Jedenáctého dubna se izraelský lander Beresheet pokusil o přistání v lunární oblasti Mare Serenitatis. Výtvor soukromé firmy SpaceIL už v té době měl v kapse dvě prvenství – šlo o první izraelskou i první soukromou sondu, která obíhala kolem Měsíce. Pokus o posunutí obou prvenství na další úroveň, tedy první izraelské i soukromé přistání na Měsíci se však již nepodařilo a lander do Měsíce narazil ve velké rychlosti. Na projektu se částečně podílela i NASA, která měla na landeru laserový odražeč dodaný Goddardovým střediskem. Dalo se tedy očekávat, že se pokusí o nafocení místa dopadu.
Zdroj: https://www.lroc.asu.edu
Oběžná dráha zavedla sondu LRO (Lunar Reconnaissance Orbiter) nad tuto oblast až 22. dubna a hned využila svůj snímací přístroj LROC. Ten se skládá ze tří snímačů – sedmibarevné kamery WAC (Wide Angle Camera) a dvou černobílých kamer NAC (Narrow Angle Camera), které snímkují povrch Měsíce již deset let. A právě jedna z kamer NAC zaznamenala místo, kam Beresheet dopadl. Snímek vznikl z výšky 90 kilometrů nad povrchem a můžeme na něm vidět tmavou šmouhu, která ukazuje místo kolize.
Ze snímku se zatím nedá vyčíst, zda dopad vytvořil kráter – je ale možné, že vzniklý kráter je moc malý na to, aby mohl být spatřen na fotkách. Druhou možností je, že místo kráteru vznikla pouze malá prohlubeň, čemuž by odpovídal úhel dopadu 8,4° vůči povrchu i relativně nízká hmotnost a rychlost landeru (v obou případech je slovo „nízká“ použito ve srovnání s vlastnostmi meteoritů, které bombardují lunární povrch – Beresheet měl stále rychlost kolem kilometru za sekundu).
Zdroj: https://www.nasa.gov
Bylo potřeba ověřit, zda jde opravdu o uměle vytvořený útvar, nebo zda je to následek dopadu meteoritu. Sonda LRO zhruba věděla, kam se má dívat – díky sledování sestupu jsme znali místo dopadu s přesností na jednotky kilometrů. Jelikož už LRO snímkuje Měsíc deset let, bylo v archivech 11 snímků této lokality před dopadem. Na všech (včetně toho, který vznikl 16 dní před dopadem) je terén prakticky neměnný – nový útvar o rozměrech, jaké mohl způsobit Beresheet, se objevil až na třech snímcích pořízených po dopadu.
Zdroj: https://www.lroc.asu.edu
Existující matematické modely nám pomáhají odhadnout, jak velký kráter by vytvořil objekt o velikosti a rychlosti landeru Beresheet a jaký by byl jeho tvar. NASA zároveň může uplatnit i zkušenosti z referenčních událostí – kráterů, které vytvořily sondy podobných rozměrů (GRAIL, LADEE či Ranger), které do Měsíce narazily podobnou rychlostí. Ukázalo se, že bílý ohon, který se táhne od dopadové šmouhy směrem k jihu svým tvarem odpovídá jižnímu směru, kterým se Beresheet pohyboval.
NASA pro lepší názornost vytvořila srovnávací snímky, které porovnávají stejnou oblast (odkaz vede na animovaný gif). Ta byla vyfocena jednou před dopadem a jednou po něm. Předdopadový snímek vznikl 16. prosince 2016 a byl ze všech ostatních vybrán proto, že světelné podmínky byly v době jeho pořízení nejpodobnější podmínkám, které panovaly během pořízení fotky 22. dubna (tedy po dopadu). V tomto případě je úhel, pod kterým Slunce osvětluje lunární povrch, velmi důležitý, protože různě dlouhé či jinam směřující stíny mohou být matoucí.
Zdroj: https://www.nasa.gov
Samotná LRO byla v době sestupu landeru Beresheet z jeho pohledu za horizontem a její oběžná dráha ji zavedla na místo dopadu až 11 dní po pokusu o přistání. LRO je na lunární polární dráze – to znamená, že při každém oběhu přeletí nad severním a jižním pólem. Měsíc se ale pod sondou pomalu otáčí. Výsledkem je, že sonda přelétá nad každým místem 2× měsíčně – jednou za lunární noci, jednou za lunárního dne. Pozemní týmy již plánují další snímkování této oblasti 19. května, kdy LRO opět nad tímto místem přeletí.
Zároveň pozemní týmy pokračují ve snaze, která možná leckoho překvapí. Rádi by pomocí odrazu laserového paprsku ověřili, zda koutový odražeč na Beresheetu přečkal dopad. Využívají k tomu laserový výškoměr LOLA (Lunar Orbiter Laser Altimeter), který bychom našli na sondě LRO. Podle odborníků existuje nenulová šance, že malé zařízení mohlo přečkat dopad pod poměrně malým úhlem vůči povrchu.
Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
https://solarsystem.nasa.gov/
https://www.lroc.asu.edu/
Zdroje obrázků:
http://snip.ly/n83toh#https://eyes.nasa.gov/apps/orrery/
https://www.lroc.asu.edu/assets/LRO_in_Orbit-b5c715ee376875f8316a3c34a42664d0.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/content_beresheetimpact_after_box.png
https://www.lroc.asu.edu/assets/NAC-67a13688b98f2f5a33e1693196549707.jpg
https://www.nasa.gov/…/thumbnails/image/content_m1310536929r.m1098722768l.ratio_.png
Že by koutový odrážeč, což je vlastně jakési zrcadlo, přežil dopad rychlostí náboje z kulovnice a ještě zaujal správnou polohu? Nápad hodnotím jako vrchol optimizmu, pokud nechci být jedovatý.
Znovu nezbývá Vám jen doporučit abyste jako odborník dal vědět odborníkům a na základě Vašich podkladů je přesvědčil ,že hledání jejich v podstatě „jakého si zrcadla“ je, dle vyznění Vašeho příspěvku, optimistický nesmysl.
Někdo by ale mohl namítnout, že šance, aby alespoň jedna z osmi odrazek (či jen její zlomek) byla schopná alespoň malé reflexe tu je/byla. Stejně tak jako tu je šance, že malý 5cm velký pasivní přístroj kompaktního tvaru nemusí být vůbec na prach. Nehledě na to,že pátrání po takovém krámu nemusí být nijak výjimečně sofistikované.
Někdy mi připadá, že jsem v nějaké sektě. První pravidlo této imaginární sekty, stále ale doufám že to není sekta, je “ věř všemu co ti oborníci nakukají „, druhé pravidlo je “ vlastní názor je zakázán “ a třetí pravidlo “ pokud dodržuješ pravidlo č. 2 sám jsi odborníkem.
V žádném případě se nepovažuji za odborníka a odborníkem dle přechozí věty doufám nikdy nebudu.
Vycházel jsem z toho, koutový odražeč musí mít správnou polohu aby odrážel požadovaným směrem, to že koutový odražeč odráží stále stejným směrem je notoricky známo, čili musí být nasměrován na Zemi a to při dopadové rychlosti 1km/s asi nestihl. Netvrdím že mám pravdu, jen jsem se podivil.
Nechci teoretizovat nad odolností odražeče a možností přežití nárazu, ale smyslem koutového odražeče je právě to, že na přesné poloze nezávisí. (Nastavit ploché zrcadlo natolik přesně, aby paprsek po cestě Země-Měsíc-Země dorazil zpět k vysílači by bylo, myslím, prakticky nemožné. Naopak koutový odražeč stačí „pohodit“ na zem (Měsíc) a žádné další zaměřování netřeba.)
Světlo je totiž odraženo zpátky přesně do směru odkud přišlo _nezávisle_ na úhlu mezi paprskem a odražečem. Úplně stejně jako běžná „odrazka“ na kole, autě, oblečení … odrazí světlo zpátky na toho, kdo na ni posvítil nezávisle na tom, jak je samotná odrazka natočená.
Je úplne jedno ako je kútový odrážač nastavený, úplne postačí ak na neho dopadne svetlo (lúč laseru) a svetlo (lúč) sa vždy odrazí späť do miesta odkiaľ bol odoslaný. Použitý odrážač pozostáva z viacerých identických odrážačov rozložených do tvaru gule, teda nech sa celá zostava odkotúľa kamkoľvek a do akejkoľvek polohy vždy je možno vidieť aspoň jeden odrážač, čo úplne stačí. Samozrejme ak celý odrážač nezapadol do nejakej úzkej štrbiny odkiaľ nemôže ”vidieť„ von a samozrejme ho nemôžeme vidieť ani my. Takto skonštruovaný odrážač nemusí byť nikam nasmerovaný a vždy funguje správne. Nemôže správne fungovať jedine ak je úplne rozbitý alebo zapadol do štrbiny. V ostatných prípadoch je vždy úplne funkčný.
Pán Aloís ničomu nerozumie ale je na všetko najväčší odborník.
Ostatne, skúste si to sami. Trochu vypratajte svoju izbu a na podlahu do rohu miestnosti si položte jedno zrkado a na dve steny v rohu ďalšie 2 zrkadlá. A máte svoj vlastný kútový odrážač.Zoberte lasertove ukazovátko a posvieťte si nim na svoj odrážač . z hociktorého miesta v miestnosti či už postojačky, poležiačky či od stropu vždy v niektorej čast odrážača uvidite svetlo ukazovátko (držte ukazovátko čo najbližšie k svojim očiam, najlepšie medi očami.)
Váš odrážač bude tým dokonalejší čim vaš zrkadlá budú dokonalejšie planárne (nepokrivené) a čím presnejšie budú 3 vaše zrkadlá zvierať pravý uhol – 90° . Rovnako dôležité su uhly aj planárnosť zrkadiel. Pre naše potreby môžu postačiť aj lepšie kúpeľňové zrkadlá. Väčšie problémy môžu spôsobovať oné 90° uhly. Je nutné sa s tým pohrať.
