Štítek ‘geomagnetické pole’

Nejnovější porci Starlinků ovlivnila geomagnetická bouře

Třetího února v 19:13 SEČ odstartovala z floridské rampy 39A raketa Falcon 9, která v rámci mise Starlink 4-7 dopravila na oběžnou dráhu 49 nových telekomunikačních družic této sítě. Druhý stupeň nosiče dopravil náklad na požadovanou dráhu s perigeem (nejbližším bodem oběžné dráhy) ve výšce 210 kilometrů nad Zemí, kde se družice oddělily. SpaceX pokaždé vypouští své družice na takto nízké dráhy, aby v případě, že nějaká družice neprojde sérií kontrol po oživení, nezůstávala na oběžné dráze zbytečně dlouho. Odpor okolního prostředí v této výšce se postará o rychlý zánik dané družice v atmosféře. Vypuštění na nižší oběžnou dráhu sice klade na družice vyšší nároky pro dosažení finální dráhy, ale jde o jednoduchou a účinnou pojistku proti tomu, aby kolem Země obíhaly neaktivní družice, které mohou představovat riziko. Nyní se tato pojistka bude hodit.

Nové poznatky od družic Swarm

Družice SWARM na oběžné dráze

Díky evropským družicím Swarm se vědcům podařilo učinit nový objev spojený s tím, jak proudí do zemské atmosféry energie z elektricky nabitých částic slunečního větru. Překvapující je, že většina míří k magnetickému severnímu pólu než k jižnímu magnetickému pólu. Slunce dává naší planetě světlo a teplo, což jsou nezbytné předpoklady pro nám známý život, ale také nás bombarduje nebezpečnými nabitými částicemi slunečního větru. Tyto nabité částice mohou poškodit komunikační sítě i družice na oběžné dráze. některé silné bouře mohou způsobit výpadky elektrické energie, což byl třeba případ kanadského Quebecu v roce 1989. Před většinou těchto nežádoucích projevů sluneční aktivity nás chrání zemské magnetické pole.

Úprk severního magnetického pólu

Pokud víme, severní magnetický pól Země byl vždy v pohybu, na rozdíl od fixní polohy geografického severního pólu. Tento poznatek byl ověřován měřeními od prvního v roce 1831 – a byl sledován jeho pomalý přesun z kanadské Arktidy k Sibiři. V současnosti se ale tento pohyb změnil. Mezi lety 1990 a 2005 došlo ke zrychlení pohybu magnetického severu z běžných 0 – 15 km za rok na 50 – 60 km za rok. Ke konci října 2017 překročil magnetický pól datovou hranici ve vzdálenosti 390 km od geografického pólu a nyní míří k jihu (kam jinam, že, pane učiteli?). Vědci se domnívají, že tento úprk je způsoben „přetahovanou“ magnetických bublin hluboko pod námi. Jedou z praktických konsekvencí této změny je to, že musí být (podle aktuální polohy severního magnetického pólu), častěji než jednou za pět let, přepočítáván „World Magnetic Model“, který je zásadně důležitý pro řadu navigačních systémů využívaných např. na lodích, v letadlech, pro Google maps a smartfony. Pro zajímavost – pozice Denverského mezinárodního letiště se za 22 let od jeho zprovoznění změnila o více než 2,5 stupně.