25. ledna 2019 
Sonda New Horizons nemohla zhruba deset dní posílat na zemi data nasbíraná při novoročním průletu kolem objektu Ultima Thule, ale v posledních dnech již na Zemi proudí nové fotky i výsledky měření. Specialisté z vědeckého týmu včera večer zveřejnili doposud nejdetailnější snímek tělesa 2014 MU69 – nejvzdálenějšího objektu, kolem kterého kdy proletěla lidská sonda. Snímek pořídila širokoúhlá kamera MVIC (Multicolor Visible Imaging Camera), která je součástí přístroje Ralph. Níže přiložený snímek vznikl 1. ledna v 6:26 SEČ, tedy pouhých sedm minut před maximálním přiblížením. Fotka s originálním rozlišením 135 metrů na pixel byla uložena do palubní paměti a na Zemi ji sonda odeslala mezi 18. a 19. lednem. Odborníci pak na surový snímek aplikovali algoritmy, které snímek zostřily a podpořily detaily. Tento proces zvaný dekonvoluce však na druhou stranu také zvyšuje zrnitost snímku s vyšším kontrastem.
Snímek Ultima Thule z kamery MVIC s rozlišením 135 metrů/pixel pořízený 7 minut před maximálním přiblížením.
Zdroj: http://pluto.jhuapl.edu/
Osvětlení Ultima Thule odhalilo topografické detaily na hranici světla a stínu, takzvaného terminátoru v horní části objektu. Tyto detaily obsahují třeba velké množství malých prohlubní až do průměru 700 metrů. Velký kruhový útvar o průměru 7 kilometrů na menším ze dvou laloků také vypadá jako prohlubeň. Není přitom jasné, zda se jedná o impaktní krátery nebo zda tyto útvary vznikly jinými procesy – zhroucením stropů jeskyní nebo dávným vypařováním těkavých materiálů.
Přístroj Ralph, jehož součástí je kamera MVIC.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org
Oba laloky mají na svém povrchu mnoho světlých a tmavých vzorů neznámého původu, které mohou obsahovat stopy prozrazující podmínky při spojení obou původně samostatných těles a z doby jejich vzniku před zhruba 4,5 miliardami let, kdy se rodila Sluneční soustava. Nejvýraznější je světlý límec oddělující oba laloky. „Nové snímky odhalují rozdíly v geologické podstatě obou laloků Ultima Thule a představují nám nové otázky,“ říká hlavní vědecký pracovník, Alan Stern ze Southwest Research Institute z coloradském Boulderu a dodává: „Během příštího měsíce se dočkáme barevných snímků i fotek s lepším rozlišením. Věřím, že s jejich pomocí odhalíme mnoho tajemství Ultima Thule“.
Kamera MVIC nám už lepší rozlišení nedá, ale stále se můžeme těšit na snímky z kamery LORRI, která disponuje mnohem užším zorným polem. Její nejlepší snímky by měly mít až 4× větší rozlišení – pouhých 35 metrů na obrazový bod. Sonda samotná je 6,64 miliardy kilometrů od Země, funguje bez problémů a od Slunce se vzdaluje rychlostí 50 700 km/h (14,03 km/s). Signál letící rychlostí světla tedy urazí cestu mezi sondou a Zemí za šest hodin a devět minut.
Zdroje informací:
http://pluto.jhuapl.edu/
Zdroje obrázků:
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4f/New_Horizons_Transparent.png
http://pluto.jhuapl.edu/Galleries/Featured-Images/pics/CA06_deconvolved.png
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/70/New_Horizons_-_Ralph.png
Rubrika 
Štítky: 
Nahrávání ...
Snímek vznikl ze vzdálenosti 6700km , nejblíže byla sonda cca 3500km, takže jak snímky z MVIC tak i LORRI budou mít ještě jednou takové rozlišení než udáváte.
Je otázka, zda MVIC prováděla snímkování v nejbližším bodě.
To samozřejmě nevím, ale předpkládám, že alespoň jedna z kamer ( ať LORRI nebo MVIC) ano. Potom bude rozlišení z Lori nějakých 17m a MVIC 67m
Na tiskovce bylo uvedeno, že LORRI má nejlepší fotky s rozlišením 35 m/pixel.
