Jestli se 18. února letošního roku podaří americkému vozítku Perseverance přistát na Marsu, dopraví sem i malého spolucestujícího – marsovskou helikoptéru pojmenovanou Ingenuity. Tento stroj váží na Zemi pouze 1,8 kilogramu a jeho vývoj začal před šesti lety jako projekt, který neměl moc šancí na realizaci. Inženýři z jihokalifornské Jet Propulsion Laboratory věděli, že je teoreticky možné létat v řídké atmosféře Marsu, ale nikdo si nebyl jistý, zda dokáží postavit stroj dost silný na to, aby mohl vzlétnout, komunikovat a celkově autonomně fungovat vzhledem k drsným omezením spojeným s jeho hmotností. Tým proto zkusil marsovské podmínky napodobit na Zemi. Když už bylo jasné, že se tyto úkoly dají splnit, zbývá už pouze vyzkoušet Ingenuity ve skutečném prostředí na Marsu.
Zdroj: https://www.nasa.gov
„Náš tým kolem projektu Mars helicopter udělal věci, které nedělal nikdo před ním. Nikdo si tedy na začátku nemohl být jistý, že to půjde udělat,“ vzpomíná MiMi Aung, projektová manažerka Ingenuity z JPL a dodává: „Při vývoji jsme čelili několika výzvám, ale nic nás nezastavilo. Jsme nadšeni, že jsme tak blízko k tomu, aby Ingenuity na Marsu ukázala, co všechno umí.“ Dnes už víme, že vrtulník přečkal hluk a vibrace při startu na Atlasu V 30. července 2020 a všechny jeho palubní systémy prošly důkladnými zkouškami. Nyní tedy nezbývá než čekat, až se 18. února společně s roverem Perseveance zanoří do atmosféry Marsu. Nečekejme však, že k prvnímu letu dojde během prvního měsíce od přistání. Inženýři zodpovědní za rover i vrtulník musí mít jistotu, že jsou jejich stroje připraveny. NASA proto nyní připravila přehled nejdůležitějších věcí, které by měli o tomto projektu znát všichni zájemci.
Zdroj: https://www.nasa.gov/
1) Ingenuity slouží k experimentálním letovým testům
Vrtulník je něco, čemu se říká technologický demonstrátor – úzce zaměřený projekt, který má za úkol poprvé otestovat nové možnosti. Dřívější přelomové technologické demonstrace zahrnovaly například první marsovské vozítko (Sojourner) nebo první CubeSaty, které prolétly kolem Marsu (MarCo). Vrtulník nenese žádné vědecké přístroje a není součástí vědecké mise roveru Perseverance. Jeho úkoly nejsou vědecké, ale čistě inženýrské – prověřit let rotory vybaveného stroje v extrémně řídké atmosféře Marsu, jejíž hustota odpovídá pouze 1 % hustoty pozemské atmosféry. Ingenuity se pokusí až o pět testovacích letů během demonstračního okna, které trvá 30 marsovských (31 pozemských) dní. Jeho snaha tedy ze všeho nejvíce připomíná pionýrské pokusy bratří Wrightů, kteří dosáhli prvního řízeného letu na Zemi.
2) Mars snahy Ingenuity neusnadní
Jelikož je marsovská atmosféra tak řídká, musí být Ingenuity velmi lehká, listy jejích rotorů musí být mnohem větší a také se musí točit výrazně rychleji než kolik by potřeboval vrtulník o hmotnosti Ingenuity v zemské atmosféře. Rudá planeta je známá také svými mrazivými teplotami, které v noci v kráteru Jezero (přistávací oblast roveru Perseverance) klesají až k minus devadesáti stupňům Celsia. Tyto teploty budou skutečnou výzvou pro běžně dostupné díly použité v Ingenuity. Testy provedené na Zemi při očekávaných teplotách ukazují, že by Ingenuity měla fungovat podle očekávání, ale tým to teprve musí ověřit na Marsu. „Dá se říct, že nás Mars nepřivítá červeným kobercem,“ přiznává Tim Canham, provozní vedoucí Ingenuity z JPL a dodává: „Jedním z prvních úkolů, které musí Ingenuity po přistání na Marsu zvládnout, je přečkání první noci.“
Zdroj: http://image.pasadenastarnews.com/
3) Ingenuity spoléhá na misi Mars 2020, aby se bezpečně dostala na povrch, ale také aby fungovala
Vrtulník je uložen pod břichem vozítka Perseverance a před kamínky vyvrženými během přistání jej chrání speciální kryt. Rover i s vrtulníkem se v tuto chvíli nachází v ochranném pouzdře, které je chrání během 471 milionů kilometrů dlouhé cesty k Marsu. Palubní systémy pravidelně dobíjejí akumulátory vrtulníku během několikaměsíčního přeletu. Během přistání bude vrtulník stále součástí roveru. Jeho nadzvukový padák, algoritmy pro vyhnutí se rizikovým místům a manévrující sky-crane spustí stroj na povrch. Zatím přitom uspělo pouze asi 50 procent všech pokusů o přistání na Marsu. Jakmile bude nalezeno vhodné místo pro uvolnění vrtulníku, rover odpojí zmíněný kryt, sklopí vrtulník do pozice nohama dolů a jemně jej upustí na povrch. K tomu by mělo dojít během prvních měsíců po přistání. Během aktivace systémů vrtulníku a také při letových testech bude rover pomáhat s obousměrným přenosem dat mezi Ingenuity a Zemí. Vozítko by také mělo pořídit fotografie vrtulníku.
