Před týdnem jsme vám připravili článek o tom, jak složité bylo umístit seismometr SEIS na povrch Marsu. Úžasné zařízení, které nám pomůže nahlédnout pod povrch Rudé planety a trochu lépe tak poznat i Zemi. Během uplynulého týdne však InSight přidala k seismometru na povrch další přístroj. Neméně úžasný. HP3 nám pomůže poznat tepelný tok vnitřkem Marsu. Aby to dokázal, bude třeba se probít alespoň tři, nejlépe však až pět metrů pod povrch. Nikdy v historii kosmonautiky se lidstvo nepokoušelo dostat na Marsu tak hluboko. Další malý zázrak nízkonákladové mise InSight. Instalace HP3 sice nebyla tak náročná jako u SIES, ale o to komplikovanější bude jeho úkol. Posuďte sami.
Zdroj: https://www.dlr.de/
The Heat Flow and Physical Properties Probe neboli HP3 je druhým přístrojem InSight, který byl vyložen na povrch před sondu. Stalo se tak 12. února a přístroj nalezl své místo asi 1 metr od SEIS. Výběr finálního místa umístěný byl podmíněn několika body. HP3 se musel nacházet co nejdále od citlivých senzorů osazeného přístroje SEIS a mimo stín seismometru i samotné sondy. Důvod usazení mimo stín je ten, že případné nečekané změny teplotního gradientu povrchu by mohly narušit měření. Samozřejmě se výsledné cílové místo muselo nacházet mimo velké kameny a pokud možno i příliš skloněného terénu. Tyto podmínky nakonec vedly k usazení HP3 1 metr od SEIS do aktuální lokace.
Zdroj: https://i.imgur.com/
HP3 bude na Marsu zkoumat velmi zajímavou záležitost. Zatím jsme i díky sondám Viking mohli měřit pouze povrchovou teplotu Marsu, která je samozřejmě ovlivněna střídáním dne a noci a také lokálními meteorologickými poměry. Znalost tepelného toku z jádra planety na povrch je však velmi zajímavá a důležitá. Skutečně hodnotná data máme jen ze Země a částečně z Měsíce. Z jiné kamenné planety než té naší zatím nemáme data k posouzení. Obdobné to bylo i s daty ze seismometru. „Víme, že vnitřek Marsu není tak teplý jako jádro Země, ale nikdy jsme neměli možnost posoudit teplotu uvnitř jiné planety než Země. HP3 bude měřit teplotu pod povrchem Marsu a napoví nám, kolik tepla proudí z jejího nitra, či v její kůře a zda Země a Mars mají tyto záležitosti společné. Může nám to říct, zda Mars a Země vznikly stejným způsobem. To je klíč k učení nejen minulosti a současnosti Marsu, ale i jedinečná příležitost rozlousknout, jak se tvořily všechny pevné planety, o čemž máme jen základní představu,“ řekl Tilman Spohn, hlavní řešitel přístroje. „Těšíme se, až pokoříme některé rekordy. Na Marsu totiž ještě nikdo nepronikal tak hluboko pod povrch, jako se pokusí náš přístroj,“ dodal ještě. Tilman Spohn je z německého střediska pro letectví (DLR), které tepelnou sondu pro InSight připravilo.
Zdroj: https://media.springernature.com/
Přístroj se skládá ze samotného kladiva – sondy (krtka), která je schopná se vlastními silami probíjet podložím a datového a tepelného pásu, který spojuje sondu a přístroj. Tento datový a tepelný pás je nedílnou součástí vědeckého přístroje. Na svém povrchu má v různých vzdálenostech umístěné tepelné senzory, které jsou schopny zaznamenat teplotní změny s přesností pouhého milikelvinu. Těchto senzorů je na kabelu celkem 14.
Zdroj: https://www.dlr.de/
Samotné zatloukání bude dlouhý a velmi zajímavý proces. Sonda má v sobě ukrytou vačku, dvě pružiny a samotné kladívko, které postupnými nárazy pomalu postupuje do podloží. Vpředu je umístěný pevný hrot, za sebou sonda táhne tepelná čidla na kabelu. Postupným klepáním se krtek probuší vždy o 50 centimetrů hlouběji. Poté se zastaví a proběhne samotné měření vodivosti. Při zatloukání se krtek samozřejmě zahřeje, což poslouží čidlům právě pro měření teplotní vodivosti půdy v dané hloubce. Měření a chladnutí krtka bude probíhat zhruba 2 dny. Teplota se však na krtkovi bude proměňovat řádově o 10 stupňů Celsia, tedy poměrně málo.
