Díky evropským družicím Swarm se vědcům podařilo učinit nový objev spojený s tím, jak proudí do zemské atmosféry energie z elektricky nabitých částic slunečního větru. Překvapující je, že většina míří k magnetickému severnímu pólu než k jižnímu magnetickému pólu. Slunce dává naší planetě světlo a teplo, což jsou nezbytné předpoklady pro nám známý život, ale také nás bombarduje nebezpečnými nabitými částicemi slunečního větru. Tyto nabité částice mohou poškodit komunikační sítě i družice na oběžné dráze. některé silné bouře mohou způsobit výpadky elektrické energie, což byl třeba případ kanadského Quebecu v roce 1989. Před většinou těchto nežádoucích projevů sluneční aktivity nás chrání zemské magnetické pole.

O jeho vznik se stará především obří množství žhavého, tekutého železa, které tvoří vnější jádro naší planety asi 3000 kilometrů pod povrchem Země. Magnetické pole si můžeme představit jako obří bublinu, která nás chrání před kosmickým zářením a nabitými částicemi, které uniknou ze Slunce a vydají se na cestu celou soustavou. Podobně jako tyčový magnet můžeme u zemského magnetického definovat severní a jižní pól, které se velmi zhruba nachází v okolí pólů, kolem kterých se naše planeta otáčí. Polární záře jsou působivou podívanou, kterou způsobují nabité částice ze Slunce, které reagují se zemským magnetickým polem.

Až doposud se předpokládalo, že severní i jižní polokoule dostávají stejné množství elektromagnetické energie. Ovšem studie zveřejněná v Nature Communications popisuje výzkum vedený odborníky z kanadské University of Alberta, kteří použili data z evropských sond Swarm, nečekaně naznačuje, že energie dopravená k Zemi kosmickým počasím jednoznačně „preferuje“ severní polokouli. Tyto nové objevy naznačují, že kromě stínění Země před nebezpečným zářením ze Slunce se naše magnetické pole aktivně stará o to, jak bude energie rozložena a kde vstoupí do atmosféry.

Hlavní autor studie, Ivan Pakhotin, vysvětluje: „Jelikož je jižní magnetický pól od osy otáčení Země dál než ten severní, vzniká tu asymetrie v tom, kolik energie se dostane k Zemi na severu a na jihu. Vypadá to, že jde o odlišný odraz elektromagnetických plazmatických vln, takzvaných Alfvénových vln. Zatím si nejsme jistí, jaké mohou být účinky této asymetrie, ale může to třeba naznačovat možnost asymetrie v kosmickém počasí a možná i mezi jižní Aurorou Australis a severní Aurorou Borealis. Naše zjištění kromě toho naznačují, že dynamika chemických procesů v horních vrstvách atmosféry se může mezi oběma hemisférami lišit. Platí to především pro období silné geomagnetické aktivity.“

Ian Mann z University of Alberta k tomu dodává: „Sluneční činnost, kam patří třeba výrony koronální hmoty, může mít potenciálně vážné dopady na náš moderní způsob života. To, že studujeme základní fyzikální procesy vesmírného počasí a komplexnost našeho magnetického pole je tedy velmi důležité pro vytvoření systémů včasného varování. Budeme také schopni lépe navrhovat elektrické sítě, které lépe odolávají poruchám, které vznikají v důsledku solární aktivity. Máme opravdu štěstí, že máme na oběžné dráze tři družice Swarm od Evropské kosmické agentury. Poskytují totiž klíčové informace, které nejsou důležité jen pro náš vědecký výzkum, ale mohou také vést k velmi praktickým aplikacím v našem každodenním životě.“

Přeloženo z:
https://www.esa.int/

Zdroje obrázků:
http://www.satnews.com/images_upload/833323091/528ba37c0fa72.png
http://www.esa.int/…/12054331-4-eng-GB/Swarm_over_Italy.jpg