Zdroj: https://www.designboom.com
4) Ingenuity je malý, ale chytrý robot
Zpoždění signálu jsou nevyhnutelnou součástí komunikace se sondami v meziplanetárním prostoru. To znamená, že inženýři z JPL nebudou schopni ovládat let Ingenuity na Marsu v reálném čase pomocí joysticku. Skutečnost je taková, že inženýrská data a fotky z každého letu dostanou až když bude daný let už dávno ukončen. Ingenuity se proto musí umět samostatně rozhodovat na základě parametrů, které nastavili inženýři na Zemi. Ingenuity má například programovatelný termostat, který jej bude udržovat v optimální teplotě. Za letu bude Ingenuity analyzovat data ze senzorů a fotky terénu, aby měla jistotu, že udržuje letovou dráhu navrženou řídícím týmem.
5) Pozemní tým chce postupovat krok za krokem
Zdroj: https://cnet1.cbsistatic.com
Vzhledem k experimentální podstatě projektu má pozemní tým dlouhý seznam úkolů a milníků, které musí vrtulník splnit, než se na jaře 2021 pokusí o vzlet a přistání. Odborníci budou oslavovat každý milník.
- Přežít přelet k Marsu a přistání na Marsu
- Bezpečně se oddělit z břicha Perseverance na povrch Marsu
- Autonomně se zahřát během mimořádně chladné marsovské noci
- Autonomně se nabít pomocí fotovoltaického panelu nad rotory
- Provést úspěšnou obousměrnou komunikaci s vrtulníkem pomocí subsystému Mars Helicopter Base Station na roveru
Pokud první experimentální letový test rotorového tělesa na jiné planetě uspěje, pokusí se pozemní operátoři o další letové zkoušky.
6) Pokud Ingenuity uspěje, mohl by příští průzkum Marsu probíhat i ze „vzduchu“
Ingenuity je plánován k demonstraci technologií a vyzkoušení postupů pro historicky první let v atmosféře Marsu. Pokud uspěje, budou se moci tyto technologie a zkušenosti s létajícím vrtulníkem na jiné planetě využít u jiných pokročilých létajících strojů, které se stanou součástí robotických (či pilotovaných) výprav k Marsu. Možné budoucí využití vrtulníků na Rudé planetě obnáší třeba unikátní pohledy, které družice nemohou nabídnout, jelikož jsou příliš vysoko. Naopak fotky z roverů a landerů jsou zase pořízeny z příliš malé výšky. Vrtulníky by se proto daly využít k pořizování fotek s velkým rozlišením a průzkum okolí. Mohly by se také dostat na místa, která jsou kvůli složitému terénu pro běžná vozítka nedostupná. A do budoucna se nedá vyloučit ani využití vrtulníků k transportu nákladu z jednoho místa na druhé.
Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/…/image/pia23720-1041.jpg
https://www.nasa.gov/…/image/pia23153-16.jpg
https://www.nasa.gov/…/image/pia23372-16.jpg
http://image.pasadenastarnews.com/…150139963.jpg&maxh=400&maxw=667
https://www.designboom.com/…/NASA-mars-helicopter-designboom02.jpg
https://cnet1.cbsistatic.com/…6db1a658f0dd/marshelitest.jpg
Američané podnikli devět pokusů o přistání, z toho se jedno nezdařilo, což je 10% neúspěšných pokusů.
Společenství Rusko/Evropa podniklo pět pokusů o přistání, z toho se čtyři nezdařily, pochybný Mars-3 počítám jako „úspěch“, i při této benevolenci to dává 80% neúspěšných pokusů.
ING spolu s PER je nyní 5,43 mil km od Marsu a od Země 163,96 mil km.
Teda nazývat Perseverance „vozítkem“ mi přijde dost urážlivé. Tento super stroj má 3 x 2,7 x 2,2 metru a váží více než tunu. To je něco jako Fábie.
Mluvíte mi z duše. Tenhle výraz mě dlouhodobě udivuje (eufemicky řečeno) a nikdy bych ho v souvislosti s rovery nepoužil (dokonce ani u Sojourneru ne, je to zkrátka slovo, které se k těm strojům neprosto nehodí). Ale bohužel se tu používá trvale.
Čeština nemá odpovídající ekvivalent k anglickému výrazu rover. Dá se to sice řešit opisem pojízdný průzkumník, nebo pojízdná laboratoř, ale jednoslovné je pouze vozítko.
Překlad z eng -> cz… rover -> rover
Slovník cizích slov… 1. vozidlo, auto; 2. starší příslušník skautské organizace; 3. poutník.
Nevím co chcete překládat a kde máte to vozítko. To platilo možná u Pathfindera který měl 60×48×30cm a 11,5 kg.