Po ukončení měření v aktuální hloubce proběhne další proklepání se o dalších 50 centimetrů. Takto bude krtek pronikat do konečné hloubky zhruba 5 – 6 týdnů. Pro vědecký tým je potřebné, aby se sonda dostala do hloubky minimálně tři metry, přičemž je naplánována maximální dosažitelná hloubka 5 metrů. Samotná sonda dokáže měřit i svůj náklon, proto pokud dojde k vychýlení přímého směru například o kámen, budou o tom vědci vědět a i přesto budeme znát skutečnou aktuální hloubku krtka. S případným pronikáním do hloubky pod určitým úhlem se počítá. Pokud k tomu dojde, maximální dosažená hloubka se samozřejmě o něco sníží.
Zdroj: https://mars.nasa.gov/
Pokud se sondě podaří proniknout do dostatečné hloubky, bude vědecký tým potřebovat jen pár měsíců dat, aby zjistil podstatné informace o tepelném toku uvnitř Marsu. Pokud však sonda narazí na neprostupnou horninu dříve, než dosáhne alespoň tří metrů, nebude úplně prohráno. Data však bude třeba shromáždit z delšího období a to se může protáhnout i na více jak jeden rok. Proto trvalo poměrně dlouho, než tým vybral výsledné místo k umístění HP3, které je přeci jen o něco blíže k SEIS, než se původně počítalo. Drobné nárazy sondy však nemají mít destruktivní vliv na citlivé senzory VBB. Naopak, aktivní klepání přístroje bude využití přímo pro výzkum prováděný SEIS, který využije otřesy vydávané HP3 k tomu, aby zkoumal stav podloží v blízkém okolí InSight. „Vybrali jsme ideální přistávací místo, kde na povrchu nejsou téměř žádné skály,“ řekl Troy Hudson, vědecký pracovník a inženýr z JPL, který pomohl navrhnout HP3. „To nám dává důvod věřit, že pod povrchem není mnoho velkých skal, ale musíme počkat, až uvidíme, s čím se setkáme pod povrchem.“ Hudson dále řekl: „Ta věc (přístroj) váží méně než jeden pár bot, používá méně energie než Wi-Fi router a přitom se musí prokopat do hloubky alespoň 3 metry na miliony kilometrů vzdálené planetě,“ řekl, „Trvalo mnoho let obtížné práce a omylů, než bylo možné připravit verzi, která je schopna uskutečnit desítky tisíc úderů kladiva, aniž by se rozpadla. Některé dřívější verze přístroje se rozpadly dříve, než dosáhly hloubky pěti metrů, ale verze, kterou jsme poslali k Marsu, prokázala svou robustnost a na Marsu ji jistě prokáže znovu.“
Zdroj: https://www.dlr.de/
Technická specifikace
Hlavním cílem je získat teplotní údaje z různých hloubek pod povrchem a zjistit tak teplotní vodivost kůry Marsu, i údaje o teplotním proudění z nitra Marsu.
Přístroj byl umístěn na palubě sondy InSight a posléze byl pomocí ramene IDA přenesen na místo, kde má za úkol zatlouct teplotní čidla do hloubky pěti metrů pod povrch.
Hmotnost: Necelé 3 kilogramy
Napájení: 2 Watty při práci kladiva, v klidovém stavu podstatně méně.
Očekávaný objem dat: 350 megabitů během aktivní části mise.
Zdroje informací:
https://mars.nasa.gov/
https://mars.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.dlr.de/…/bilder/missionen/insight/Diagramm_Farbverlauf_neu_de_l.jpg
https://www.dlr.de/…/missionen/insight/Temperatursensor_600.jpg
https://i.imgur.com/sghf5tU.jpg
https://www.dlr.de/d…/missionen/insight/insight_komponenten_beschriftet_600.jpg
https://www.dlr.de/…/1/Resources/bilder/missionen/insight/HP3_Deployment2-01_600.jpg
https://media.springernature.com/…/MediaObjects/11214_2018_531_Fig4_HTML.jpg
https://mars.nasa.gov/…/157_InSight_instrument_callouts_HP3_probe.jpg
https://mars.nasa.gov/system/resources/detail_files/22297_PIA23044_web.jpg
HP3 není dosud uvolněn od mechanické ruky, pochybuji, že takto může začít pracovat. Zcela jistě je terén svažitý a právě náklon při usazení zapříčinil nevhodnou polohu úchopu který by při případném rozevření narazil do konstrukce přístroje. Na ilustračním snímku je ostatně HP3 volný. Vrt bude díky svažitému terénu zcela jistě šikmý.
