Tenhle týden začala další z řady každoročních expedic NEEMO. Původně mělo jít o desetidenní projekt, který měl začít 10. června, ale nakonec se ponor odložil na 13. června a akce se zkrátila o jeden den na devítidenní. Tato tradiční akce se koná na základně Aquarius u pobřeží Floridy, kde speciálně složené týmy zkouší techniky a postupy, které by se daly uplatnit během misí do hlubšího vesmíru. Dřívější ročníky již prokázaly užitečnost a přinesly mnoho zajímavých poznatků ohledně řešení výzev jako je třeba prodlužování komunikačního času od odeslání pokynu do jeho přijetí. A to, že nejde o žádné dětské hry, potvrzuje fakt, že akce probíhá pod hlavičkou NASA a v posádce bývají často skuteční astronauti.
Úkoly misí NEEMO (NASA Extreme Environment Mission Operations) jsou klasifikovány jako vysoce pokročilé nadstavby podvodního tréninku, který astronauti podstupují třeba v obřím bazénu NBL (Neutral Buoyancy Laboratory). Jednotlivé mise bývají mnoho jednotlivých úkolů, které umožňují specialistům simulovat práci mimo nízkou oběžnou dráhu. Budoucnost misí NEEMO byla nedávno ohrožena kvůli sporům o vlastnictví využívané základny, ale nyní je již právně ošetřeno, že Aquarius patří Florida International University, což otevřelo cestu dalším misím NEEMO.
Plány jednotlivých misí jsou předem tvořeny tak, aby co nejlépe zapojily posádku do řešení dlouhodobých cílů, které NASA má. V minulých letech se proto simulovaly především činnosti spojené s průzkumem planetky, ale poslední dobou je stále více cítit vliv Marsu a časem se dají očekávat i zkoušky technologií pro Měsíc. Velký důraz je při všech ročnících NEEMO kladen na výstupy do volného prostoru, přičemž díky nadnášení astronautů ve vodě se dají perfektně simulovat činnosti u planetky.
Akvanauti tak mají za úkol třeba zkoušet různé metody kotvení, nebo jak z několika pevných bodů vytvořit cestu pro přesun. Zapojení inženýři se snaží vyhodnocovat provádění různých strategií rozmísťování vědeckých přístrojů, nebo pohybu po povrchu objektu, který (jakoby) nemá prakticky žádnou gravitaci. Aby byla podpořena reálnost, zapojily se do některých ročníků i malé ponorky DeepWorker, které měly simulovat kosmické prostředky MMSEV (Multi Mission Space Exploration Vehicle). S těmito průzkumnými kosmickými loděmi se svého času počítalo pro průzkum planetek. Měly disponovat robotickými rameny, přechodovou komorou pro posádku a nyní by mohly projít úpravami pro použití na Měsíci a Marsu. NASA totiž v minulých letech změnila směr svých plánů, které již nepočítají s pilotovanou výpravou k planetkám, ale mají se zaměřit právě na Měsíc a Mars.
Aktuální mise má označení NEEMO 23 a má se zaměřit na výstupy do volného prostoru, ale i na činnosti spojené s ISS nebo budoucími misemi k Měsíci a Marsu. Mise má být jakýmsi analogem pro budoucí koncepty a strategie planetárního výzkumu. Jak již bylo řečeno, misí NEEMO se pravidelně zúčastňují skuteční astronauti a letošek není v tomto směru výjimkou. Velitelkou mise NEEMO 23 byla totiž vybrána italská astronautka Samantha Cristoforetti. Ta pobývala mezi listopadem 2014 a červnem 2015 na ISS v rámci dlouhodobých expedic 42 a 43. Na orbitálním komplexu žila a pracovala 200 dní, což je doposud nepřekonaný rekord všech evropských astronautů.
