Včera v sedm hodin večer našeho času NASA TV vysílala tiskovou konferenci, na které byl oznámen opravdu vzrušující objev celkem sedmi exoplanet obíhajících červeného trpaslíka vzdáleného pouze 39 světelných let od Slunce. To by ještě nebylo nic tak mimořádného. V dnešní době známe již přes 3000 planet mimo Sluneční soustavu a dalších více než 2000 jich čeká na potvrzení. To, co řečený objev činí tak výjimečným, je fakt, že všech sedm exoplanet má velikost srovnatelnou se Zemí a tři z nich dokonce obíhají svou mateřskou hvězdu v obyvatelné zóně.
Hosty tiskové konference byli administrátor ředitelství vědeckých misí NASA Thomas Zurbuchen, astronom belgické University of Liege Michael Gillon, manažer vědeckého centra Spitzerova teleskopu Sean Carey, profesorka planetárních věd Massachusetts Institute of Technology Sara Seager a v neposlední řadě projektový vědec teleskopu Jamese Webba Nikole Lewis. T. Zurbuchen stručně sdělil významný objev a poté následovali ostatní účastníci se svými projevy o známých faktech i nepodložených předpokladech objevené planetární soustavy.
V květnu minulého roku oznámil vědecký tým astronoma M. Gillona objev tří extrasolárních planet velikosti Země, které obíhají malou hvězdu TRAPPIST-1 v souhvězdí Vodnáře. Jedná se o červeného trpaslíka spektrální třídy M8V, který je od nás vzdálen pouhých 39,5 světelného roku. Hvězda byla pojmenována podle belgického teleskopu TRAPPIST (Transitting Planets and Planetisimals Small Telescope) nacházejícího se na observatoři ESO La Silla v Chile. Už tehdy šlo o poměrně unikátní objev. Nikdo by proto nejspíš nečekal, že ani ne o rok později budeme kolem stejné hvězdy znát sedm potenciálně obyvatelných planet a všechny budou svými rozměry podobné Zemi. K objevu došlo pomocí techniky tranzitů, kdy planeta procházející před kotoučem své hvězdy zeslabuje její svit, a naše citlivé přístroje tento pokles jasnosti dokážou detekovat. Tři objevené exoplanety dokonce obíhaly poblíž vnitřního okraje obyvatelné zóny.
Zdroj: https://www.nasa.gov/
Gillonův tým, poháněn nadšením z objevu, si okamžitě vyžádal pozorovací čas několika observatoří pro druhou polovinu roku 2016 z důvodu navazujících výzkumů. Těmto žádostem bylo vyhověno a do pozorování se zapojil i infračervený Spitzerův dalekohled. Pozorování probíhalo téměř nepřetržitě po dobu dvaceti dní a Spitzer spolu s pozemními teleskopy detekoval nečekaných 34 tranzitů, což naznačovalo přítomnost dalších, doposud neobjevených exoplanet. Po důkladné analýze bylo ze získaných dat odhaleno celkem sedm exoplanet velikosti Země, které dostaly označení TRAPPIST 1b, c, d, e, f, g, h. Velké množství tranzitů pak znamená, že oběžné dráhy exoplanet se nacházejí velice blízko pozorované hvězdy a tudíž některé z nich byly zaznamenány vícekrát. U šesti z nich trvá jeden rok, tedy oběh kolem mateřské hvězdy, méně než 12 dní. Poklesy jasnosti činily přibližně 0,6 %. Přesná měření umožnila vypočítat nejen oběžné dráhy planet, ale také jejich velikosti a hmotnosti.