Jak už napsal kolega, ten výraz se běžně používá u mimozemských dopravních prostředků bez ohledu na velikost.
Mě se vozítko líbí 🙂
Možná se prosadí rover (zatím se nestalo), ale významově to je je tulák, nebo něco jako „šmejdič“ (těkající), tj. v podstatě je to taky významově trochu dehonestující.
Vozítko je kategorie kosmického stroje stejně jako družice a jeho rozměry, hmotnost či použité technologie na tom vůbec nic nezmění. Pokud vám to přijde urážlivé, dejte hlavy dohromady s Ústavem pro jazyk český a spolu s odborníky z kosmického průmyslu vymyslete slovo, nad nímž nebudete muset kroutit hlavou. Anebo se smiřte s tím, že vaše subjektivní vnímání jazyka nemá nic společného s jeho faktickou správností.
Kategorie kosmického stroje je především rover. A je v českých textech zdomácnělý, tak nevím, proč je nutno zoufale hledat nějaký ekvivalent v češtině. Nedávno se tu naopak zase řešilo, že MINERVA byla nazvána rover. Má to kola nebo pásy, je to rover. Nemá to nic z toho, je to modul.
Rozhodně to není žádný modul. Modul je část jednoho stroje, který je možné rozdělit na více součástí, které však pracují spolu, např. laboratorní modul stanice, orbitální a přistávací modul planetární sondy, obytný a servisní modul lodě pro posádku. Označit Perseverance jako modul není úplně šťastné, protože nemá žádné další součásti, bez kterých nemůže fungovat. Nejedná se ani o žádný modulární stroj, který by mohl být rozšířen jako např. ISS. Ano, má s sebou vrtulník, ale ten je samostatný, nejsou to dva na sobě závislé moduly.
Přečtěte si můj příspěvek ještě jednou, reagujete na něco, co jsem ani náznakem nenapsal 🙂
OK, špatně jsem pochopil poslední větu. Omlouvám se za zbytečný komentář. Nicméně to nemění nic na tom, že rover není české slovo a použití výrazu vozítko je v tomto kontextu naprosto v pořádku.
Ano ohledně MINERVAy se dostáváme úplně mimo jakoukoliv možnost „správného překladu“, protože z „MIcro-Nano Experimental Robot Vehicle for Asteroid“ plyne, že vehicle-vozidlo… ale ono to jenom poskakovalo 🙂 .
Nicméně napsat o Perseverance, že je vozítko je pro mě stejně dehonestující jako napsat o Fabii, že je to vozítko do města, když to má někdo jako rodinný vůz.
Neví někdo, proč, když na Zemi frčí quadrukoptéry jako dost autonomní létající stroje, má tenhle stroj jen jeden rotor ?
Vždyť má dva…
Myslíte vozidlo? To je až příliš spojeno s klasickým automobilem.
Trošku nedorozumnění. Tohle je vlákno o počtu rotorů 🙂
Ježišmarjá, sorry. 😀 Já už fakt blbnu. 😉
Má dva rotory takže Bikoptéra
bikoptéra by to být mohla pokud má dva samostatné rotory. Ingenuity má však jeden protiběžný souosý rotor.
Je to kvůli řídké atmosféře. Aby se vrtulník vůbec vznesl, muselo se radikálně zapracovat na třech oblastech – snížení hmotnosti, zvýšení otáček rotoru a prodloužení listů rotoru. A pravě kvůli tomu třetímu bodu není kvadrokoptéra vhodným řešením pro Mars. Ty vrtule by se vedle sebe zkrátka nevešly. Proto jsou dva velké rotory nad sebou. Mohou být velké a zároveň ten horní žene vzduch na ten spodní, což napomáhá vztlaku.
Když se už to probírá, neuměl by někdo zdůvodnit proč jsou u hřídele ty „winglety“. Na konci vrtule bych tomu rozuměl, ale u hřídele si to neumím zdůvodnit.
Našel jsem odborný článek (viz můj komentář níže), kde jsou tyto prvky označené jako „Chinese weights“ a u nich popis: „Chinese weights provide a restoring force on the blade moments when under centrifugal loads thereby reducing the torque requirements on the swashplate actuators.“
Fyzice za tím úplně nerozumím, takže to už nechám na googlení.
myslíte přímo to co je na rotorech? na těch listech ty výčnělky? to jsou závaží. používá se to u vrtulníků proti kmitání listů.
Děkuji oběma za vysvětlení.
Ešte by som doplnil, že dva rotory (otáčajúce sa protismerne) nad sebou vyrušia moment zotrvačnosti.
Jak moc by pomohlo, kdyby se přistálo na dně Hellas? 8-9 km pod „nulovou“ hladinou znamená už dost výrazný rozdíl tlaku, což by mělo vrtulníku pohyb usnadnit. V pánvi Hellas navíc zatím nic nepřistálo, což mi přijde jako škoda, protože tam bude rozhodně spousta zajímavého ke zkoumání. Zejména její severní okraj odpovídá subtropickým šířkám, takže by to nemuselo být špatné místo ani pro stavbu základny.