Pre rozmery vašej miestnosti rádovo metre to postačí. Pre rozmery Zem-Mesiac a späť sú presnosti rovinných zrkadiel a uhly nutné extremne presnejšie !
pb 🙁
Jinými slovy, nic o tom nevím, ale je mi jasné, že ti, co o tom něco vědí, to dělají blbě…
Zkuste se nad sebou zamyslet…
Samozrejme pri experimentovaní môžete použiť aj spätné zrkadielko. Mnou popísaný postup je ale možno názornejší a dá sa pri tom ľahšie aj porozumieť prečo je tomu tak.
Neverte odborníkom, verte Aloisovi !
David Smith, jenž má na starost právě laserový výškoměr na LRO (druhou aktivní část přístroje), na nám tedy pro upřesnění dále „nakukal“, že odražeč je poměrně robustní neboť se počítá s tím že, odražeče mají vesmírnému prostření (hlavě degradaci radiací) odolávat dlouhodobě- roky po tom co se sonda odmlčí. Dále, že tento konkrétní kus má záběr 120°, stačila by jim jedna ona centimetrová reflexní kostička z 8. Ty jsou mimochodem snad z křemenného skla jenž je o dost tvrdší a odolnější než sklo běžné.
Já bych s nadsázkou upozornil na matematickou hříčku pravděpodobnosti. Pokud by tedy přístroj zůstal v kuse a měl by onen záběr 120° a zbytek jako těžiště, zapadnutí do prachu, minimální nutnou elevaci pro detekci apod. vynecháme, tak šance, že alespoň část z těch 8 odrazek míří směrem vzhůru nad horizont je daleko víc než většinová. Z pokud počítám hlavy dobře je šance jen 1:9 že by žádný s z těch odražečů nemířil alespoň 1 stupeň na horizont.
zapoměl jsem zdroj: https://www.techtimes.com/articles/241764/20190418/nasas-lunar-retroreflector-array-experiment-may-have-survived-crash-of-israels-beresheet-moon-lander.htm
pardon oprava je to 1:6 samozřejmě :p
Kremeň je nezrovnateľne odolnejšie ako sklo. A ak je tam 8 odrážačov je pravdepodobnosť že prežije aspoň časť jedného dosť veľká. Okrem toho ak je uhol dopadu taký malý je tomu úmerne menšie nárazové zrýchlenie pri dopade. Ten malý uhol však môže spôsobiť že zrkadlo zaletí či sa odkotúľa hodne ďaleko od miesta dopadu. To by mohol byť väčší problém ako rozbitie.
pb
2 kútové odrážače na Mesiaci sa nainštalovali pri misiach Apolo a tiež 2 nainštalovali aj ruské Lunochody.
A všetky naprosto perfektne
fungujú doteraz. A neboli nijak smerované !
A ak sa nemýlim, nejaký tam nainštalovali amíci ešte aj pred Apolom.
pb
Koutový odražeč zná kařdý. Je to princip zadní odrazky na kole. Díky struktuře je pevnější než zrcadlo ze stejného množství materiálu.
Ovšem předpokládám, že tohle přece víte.
No, pan Alois se dle vlastních slov pouze podivil. Já se podivuji rovněž. Dopad byl rychlostí cca 1 km za vteřinu a to vcelku nemůže přežít žádný takový odrážeč. Nicméně je možné, že nějaký střípek zůstal celý a má dostečnou velikost či orientaci pro získání zaznamenatelného odrazu. Pánové, tentokrát jste to přehnali, i když si to pan Alois pořád trochu zaslouží.
Bolo tam nainštalovaných 8 kútových odrážačov. Stači ak prežila aspoň časť jedného a leží na povrchu a nesmeruju do vnútra Mesiaca ale smerok takmer kamkoľvek do vesmíru. Okrem toho kremeň je nezrovnateľne pevnejší ako sklo. Navyše dopad bol silne šikmý (cca 8°) teda náraz do mesiaca bol cca 10x slabší ako pri kolmom dopade.
pb 🙂
Ta „rozdílová“ fotka je bombastická. Díky za článek.
A ohledně přežití koutového odražeče lze jen říci, už se staly i podivnější náhody. Pravděpodobnost milion k jedné, to by mohlo vyjít…
Někde jsem zaslechl, snad v rádiu o tom snad byla řeč, že v tom modulu měly být i nějaké židovské artefakty, snad svícen, obřadní misky, zkrátka vyleštěné předměty, které z nějakého důvodu ke svému životu stále potřebují. Je tedy možné, že se nám to neblyští laserové odražeče, ale pozlacená mosaz.
Beresheet rozhodně nenesl žádné svícny nebo jiné židovské předměty. Na palubě byly jen paměťové disky, které obsahují národní symboly, dětské kresby, slovníky 27 jazyků a encyklopedie, izraelské písničky, modlitbu cestovatelů, knihy, fotografie krajiny v Izraeli a významných izraelských kulturních figur, vlajku Izraele aj. Tudíž teorie o blyštící se mosazi na měsíčním povrchu má trhliny 🙂
Blyštící se CDčka 🙂