Statistika využívání kalifornské rampy pro Falcony 9 dlouhé roky připomínala pověstné noty na buben, ale v poslední době je tu hodně živo. Za všechno může především společnost iridium, která si u SpaceX objednala 8 startů Falconů s 75 družicemi iridium NEXT. První start přišel v lednu letošního roku, druhý v červnu a v těchto dnech nás čeká již třetí várka družic, které mají zamířit na polární oběžnou dráhu. Stejně jako při minulých dvou startech s družicemi iridium se SpaceX při tomto startu pokusí o přistání prvního stupně – na mořské plošině.
Ve čtvrtek 5. října vyjela na rampu SLC-4E raketa Falcon 9 tvořená nově vyrobeným prvním stupněm s výrobním označením B1041 a nově vyrobeným horním stupněm. Aerodynamický kryt chyběl, což je od nehody s družicí Amos 6 již běžná praxe. Raketa na rampě podstoupila tradiční sérii zkoušek, která simuluje reálný start. Do nádrží nateklo přes 500 tun paliva a okysličovadla, řídící týmy ověřovaly funkci všech systémů a nakonec se na tři a půl sekundy zapálilo devět motorů Merlin. Odborníci při základním vyhodnocování dat neobjevili žádný problém a tak mohla firma na Twitteru oznámit úspěšné provedení zážehu.
Static fire test of Falcon 9 complete—targeting October 9 launch of Iridium-3 from Vandenberg AFB in California.
— SpaceX (@SpaceX) October 5, 2017
Plány z konce července hovořily o startu na konci září s tím, že rozestup mezi starty s družicemi Iridium NEXT by měl být zhruba dvouměsíční. Když SpaceX na konci srpna vynesla ze západního pobřeží družici Formosat-5, mohl být termín dalšího startu upřesněn a posunul se na 4. října. Jen o několik dní později dorazily na kosmodrom první dva satelity, které se vyrábí v Arizonském Phoenixu. Čtvrtého září mohl Matt Desch, šéf společnosti Iridium, tweetovat o příjezdu sedmé a osmé družice a v polovině září už byly na Vandenbergově základně všechny družce pro třetí misi.
Zdroj: http://spaceflight101.com
Dvacátého září byly nádrže družic naplněny palivem a mohlo začít jejich usazování na vypouštěcí zařízení. V dalších dnech se ale začalo spekulovat o tom, že by start mohl být odložen o 5 dní na 9. října, což 26. září potvrdila sama SpaceX. Tehdejší plán počítal se startem jen necelé dva dny po vypuštění Falconu 9 s družicí SES-11 z východního pobřeží. Floridský start se však včera odložil na středu 11. října, což znamená, že kalifornský Falcon odstartuje dříve.
Podle informací, které zveřejnil portál nasaspaceflight.com, je dvoudenní rozestup velmi blízko minimálnímu času, který SpaceX potřebuje k odbavení dvou startů na opačných pobřežích USA. Dosavadní nejkratší rozestup byl mezi misemi BulgariaSat-1 a druhou várkou družic Iridium – pouhých 49 hodin a 15 minut. Současný rozestup by mohl být okolo 58 hodin, což také není vůbec špatné.
Start z Kalifornie, o kterém pojednává náš dnešní článek, je momentálně naplánován na pondělí 9. října 14:37 našeho času. Meteorologové zatím na toto období předpovídají dobré počasí. Zatímco pro Středoevropany jde o velmi příznivý termín, na místě startu, kde je o 9 hodin méně, bude časné ráno – 5:37 místního času. Jelikož v Kalifornii momentálně svítá až o půl sedmé, dočkáme se nočního startu.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com
Raketa po startu nabere kurs směrem na jih a po více než dvou minutách letu odhodí svůj první stupeň. Zatímco bude horní stupeň uhánět s nákladem vstříc oběžné dráze, první stupeň se pokusí o další měkké přistání na mořské plošině. Ta by měla kotvit 244 kilometrů od pobřeží Kalifornie (257,5 km západně od San Diega).
Návrat na pevninu není možný hned ze dvou důvodů – Vynášený náklad je pro návrat na pevninu relativně těžký – každá z deseti družic váží 860 kilogramů, k čemuž musíme přičíst ještě bonusovou tunu na vypouštěcí zařízení. Návrat na pevninu by při této misi mohl být možný, ale bylo by to zřejmě na hraně možností. Druhým a hlavním důvodem je, že kalifornská přistávací plocha na místě bývalé rampy SLC-4W zatím není připravena na přistávání prvních stupňů (detaily najdete v článku na webu elonx.cz).
Zdroj: http://ccar.colorado.edu
Horní stupeň bude hořet šest a půl minuty a doletí na dráhu s nejvyšším bodem ve výšce 625 kilometrů. Následovat bude přeletová fáze s vypnutým motorem na druhou stranu Zeměkoule. Tady proběhne třísekundový zážeh, který zakulatí oběžnou dráhu ve výšce 625 kilometrů. Následovat bude postupně uvolnění vynášených družic, které se následně s pomocí vlastních motorů přesunou na finální operační oběžnou dráhu ve výšce 780 kilometrů. Všech deset družic vstoupí do stejné roviny oběhu, která se označuje pořadovým číslem 4.
Do konce letošního roku bychom se měli dočkat ještě jednoho startu Falconu 9 s družicemi Iridium. Jejich čtvrtá desítka však zatím nemá pevně stanovené datum startu a můžeme tak jen spekulovat zhruba o listopadu. Ve druhé polovině příštího roku má následovat další čtveřice startů a pak bude největší obměna v historii satelitní konstelace v dějinách dokončena. Společnost Iridium zaplatí za náhradu 66 družic 75 novými téměř tři miliardy dolarů.