Když hlavním úkolem je pátrání po životě a to je nejnadějnější v deltě bývalé řeky a ne testování helikoptéry…
„ten horní žene vzduch na ten spodní, což napomáhá vztlaku“
To sa mi nezdá. Nenapomáhá, pretože ten spodný musí makať „proti vetru“.
Je to iné ako pri lietadle, ktoré letí proti vodorovnému vetru, tam vztlak robia krídla. Žiadnemu lietajúcemu stroju, ani vrtulníku nijako nepomôže, keď zhora dostane „downburst“, práve naopak.
„ten horní žene vzduch na ten spodní, což napomáhá vztlaku“
To sa mi nezdá. Nenapomáhá, pretože ten spodný musí makať „proti vetru“.
Je to iné ako pri lietadle, ktoré letí proti vodorovnému vetru, tam vztlak robia krídla. Žiadnemu lietajúcemu stroju, ani vrtulníku nijako nepomôže, keď zhora dostane „downburst“, práve naopak.
No ono to pomáhá spíš v tom že ten vzduch jde na Náběžnou hranu zadní nebo v tomto případě dolní vrtule(I vrtule je vlastně křídlo) už urychlen takže on netlačí n plochu té vrtule ale jde šikmo na náběžnou hranu,dost se to podobá provozu dmychadla
Ano to je pravda ten prúd vzduchu od hornej vrtule ide šikmo na nábežnú hranu (nie kolmo dolu) a to určite pomáha.
vrtulové stroje, pokud se má zvedat jejich účinnost, tak se dělají jako protiběžné.
je to celkem běžná technika jak zvedat účinnost vrtulového pohonu bez použití proudových motorů. resp. pro podzvukové stroje.
viz https://en.wikipedia.org/wiki/Contra-rotating_propellers
Jsem moc rád, že se vrtulníček nakonec do výbavy dostal. Vypadalo to během uplynulých let různě, ale dobře to dopadlo. A nakonec to umístění. Podle mě je to bezpečnější především z hlediska vyložení než původní nápad zasunout ho do jakési „přihrádky“ z boku.
Na Marsu je sice místa habaděj, ale má vrtulník zabudovaný nějaký ochranný mechanizmus aby se nesrazil s roverem, nebo se jejich vzájemná vzdálenost zvětší natolik, že na to nebude mít dostatek energie aby tam doletěl i se započítáním náhodného „průvanu v řídké atmosféře“?
Podle dostupných animací by neměl vrtulník letět směrem k roveru – právě z důvodu bezpečnosti. Let by měl probíhat spíš ze strany na stranu při zachování +/- konstantní vzdálenosti mezi oběma stroji.
Mám pocit, že někdy na začátku plánování se uvažovalo o tom, že podnikne let a pak se vrátí k roveru a nabije se od něj. I když to mi připadá jako technicky a operačně jako hodně náročná akce možná už za hranou současných možností. Tady by riziko kolize bylo asi dost velké. Se solárním panelem bude energeticky nezávislý. Perseverance ho vyloží a odjede do větší vzdálenosti. Myslím si, že pravděpodobnost srážky je mizivá.
Sám na sebe zareaguju a opravím se, že riziko kolize by ani tak nebylo nic moc, protože vrtulník by mohl přistát a rover by k němu jednoduše dojel. Takže beru zpět 🙂
Jen k tem moznostem pruzkumu Marsu ze vzduchu v zaveru clanku bych doplnil vzducholode – vakuova vzducholod:
https://www.spaceanswers.com/futuretech/future-tech-martian-airships/
Poznámka o 50% úspešnosti všetkých pokusov o pristátie je mimo. Je to náročná úloha, ale NASA to vie a má úspešnosť úplne inde. Neviem prečo by mala byť hádzaná do jedného koša s horšími agentúrami.
Pokud nějaký tým vyhraje třeba MS v hokeji třikrát za sebou, dá se říct, že to bude mít počtvrté jednoduché, protože už třikrát vyhrál? Ne, soupeři ho vždy budou chtít porazit – stejně jako na Marsu budou stále podmínky, které mohou ohrozit úspěšnost přistání.
A jestli se vám tohle sportovní přirovnání nelíbí, tak vás třeba uklidní to, že to sama NASA tvrdí ve svém článku. Takže tady nejde o žádné házení NASA do koše s horšími agenturami (už jen výraz horší agentura mi pozvedl obočí). Tady jde o zcela objektivní konstatování složitosti takového manévru. A tím, že to NASA už dříve dokázala, tento úkol nijak neusnadňuje.
Vyniesť družicu na obežnú dráhu je podľa Vás náročná úloha? Podľa mňa áno.
Keby za celý rok štartovali len SpaceX (100% úspechov) a rovnaký počet by mala ČeskoSlovenská kozmická agentúra (0% úspechov), prišlo by Vám vhodné do článku o novej misii SpaceX písať, že bolo zatiaľ úspešných len 50% štartov?
Výraz horšia agentúra sa ani mne nepáči a celkom dlho som sa na tomto vyjadrení zasekol, ale snáď každý chápe, čo som tým chcel povedať. NASA je špička a všetci ostatní sú horší (a to bez akejkoľvek urážky a s veľkým rešpektom všetkým ostatným!)