Při pohledu na harmonogram vrtání s přihlédnutím ke snaze umístit přístroj co nejdále od seismometru, pochybuji, že jeden metr je “ nejdále „, vyvstává otázka proč nebyl HP3 vyložen jako první a nezačal neprodleně vrtat. Poté by byl dostatek času na vyhledání místa pro vyložení seismometru a jeho instalaci. K aretaci pak mohlo dojít po skončení vrtání, časově to vychází shodně.
Samo umístění seismometru do písku a “ předpoklad“ pro vrtání ,že pod povrchem nebude skalní podloží, se též jeví poněkud scestné. Sama koncepce statického landeru s jedním sektorem tvaru vějíře pod cca 45° o ploše cca 5m2 náhodně daného přistávací trajektorií landeru a jeho orientací po přistání do oblasti o ploše desítek km2 vybraných ze vzdálenosti stovek km je též na vodě, vhodnější koncepcí by bylo vyložit přístroje z roveru na vskutku nejvhodnější místo v podobě autonomní sestavy typu ALSEPu z Apolla.
Jako u všeho v kosmonautice a v životě, je to něco za něco – nízká cena za misi za omezené možnosti a vyšší riziko neúspěchu. Bylo by hezké mít to co píšete, ale NASA dostala určité peníze a za ty dělá maximum.
U JWST zkusili vytěžit maximum bez ohledu na peníze a kdepak jsou? Zpoždění 5 let, nenulové riziko zrušení celého projektu a blamáž v případě selhání rakety nebo mise z banální příčiny.
Další perfektní a podrobný článek, děkuji ! Jinak jsem zvědav jak to dopadne s tím krtkem, pokud by se dostali skutečně tak hluboko, bude to velký úspěch. Ale tyhle věci jsou závislé na náhodě a pravděpodobnost neúspěchu je vysoká, s tím se nedá nic moc dělat.
To by ty přístroje musely mít vlastní napájení a komunikaci. Takže by byly větší a těžší. Na převoz by pak byl třeba podvozek z roveru třídy Curiosity, který by ale neměl dostatečnou nosnost na pořádné vlastní vědecké vybavení. Rozdíl ve vědeckém přínosu by to byl, ale ne nijak extrémní v poměru k rozdílu nákladů na vývoj takového systému. Jak psal pan Radek, tohle byla nízkorozpočtová mise.
Postačil by rover typu MER, dalších padesát kilo by snadno uvezl a po dobu 4-6ti měsíců by se pohyboval v blízkosti výsadku a sloužil jako retrans a poté by se mohl vydat kamkoli.
Fascinuje mě, jak si myslíte, že jste chytřejší, než celý tým inženýrů, který na tom dělá, takový brouk pytlík=-O
Pokrok spočívá právě v tom, že někdo před skupinou autorit „nepadne na zadek“.
(:)))))))))))))))))))
a ten pokrok představuje Vaše remcání
(:)))))))))))))))))))
Mistře Alois, vaše některé komentáře vyznívají jako ze science-fiction, ale toto už není ani sci-fi, ale demagogie a ignorace. Pokrok současné vědy spočívá právě v tom, že se iterativně a po malých krůčkách zvyšuje stav poznání. A vzhledem k současné šíří záběru celého lidstva ty krůčky jsou tak malé, že je musí dělat celé týmy lidí. A týmy o podobné velikosty jsou zaměstnány u poskytovatelů financí, kterým se ti první zodpovídají.
S pravděpodobností blízkou jistotě si někdo chyby v designu všimne buď již ve fázi návrhu nebo při pozemních testech. Zcela jistě ten někdo ale nebudete vy, tady odsud z Čech, od webového prohlížeče, i když jste před těmi skupinami autorit nepadl na zadek.
Aloisi, ono to bude tím, že ta skupina autorit drží kasu, takže rozhoduje za kolik tu sondu můžete postavit a provozovat. Nikdo si před nimi na zadek nesedá, ale každá mise spadá do určité cenové kategorie a šmitec. Na „flag ship“ misi za X mld USD mají tak 1x za 10 let. Na menší mise za 250-450 M USD mají zhruba každé 2 roky.