Jaké jsou tedy parametry onoho planetárního systému? Především se jedná o prostorově malou soustavu, která není s tou naší srovnatelná. Velikostně se podobá spíše Jupiteru a jeho soustavě měsíců. Nejvzdálenější planeta TRAPPIST 1h obíhá pouhých 0,06 au od hvězdy, kdežto nejbližší TRAPPIST 1b jen 0,01 au. Pro porovnání, Merkur obíhá kolem našeho Slunce ve vzdálenosti 0,39 au. Neznamená to však, že by se planety topily ve smrtícím žáru jejich slunce. TRAPPIST-1 je červený trpaslík o poloviční povrchové teplotě než má naše Slunce a pouze 8% hmotnosti. Obyvatelná zóna a s ní související vhodné podmínky pro život se tak nacházejí mnohem blíže hvězdě. Uvážíme-li množství energie získané z hvězdy, zjistíme, že na třech planetách (e, f, g) se na povrchu může vyskytovat voda v tekutém skupenství za předpokladu, že mají atmosféru alespoň trochu podobnou té naší. Při troše štěstí a správném složení a hustotě atmosféry se pak kapalná voda může vyskytovat na povrchu všech sedmi exoplanet. Všechny planety obíhají po téměř kruhových oběžných drahách, což znamená stabilní podmínky na jejich povrchu s minimálními teplotními výkyvy a také fakt, že soustava je z hlediska rozmístění oběžných drah dlouhodobě stabilní. Velikosti jednotlivých planet se pohybují od 75 % do 110 % velikosti Země, přičemž nejmenší jsou exoplanety d a h. Získaná data jsou tak přesná, že z nich lze vypozorovat vzájemné gravitační ovlivňování jednotlivých exoplanet, z čehož pak lze odvodit jejich hmotnosti. To se podařilo u šestice z nich. Jedná se o terestrické planety, jejichž hustota se pohybuje v rozmezí od 60 % do 117 % té zemské. U jedné z exoplanet dokonce data získaná Spitzerem naznačují složení bohaté na vodu.
Zdroj: http://planetary.s3.amazonaws.com/
TRAPPIST-1 není jediným planetárním systémem o tolika známých planetách. Již dříve byly objeveny soustavy o sedmi planetách pomocí tranzitní metody nebo také metody radiálních rychlostí. Ve všech těchto soustavách ale dominují exoplanety typu jupiter, neptun či super-země. V našem případě se však jedná o jednoznačně první objev soustavy terestrických planet podobných Zemi obíhající ve vzdálenostech umožňující výskyt života na povrchu. Exoplanety se navíc nejčastěji hledají u hvězd podobných Slunci. TRAPPIST-1 je však červený trpaslík, který je nejvhodnějším typem hvězdy pro stabilní rozvoj života, jelikož se vyznačuje stálou a klidnou solární aktivitou a především velice dlouhým životem mnohonásobně přesahujícím větší hvězdy. Případný život či snad jeho inteligentní forma má tedy dostatek času na evoluci. Uvážíme-li navíc, že tento typ hvězd je ve vesmíru nejčetnější, je představa miliard podobných planetárních systémů jen v naší Galaxii dechberoucí.
Zdroj: http://planetary.s3.amazonaws.com/
Získané znalosti o těchto exoplanetách na druhou stranu nevypovídají nic o podmínkách na jejich povrchu. Neznáme jejich atmosféry, pokud nějaké mají, a neznáme ani další mnohé parametry, které jsou pro výskyt života, jak jej známe, klíčové. Kupříkladu Mars i Venuše se nacházejí na krajích obyvatelné zóny okolo Slunce, ale podmínky panující na jejich povrchu ani zdaleka neodpovídají představám o exotické oáze cizí planety. Proto můžeme očekávat další důkladné studium systému TRAPPIST-1 a to zejména v blízké budoucnosti pomocí chystaných obřích pozemních observatoří ale také lačně očekávaného teleskopu Jamese Webba, který se zcela jistě zaměří na studium atmosfér těchto exoplanet. O získání dat o případných atmosférách TRAPPIST 1b a 1c se pokoušel i Hubble během pěti svých oběhů, nebyl však zatím úspěšný.