To, že to je v povodnom článku nič nemení na tom, že to vyjadrenie je podľa mňa mimo. Ešte v článku NASA to chápem, lebo oni potrebujú riešiť PR a pripravovať si podu aj na možnosť neúspechu.
„A tím, že to NASA už dříve dokázala, tento úkol nijak neusnadňuje.“
Toto je totálna hlúposť. Keby to bola pravda, tak by tam teraz neviezli technologický demoštrátor, ktorý keď bude úspešný, tak im neskutočne uľahčí ostrú misiu.
Vrátim sa k družiciam. Táto úloha, vyniesť ju na obežnú dráhu je tisíce rokov rovnako náročná. Chcete mi povedať, že to máme pri každom štarte rovnako náročné ako pri Sputniku? Že fakt, že máme za sebou už stovky úspešných štartov a máme tak dáta a skúsenosti, že toto všetko nám to neuľahčuje dnes?
No tak jestli vám nestačí ani fakt, že to sama NASA napíše ve svém článku, pak si to myslete. Ale přesně takovéhle úvahy vedou k tomu, že si lidé přestanou uvědomovat rizika – vždyť to už přece tolikrát vyšlo, tak to vyjde i teď. Já budu vždy a za všech okolností zdůrazňovat, jak jsou všechny lety na oběžnou dráhu složité. Každá raketa může selhat, každé přistání se nemusí povést. Je potřeba tohle neustále opakovat, aby lidé nepodléhali mylnému dojmu jednoduchosti. A taková statistika perfektně ilustruje, jak je to náročné.
No ďalšia diskusia nemá zmysel, kedže úplne ignorujete akýkoľvek protiargument.
Len ešte posledná vec. Článok NASA je pre ich „šéfov“, teda pre občanov, ktorí to financujú. Musia zdorazňovať riziká aj, keď budú mierne zavádzať. Je to PR a robí to tak každý politik.
Vy sa nikomu nemusíte zodpovedať v prípade neúspechu, tak by sa poznámka o americkej úspešnej šnúre viac ako hodila.
To, že se nemusím nikomu zodpovídat, je pravda. Ale mám také svědomí – jak jsem psal, budu vždy zdůrazňovat, že jsou přistání na Marsu složitá. Tato statistika to velmi dobře ilustruje.
Dovedení ad absurdum není korektní argument, pan Majer to určitě nemyslel tak, že inovace neexistuje (nemusíme se chytat za slova). Jen zkrátka není skoková a extrémně náročné úkoly se rutinními nestávají hned po jednotkách úspěchů. V dubnu 1970 si velká část veřejnosti také myslela, že po dvou úspěších úspěších už je pilotovaná mise na měsíc natolik rutinní záležitost, že televizní stanice rušily plánované přenosy pro nezájem. Co vzápětí následovalo, ví jistě každý fanoušek kosmonautiky.
Čekal jsem, že dostanete napomenutí, že sem Apollo nepatří, nestalo se tak a proto Vás vyvedu z omylu. Do CM A-13 byla namontována nádrž, která nejméně při třech kontrolách signalizovala poruchu. Při jedné dokonce nešla vyprázdnit a tak byla vyprázdněna SILOU. Namontovat kosmické lodi prokazatelně vadnou součást je šlenrián a přímé ohrožení nejen mise a hlavně životů astronautů. Pokud by vadnou nádrž zahodili a namontovali tam nepoškozenou, byla velká pravděpodobnost hraničící s jistotou, že by se astronauti A-13 procházeli na Měsíci.
NASA není neomylná. Tady se prokazatelně mýlí.
Na Mars přistávalo 14 sond, přistání se nepodařilo pěti, dvěma ruským, dvěma evropským a jedné americké, což činí 36%. I kdyby NASA počítala Mars-3 jako neúspěšný, bylo by neúspěchů 6 a to by bylo jen 42%.
Takže nikoli 50%, ale jen 36% a to je podstatný rozdíl.
Proto se také nepíše přesně 50%, ale je tam slovo asi, což naznačuje určitou odchylku pro lepší představu. V originále: „Only about 50% of the attempts to land on Mars, by any space agency, have been successful. “
Měl byste pochopit rozdíl mezi rychlým sdělením, která má vytvořit hrubou představu o náročnosti přistání na Marsu (úspěšnost asi 50 %) a přesnou statistikou, která má za cíl podrobně mapovat určitou oblast. Článek je o misi Mars 2020 a padla zde zmínka o náročnosti přistání. Článek není pohledem do minulosti a rozborem a sumarizací jednotlivých přistání. Přesné procento proto v tomto případech není důležité, protože o tom článek není. Bylo by fajn, kdybyste to pochopil a přestal se šťourat v nesmyslech.
Víte, Václave, mě statistiky tohoto druhu nepřipadají zrovna zajímavé. Každé to přistání- nepřistání probíhalo za různých podmínek a v období skoro padesáti let. A to se obecně dá těžko srovnávat.