Zdroj: http://spaceflight101.com
Čtvrtý start by měl mířit do roviny číslo 2, přičemž osm družic zde zůstane a dvě se přesunou do roviny 1. Pátý start bude mít jako cíl práce rovinu 1 a šestý start bude sdílený s dvojicí družic GRACE-FO a družice iridium budou mířit na rovinu 6. Sedmý start vyšle družice do roviny 5 a poslední zamíří do roviny 3, přičemž dvě družice se přesunou do jiných rovin.
Každá družice pokryje svým signálem oblast o průměru 4 700 kilometrů a s uživatelskými terminály se propojí v pásmu L. Družice slouží především k přenosu hlasu, ale mohou přenášet i data – většinou rychlostí 1,5 Mbit/s, ale je tu možnost použít i pásmo Ku, které se hodí spíše pro stacionární terminály, kde rychlost dosahuje 8 Mbit/s. Výrobu družic zajišťuje firma Thales Alenia Space a jejich sestavování má na starost Orbital ATK. Iridia mají i vedlejší úkoly – na své palubě nabízí prostor pro přístroje zajišťující globální sledování komerčních letadel v reálném čase nebo monitoring pohybu lodí.
Kromě vypouštění Falconů s družicemi Iridium NEXT bychom se měli do konce roku dočkat ještě tří dalších startů z Vandenbergovy základny. 17. října odsud vynese raketa Minotaur-C 3210 šest družic SkySat, na 10. listopadu je plánován start rakety Delta II s družicí JPSS-1 a 13. prosinec je zatím rezervován pro historicky poslední let rakety Delta IV M+ (5,2) s tajnou misí NROL-47.
Zdroje informací:
http://spaceflight101.com/
https://www.nasaspaceflight.com/
Zdroje obrázků:
http://spaceflight101.com/…/uploads/2017/10/Iridium-NEXT-3.jpg
http://spaceflight101.com/…/uploads/sites/185/2017/10/iridiumnext-l3-4.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/…/Screen-Shot-2017-10-04-at-21.25.51-350×196.png
http://ccar.colorado.edu/asen5050/projects/projects_2007/jayne_proj/image001.jpg
http://spaceflight101.com/…/uploads/sites/165/2017/06/C8V_hizXYAA1zPJ.jpg
V článku se píše o „vedlejší“ funkci Iridia ke sledování letadel a překryv je 100 %,znamená to,že ztracené Malajské letadlo nekomunikovalo s tímto systémem?
Mám dojem, že tato funkce se používá až u nové generace Iridium NEXT, která se začala vypouštět na začátku letošního roku.
Jestli si dobře pamatuji, let MH370 nepoužíval řešení od firmy Iridium, ale od jiné konkurencni firmy. Navíc MA nemělo aktivované služby na sledování letadel v pravidelných intervalech, nechtělo se jim za to platit. Jakmile se Iridium NEXT blížilo k realizaci, tak MA byl jeden z prvních zájemců o tento nový systém…
Vynášený náklad rozhodně není příliš těžký pro návrat stupně na pevninu, počítá se s ním při dalších misích s Iridium NEXT.
Přistávací plocha se pro tento let nepřipravuje, protože pro přistání zde zatím není povolení.
Co vlastně víme o přístávání na pevninu..
Na pevninu přistávají mise CRS (cca vynáší 7-9t zhruba, lod+náklad+provozní kapaliny (na wiki je dry mass falconu, tož jak to nazvat)), Orbcomm 2 (moc lehký, cca 2t) a NROL-76 (těžko říct). Start na LEO bez pokusu o přistání jakéhokoliv typu vlastně nebyl.
Iridia mají cca necelých 10t s adaptérem. Čili takový rozdíl to hmotnostní není, mimochodem, netroufám si odhadovat, kolik nosnosti ztratí při startu z VAFB, kdy nemají boost od rotace Země. Čili vlastně ani není srovnání, jako u letů na GTO, odkdy už musí na ASDS a dokdy může na pevninu. Na GTO toho lítá tolik, že se našla čára – cca 5300kg, kdy se dá přistát na ASDS a přistání na pevninu zde zatím nebylo. Souhlas, dle mého je opravdu předčasné dělat závěry, co může a nemůže přistát na pevnině.
Díky.
Nevím kolik oběžných rovin má systém Iridium ve skutečnosti, ale na tom obrázku jich není šest, ale sedm.
Wiki k tomu píše: The constellation of 66 active satellites has six orbital planes spaced 30 degrees apart, with 11 satellites in each plane (not counting spares).
Řekl bych, že ta „sedmá“ rovina obsahuje záložní družice.
Je jich opravdu jen šest drah po 11 satelitech. Žádná záložní dráha neexistuje, občas si Iridium v nouzi vypomáhá přesuny funkčních satelitů z jedné dráhy do druhé, byť za cenu výrazné spotřeby paliva. Proto se pak těch drah může jevit více. Přesun satelitů z jedné dráhy do jiné trvá obvykle v řádu měsíců, může být i rok – je to způsobené snahou spotřebovat co nejméně paliva, byť to bude trvat déle. Další „dráhy“ pak vzniknou ztrátou kontroly nad některými satelity, které pak opustí ty své původní / správné dráhy, takže se to pak jeví tak trochu nepřehledně…