Bezpečnostní test záchranné věžičky LAS, známý pod označením Ascent Abort-2 (AA-2), byl původně plánován na prosinec 2019. Letos v únoru si však Bílý dům vyžádal studii proveditelnosti změny mise EM-1 na pilotovanou. Protože nezbytně nutnou podmínkou pilotovaného letu rakety SLS je certifikace záchranné věžičky, podmíněná realizací uvedeného testu, byly v rámci studie posuzovány možnosti posunu testu AA-2 před kosmickou misi EM-1. V květnu bylo sice rozhodnuto, že EM-1 se bude realizovat v původně plánovaném nepilotovaném režimu, nicméně samotné urychlení realizace testu AA-2 bylo vyhodnoceno jako tak zajímavé, že stojí za to na něm pracovat dále. V následujících měsících byl proto zpracován podrobný plán včetně alokace finančních prostředků a přesunu personálu. Dne 9. listopadu 2017 oznámil dočasný administrátor NASA Robert Lightfoot, že bylo rozhodnuto o uspíšení testu záchranné věžičky, který je nyní klíčový pro pilotovanou misi EM-2, na duben 2019, tedy o osm měsíců.

Test bude spočívat v demonstraci schopností bezpečného oddělení kabiny od nosné rakety v přibližně transonických podmínkách ve fázi největšího aerodynamického namáhání, a v následných manévrech záchranné věžičky s kabinou. Sekvence nouzového oddělení kabiny bude zahájena 55 sekund od startu při rychlosti Mach 1,3 ve výšce 9,5 km zážehem abort motoru. Během následujících patnácti sekund bude věžička s kabinou vzdálena od nosiče přes tři kilometry. Ve výšce 13 km attitude control motor reorientuje sestavu k bezpečnému oddělení modulu pro posádku, a o 300 metrů výše se zažehne jettison motor, který oddělí LAS od kabiny. Celkem bude test trvat necelé tři minuty. Původní návrh počítal se záchranou kabiny na padácích, tato záchrana však byla nakonec z testu vypuštěna. Kvalifikační testy padáků Orionu totiž probíhají separátně při shozech kabiny z letadla. Tyto testy jsou součástí certifikace padáků pro pilotované lety. Celkem je v rámci příprav na EM-2 plánováno osm testů padáků, z nichž první byl proveden loni v září, a další letos v březnu, v červnu a v září. Celá série má probíhat do jara 2019.

Systém LAS má hmotnost přibližně 7,3 tuny a skládá se ze tří motorů na pevná paliva. Abort motor (AM) je určen pro nouzové oddělení kabiny od rakety a může se aktivovat během několika milisekund. Před testem AA-2 je v plánu provést v Promontory kvalifikační zážehové testy abort motoru, nazvané QM-2 a QM-3. První test QM-1 byl proveden letos v červnu. Attitude control motor (ACM) se použije k následné změně pozice kabiny v prostoru a jettison motor (JM) k oddělení věžičky od kabiny.

Jettison motor je jediný motor, který bude aktivován při všech nominálních misích pro oddělení sestavy LAS krátce po aktivaci druhého stupně rakety SLS. Souběžně s testy AM budou realizovány také tři kvalifikační testy ACM a tři testy JM. Podle některých vyjádření se však zdá, že třetím kvalifikačním testem jednotlivých motorů bude právě integrovaný test AA-2. Ten je jedinou plánovanou letovou zkouškou systému LAS před misí EM-2.

Testovací exemplář kabiny pro AA-2 o hmotnosti 10 tun nestaví společnost Lockheed Martin, nýbrž přímo NASA. Primární strukturu staví Langleyho výzkumné středisko, subsystémy avioniky, napájení, softwaru a sběru dat připravuje Johnsonovo vesmírné středisko. Jedná se spíše o maketu, která má stejný tvar, těžiště, separační mechanismy, pyrotechniku, navigaci a řídicí software reorientace jako modul pro kosmické lety. Není však určený pro vesmír, je vyrobený z jiného materiálu a má jinou konfiguraci primární struktury. Nemá žádný systém tepelné ochrany ani pohon pro řízení polohy, žádná okna, průlez, systémy pro posádku, a dokonce ani padáky. Má jiné letové počítače, software, napájení, komunikační systémy a přístroje. Modul bude zaznamenávat data týkající se charakteristik stability, dynamiky reorientace, strukturálního zatížení, výkonu motorů AM a ACM, data ze separačních mechanismů, a dále akustická, aerodynamická, teplotní, akcelerační apod. data z vnější strany panelu. Senzory a přístroje, určené ke shromažďování dat během testu, dodá Armstrongovo letecké výzkumné středisko. Kabinu bude s nosnou raketou spojovat separační díl, který je také připravován v Langleyho výzkumném středisku. V tomto dílu budou umístěny oddělovací mechanismy a přístrojové vybavení.

Test se uskuteční pomocí nosiče Abort Test Booster (ATB) ze startovního komplexu SLC-46 na Mysu Canaveral. Naposledy se odsud uskutečnil v srpnu let rakety Minotaur IV s družicí SensorSat. Pro účely testu AA-2 bude stávající mobilní přístupová věž modifikována přístupovými plošinami, navrženými a postavenými Langleyho výzkumným střediskem. Plošiny nazvané Mobile Access Structure (MAS) obklopí nosič ATB a sestavu Launch Abort Vehicle, kterou bude tvořit separační díl, maketa kabiny a záchranná věžička. Nosič ATB je jednostupňový a používá první stupeň SR-118 na tuhé pohonné látky ze střely Peacekeeper. Stejný stupeň ostatně používá i Minotaur IV jako svůj první stupeň.

Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
http://www.incose.org/
https://www.nasaspaceflight.com/
https://fpd.larc.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
http://i.dailymail.co.uk/…0-image-a-20_1510348072257.jpg
https://scontent-iad3-1.cdninstagram.com/…6976871783316062208_n.jpg
https://pbs.twimg.com/media/DMV_YVsX0AEl2ao.jpg
https://fpd.larc.nasa.gov/assets/aa-2-separation-ring-model.png
https://assets.cdn.spaceflightnow.com/…/20074409/DHEoDfXVwAAaSGM.jpg
https://www.gannett-cdn.com/…/636391873539691324-ors5-minotaurIV-lc46-01.jpg