Kosmotýdeník 376 (25.11. – 1.12.)

Dalších 168 hodin uteklo jako voda a je čas na shrnutí kosmonautických událostí, které nám uplynulých sedm dní přineslo. Kosmotýdeník se tentokrát v hlavním tématu zaměří na velmi zajímavou akci, kdy se spojily tři družice od dvou agentur a vytvořily zatím nejpodrobnější globální mapu slanosti oceánu. K čemu se dá využít a jaké má cíle, bude tématem úvodu. Dále se podíváme na oslavy jednoho roku sondy InSight na Marsu, anebo na to, jak to aktuálně vypadá na Boca Chica se stavbou a uklízením Starship.

Nová podrobná globální mapa slanosti oceánů

Téma slanosti mořské vody se může zdát jako celkem jednoduchá a nezajímavá věc, do které kosmonautika suše promlouvá jen známými daty a měřením. Nicméně když se na tuto problematiku podíváme podrobněji, zjistíme, že pro opravdu dobré znalosti o salinitě oceánů je potřeba kombinovat mnoho metod a přístupů. Družice na oběžné dráze pak data poskytují relativně krátce a je nutné je kombinovat s daty přímo z moře, abychom například znali slanost i v hloubkách. A k čemu že tato znalost je? Díky předpovědi proměn salinity oceánu jsme například schopni dopředu předpovědět nástup El Niño, či dalších velkých klimatických proměn. Salinita je totiž překvapivě komplexní záležitostí spojující neuvěřitelné množství vstupů a událostí.

Pokud jste vášnivý výletník a rádi jezdíte k různým mořím, určitě jste si všimli, že jejich slanost je různá a to opravdu výrazně. Je to proto, že slanost ovlivňuje mnoho faktorů. Například, zda v blízkosti není nějaká řeka, která by se vlévala do moře, jak je ta řeka vydatná a podobně. Stejně tak může tuto veličinu ovlivnit i nedávný déšť, nebo naopak jeho absence, tání ledovců, anebo jak silný je v místě odpar.

Globální mapy slanosti oceánu jsou obzvláště užitečné pro studium vodního cyklu, výměny hmoty oceánů a atmosféry a samozřejmě také pro sledování mořských proudů. Všechny zmíněné záležitosti jsou důležitou součásti klimatického systému přenášející teplotní proudy, energii, uhlík a živiny po celém světě.

Globální mapa salinity moří

Globální mapa salinity moří
Zdroj: http://www.esa.int/

Pro lepší pochopení všech aspektů těchto změna pohybů probíhá projekt Evropské kosmické agentury Climate Change Initiative (CCI), což je program zaměřený na vytváření přesných a dlouhodobě aktualizovaných datových podkladů mapujících 21 základních proměnných klimatu. Těchto 21 hodnot bylo kodifikováno v rámci rámcové úmluvy OSN o změně klimatu a mezivládním panelem pro změnu klimatu. Tato iniciativa si klade za cíl vytvořit nejkomplexnější datový soubor klimatických údajů, zde konkrétně o salinitě moří. „Cílem projektu je výrazně zlepšit kvalitu a komplexnost dostupných datových souborů pro monitorování salinity na celém světě,“ říká Susanne Mecklenburg, vedoucí klimatické kanceláře ESA. „Chceme vidět, jak se tento nový dataset používá a testuje v různých aplikacích, zejména proto, abychom lépe porozuměli základní úloze oceánů v klimatu.“

Výzkumný tým vedený Jacqueline Boutinem z LOCEAN a Nicolasem Reulem z IFREMER sloučil data ze tří misí Evropské kosmické agentury a NASA, aby vytvořil globální mapu proměn salinity, která nastala během devíti let, společně s mapami vytvářenými každý týden a každý měsíc v rozlišení 50 km. Pro vytvoření mapy využili data z čidel teploty, odrazivosti a z mikrovlnných senzorů na palubách družic SMOS, Aquarius a SMAP (Soil Moisture Active Passive). Dr. Boutin k tomu řekl: „Kombinováním a porovnáním měření mezi různými senzory byl tým schopen zlepšit přesnost map slanosti mořské vody zhruba o 30%.“

Pokud bychom se podívali do historie měření salinity oceánu, zjistili bychom, že od padesátých let, kdy měření začalo, se salinita v oblastech, kde byla vysoká, ještě zvýšila, zatímco v oblastech se slaností nižší se snížila. Nicméně údaje, ze kterých je čerpáno, nejsou zcela přesné, byly prováděné různými metodami a relativně nahodile. Nejstarší údaje byly sbírány loděmi z povrchu oceánu na nesystematicky vybíraných trasách. Teprve od začátku 21. století byly instalovány ocelové bóje Argo, v průměru od sebe vzdálených každých 300 km, které již poskytovaly vertikální profily podpovrchové slanosti v hloubce přibližně 5 m a 2000 m a to v desetidenním intervalu.