Jestliže skutečnost je 36%, pak by „asi “ mělo být 30%, nebo 40%, ale nikdy 50%. Já ty Američany nechápu, mají osm úspěchů z devíti a to poctivé úspěchy, žádných pár vteřin údajného vysílání, to je jasná rutina a oni na sebe berou cizí neúspěchy a dělají z toho uměle problém. Kdyby to bylo po neúspěšném přistání, tak bych to ještě chápal, ale sýčkovat předem, to mi hlava nebere.
Vám nedochází víc věcí, jak jsem za ty roky poznal. Ale dost, zkusím vás ignorovat, jak mi tu někdo radil a budu se modlit (ač jsem ateista), aby vás to tu přestalo bavit.
Než startoval Challenger, měli stoprocentní úspěšnost ve startech raketoplánu. Na tu rutinu doplatili. Lety do vesmíru prostě rutinní nebudou a proto beru tu pravděpodobnost 50%.
Viete, čo vlastne znamená slovo rutina?
Čo iné ako rutina je štartovanie Falconov so Starlinkom?
Vyletí – pristane – dovezeme – skontorlujeme – naložíme – vyletí …
To, že sa niečo opakuje neznamená, že to je nebezpečné. Keď je dobre nastavený systém kontrol, tak rutina je to najefektívnejšie, čo može byť.
Mimochodom 50% rozhodne není pravdepodobnosť zlyhania misie. A neverím, že niekde toto číslo napísala NASA v tomto zmysle.
Ano, vy ty Američany nechápete a zjevně nechápete ani náročnost přistání na Marsu. Pokud 9 přistání považujete za rutinu, tak se tady nemáme o čem bavit, protože to má do rutiny opravdu hodně daleko. Zvlášť vezmeme-li v úvahu fakt, že Perseverance bude přistávat pomocí nebeského jeřábu, který byl využit pouze jednou, což nedělá vůbec žádnou statistiku. To, že technika perfektně funguje neznamená, že jí nehodí klacek pod nohy nějaký neočekávaný faktor (počasí, terén, drobná softwarová chyba, atd.). Pokud si myslíte, že je to rutina a je jasné, že se přistání podaří, tak se 18. února podívejte na záběry na lidi z JPL. Určitě se nebudou nudit s nohama na stole ani se nebudou usmívat v očekávání úspěšného přistání. Budou s napětím očekávat, jestli se to podaří. A pak (doufejme) propuknou v jásot. Takové chování je pro vás příznakem rutiny? To, že si vy myslíte, že je přistání na Marsu dokonale zvládnuté jen dokazuje, že tomu nerozumíte. Stejnou větu vám totiž nikdo z JPL ani zbytku NASA neřekne. Oni si totiž uvědomují, co všechno se může pokazit.
9 ze 14 je 65%. To se dá i v NASA jen velmi těžko zaokrouhlit na 50%.
Už jste to zmiňoval dvakrát v jiných komentářích. V obou případech vám bylo odpovězeno. Nevidím důvod to psát znovu. Toto považuji za spam. Dávejte si pozor.
Je velmi smutné, že se pod článkem pojednávajícím o prvním stroji, jenž má létat na cizí planetě, opět namísto skutečného obsahu někteří jedinci donekonečna potřebují nimrat v procentech a jednotlivých slovech. To vám to opravdu nepřijde hloupé? Není vám líto zazdít tak atraktivní téma takovými malichernostmi?
Přesně tak, souhlasím s Vámi.
Jinak k tématu, vzhledem k tomu že je solární panel velmi malý toho asi vrtulníček zas tolik nenalétá, naštěstí bude mít alespoň zezačátku dobité baterie ještě z roveru. Nicméně ty zkušenosti co nasbírá budou mít cenu zlata, takže za mě je to opravdu opravdu super experiment !
To máte pravdu, proto bude mezi jednotlivými lety vždy několik dní pauza pro dobití akumulátorů. Samotný let má trvat maximálně asi 50 sekund.
Když je článek tak dobře připravený / přeložený, tak šťouralům nezbyde, než se šťourat v detailech. 🙂
Ostatně i ty drobnosti mají svou váhu. Sice automaticky předpokládáte, že čtenáři mají podobný přehled o tématu jako Vy, a nemohou tedy kvůli nějakému nevýznamnému detailu získat mylný dojem např. o rozměrech roveru, když se o tom takto psalo už dříve a jinde. Ale nemusí to tak vždycky byt. Pamatuji si třeba, jak jste psal o Starhoperu jako o prototypu. To mě tenkrát zmátlo, protože mě nenapadlo, že tento technologický demonstrátor už berete jako Starship a v důsledku toho mi neseděl uváděný počet letů. Proto je možná i dobře, když na takové malichernosti někdo upozorní, ačkoliv to vyvolává dojem, že se jen snaží shodit práci autora.
článek mi udělal velkou radost z toho celého očekávání přistání a započetí tak důležité mise na Marsu. O tom méně mi udělala radost diskuze pod článkem. No nic, já každopádně budu držet palce ať se to přistání povede a už se moc těším na historicky první let vrtulníku jinde než na Zemi. Snad se i ten povede a nasbírá mnoho důležitých dat pro další létající mise.
