Angličtina má krásný výraz gamechanger, který se ale do češtiny nedá přímo přeložit. Tento výraz se používá pro situaci, která „mění pravidla hry“, tedy umožňuje úplně překopat dosavadní architekturu myšlení. Včera kosmonautiku jeden gamechanger potkal – nemluvím teď o fenomenálním přistání americké sondy InSight na Marsu, byť z hlediska geologického výzkumu to svým způsobem gamechanger je. Objekt našeho zájmu v tomto článku je ale mnohem menší. Tím prvkem, který mění pravidla hry, jsou dva cubesaty Mars Cube One (MarCO) – malí a nenápadní hrdinové včerejšího technologického galapředstavení.
Zdroj: https://mars.nasa.gov
Ještě nikdy se žádný cubesat nedostal do meziplanetárního prostoru. Družice o velikosti krabice od bot (10×20×30 cm) váží 13,5 kg a kromě oficiálních označení MarCO-A a MarCO-B nesou i přezdívky WALL-E a EVE. Jejich mise byla technologickým demonstrátorem. Měly ověřit, zda cubesaty přežijí několik měsíců v meziplanetárním prostoru a během přistání InSight měly zachytávat jeho signál a posílat jej na Zemi. Pokud by se jim to nepovedlo, hlavní misi landeru by to neohrozilo. Pokud by uspěly, měli bychom zajištěný přímý přenos z průběhu přistání. A ony uspěly!
Oba cubesaty splnily to, co od nich konstruktéři očekávali. Právě díky nim jsme měli zajištěný nonstop přenos dat z klesání atmosférou a nakonec jsme se dočkali i třešničky na dortu – právě přes tyhle malé družice se podařilo prakticky pár desítek sekund po přistání přenést první fotografii Marsu ze sondy InSight. Ale cubesaty nezůstaly jen u přenášení signálů z InSightu – na Zemi dorazila i níže přiložená fotografie Marsu, kterou pořídil jeden z nich, když byl 7600 kilometrů od planety.
Zdroj: https://pbs.twimg.com
Ano, můžete říct, že na tom snímku není vlastně nic vidět. Ale tady nejde o technickou kvalitu. Tuhle fotku pořídila družice, která má oproti jiným meziplanetárním sondám doslova kapesní rozměry, družice, která strávila v meziplanetárním prostoru sedm měsíců a stále funguje a dokáže komunikovat se Zemí vzdálenou 150 milionů kilometrů.
Ostatně první fotografie planet, které nám poslaly kosmické sondy v pionýrských dobách kosmonautiky nebyly o mnoho lepší. A stačí se podívat, jak se technika v průběhu let změnila. Podobný trend se dá očekávat i u cubesatů. Cubesaty MarCO a jejich úspěch můžeme právem považovat za gamechanger. Dost možná se nám včera otevřely dveře k nové cestě kosmonautiky. Cubesaty jsou malé, levné a mají ohromný potenciál. Kdo ví, třeba už není daleko doba, kdy budou malí spolucestující přidáváni ke kosmickým sondám jaksi běžně. A jednou možná nebudou velké sondy na některé mise potřeba vůbec, protože je nahradí několik menších cubesatů. Vítejte v budoucnosti.
Zdroje informací:
https://mars.nasa.gov/
https://twitter.com/
Zdroje obrázků:
https://www.jpl.nasa.gov/spaceimages/images/largesize/PIA22314_hires.jpg
https://mars.nasa.gov/…/C000M0000_596533559EDR_F0000_0106M_.PNG
https://pbs.twimg.com/media/Ds9kNkHX4AE-3oQ.jpg:large
V diskuzi, kam by tento komentář měl patřit by to už zapadlo, tak to hodím sem.
Viděli jste poslední komiks na the Oatmeal? Nejsou to tvrdá profesionální fakta, ale stojí za to si jej projít 🙂
http://theoatmeal.com/comics/insight
Perfektní! Díky moc!
Za mě také moc díky. To je naprosto skvělý výukový materiál pro děti, kterým by mohl ukázat, jak krásné je něco objevovat porozumět tomu.
Je to perfektně vysvětlené a celkem inteligentně vtipné (alespoň podle mého vkusu).