…šak tam neco pošlete za svoje strýcu! Esli ste takový génius co si nesedne na prdél před každů šlajfků, tož sa vám love enem pohrnů!
Zatím to to vypadá spíš na takové to klasické „dobrý deň, já su mistr světa ve hře na fůkací harmoniku ve stínu“…
Skupina autorít by mala padnúť na zadok pred tebou !
Nedá se nic dělat, musím Vás podpořit. I když s vašimi názory často nesouhlasím.
Ty dva Watty ve mě budí úžas…
Je to tak málo, jako moje noční osvětlení na chodbách domu, nebo jako termoventil regulace topení. Je to pravdu velmi málo.
Bylo by fajn se časem rozepsat o tom, jak to detailně funguje.
q.
2W vykoná práci 2 Jouly za sekundu. Když bych vzal pozemské 1kg závaží a pouštěl ho z 1m výšky na hřebík, tak vydám E = m*g*h = 1 * 9.81 * 1 = 9.81 J. Takže 2W pohon stejnou práci vykoná jednou za 5 sekund.
A co je nejzajímavější, krtek bude mít nejmenší spotřebu energie právě při tomto příklepovém módu (hammering mode). Všechny ostatní druhy činnosti budou energeticky náročnější.
Hammering mode 47 Wh
Cooldown mode 106 Wh
Conductivity mode 142 Wh
Monitoring mode 68 Wh
Ano, díky za čísla. A jen poznamenám, že to je energie, ne výkon. Samotné energeticky nejnáročnější krtkování bude trvat jen zlomek času.
Na Marsu je nyní SOL 78, na šesti snímcích ze SOLu 77 se mechanická ruka stále drží přístroje HP3 v neměnné poloze.
To je normální. SEIS byl položen v solu 22, uvolněn 25. WTS položen 66, uvolněn 70. HP3 položen 76… Z tohoto pohledu se nic nestandardního neděje.
Jak dále poznamenal pan K. nestandartní se právě nyní děje. Je to poloha úchytné hlavy. Při pouhém rozevření narazí do přístroje a jelikož ten váží “ pouhé “ 3 kg / na Zemi /, na Marsu to bude zhruba 1 kg, může to mít nějaký nepříznivý následek. K odpojení budou zřejmě nutné minimálně tři kroky. 1/ dostat úchytné zařízení nad bod úchytu tak aby jeho podélná osa směřovala do středu planety, 2/ pak rozevřít čelisti a nakonec celou mechanickou ruku oddálit.
Pochybuji že to bude snadné už vůbec to nebude něja rychlé.
Ze záběrů ani jedné z kamer nemám pocit, že by něco hrozilo. Vzdálenost drapáku od těla přístroje mi připadá dostatečná i v případě, že ten by se po rozevření čelistí zhoupnul. Úchytný bod je na šťopce. A navíc tyto situace byly nacvičovány na Zemi do úmoru. Jak jsem psal-při ostatních dvou akcích drapák vydržel zakousnutý 4 nebo 5 solů. Takže zatím nepřetahujeme a není důvod plašit. Navíc si nemyslím, že by i po případném kontaktu došlo k překlopení, což je asi jediná věc, která by způsobila problém. A to zřejmě fatální. Věřím, že druhý krtek na Marsu už úspěšný bude.
Nebol pri usadeni nejaky problem? To rameno je v pomerne zvlastnej polohe a stale pripojene.
Inak ja som sa zamyslal nad tym, ze preco nepouzili nejaku metodu snimania pod povrchom aby sa navrhla bezpecna poloha vrtania. Takto mi to sice pride extremne vzrusujuce ale sialene riskantne.
Zatím o tom nemám informace. až budou, budeme o tom informovat. 🙂
Jak je vyztužen pásek s teplotními čidly pro namáhání v tahu a třihu? Předpokládám, že za krtkem dojde vlivem uvolnění tlaku v hornině k postupnému zasypání díry a hrozí tak možnost uvíznutí. Nebo je pásek odmotáván z těla samotného krtka?
Pás se odmotává z interiéru přístroje na povrchu. Je to poměrně široká fólie, která by se měla protáhnout i skrz ztížené zasypané prostředí. Nicméně konkrétní tuhost neznám. Je to experimentální výzkum, uvidíme, zda navržené řešení obstojí. Krtka i tento pás několik let testovali na Zemi pro zjištění nejlepší možné konstrukce, která do pěti metrů dokáže proniknout. Uvidíme, jak testování obstojí na Marsu.