Samanthu doplní kandidátka na americkou astronautku Jessica Watkins, která uspěla ve výběru z roku 2017. Akvanautkou se stane i Shirley Pomponi, profesorka / výzkumnice z Oceánografického institutu při Florida Atlantic University (HBOI-FAU), která je i profesorkou mořských biotechnologií na Wageningen University v Nizozemsku. Posádku pak doplňuje Csilla Ari D’Agostino z University of South Florida, která se specializuje na výzkum rejnoků. To znamená, že posádka mise NEEMO 23 určená pro vědeckou práci, je kompletně ženská. Součástí týmu (ale nikoliv oddílu akvanautů) budou dva technici, kteří mají na starosti údržbu základny – Mark Hulsbeck a Thomas Horn.
„Během této podvodní mise se krásně ukáží paralely mezi průzkumem našeho prostředí a vnějšího kosmického prostoru,“ říká projektový vedoucí Bill Todd a dodává: „Každodenní přesuny po mořském dně, tedy výstupy do volného prostoru v kosmonautickém žargonu, jsou napěchovány technologiemi a koncepčními zkouškami, ale také komplexním výzkumem moře. V útrobách základny Aquarius se budou akvanautky potýkat s širokým spektrem experimentů spojených s vlivem dlouhodobých kosmických letů na lidské zdraví.“
Posádka bude třeba zkoušet různé scénáře používání vědeckých přístrojů a dalších nástrojů na povrchu Měsíce. Stejně tak na ně čeká práce s nářadím pro odběr jádrových vrtů, budou používat rozšířenou realitu, aby navedly netrénovaný pokusný objekt z modulu do modulu tím, že bude autonomně vyhodnocovat, kde je.
V rámci mise NEEMO 19 v roce 2014 se zkoušel třeba evropský komunikační prototyp mobiPV, který využíval mobily, tablety i brýle s displejem. O rok později v rámci mise NEEMO 20 posádka testovala aplikace Voxer for iOS a Voxer for Web k simulaci komunikace mezi Marsem a řídícím střediskem na Zemi. Použití těchto aplikací se dá očekávat i nyní, jelikož bylo vyhodnoceno, že dodávají simulacím na reálnosti. Akvanauti totiž musí díky nim dělat stejné protokoly a počítat se zpožděním jako při skutečné misi.
Zdroje informací:
https://www.nasaspaceflight.com/
https://www.facebook.com/
https://www.nasa.gov/
http://www.esa.int/
Zdroje obrázků:
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/bf/Aquarius_external.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/neemo22_best_of_day.jpg
https://upload.wikimedia.org/…/2/2a/NEEMO_18_aquanaut_Thomas_Pesquet.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/…/2019/06/NSF-2019-06-10-17-58-11-751.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/…/2019/06/NSF-2019-06-10-17-51-53-042.jpg
https://upload.wikimedia.org/…/1280px-NEEMO_16_Tim_Peake_Steve_Squyres.JPG
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f4/NEEMO12_rover.jpg
Kdy poletí Samantha zvonu do vesmíru?
Zatím nemá nominaci.
Skvělí článek a jestli se můžu zeptat tak lze využít oxid zelezity jako palivo do amatérské rakety?
Na čo zhorí oxid železitý ? 🙂
Na dlouhodobý pobyt pod hladinu zamířil i druhý Američan na LEO Malcom Scott Carpenter, zřejmě jako první astronaut se stal i akvanautem.
Ano, jeho nadřízení (zejména Chris Kraft) už ho totiž nechtěli vidět znova ve vesmíru.
Což možná byla chyba, neboť jako jeden z mála se na LEO cítil jako ryba ve vodě. Byl zřejmě imunní vůči vnějším nepříznivým vlivům mikrogravitace. Příkladně Borman po celou dobu letu k Měsíci jen zvracel, přesto velel dvěma posádkám a Carpentera vyhodili.
V rámci programu Mercury a Gemini víceméně nikdo z astronautů problémy s SAS neměl, na to byly kabiny příliš malé. Borman trpěl na A-8 adaptačním syndromem poté, co v Gemini VII byl dva týdny naprosto bez potíží.
Vyvozovat z toho, že by Carpenter neměl žádné problémy, je minimálně bláhové…