Vyzkouším to na své pubertální dceři, jestli ji to zaujme. 🙂
Nó game changer se obvykle překládá jako průlomový bod, průlom, přelom nebo stěžejní změna pravidel hry 🙂
Ano, tak to také v článku vysvětluji. 😉
Tento výraz se používá pro situaci, která „mění pravidla hry“, tedy umožňuje úplně překopat dosavadní architekturu myšlení.
prostě hezky česky a jednoduše „zvrat“ nebo „průlom“
požádejte o vrácení školného
tajemství 1: slova v češtině se dají používat v různých významech a souvislostech
tajemství 2: když je anglický výraz složen ze dvou slov, neznamená to, že musí být dvěma slovy (českými ekvivalenty) překládán
Cítím ve vašem komentáři jistou nadřazenou až ironii. měl jsem původně v plánu odpovědět ve stejném tónu, ale raději napíšu normální komentář. Zvrat podle mého názoru nevystihuje podstatu anglického výrazu, průlom či přelom jsou již výrazně bližší, ale stále cítím, že anglický výraz má jaksi ještě jednu významovou vrstvu, kterou tato česká verze neobsahuje. Přelomový může být objev, ale když je něco gamechanger, tak to opravdu mění pravidla hry. Ale uznávám, že každý to může podle individuálního jazykového citu vnímat jinak (i bez tajemství).
Tajemství pro snownomada: čtěte článek včetně titulku. V něm je totiž vámi navrhovaný překlad použit ;-).
Jaká je dráha a další program těch cubesatů? Předpokládám že pokračují na heliocentrickou dráhu a komunikace s nimi bude nadále pokračovat?
Přesně tak, budou obíhat kolem Slunce. A kdo ví, třeba se s nimi bude pozemní středisko snažit komunikovat. Nic důležitého už dělat nebudou, ale možná pomohou ověřit, jak dlouho vůbec vydrží.
To je praveze nesmierne dolezite 🙂
Viem si predstavit, ze pripadny velmi pozitivny vysledok radiacnej odolnosti by mohol znamenat, ze minimalne pri niektorych typoch misii, kde nie je potrebne na druzicu umiestnit inherentne rozmernu aparaturu a nepozaduju sa masivne korekcie drahy by v sucasnosti navrhovana generacia prieskumnikov mohla byt posledna „plnoformatova“ generacia a dalsie generacie sa uz poberu ak nie priamo smerom cubesatov, tak aspon satelitov vyrazne mensich.
Heavens-above je oba označuje jako zaniklé v atmosféře 🙂 což tedy není pravda, periareum bylo (pokud se nepletu) 3500 km. Jsou na heliocentrické dráze.
Bylo dech beroucí slyšet hlas řídícího střediska přistání, jak odpočítává metry nejdříve po stovkách posléze po desítkách, zbývající k TD.
Foto následovalo, mj. je na něm vidět vpravo dole jednu z nohou podvozku.
A další foto, atd. určitě mají tyhle mrňata před sebou zářnou budoucnost.
Včera to prokázali.
Díky !
Jaka dalsi sonda bude pouzivat ke komunikaci cubesaty?A muzu se zeptat kdy odstartuje tajna mise na rakete Delta iv heavy ?
Zatím žádná sonda s cubesaty nepočítá tak, jak to dělal InSight. Ale nebyl by problém je k družici přidat až dodatečně v průběhu projektu. Cubesaty má vynést třeba raketa SLS při své premiérové misi, ale tam bude každý cubesat sám za sebe. Ještě bych zmínil návrh evropského projektu Hera, který počítá s dvěma cubesaty jako s plnohodnotnou součástí mise.
A k druhé části otázky: mise NROL-71 má startovat 7. prosince.
Doprovodný cubesat by měla mít také sonda DART. Zatímco DART samotný zanikne impaktem do planetky, cubesat LICIA (vyvíjený Italskou vesmírnou agenturou) se oddělí krátce před impaktem a bude samotný impakt sledovat.
( Zatím mohu odkázat jen na stručnou zmínku zde: http://www.planetary.org/blogs/guest-blogs/hitting-back-dart.html , ale snad mohu ze zákulisí prozradit, že se s tímto cubesatem již opravdu počítá :-).
Tak to je skvělá zpráva, díky!
Dekuji za odpoved.
Dobrá zpráva, že DART ponese cubesat. Alespoň částečně nahradí zrušenou evropskou AIM. A ten Mars z MarCO je úměrný možnostem, ale fascinující.
Je to paradox, protože dnešní cubesaty jsou , svým způsobem, takovým návratem do raných dob dobývání kosmu.
Meziplanetární Pioneer 5 měl průměr 60 cm 🙂 a vážil něco jako 40 kilo, tedy asi jen 3,5x víc 🙂
Uvidíme jak dlouho vydrží – pokud si pamatuji tak pořád ještě docela malé sondy Pioneer 6-7-8 měly přímo neuvěřitelnou životnost.
6ka komunikovala 35 let po vypuštění
7ka 20 roků po vypuštění měřila solární vítr v okolí“ ohonu“ Halleyovy komety 🙂 a ještě 29 let po vypuštění měla funkční přístroje
8ka taky cca 30 let
Jsou to vlastně takové kosmické drony.