I takové číslo jsem už četl. Ale uváděné parametry LORRI( viz třeba : http://pluto.jhuapl.edu/soc/lorri_about.html ) udávají rozlišení kamery na 1,02″/pix a to při minimální vzdálenosti 3500 km vychází na 17m/pix.
Do toho celého vstupuje ale i pohyb sondy v blízkosti, malá jasnost objektu a tím i možnost neostrého snímku v těsné blízkosti.
Přesně, jak píšete. Ta stabilizace v době maximálního přiblížení asi nebude snadná. Nedivil bych se, kdyby v té době fungovaly jen přístroje měřící podmínky v okolí sondy.
Nemôžem si pomôcť ale tá snímka mi pripadá ako dvoj-huba !
Zdá se mi to, nebo je na menší Thule kráter velikosti třetiny průměru? Doufám, že další skvělé snímky budou i ze směru kolmo na terminátor.
Prozatímní název je v ohrožení, pokud sonda v březnu získá užitečné údaje o PN7O, bude toto KBO nejvzdálenějším navštíveným objektem.
Ne tak docela, i kdyby se snímkování povedlo, stále to bude přespříliš málo detailní. Bude to jen pixel. Nebudeme moci říct, že jsme dané těleso navštívili, nebo kolem něj proletěli.
Sonda má údajně zjistit minimálně velikost, tvar, rotaci, případné měsíce a prstence, což jsou zásadní údaje. Pokud se to zdaří bude zřejmě PN70 zařazeno mezi tělesa prozkoumaná kosmickou sondou.
To určitě ne, sonda takto na dálku pozoruje mnoho dalších objektů (nejen) Kuiperova pásu. A dříve po cestě například „proletěla“ 102 000 km od asteroidu (132524) APL, ale že by se o něm nějak extra mluvilo..? A to vzdálenost k 2014 PN70 bude alespoň desetkrát taková. Na poměry Kuiperova pásu to ale blízko je. New Horizons ze vzdálenosti v řádu miliónů kilometrů bude pozorovat ještě objekt 2014 OS393. To byly (spolu s PN70 a MU69) možné potenciální cíle pro těsný průlet z nichž byl vybrán ten nejsnáze dostupný. Proto je jim sonda relativně blízko a je fakt, že ostatní objekty pozoruje ze vzdáleností v řádu stovek miliónů až jednotek miliard kilometrů.
Takže záleží na úhlu pohledu.. Já teda PN70 ani OS393 do výčtu zblízka navštívených světů (wonderousworlds.space) přidávat nebudu. To si vyhrazuji pro vícepixelové objekty : )
Samozřejmě poznání získané i z takto vzdálených průletů se ze Země získat nedá. Možná časem zavedu novou kategorii pro taková tělesa.. Rozhodně jich je spousta. Třeba hejna Saturnových měsíců na vzdálených retrográdních drahách, které pozorovala Cassini jako body a přesto lépe, než můžeme ze Země ( https://tilmanndenk.de/outersaturnianmoons )
Díky ! Tento snímek u mě vytvořil myšlenku, že vidím dle stínů, prohlubní a dalších změn jak byla Ultima Thule zrozena. Na větším tělese vidím centrální hroudu okolo které se dají rozlišit další, to jest na obruči velkého tělesa vidím sedm hrud , z toho dvě překryté přes spodní. Takže v souhrnu vidím osm zárodečných hrud z kterých vznikl ten větší útvar.
U té menší koule je vidět něco podobného, ale nejde přesněji určit počet ani rozmístění.
Tak se budu těšit k čemu dojdou ostatní 😀
Kdo by to byl řekl, že když jsem cca před půl stoletím stavěl z pražského špinavého sněhu sněhuláka, že jednou jednoho takového uvidím na snímku cca ze vzdálenosti 6 světelných hodin a 9 minut ? 🙂
Proč nemohla posílat data?
Byla z pohledu ze Země schovaná za Sluncem.
Jak dopad ctvrty stupen rakety PSLV-C44
Po uvolnění hlavního nákladu vystoupal na vyšší oběžnou dráhu, kde k němu zůstal podle plánu připojen KalamSat.
Dekuji za odpoved.
Není zač.