Díky měření salinity globálně z vesmíru se řeší nepřesné rozmístění bójí tak také rozdílná citlivost jednotlivých metod měření.

Teplotní výměna mezi atmosférou a oceánem je hybatelem většiny větrů po celém světě. Oceány mají zásadní vliv na celé klima. Důležité je pochopit také výměnu vody mezi horní vrstvou oceánu a hlubinami, která výrazně ovlivňuje výslednou teplotu a slanost oceánu na hladině. Tato výměna je závislá na hustotě vody. Tato veličina přitom závisí na teplotě a slanosti. Teplá voda je méně hustá než studená voda, ale slaná voda je zase hustší než voda sladká. V hloubce je cirkulace oceánu poháněna rozdíly v hustotě mezi jednotlivými hmotami vody.

Studium proměn salinity oceánů u hladiny může vědcům v oblasti klimatu pomoci modelovat zmíněné výměny mezi atmosférou a hladinou oceánu a mezi hladinou oceánu a hlubšími oceánskými vrstvami a tím předpovídat změny. Regionální změny slanosti jsou spojeny s pravidelnými meziročními klimatickými událostmi, jako je El Niño. Slanost se také podílí na zintenzivnění globálního vodního cyklu.

Aby se demonstrovaly výhody nového souboru dat, připravuje a poskytuje ESA v projektu CCI řadu klimatických studií. Vydány jsou studie zaměřené na lepší pochopení vodního cyklu v Bengálském zálivu, oblastí náchylných k těžkým tropickým cyklónám, a také studie změn v Guinejském zálivu; o porozumění úlohy slanosti na stratifikaci horní vrstvy oceánu a jeho vlivu na výměny vzduch-moře; a v neposlední řadě také studie rekonstruující změny klimatu v Atlantiku, která se hlavním dílem zaměřuje na nedávno pozorovanou anomálii slanosti v severním Atlantiku.

Zmíněný dataset je k nahlédnutí i k volnému stažení zde.

Kosmický přehled týdne:

V úterý to byl přesně jeden pozemský rok, od chvíle, kdy na povrchu Marsu přistál lander InSight. Mise složená ze starších komponent, i opravdu delikátních vědeckých přístrojů dokázala udělat za relativně málo peněz celou řadu unikátních vědeckých výzkumů (mnohé dělá doposud), i mnoho vrásek na čelech spousty inženýrů. Od nepříjemného odkladu startu o dva roky po nečekaně komplikovanou instalaci seismometru SEIS, která naštěstí skončila úspěšně, až do současné chvíle nekončící boj s přístrojem HP3, kterému se s jeho krtkem stále nedaří proniknout pod povrch Marsu. InSight nám dokázala za ten rok změřit první skutečně relevantní data marsotřesení, plní roli skvělé meteostanice, studují se s ní vlivy, které způsobují vznik prachových bouří, i přesné měření vnitřku Marsu. Pokud vše půjde dobře i nadále, čeká misi ještě minimálně rok aktivní činnosti. Ostatně, pokud na tom budou dobře solární panely, může se tato doba ještě prodloužit. JPL vybrala k této příležitosti galerii parádních fotek a animací, které rekapitulují rok InSight na Marsu. My jsme níže vybrali ty, které nám nejvíce přirostly k srdci. Galerii od JPL naleznete zde.

První fotka, která přišla po přistání. Díky MarCoA a MarCoB, hrdinným cubesatům, jsme fotku získali prakticky okamžitě po přistání

První fotka, která přišla po přistání. Díky MarCoA a MarCoB, hrdinným cubesatům, jsme fotku získali prakticky okamžitě po přistání
Zdroj: https://mars.nasa.gov/

Pár dní po přistání si InSight vyfotila své selfie. SEIS i HP3 jsou ještě na platformě

Pár dní po přistání si InSight vyfotila své selfie. SEIS i HP3 jsou ještě na platformě
Zdroj: https://mars.nasa.gov/

Tohle byla vítězná fotografie z dlouhé a komplikované instalace seismometru SEIS. Na fotografii i s větrným a akustickým štítem

Tohle byla vítězná fotografie z dlouhé a komplikované instalace seismometru SEIS. Na fotografii i s větrným a akustickým štítem
Zdroj: https://mars.nasa.gov/

Pokládání přístroje HP3. V té chvíli ještě nikdo netušil, že se bude robotická paže muset přeskládat, zvednout jeho kryt a nakonec i tlačit na krtka