Palce nás bude držet víc. 😉
Jen malý dotaz, bude mít vrtulník kameru? Nebo jaká data bude posílat zpět do roveru?
Ano, dolů mířící kamera by tam být měla a kromě toho se mají přenášet také telemetrické údaje.
Teoreticky by se snad mohlo podařit zabrat rover. Snad se o to technici pokusí 🙂
Nevěřím, že by vyletěli tak vysoko. Rover bude asi trochu dál.
Taky si myslím, že Ingenuity bude poletovat v bezpečné vzdálenosti. Ale nevím, zda její navigační kamera bude mířit pouze dolů nebo i do strany. V tom druhém případě by snad rover zabrat mohla. A hádám, že kamera sice nebude nijak špičková, ale byli by asi hloupí, kdyby nepoužili nejlepší dostupnou technologii, která současně bude splňovat omezující limity tady toho demonstrátoru.
Kamera by měla mířit přímo dolů. Jsem na to docela zvědavý.
Kamery budou dvě. První je panchromatická (černobílá) širokoúhlá kamera s rozlišením 0,3 megapixelů pro navigaci, která bude v nadiru (bude tedy mířit přímo dolů). O té už byla řeč v předchozích komentářích. Druhou je barevná kamera s rozlišením 13 megapixelů mířící šikmo dolů k horizontu (tedy za letu na zem před sebe). Ke vzájemnému fotografování obou strojů nepochybně dojde.
Díky, o té druhé jsem nevěděl!
Děkuji, přesně toto mne také zajímalo….
Uzasna akce – tahle Pers a Ingenuity! 🙂 Jedina, ktera letos dokaze (pro mne) konkurovat nebo prekonat lety Starship. Takze dik za vydatne zpravodajstvi a 18.unora si to doufam uzijeme vc. prvniho pripitku (druhy bude nekdy na jare po vzletu Ingenuity).
Mam dotaz – ve clanku se uvadi, ze po oddeleni od Pers se Inge musi „autonomne zahrat behem chladne marsovske noci“. Jak to udelala holka hubena? Pochybuji, ze ma v sobe RTG (?)
Přistání na Marsu bude jistě jedním z vrcholů roku 2021, ale zdatně mu konkurují SLS a hlavně JWST. 😉
To je velmi dobrá otázka. Hledal jsem, ale všude se píše obecně pouze o heaters, tedy ohřívačích. Není uvedeno, zda jde o radioizotopové ohřívače nebo o nějaké topné spirály využívající elektřinu. Jelikož je tělo obaleno tepelně izolační fólií, nemusel by ten tepelný výkon být zase až tak moc velký.
Neviem, ako je to riešené v tomto prípade.
Ale pripadá mi ako najpravdepodobnejšia možnosť použitia rádioizotopových peletiek.
Logicky to zní, ale bohužel jsem to nikde nedokázal dohledat.
V tomto odborném článku (bohužel jen pro předplatitele)
https://arc.aiaa.org/doi/10.2514/6.2018-0023
se píše ohledně ohřevu:
Vrtulník je napájen systémem Li-Ion baterií, každý den dobíjených solárním panelem. Energie z baterií je používána pro ohřívače sloužící k přežití chladných marsovských nocí a k napájení pohonu a avioniky během krátkých letů.
Díky moc!
Takže zdroj vnitřního ohřívání je nakonec zcela prozaický. Kolik toho ale může jeden celkem malý solár zvládnout? MERy měly plutoniové ohřívání a větší panely (tedy nechci je srovnávat s Ingenuity), ale od té doby fotovoltaika určitě někam postoupila. Na druhou stranu na Marsu není žádná výheň a do toho zaprášená atmosféra. Ta doba na další nabití baterií pro přežití, pro let i pro vysílání asi nebude krátká. A spotřeba při velmi rychlém pohybu rotorů v tak řídké atmosféře určitě bude vysoká. Tedy podle mého názoru. Půjde o hodně nárazovou záležitost.
To Petr Scheirich:
Tiež ďakujem za doplnenie. 🙂
Myslím že v jednou videu o tom vrtulníku jsem slyšel že topení zajistí součástky během provozu a izolovat to celé bude plyn-Nechytejte mě prosím za slovo ale asi co2 který bude mezi dvěma stěnami.
Každopádně se na to těším jako malej! V roce 1903 se lidé poprvé dostaly do vzduchu,a už o 117 let později bude na jiné planetě létat tak komplikovaný stroj jako je vrtulník! To je prostě Scifi!!!
Dik za info z arc.aiaa.org!
Jen pro zajímavost, způsob uvolnění…
https://mars.nasa.gov/layout/helicopter/images/HowTheMarsHelicopterIsReleased-1280.m4v
Omlouvám se, pokud již tu video proběhlo…
R.
Díky moc za odkaz!
Paráda!
“ Obtížnost “ je relativní pojem, záleží na kritériu. Američané při přistávání na Marsu postupně zvládli stále náročnější stupně obtížnosti a po každém úspěchu na obtížnosti přidávali. Nebeský jeřáb je toho důkazem. Jistě se shodneme na tom, že přistání Číňanů a za dva roky společenství Rusko/Evropa bude méně obtížné než letošní Americké.