Cubesaty jsou jistě dalším novým a zajímavým doplňkovým zařízením, ale jestli lidstvo bude chtít planetu Mars natrvalo zahrnout do své sféry trvalého zájmu bude muset jednou řešit také trvalé vysokodatové spojení s touto planetou.
Pokud dejme tomu za 20 let bude na Marsu první trvalá základna s lidmi s dle vizí Elona Muska i celé marsovské město bude nutné zajistit mezi oběma planetami obrovský datový tok včetně internetového spojení.
Přitom dnes se rozplýváme nad každou rozmlženou fotkou Marsu v nízkém rozlišení, která je kvalitou horší než dokáže pořídit jakýkoliv obyčejný smartphone za pár tisíc, který nosíme dnes v kapse.
Cubesaty mají výhodu, že by se do nich mohl celkem rychle nacpat nejlepší možný HW a to i při vývoji na poslední chvíli. Nejen ten ověřený, ale technicky slabší. Fotoaparát na úrovní top modelů mobilů není problém (samozřejmě s patřičnou úpravou sondy) + spousta dalších senzorů v standardní průmyslové kvalitě.
Za zlomek ceny můžou udělat práci velké družice a redundanci nahradí množstvím.
Bylo by možné v ostrém prostředí experimentovat s novými technologiemi pohonu i přenosu dat.
Už jsem tu jednou psal, že by se mi líbila smečka cubesatů (nejprve jako sekundární náklad k velké družici) rozličnými přístroji, třeba i včetně landeru, nebo penetrátorů.
U vzdálených planet by je mohla zásobovat energií družice a po oddělení by jely na baterie. Nebyl by problém s nimi risknout to, o co se dnes s drahou sondou nemůžeme pokoušet.
O internetovom spojeni tak, ako ho pozname dnes si mozeme s latenciou radovo od 8 do 35 minut nechat len snivat 🙂
Spociatku to bude len ako lodna posta, akurat digitalna. Vsetko pojde defakto offline. Instant messaging, hovory a videoprenosy v realnom case nehrozia. Takisto ani prezeranie webu, pokial nebude mirrorovany na lokalnom serveri umiestnenom niekde priamo na Marse, co by bol minimalne spociatku asi brutalny luxus.
S potřebou vysokodatového spojení do budoucna se nedá než souhlasit, ale ten váš povzdech na závěr asi úplně nechápu. Co přesně vám vadí? Že neumíme u Marsu pořídit fotku tak dobrou, jako umí smartphone za pár tisíc? Umíme. Viz např. snímky z roveru Curiosity.
Nad fotkou z cubesatu se rozplýváme ne proto, jak je hezká, ale kvůli technologii, kterou byla pořízena.
Srovnávání fotek z meziplanetárních sond s fotkami ze smartphonů je strašné klišé. Zkuste svůj smartphone na několik minut umístit do vibrací a hluku, které si běžný člověk ani nedokáže představit, a pak na půl roku do vakua, kde na jedné straně bude intenzivně zahříván sluncem a na druhé mrznout, a bombardován částicemi kosmického záření o energiích jako poblíž jádra jaderného reaktoru. A pokud to vše zázrakem přežije, nechat jej autonomně se otočit za foceným cílem a po vyfocení té skvělé fotky ji ještě nechat odeslat a přijmout na vzdálenost 140 milionů km. Myslím, že o svém smartphonu nikdy neuslyšíte už po těch prvních pár minutách, o těch dalších nástrahách ani nemluvě :-).
Tohle vše umíme překonat pomocí sond vážících stovky kg a rozměrech počítajících se na metry. Ale teď se to podařilo pomocí sondy vážící jednotky kg a rozměrech počítajících se na decimetry. TO je ten úspěch, ne ta fotka samotná.
Výborně napsáno, přesně a ještě s humorem.
Počítá se s družicemi pro laserový přenos dat, který nabízí mnohem větší datový objem.
Tyto doprovodné minisondy nemají pro tuto misi nijaký význam. Během přistávání je zcela nepodstatné zda přistávající těleso po celou dobu signály vysílá, stejně se nedá nic ovlivnit a sonda musí přistát naprosto autonomně. Jediný význam by to čistě teoreticky mohlo mít pokud by jednalo o „získávání zkušeností“ a sonda by po skončení přistávacího manévru již nenavázala spojení. Kom toho průletové sondy mohou něco nového přinést pouze v základním výzkumu což není případ Marsu. V každém případě tyto munisondy signalizují technologický pokrok a nakročení k možnosti levného základního výzkumu dosud nenavštívených těles.