Pokládání přístroje HP3. V té chvíli ještě nikdo netušil, že se bude robotická paže muset přeskládat, zvednout jeho kryt a nakonec i tlačit na krtka
Zdroj: https://mars.nasa.gov/

A na závěr nedávná pěkná fotografie InSight přímo z oběžné dráhy. snímek pořídila sonda MRO

A na závěr nedávná pěkná fotografie InSight přímo z oběžné dráhy. snímek pořídila sonda MRO
Zdroj: https://mars.nasa.gov/

Pokud se ptáte, co se děje na Boca Chica, kde si SpaceX minulý týden zničila Starship Mk.1, tak dochází k postupnému úklidu trosek. Chystá se zřejmě odstranění spodní části těla Starship a otázka visí nad horní špičkou prototypu Starship, která bude zřejmě nyní SpaceX k ničemu. Ta sice výbuchem nádrže poškozena nebyla – nacházela se hodně daleko, ale vzhledem k tomu, že se nyní Starship Mk.3 bude vyrábět jinou metodou a zřejmě i z jiné oceli, stala se tato část rázem nepoužitelnou. Mezitím se pod stanem začaly vyrábět nové díly pro Mk.3, kde jsou jednotlivé obruče svařované již vcelku. Na kosmodrom také dorazily nové díly pro horní, či spodní víko nádrží. Z nich se podařilo vyčíst, že se jedná o lepší ocel 304L (dříve používali 301) a mají tloušťku 12 mm.

Horní víko nádrže Starship MK.1

Horní víko nádrže Starship MK.1
Zdroj: https://pbs.twimg.com/

Nové pláty pro nové víko nádrží Starship Mk.3

Nové pláty pro nové víko nádrží Starship Mk.3
Zdroj: https://i.imgur.com/v4rzQLK.jpg

Výroba nových částí Starship Mk.3

Výroba nových částí Starship Mk.3
Zdroj: https://pbs.twimg.com/

Přehled z Kosmonautixu:

V tomto místě již správně očekáváte, že vám zrekapitulujeme všechny články, které na Kosmonautix.cz vyšly za uplynulých sedm dní. A skutečně, pojďme se na to podívat. Vydáváme minimálně dva články denně. Začali jsme zlehka a to pozvánkou na tradiční měsíční Kosmoschůzku. Následně už jsme to pěkně rozjeli. Podívali jsme se například na tradiční měsíční opus o přípravách stanice Gateway, která má obíhat u Měsíce. S odkladem o jeden den, ale následně úspěšně jste mohli živě vidět start největší evropské rakety Ariane 5. V úterý vyšel další díl seriálu Svět nad planetou. Zpětně jsme se podívali na velmi vydařené video ze startu a detaily kolem startu Sojuzu s Plesecku, který vynesl utajený náklad. Načež jsme vás v závěrečném druhém díle vzali padesát let zpátky na události kolem Apolla 12. Podívali jsme se také na vývoj rakety Vega-C a její nový aerodynamický kryt, který si zvykal na pořádný hluk. Načež jsme vás vzali k výhledu na prosinec, který i v rukou SpaceX bude nabitý událostmi a starty. Živě jste s námi v psaném přenosu mohli sledovat tiskovou konferenci po schůzi evropských ministrů. S tím souvisela i informace o tom, že připravovaná evropská mise Hera využije služeb amatérských astronomů. Jelikož byl poslední pátek v měsíci listopadu, čekal vás také Pokec s Kosmonautixem, jehož záznam si nyní můžete pustit. V sobotu jsme nahlédli pod pokličku vývoje rakety Electron, která pomalu kráčí ke znovupoužitelnosti. A v závěru týdne jsme se podívali na to, jak Orion určený pro misi Artemis I dorazil do stanice Plum Brook.

Obrázek týdne:

Tentokrát se podíváme na evropský kosmodrom v Jižní Americe. Z Kourou startovala nejsilnější evropská raketa Ariane 5. Vynášela hned dvě družice, jednak družici TIBA-1 pro Egypt, která se dá označit jako utajená a družici GX-5, která vylepší internetové pokrytí nabízené firmou Inmarsat. Obě družice byly postavené v Evropě.

Start Ariane 5

Start Ariane 5
Zdroj: https://pbs.twimg.com/

Parádní záběr na motory Ariane 5

Parádní záběr na motory Ariane 5
Zdroj: https://pbs.twimg.com/

Video týdne:

Video týdne nás tentokrát zavede na severní ruský kosmodrom Pleseck, odkud startoval Sojuz 2-1v, který vynášel utajenou ruskou družici. Ze startu bylo výjimečně pořízeno opravdu parádní video s mnoha prostřihy a zajímavými záběry, Navíc tento konkrétní typ Sojuzu bez postranních bloků stojí za vidění a jeho snímky nejsou ještě tak časté.