Aký je vlastne povrch marsu? Je to niečo ako tvrdá hlina na stepi?
Podle otisků kol roverů by se tak dalo usuzovat, problém je, že tvrdá hlína na stepi nebude mít pravidelně mezi -100 a -10 stupni. Nevíme, co je kus pod povrchem, ale snad tam nebude permafrost. A když tak mají něco, co by to mohlo trochu natavit.
No tak na povrchu je evidentně písek a prach. Co je pod tím najisto nikdo neví. Pokud tam bude něco tvrdšího než ten písek a prach, krtek to rychle zjistí a dokrtkuje.
Docela vtipné, jen co se vysadil seismometr a byl přepečlivě izolován od vibrací sondy, hned vedle něj poradíme kladivo, které bude bušit do země… 🙂
Ano, vypada to na prvni pohled neintuitivne.Toto poradi bylo zvoleno schvalne, seismometr bude buseni kladiva „poslouchat“ a ziskaji se tak dalsi zajimava data.
Zkuste si představit něco jako ultrazvuk či sonar, pošlete vlnu a pak snímáte následně odrazy které prozradí spoustu věcí o okolí…
To jste někde četli, že to tak plánují? Příklep 1m od supercitlivého seismometru? Budou rádi, když ho tím nezničí. Navíc 1 den trvalého bušení, desetkrát po sobě. No nezbývá, než jim držet palce…
Ty jednotlivé pulsy budou opravdu drobné, takže přestaňte, prosím, dělat chytřejšího, než všichni, co na tom projektu pracují. Výrazy jako „Budou rádi, když ho tím nezničí.“ jsou na úrovni chytrých hospodských řečí o politice.
„Drobné nárazy sondy však nemají mít destruktivní vliv na citlivé senzory VBB.“
To je citát autora. Je to váš web, dělejte jak potřebujete. Pokud máte pocit, že činnost krtka chtějí monitorovat pomocí SEIS a ještě z toho něco vyhodnocovat, tak to laskavě přidejte k článku.
Pro začátek bude stačit, když si čtenáři nebudou myslet, že dané věci rozumí víc než odborníci, kteří tu sondu stavěli a provozují.
Myslel jsem, že když to napíšu takhle, tak je jasné, že činnost HP3 neovlivní ani ty super citlivé senzory VBB. Ta debata zde mi přijde trochu zvláštní. Nicméně jsem zřejmě napsal pouze A a už ne B. V článku jsem jen neuvedl, že činnost HP3 bude využívaná pro aktivní činnost právě SEIS. Tady by to skutečně stálo za to upřesnit.
Skutečnost jsem do článku nyní přidal.
Jestli SEIS bude monitorovat činnost krtka a vyvozovat z toho nějaké závěry ohledně struktury hornin pod InSight, jsem oslněn. To dorovnává význam měření teploty. A přitom v článku ani zmínka. No nechám se překvapit opravdovými publikovanými výsledky.
Souhlasim s panem Kratochvilem. Tenhle pristroj bude produkovat seismicke vlny, potrebne pro pro zmapovani blizkeho okoli landeru pod povrchem Marsu. Mne tenhle projekt skutecne prijde jako velmi zajimava mise, konecne dozral cas i na pruzkum neceho mene atraktivniho, nez je povrch cizi planety. Budou to velmi cenna data, s ohledem na budouci mise, a myslim, ze jich bude skutecne potreba pro prvni pristani s lidskou posadkou nebo pripadne „kolonizaci“, jak navrhuje SpaceX… Moc by mne zajimalo, z jakeho materialu je vyroben hrot krtka.
No tak zbývá jen přát, aby tam někde nečíhal pod povrchem velký kámen, že. Jinak opravdu vtipné řešení.
Dik za zajimavy clanek o jeste zajimavejsim experimentu. Snad se tomu kladivku podari proniknout aspon par metru hluboko a sonda nameri, to co od nej vsichni ocekavaji. Ta data budou naprosto zasadni pro zpresnovani nasich predstav o historii i soucasne termodynamice Marsu (NASA urcite uz ma TD model teto planety a ted ho bude moct zpresnit).
