K počtu družic:
Pro přenos dat oběma směry je klíčová vzdálenost. Družic musí být spousta, aby ta nejbližší byla vzdálená jen stovky, a ne tisíce km. Povrch Země je bratru půl miliardy kilometrů čtverečních.
Obecně platí, že když je vzdálenost družice a uživatele dvojnásobná, máte 4x slabší signál, což lze řešit těmito způsoby:
1) použitím 4x větší plochy antén – pro uživatele nepraktické
2) použitím 4x většího vysílacího výkonu, v obou směrech
3) snížením šíře pásma a tím i přenosové rychlosti na 1/4.
Další problém je rychlost odezvy, při hrách dost zásadní věc. Je třeba také vždy počítat s vypadáváním paketů, chybný paket se za základě výzvy musí zopakovat, tj. reálný čas jeho přenesení je pak trojnásobek.
Další důvod je efektivita využití přiděleného frekvenčního pásma: je to v podstatě to samé jako u mobilů – taky máte tisíce malých buněk, a ne jednu obří na Ještědu nebo Cukráku. To by mohlo současně telefonovat nejvýš pár set lidí v celých Čechách. Malé buňky ale pokrývají malá území, takže stejná frekvence může být na území Čech použitá mnohokrát, aniž by se buňky rušily.
Třešinkou na dortíku (a rozdílem proti mobilu) je samotná anténa. Aby se nemusela mechanicky otáčet za prolétající družicí (a zběsile mrskat při mžikovém přepnutí na další satelit), skládá se z mnoha políček, jejichž signály se musí sečíst s přesně spočítaným zpožděním pro každé políčko. Tím se anténa jakoby směruje. Pokud je satelit dál, je třeba víc směrová anténa, má tedy víc těch políček, a pro „směrování“ je pak nutný výkonnější hardware.