Zdroje informací:
https://www.esa.int/

Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/EKlGSHdW4AA1sG1?format=jpg&name=large
https://i.imgur.com/v4rzQLK.jpg
https://pbs.twimg.com/media/EKkzpZ5X0AYLwgT?format=jpg&name=large
https://pbs.twimg.com/media/EKjH0xqX0AIB9yG?format=jpg&name=large
https://pbs.twimg.com/media/EKVG4AgW4AEmjnf?format=jpg&name=4096×4096
https://mobile.twitter.com/…WOnYeqg8JEtMy86wFHdi7KKv0Je03SIgFLXsP2kUgScJ6gAjw
https://mars.nasa.gov/…/22159_C000M0000_596533559EDR_F0000_0106M2-stretched.png
https://mars.nasa.gov/system/resources/detail_files/22211_PIA22876-16_web.png
https://mars.nasa.gov/system/resources/detail_files/22280_PIA22959.jpg
https://mars.nasa.gov/system/resources/detail_files/22299_PIA23046_web.jpg
https://mars.nasa.gov/system/resources/detail_files/24660_PIA23376-16_main.jpg
http://www.esa.int/…reveal_the_impact_of_climate_variability_on_oceans

Print Friendly, PDF & Email

Kontaktujte autora: hlášení chyb, nepřesností, připomínky
Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

13 komentářů ke článku “Kosmotýdeník 376 (25.11. – 1.12.)”

  1. Petr Scheirich Redakce napsal:

    Překvapuje mě, že nikdo ze zdejších odborníků na svařování ještě nepoukázal na rozdíl mezi významem slov „svar“ a „svár“. (Nestěžuju si, jen mě to překvapuje 🙂

  2. Libor napsal:

    Největší problém při svařování v ochranné atmosféře je vítr, i malý závan větru odfoukne inertní plyn přikrývající svar.

  3. Alois napsal:

    Svařovat ručně pancíř o síle 1,2 cm je předem ztracená věc.

    • Tovy napsal:

      Jojo, u Saturnu 5 to měli zvládnuté daleko lépe.
      Asi tehdy měli více českých poradců na metalurgii.

      • Alois napsal:

        Jaká je spojitost s odborníky na hutnictí by mne opravdu zajímalo. Obecně se doporučuje používat cizí slova jen pokud uživatel zná jejich význam.

      • Dušan Majer Administrátor napsal:

        Prosím, nesnažte se poučovat ostatní diskutující ani se nad ně podobným způsobem nepovyšujte, děkuji!

      • Jiný Honza napsal:

        A přitom stačilo napsat, že svařování se řadí pod metalurgii.

    • Tomáš N. napsal:

      304L je poměrně běžná nízkouhlíková ocel hojně využívaná v potravinářském a chemickém průmyslu. Je dobře tvárná za studena a dobře svařitelná. Takže tady bych problém neviděl. Osobně bych ale viděl svařování prstenců jen jako mezikrok ke kontinuálnímu svařování spirály.

      • Alois napsal:

        Ta špička se urvala zřejmě ve sváru.

      • Tovy napsal:

        Tak to asi svařoval někdo, kdo předtím dělal na Boeingu 777X.

      • Tomáš N. napsal:

        Naprosto nepochybně. Svár (přesněji jeho bezprostřední okolí) je vždy nejslabší místo – a prakticky nezáleží na metodě svařování. Nicméně pokud je svár dobře proveden, liší svými vlastnostmi jen o několik procent. Takže to výslednou pevnost konstrukce nemá praktický vliv. Mnohem problémovější je křížení svarů. V těchto místech pevnost (především únavová) klesá klidně i na polovinu.

      • Alois napsal:

        Je podstatný rozdíl mezi ručním svařováním a svařování robotem. Člověk nikdy nedokáže udržet elektrodu v optimální poloze, neboť musí tuto plynule a naprosto optimální rychlostí posouvat po sváru a současně eliminovat ubývání elektrody. Člověk může kontrolu provádět pouze zrakem, ale robot může použít další čidla, může měřit příkladně teploty, či průtok proudu atd..

      • Tomáš N. napsal:

        Nepředpokládal bych svařování obalovanou elektrodou, ale pod ochranou atmosférou, kde je automatický posun elektrody (přesněji svářecího drátu). Běžně se využívají poloautomatické stroje, které zajišťují i boční posuv, takže člověk to jen „přidržuje“ u svařovaného místa. To nicméně není důležité, protože rozdíl v kvalitě svaru mezi dobrým svářečem a strojem není nijak velký. Rozdíl je jen v ceně a rychlosti.

Zanechte komentář

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.