Družice schopná detekovat jaderné výbuchy poletí společně s několika dalšími experimenty přímo na geostacionární dráhu ve výšce zhruba 36 000 kilometrů. O start v červnu 2019 se postará nejsilnější verze rakety Atlas V – americké letectvo před několika dny rozhodlo o tom, že využije právě služeb firmy United Launch Alliance. Ke slovu se tak dostane relativně málo využívaná verze osazená pěti pomocnými urychlovacími bloky a pětimetrovým aerodynamickým krytem, která zatím absolvovala jen sedm startů, přičemž Atlas V už má za sebou 71 misí.

Za misi označovanou jako Space Test Program 3 bude vyplacena fixní částka, kterou známe – jde přesně o 191 141 581 dolarů. Jde o třetí díl z programu National Security Space, ve kterém se společně utkaly nabídky SpaceX a United Launch Alliance, přičemž první dva díly (kontrakty na vypuštění družic GPS) získala SpaceX. Ta svou lákavou cenovou politikou zažehla velmi zajímavý konkurenční boj s firmou ULA v oblastech, kde se výkony obou společností téměř vyrovnávají.

U těžších nákladů ale SpaceX zatím nedokáže zajistit jejich doručení na přesně požadovanou dráhu. Chystá se sice silný Falcon Heavy, ale firma zatím nedokáže garantovat, že by dokázala dopravit náklad přímo na geostacionární dráhu. Ještě totiž žádnou takovou misi nerealizovala a Falcon Heavy stále čeká na svou premiéru. Na poli letů přímo na geostacionární dráhu tak ULA i nadále drží monopol. Mise STP-3 bude duální start, při kterém společně poletí primární nálad označovaný jako Space Test Program Satellite 6 (STPSat 6) a s ním i vylepšený adaptér pro sekundární náklad schopný pojmout až šest malých spolucestujících.

Podle dohody musí Atlas V vynést náklad v hmotnostním rozmezí 3260 – 4550 kilogramů přímo na geosynchronní dráhu skloněnou vůči rovníku o 0°. Přesná hmotnost nákladu ještě bude upřesněna podle toho, jaký sekundární náklad bude vybrán. ULA už má zkušenosti s dopravou nákladu přímo na geostacionární dráhu. Během dosavadních 119 startů (Atlasy i Delty) na tuto dráhu vypustila již sedm nákladů – všechny pro Národní průzkumný úřad (NRO) a americké letectvo. Ještě předtím, než ULA vznikla, zvládly horní stupně Centaur podobných misí ještě mnohem více.

Přímá cesta na geostacionární dráhu je komplexní a vyžaduje celkem tři zážehy horního stupně. První dosáhne parkovací oběžné dráhy, druhý dráhu protáhne a dosáhne dráhy přechodové ke geostacionární (kde většinou úkoly raket končí a náklad se uvolňuje), následuje zhruba pětihodinová přeletová fáze a konečně třetí zážeh zakulatí oběžnou dráhu a sníží sklon vůči rovníku na nulu. Družice se tak může uvolnit na dráze, na které jeden oběh trvá stejně dlouho, jako otočka Země kolem osy. Oproti satelitům vypuštěným na dráze přechodové ke geostacionární mají jejich kolegové, kteří se vydají přímo na geostacionární dráhu velkou výhodu v tom, že nemusí používat vlastní motory k tomu, aby se dostaly tam, kam mají. Horní stupeň Centaur by měl po uvolnění nákladu provést dodatečný manévr, který jej pošle na bezpečnou dráhu nad tou geostacionární.

Ale pojďme k nákladu, který je u této mise asi nejzajímavější. STPSat 6 ponese přístroj SABRS 3 (Space and Atmospheric Burst Reporting System 3), který bude provozovat Národní úřad pro jadernou bezpečnost (National Nuclear Security Administration) a demonstrátor laserové komunikace LCRD. Kromě hlavního nákladu poletí sekundární družice, které vybere americké ministerstvo obrany. Konkrétní projekty budou oznámeny nejdříve rok před startem.

SABRS 3 je součástí americké detekční sítě Nuclear Detonation Detection System, která poskytuje téměř v reálném čase možnost celosvětově zachytit a lokalizovat jakoukoliv jadernou explozi v zemské atmosféře nebo blízkém vesmíru. Očekává se, že družice by se měla usadit mezi 80. a 120. poledníkem západní délky a měla by zde fungovat po dobu osmi let.

Zařízení LCRD by mělo poskytnout toužebně očekávaný posun ve vývoji technologií schopných odesílat a přijímat data s rychlostí 10× – 100× vyšší než dnes, kdy se komunikuje pomocí rádiových vln. Tato technologie by mohla v budoucnu najít uplatnění v mnoha projektech včetně pilotované výpravy k Marsu, kde bude vysokorychlostní připojení nutností. O výrobu družice STPSat 6 se postará výhradně firma Orbital ATK, která kromě stavby zajistí i její testování, přesun i zkoušky na oběžné dráze.

Americké letectvo navíc otevřelo dalších pět výzev, ve kterých se mohou SpaceX a ULA utkat. Najdeme mezi nimi vypuštění dalších tří družic GPS, ale i dvě mise mířící v roce 2020 přímo na geostacionární dráhu. Konkrétně jde třeba o projekt WFOV (Wide Field of View) určený ke zkouškám technologií pro včasnou detekci před vypuštěním nepřátelských střel. Letectvo bude přijímat návrhy do 14. srpna a očekává se, že k oznámení výsledků dojde během půl roku.

Do budoucna se počítá s vypsáním dalších pěti výzev pro mise NROL-85, NROL-87 s NROL-107, SBIRS-GEO s AFSPC 44, AFSPC 52 a GPS 3-07. Všechny tyto starty pokrývají potřeby amerického letectva do roku 2020 až na tři starty s velkými družicemi pro NRO, o které se SpaceX neuchází a které dostane Delta IV Heavy. Očekává se, že k těmto startům by mohlo dojít na začátku dvacátých let.

Aktuální oznámení přišlo jen pár týdnů poté, co letectvo oznámilo, že vynesení komunikační družice AEHF-6, která by měla odolat i následkům jaderné války zajistí Atlas V v konfiguraci 551 a vylepšený AEHF-5 se přesune z verze 541 na 551.

Zdroje informací:
https://spaceflightnow.com/
http://spaceflight101.com/

Zdroje obrázků:
http://spaceflight101.com/…/06/av_muos5_l5624201662336PM63.jpg
http://i.ytimg.com/vi/4Ca6x4QbpoM/maxresdefault.jpg
https://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2016/10/OVI.jpg
http://spaceflight101.com/wp-content/uploads/2017/06/nasa-laser-demo.jpg
http://spacenews.com/…/Screen-Shot-2015-08-26-at-11.38.24-AM-879×394.png
http://spaceflightnow.com/…/NROL_37_REMOTE_Alex_Polimeni_22.jpg