungovat až několik vteřin po vyložení hlavního nákladu. V případě, že by nenaskočil, či se nezdařil by ztráta byla naprosto zanedbatelná. Na závěr dám úvaze korunu : SC má po vyložení nákladu palivo nikoli na jedno, ale na několik přistání a vzletů vzdálenosti by se počítaly v mnoha kilometrech a výška určitě ve stovkách metrů.
Pokud si dobře vzpomínám, tak už Vaše první premisa o počítači je chybná. Skycrane nemá žádný počítač, vše je řízeno počítači na roveru.
Zásadní omyl je vaše úvaha, nikoli desetiletá práce JPL.
Nechápu proč měla NASA umístit v rámci hmotnostní rezervy příslušný přístroj na jeřábu, když je může umístit na vozítku, kde už má zajištěný zdroj, komunikaci a vyřešené měkké přistání – pokud by považovalo takový přístroj za přínosný.
Sky crane by zcela jistě byl schopen hladce opodál přistát. Panel se sluneční baterií by jistě uvezl, otočný stožár s kamerou též a mohl by mít meteostanici nebo třeba obdobu německého krtka. Vše skoro “ zadarmo“.
Tím samozřejmě nehodlám NASA radit, je to jen úvaha.
Jak byste upravil hmotnostní rozpočet přistávacího modulu? Jakou přibližnou hmotnost jste uvažoval u vámi navrhovaného vybavení sky crane a úpravy dalších dotčených systémů?
Pokud vím, skycreane měl rezervu 90 kg, takže by to mohlo být celkem těžké.
Aby jakékoli užitečné nebo dokonce vědecké vybavení na sestupovém stupni mělo smysl, musel byste k němu přidat řídicí počítač, baterie, radiovybavení, anténu, termoregulaci, více paliva, atd, atd. Tato mise má za úkol studovat geologii a odebírat vzorky na více místech v různém geologickém prostředí. Statické přístroje na landeru by byly zcela mimo primární i sekundární cíle mise.
To všechno se vejde do krychle o hraně 10 cm 😀
I to palivo na přistání několik set kg vážicího stupně? 😉
1U cubesat na Marsu bude ještě nějakou dobu hudbou budoucnosti.
Myslím, že na přistání 1 tunu vážícího vozítka spotřeboval 200 kg látek a zbylo mu asi 90. Přistát by tedy podle mě zvládl i s větší zátěží.
Ten cubesat jsem dával jako příklad, že se tolik věcí může vejít do tak malé a lehké věci. Vzhledem k rezervě by to mohlo být jistě větší.
Přístroje na skycranu je podle mě zajímavý nápad – ne třeba se do diskuze pouštět s takovým zápalem vytmavit to Vaclavovi.
Není účelem tu někomu něco vytmavoavt, ale Václav to podává tak, jako by se NASA na to vyprdnula a prostě nevyužila příležitost. Ale tak to vůbec není a naopak je to právě tak jak píše Mirek. Toho všeho co by se muselo dodat a změnit je velmi moc. Mimo nárůst hmotnosti by se také snížila bezpečnost celého přistání. A o přistání právě jde, takže obětovat misi za 2,7 miliardy kvůli meteostanici nedává smysl. A naopak by to bylo hloupé.
Kromě toho třeba tu meteostanici už rover veze, tak proč mít dvě na jednom místě? Proč blokovat přenosovou kapacitu družic u Marsu, lidské kapacity na Zemi a finance na stavbu a testování na něco stacionárního s nevalným vědeckým přínosem, když na stejném místě jezdí neporovnatelně komplikovanější a vyspělejší stroj?
Odkaz na video https://www.liveleak.com/view?t=AX6p_1613786639
Tohle je od Curiosity.
Fotka ze sky crane je naprosto ikonická záležitost na závěr jeho bezchybné mise. Teď si nevybavuji žádný záběr z Curiosity na její jeřáb po dopadu, tedy zda kolem něj měla cestu. Koneckonců nebylo to daleko a jeden z MERů také navštívil svůj tepelný štít. Kdyby jela Perseverance kolem svého vlastního jeřábu, bylo by to zajímavé. No uvidíme. Pokud jde o cíle, tak na prvnim barevném snímku se nabízí výrazná homole na půl dvanácté. To jen laicky, geologové to určitě zhodnotí jinak.
Místo dopadu sestupového stupně je teď kontaminováno zbytky jeho toxického paliva. K takovému místu se rover se svými citlivými přístroji utčitě nikdy nebude přibližovat. Zatím nevíme, kde přesně sestupový stupeň dopadl, nicméně mělo by to být někde severně od roveru. Pro plánování trasy Perseverence bude využito i aktuální snímkování oblasti z družice MRO, kde budou všechny dopadlé části sondy vidět.
Nepochybuji, že MRO nám zprostředkuje zaběry přeletového modulu, sky crane, tepelného štítu, zadniho krytu s padákem a asi i stop po balastním zavaží, ale přímá zdvořilostní navštéva je lepší 🙂 Nicméně to o zbytku paliva a kontaminaci místa dopadu je fakt a vůbec mě to nenapadlo. Diky.
Snímek přeletového stupně nejspíš nebude. Ten nemá tepelný štít, takže při průletu atmosférou z větší části nebo zcela shořel. Je to jen lehká hliníková konstrukce s FV panely a několika kulovými nádržemi.
Zbytky by měly na povrch dopadnout. Zde Curiosity
https://www.jpl.nasa.gov/images/impact-scars-from-msl-cruise-stage-and-two-balance-weights
OK, nějaký nový kráter tam po něm nejspíš vznikne, ale trosky už asi nebudou vidět žádné.
To jsem bral jako samozřejmost. Najit lze z něčeho přímo hardware a po něčem jen stopy. Důležité je, že ten stupeň neshoří komplet. Ale to hledání bude asi delší. V případě MSL to trvalo 4 měsíce a našli to místo 80 km od roveru.