Významným negativním faktorem ovlivňujícím podmínky na povrchu pak může být vzhledem k blízkosti planet k hvězdě i vázaná rotace. Planety by se tedy ke svému slunci přivracely stále stejnou polokoulí stejně jako Měsíc k Zemi. Za přítomnosti atmosféry by pak bylo počasí na povrchu nepředstavitelné. Zabíjející vedra a kruté mrazy na rozdílných polokoulích nebo extrémní vichry vanoucí z denní na noční stranu planety by byly jen některé z mnoha negativních projevů.
Ať už na těchto exoplanetách podmínky pro život existují či nikoliv, je zde ještě jeden fakt hodný zmínky, a to jejich vzájemná vzdálenost. Jsou si totiž tak blízko, že kdybyste stáli na povrchu některé z nich, viděli byste ty ostatní nikoliv jako jasné body, jak známe pohled na planety ze Země, ale jako velké kotoučky. Některé z nich by přitom byly větší než se nám jeví na pozemské obloze Měsíc, a vy byste na nich tak mohli snadno pozorovat největší povrchové útvary. Zároveň byste na obloze spatřili nevídaný nebeský tanec hned několika takovýchto těles.
Jak je vidět, studium exoplanet je raketově se rozvíjející oblast astronomie a učiněné objevy jsou čím dál více fascinující. V této oblasti jednoznačně vévodí kosmické observatoře a můžeme se těšit další, právě chystané, které nám o těchto přitažlivých světech sdělí více. Teleskop Jamese Webba bude například schopen v atmosférách exoplanet detekovat vodu, metan, kyslík, ozón i další komponenty. Kromě jiného dokáže měřit povrchové teploty i tlak, což jsou klíčové parametry pro určení obyvatelnosti planet. Máme se tedy na co těšit.
Záznam ze zmíněné tiskové konference NASA lze najít zde.
Zdroje informací:
NASA Science News Briefing on Discovery Beyond Our Solar Systém, 22nd Apr 2017
http://www.planetary.org/blogs/guest-blogs/2017/20170222-trappist-1-potentially-habitable-worlds.html
http://nasawatch.com/archives/2017/02/spitzer-discove.html
http://miami.cbslocal.com/2017/02/22/nasa-to-reveal-new-findings-about-exoplanets/
Zdroje obrázků:
http://www.space.com/
https://www.nasa.gov/
http://planetary.s3.amazonaws.com/
http://planetary.s3.amazonaws.com/
Krása bez debat. Otázku života, možného života bych bez nezvratného důkazu nepřeceňoval. Na druhou stranu tam nemusí být život našeho typu (uhlík, DNA, látková výměna), ale jiného. Ani blízkost malého červeného trpaslíka (tedy hvězdy bez konvektivní zóny, kde každý výkyv ve výkonu je ihned transportován k planetám ve formě záření) nemusí být na překážku, stejně jako na zemi i tam se mohou organismy s takovým „nepohodlím“ vypořádat, skrytím, ochranou své dědičné informace (např. lepší schopností redundance, duplikováním …), takové bakterie známe i z naší planety. Rovněž známe takové, které přímo záření přeměňují na energii, čili nic nemožného.
> Přímé pozorování by ovšem byl luxus na x-tou.
S tím souhlasím. Ovšem takovéto hlubší spekulování o možnostech života je na hodně dlouhou debatu a není předmětem článku. Já osobně věřím i ve formy života naprosto vymykající se tomu, co známe.
Slovo život vidím v článku tolikrát, že si myslím – tato otázka k tématu patří. I, když jde o život možný, v „možné“ obyvatelné zóně, v zóně s „možnou“ kapalnou vodou stále je to dobrá zpráva. Jen se snažím napsat, že víme příliš málo a není dobré život i na takto pro nás nehostinných místech zavrhovat. Jsem rád, že to takto nevidím sám, mnoho lidí má zakódováno život – člověk, nebo minimálně život jak jej známe (naše chemické / biologické procesy, sloučeniny), ona ani ta kapalná voda či blízkost hvězdy k tomu možná nemusí být třeba, jen my víme málo, příliš málo.