Zaujímalo by ma čo keď krko narazí na dutinu. Samotnému krtkovi by to asi moc nevadilo, ale mohlo by to ovplyvniť kvalitu získaných dát. Je to nejako ošetrené, alebo sa predpokladá že žiadna dutina nebude ?
pb 🙂
To záleží na tření toho kabelu a tíze krtka. Buď zůstane bezmocně viset v dutině nebo se propadne na dno a bude krtkovat dál. Ale nějaký placatý šutr je IMHO pravděpodobněší.
Nemyslím že ak by sa krtko prepadol mohol dlhodobejšie visieť na kábli. To by mohlo znamenať koniec. Neverím že by pre takýto prípad nemali pripravené žiadne provizórne alebo aspoň čiastočné riešenie problému.
Súhlasím však že šutr je pravdepodobnejší.
Sismometr zcela určitě není stavěn aby ve spolupráci z kladívkem zkoumal povrchovou vrstvu regolitu v okolí landeru, je stavěn aby zkoumal marsotřesení a v planetárním měřítku geologickou stavbu celé planety. V tomto pohledu bude ťukání kladívka jen rušivým elementem.
Uz pred pristanim mise jsem registroval informaci, ze prvni bude umisten merak seismicke aktivity a az pak merak teplotni vodivosti a to proto, ze kdyby nahodou byl Mars seismicky neaktivni, tak aby bylo mozne o jeho vnitrni strukture neco zjistit alespon na zaklade sireni razu od druheho pristroje. Ten druhy pristroj je sice blizko, ale nejake vyrazne otresi stezi dokaze zpusobit. I kdyby seismometr kratkodobe prebudil, pro vedce jsou podstatne odrazy od rozhrani horninovych vrstev v plasti planety, ktere se vrati zpet k meraku a budou jiz s jistotou dostatecne slabe na to aby pristroj neprebudily, ale snad dostatecne silne na to, aby byli zmereny.
Karas! Kde jste to zase vykrtkoval!
Jinak pouzit to kladivo jako referencni seismickou udalost mi prijde fikane. To by preci nedavalo smysl, odaretovat senzory SEIS pred umistenim krtka. Tak se tesim na vysledky.
SOL 79 , jak se zdá postupují přesně dle mé prognózy. Na snímcích je jasně vidět jak se hlavice úchopu narovnává a nosný kabel navíjí.
Je to tak. Rameno bylo podle nových snímků skloněno níže k HP3, kabel navinut a vzdálenost mezi ramenem a drapákem se zkrátila. Určitě vědí, co s tím, jen postupují pomalu, což u takového zpoždění signálu ani jinak nelze. Ze Země je odeslán pokyn ke krátkému úkonu, pak se čeká cca 40 minut, jak dopadl a co lze podniknout bezpečně dále. A znovu…
Jsem přesvědčen, že uvolnění drapáku nic nebrání, jen chtějí minimalizovat případný kontakt s přístrojem. I když ani nějaké to ťuknutí nebude mít na funkci vliv.
Super článok, Ď. A sľubuje ešte ďalšie pokračovania, čo je na tom to najlepšie !
pb 🙂
SOL 81 : Hoši z NASA mi dělají opravdu radost. Postupují při instalaci HP3 na povrch planety přesně v souladu s mojí prognózou. Realizovali krok 1/- osa hlavice je prakticky totožná s osou těžnice procházející bodem úchopu.
Škoda, že vás hoši z NASA nemají v týmu. Všechno by jim šlo mnohem lépe.
No tak to snad bylo na první pohled jasné i pro laika, co se musí udělat 🙂
Podle stínu na posledním neúplném snímku ze SOLu 83 to vypadá, že mechanická ruka pustila HP3 a ten stojí volně a stabilně. V SOLu 85 by dle plánu měl začít ťukat.
Už mi naběhlo celkem 37 snímků a je to jasné, HP3 je volný a stabilní. Potěšilo mne, že celá operace proběhla dle mé prognózy tří postupných kroků a přesně sledovala těžnici procházející bodem úchopu.
Nyní, dovolím si pro ulehčení parafrázi s filmem Pelíšky „, záleží na tom, zda soudruzi z NDR vše domyslili „.
…obávám se, že ty vaše „prognózy“ sestávají z elementárních předpokladů, které jsou více či méně jasné každému kdo umí sedět vzpřímeně na politickém školení mužstva…
Po bitvě je každý generál, přečtěte si prosím příspěvky před zahájením operace k uvolnění nestabilní hlavice.