Při bližším pohledu na neúspěšné sondy to také není s “ obtížností “ tak horké, všechny zvládly hladce průchod atmosférou a atmosférické brždění, všechny krom Marsu-2, zvládly hladce i let na padáku, selhal pouze poslední krok – finální utlumení rychlosti před dosednutím,, Beagle-2 jak se zdá zvládl i tento poslední krok a na povrchu pracoval, bohužel selhala komunikace.
To, že každý lidský výrobek je náchylný k poruchám je běžná věc, porouchat se může auto, pračka i jízdní kolo, natož kosmická sonda, to ale není známkou obtížnosti.
Jistě se shodneme na tom, že pro Američany je méně obtížné postavit a provozovat fungující a úspěšnou sondu pro přistání na Marsu, když mají za sebou osm úspěchů, než pro Evropu s Ruskem, jimž se jaksi nedaří a na Marsu né a né hladce přistát.
Závěrem jsem se podíval na relativní rychlosti americké sestavy, doufám, že to bude někoho zajímat “
Na oblouku : 19,47 km/s, vůči Slunci : 22,14 km/s, vůči Zemi 18,84 km/s a vůči Marsu : 2,54 km/s.
Jste vedle. Obtížnost přistání na Marsu je pro všechny stejná. Mars měří všem stejným metrem. To, jaké s tím mají jednotlivé agentury zkušenosti je věc druhá. To, že může Perseverance při přistání něco nepříjemně překvapit nemá nic společného s tím, jakou má NASA dosavadní úspěšnost s přistáváním na Marsu.
Souhlasím s Vámi, že podmínky pro přistání na Marsu mají všichni stejné. Ale to jak se s nimi vypořádají je diametrálně rozdílné. Je to přímo úměrné technické a technologické vyspělosti a jistě se shodneme, že ta není u všech na stejné úrovni. Kdyby byla, tak by ruské a evropské sondy sedaly na Mars stejně spolehlivě jako americké a to nesedají, lépe řečeno ještě nikdy nesedly.
Náhodná porucha, či nějaká vada materiálu, či vadná součástka, to se nedá nikdy vyloučit, nakonec Američanům též jedna sonda z tohoto důvodu havarovala, to ale nelze přičítat “ zlému Marsu“ či nějaké mimořádné náročnosti přistávacích operací.
Parametry prostředí v němž bude PER při přistávání operovat jsou naprosto přesně definované a pokud se osvědčí nově zabudovaný systém finálního výběru místa pro dosednutí, těžko něco PER překvapí.
Vy o obtížnosti přistání a Václav o obtížnosti přistávacího manévru..
Malý příspěvek k debatě o „vozítku“:
Předává informace, sám se pohybuje, vlastní určitou inteligenci, provádí průzkum okolí, rozhoduje se … a další funkce si doplníte sami.
Nepříslušelo by mu název Robot? Já vím, že to není tak úplně běžné české slovo,
ale je mezinárodní a Josef s Karlem by měli určitě radost“.
Nápad je to určitě zajímavý, ostatně v anglických textech se to používá poměrně běžně, leč osobně vidím problém v tom, že robot by měl být o trochu více autonomní. Současná vozítka jsou v tomto směru stále lepší, ale klasické roboty si představuju jinak.
Ano, robot je výstižné a přesné označení. V tomto kontextu se i kvůli oživení textu a předejití častému opakování jednoho výrazu poměrně často v různých obměnách používá (pojízdný robot, robotický průzkumník, robotická sonda atd.). Je to dobrá alternativa, avšak příliš obecná, jelikož robot je dnes kdeco. Ale určitě je to úvaha správným směrem.
Děkuji za souhlas, kvůli tomu Vám odpustím i to, že jste se zmínil o tom, že na Marsu je vzduch 🙂 Pro ostatní – je tam CO2
Jinak slovo robot stvořil Josef Čapek na žádost Karla Čapka, když psal román RUR.
Na to slovo bychom měli být hrdí, spíš než na výraz tunelování. Češi světu dali obě slova.
Jen takové rozvinutí tématu, které navozuje poslední věta článku. Dost dobře si nedovedu představit velikost takového vrtulníku a energetickou náročnost případného transportu v atmosféře Marsu. Na Zemi odpovídá hustotě atmosféry ve výšce 3x převyšující Mount Everest a v této výšce opravdu vrtulníky běžně nelétají. Světový rekord v dostupu vrtulníku je něco kolem 11 km. Samotné přistání na vrcholu Everestu také proběhlo pouze jednou, ale tam je to dáno povětrnostními podmínkami a vzdušnými proudy. Takže možnost cokoli smysluplně transportovat v marsovské atmosféře vrtulníkem vidím spíše skepticky. V budoucnosti to bude spíš něco na bázi raketového nebo jiného reaktivního pohonu.
Na domovské stránce NASA je operační plocha o průměru 9 km, kde PER a ING přistanou. Dá se zvětšit až na měřítko 1:1000, fantastické.