V tomto článku oceňuji hlavně zmínku o vizuální blízkosti jednotlivých planet. Pokud v této soustavě existuje inteligentní život, tak musí mít astronomii na špičkové úrovni. Přeci jen vidět na obloze narůstající a zmenšující se srpečky sousedních planet musí být trochu jiný stimul, než vidět Měsíc a Slunce o stále stejných úhlových rozměrech. Fascinující musí být i jejich kalendář. 🙂
Škoda jen, že i robotická výprava by nám signál z těchto světů zprostředkovala až za několik staletí po startu.
S tou astronomiou by som to nevidel tak ruzovo :-). Planetarna astronnomia by skutocne mohla byt na vysokej urovni, no mimo ich slnecnej sustavy by to bola skor mizeria. Neustale svetlo od susednych planet by neumoznovalo pohlady do dalekeho vesmiru 🙂 U nas maju astronomovia pri splne Mesiaca tiez ‚havaj‘ 🙂
Tak to je nádhera. Když si vezmeme, že první exoplaneta byla objevena před nějakými 22 lety a před tím byla existence planet u jiných hvězd jen spekulací, tak současný stav je fascinující. Exoplanety jsou už brány jako naprostá samozřejmost, jejich pokračující objevy něco zcela běžného a když chce někdo upozornit na něco výjimečného, musí předem avizovat tiskovku, aby si toho vůbec někdo všiml.
Dříve se pochybovalo o jejich běžném výskytu, teď jsou všude. Místo toho se pochybuje o vhodnosti pro život. Až se zlepší detekční metody, náhle zjistíme, že v obyvatelných zónách jsou vhodné podmínky na planetách zcela běžné. A pak se samozřejmě bude stále pochybovat o životě. Ten se také najde leckde (v libovolném stádiu). Tak to prostě chodí… 🙂
Spitzer je nezmar. Už je to snad 7 let, co vyčerpal zásobu chladícího hélia, ale jak vidno, přesto je několik detektorů pořád ještě v kondici a i jeho současná Spitzer Warm Mission („teplá mise“ 🙂 ) přináší výsledky.
Začal pracovat v roce 2003 a délka mise se odhadovala na 2,5 roku s možným prodloužením na pět let. Klasika…
Acheron, predtým známy ako LV-426, je jedným z troch známych mesiacov obiehajúcich Calpamos v Zeta 2 Reticule systéme, 39 svetelných rokov od Zeme. Séria Votrelec 🙂
Presmerujme tam Voyagerovcov. Alebo postavme New New Horizons
2018-Start JWST
2020-JWST potvrdil atmosféru pozemského tipu na TRAPPIST d.
2025-NASA oznámila průlom v technologii Warp-drive.
2030-start sondy k TRAPPIST d.
2040-sonda zničena tamními obyvateli.
2060-návštěva…
Takže začiatok konca.
Technická, WARP se jeví jako použitelná technologie už dnes. Teoreticky víme, že prostor lze komprimovat – dekomprimovat (a tím šetřit čas letu). I, když se povede plánovaný pokus, půjde o zanedbatelná čísla. K praktickému využití bude (při platnosti teorie), tato technologie použitelná až se zdrojem energie, který ji uživí a bavíme se o TW (PW?) řádech, které zatím ani nejsme schopni vyrobit natož mobilně. Šanci na podobné pohony FTL vidím až hodně za rokem +3000. My se toho rozhodně nedožijeme, také se může ukázat, že nastanou další komplikace v použití a vše bude muset jít jinou cestou.
> Teorie hmoty je základ, dokud plně nepochopíme strukturu hmoty až k energii a zpět (s tím spojenou umělou tvorbu prvků, slitin nám vyhovujících vlastností), do té doby budeme mít prázdná místa, která budou bránit v dalšímu posunu. Vyžaduje to pochopitelně i proniknout a pochopit co je temná hmota, energie.
To je mi ale zajímavá náhodička :). Zrovna jsem si říkala, že bych do této soustavy umístila nějakou dlouho nepoužívanou výzkumnou základnu. Uzavřenou, hnusnou a temnou :). Lehký vetřelčí námět mi vrtá hlavou už asi týden. Super, je rozhodnuto :).