Právě ten význam technologického průkopnictví je mnohem větší, než se z vašeho komentáře může zdát.
No, možná že se nám snílkům pokrok cubesatů za nějakých 30 až 40 let vůbec nebude líbit. Čím dál tím víc bude na stole otázka, proč tam posílat člověka když takový malý strojek (a navíc za 30 let) dokáže tolik či víc než člověk na místě a to stokrát levněji. A při rozhodování o penězích to může být kámen úrazu přímo obrovský. Už dnes … však vzpoměňme program Apollo.
No, buďme optimisti a doufejme, že dojde k nějakému skoku v pohonech a hlavně ve výzkumu dlohodobého pobytu člověka ve vesmíru. Dosud nikdo nedokáže na 100% odpovědět, přežije li člověk v rozumném stavu např. potřebnou dobu při výpravě na Mars. Se současnou technikou je to vskutku problém zásadní. A mezitím automaty s umělou inteligencí … atd.
Troufám si říct, že než dokáží stroje plně nahradit člověka, tak to ještě chvíli potrvá. Navíc tu pořád bude jeden zásadní rozdíl mezi pilotovanou a nepilotovanou kosmonautikou. Oba typy pomáhají rozvíjet vědecké obory, ale pilotovaná kosmonautika kromě toho pomáhá vyvíjet technologie, které jsou snáze uplatnitelné v běžném životě.
Zatím není na trhu robotická ruka, která by měla stejné mechanické schopnosti jako ta lidská.
Až bude – pak si budeme moct povídat i o umělé inteligenci.
Zatím jsou roboti sice možná 100 krát levnější, ale též klidně 100 krát pomalejší.
…a 100 krát hloupější, i když dnes už asi nehrozí, že by lander nabral coby vzorek k analýze odhozenou krytku objektivu 🙂
Dopad hlavice penetrometru Veněry 14 na odhozenou krytku objektivu byla opravdu velká náhodička. Prostě se podle plánu vyklopil a analyzované místo bylo už předem pevně dané polohou landeru po přistání. S tím ani hyperinteligentní sovětský software nic dělat nemohl 🙂 No každopádně tohle patří do kategorie věcí, které aspoň trochu zaujmou i toho, kterému je jinak výzkum planet lhostejný.
Nejen čistě teoreticky, ale i prakticky je důležité, zda sonda během sestupu vysílá. V NASA si po fiasku MPL rvali vlasy, že neměli zájem o telemetrii během přistávacího manévru. A jak by se tehdy hodila. Sice by nic nezachránila, ale informace by byly velice cenné. Nicméně nakonec to bylo vlastně jedno. Phoenix to zvládl i tak.
Vrelo doporučujem si pozrieť komentovanie pristátia na Marse od Tomáša Přibila. Takto nejak som si to pôvodne predstavoval. Bol to skutočne takmer priamy prenos. Škoda že som nevedel že aj ten bude vysielaný.
https://www.youtube.com/watch?v=kaoQBPbPsSY
pb 🙂
O tomhle vysílání jsme v psaném přenosu informovali.
Já jsem sledoval přistání a originálu NASA. Měl jsem k ruce manuál se čtrnácti kroky řazenými po minutách a vteřinách. Současně s jsem sledoval čas a byl jsem po celou dobu přesně “ v obraze“. Fantastický byl závěrečný odpočet výšek a nervy drásající pauza po 17-ti metrech.
Na tom se shodneme, to byl úžasný zážitek.
Ten odpočet který přivodil takové napětí a následně i radost byl možný právě jen díky cubesatům. A věřím , že konstruktéři přijdou s mnoha varietami těchto krabic kdy každá bude mít nějakou specializaci.
Tento záběr Marsu při průletu poskytl opět MarCO-B. Stejně jako fotku Země z 1 mil.km a fotku Marsu z 8 mil.km. Áčko pořád nic. Náhoda či problém?
Při přenosu hlásili, že se oba cubesaty „locknuly“ na nosnou frekvenci InSightu, takže to bude spíše náhoda.
Až poletí sonda k Uranu, bude mít třeba 10 krabic, vypustí je na oběžnou dráhu a budeme mít snímky planety z deseti míst současně. Tak si představuji využití cubesatů
Jak je vidět, cubesaty dokážou přežít i v meziplanetárním prostředí, zajistit si dostatečnou dodávku energe a dálkově komunikovat. Což je jistě úžasný úspěch !
Zatím je jejich hlavní omezení v možnosti většího manévrování, takže tam velké družice ještě nenahradí. Samostatně na oběžnou dráhu nevstoupí, ale jako průletové sondy se využít dají.