Jinak z objevu jsem fakt nadšená, představivost dostává na zadek :).
Hrozna skoda, ze se u takovychto technologicky a vedecky namakanych misi moc nepocita ani s teoretickou moznosti servisovani – alespon moznost doplneni provoznich kapalin by bylo posunem o level vyse.
I kdybychom to zvládali na oběžné dráze Země, tak Spitzer je moc z ruky. V současnosti více než 230 milionů km daleko. Ale za pár desítek let ho Země opět dožene. To už budeme mít prostředky. Dokonce i k záchytu a umístění do Muzea 🙂
L2 neni az tak z ruky, o to nejde. Kdyby mel Spitzer nejaky port pro pripojeni a doplneni provoznich kapalin, uz by se nejaka ta roboticka sonda celkem v pohode sestrojila a vypustila. Jenze takhle daleko nikdo proste nekouka. Stejne tak jako na Webbu zrusili i blby kotvici prstenec…
Spitzer ale není v libračním bodě. Je na dráze ETHO (Earth Trailing Heliocentric Orbit), takže na heliocentrické dráze velmi podobné dráze Země a na ní za Zemí stále více zaostává (librační body jsou „pouhých“ 1,5 mil. km od Země, Spitzer v současnosti 230 mil. km od Země a pořád se vzdaluje).
Jasne, L2 je omyl, je daleko za nim. Ale to na veci nic nemeni. Kdyby ten port mel, jakkoliv primitivni, mohlo se to zkusit.
Ale vidim to blbe, ani systemy konstruovane dnes s tim zatim nijak nepocitaji.
V případě Spitzera by byla taková akce opravdu krajně obtížná až neproveditelná. Tady je jeho momentální poloha. A pořád se vzdaluje. http://www.spitzer.caltech.edu/images/soap-capture.png?1487800920
V případě JWST si nějakou servisní akci ve vzdálenější budoucnosti představit umím. Nebo spíš netroufnu si ji přímo vyloučit jako zcela nereálnou 🙂
Ja vim kde je, ale nemyslim ze je to problem. Uz pred lety jsme dokazali vypustit sondy, ktere autonome pristaly na Titanu a tesnym pruletem minuly Pluto… v tom problem neni, technicky je to relativne snadne.
A u JWST smula – zvazovany dokovaci adater byl vyskrtnut.
A o tom tady mluvim, neni tu vubec vule nejak kalkulovat s moznostmi v budoucnosti… jen diky opakovanym servisnim misim SST dostal Hubble dokovaci port, specialne vyvinuty dodatecne pro neplanovanou instalaci.
Ta robotická servisní mise by stála minimálně půlku nového JWST, a to nemluvím o tom, že automatické spojení dvou těles není ani dneska běžná rutina.
A hlavně proč opravovat v té době desítky let zastaralý dalekohled, když za cenu servisu můžeme vypustit nový, výrazně lepší?
Jsem rád, že se NASA poučila a druhé podobné fiasko (finanční), jakým bylo servisování Hubblea už nenastane.
Do L2 by sa mal vedieť dostať Orion a aj Federácia. Len s tým v roku 2003 asi nikto nepočítal.
Díky za článek, je nejlepší, který jsem o TRAPPIST-1 na českých stránkách četl. Jako jediný mluví o riziku vázané rotace, a dokonce to skvělé upozornění na vzájemnou vizuální velikost planet, paráda! Jen ještě doplním, že nakolik se mi rychle podařilo najít, stáří soustavy není známé, ale mělo by být víc, než půl miliardy let (wikipedie dokonce uvádí víc, než miliardu). Na nějaký extra pokročilá život by to tedy asi zatím nebylo, ale pokud by šlo o život pozemského typu, tak nějaké bakterie by tam být mohly.
Velice děkuji za Vaši chválu. Údaj o stáří jsem v článku záměrně vynechal. Možná to byla chyba. Stáří exoplanet totiž zatím není známo. S jistotou můžeme říci jen to, že není mladší než cca 500 milonů let, jelikož soustava nevykazuje žádné známky Nedávného vzniku. Všechno ostatní jsou spekulace. Může to být miliarda, může to být deset miliard let. Uvidíme, co přinese další výzkum.
Ještě jsem objevil zajímavou informaci na Astru, a to o vzájemné rezonanci. Tak jsem se podíval na oběžné doby a jsou skutečně všechny jejich poměry blízko poměrů malých celých čísel, zvlášť planet, jež jsou si blíž.
Zajímavé je, že všechny jsou o něco málo větší, než ideální poměry. Nevíte někdo, co to může znamenat? Můj tip (ale zcela amatérský) je, že tam je ještě nějaká vnější, dosud neobjevená planeta, která ostatní ovlivňuje, a systém se ještě zcela neustálil.
A taky mi z toho vychází, že oběžná doba planety h (té vnější, jejíž přechod pozorovali jen jednou), je asi tak 18,6 dne (předpokládám-li, že má taky mít poměry oběžných dob o maličko delší než ideál, jinak o několik málo desetin dne méně).
Po nějaké době jsem si vzpomněl na tuhle soustavu a říkal jsem si, že oběžná doba planety h už určitě bude známá, tak jsem byl zvědavý, jak moc jsem se trefil. A trefil jsem se dobře! Je to 18,764 dne proti mému odhadu 18,6, tak se jen chci veřejně pochválit 🙂
Tak to gratuluji k Vašemu výbornému odhadu a děkujeme za doplňující informaci.
Jaká je šance, že JWST zjistí něco o atmosférách těch planet? Bude to možné nebo ne nebo to bude těžké?
Je to jisté. Stejně tak tomu bude u chystaných velkých observatoří, například EELT o průměru primárního zrcadla 39 metrů (dokončení myslím 2024).
To zní jako rajská hudba. A stane se to, co jsem psal výše. Začnou se množit zprávy o atmosférách vhodných pro život u kamenných planet v obyvatelných zónách…
Suhlas, s JWST je to viac nez iste 🙂 JWST bude isto tahunom a bude prvy funkcny velky dalekohlad. Pozemne dalekohlady budu zrejme hrat druhe husle, ale vsetko bude zalezat od techniky, ako hardverovej tak aj pozorovacej.
Inac parada, ze clanok vysiel vysoko aktualny!!
O nějakých druhých houslích bych určitě nemluvil. Naopak.
JWST bude hlavně infračervený dalekohled, tam budou hrát pozemské dalekohledy ne druhé housle, ale spíše druhou galerii… Ve viditelném spektru to je „jen“ špičkový dalekohled za přemrštěnou cenu.
Co se týče spekter atmosfér planet, mohl by hrát JWST opravdu první housle, je otázka, kolik času mu na to dají.
Hledání „Boha“ v počátcích vesmíru, temné hmotě, energii nebo jiných blábolech zajímá současné „astronomy“ bohužel evidentně více.
Krásný článek, moc mě potěšil. Díky
Já děkuji za pochvalu.
Jenom takový nápad, tou metodou co určovali velikosti těles se ale asi nedá určit jestli je to jedna velká planeta nebo menší planeta s velkým blízkým měsícem. Potom by byla nejspíše vázaná rotace mezi planetou a měsícem a ne mezi hvězdou a planetou. Mohli by se tam pak normálně střídat dny a noci.
Problém ale je co by s měsícem udělali ostatní planety. Přeci jen je tam trochu těsno a jejich vzájemné gravitační působení může měsíce vyhodit na své vlastní orbity kolem hvězdy.
Domnívám se, že pravděpodobnost Vámi popisovaného jevu je velmi nízká, jestli ne nulová. Bylo by to ale určitě zajímavé.
Na měsíce bych to tam moc neviděl. Planety jsou moc blízko mateřské hvězdy i navzájem. případný měsíc by byl nejspíš brzy vyhozen z oběžné dráhy a stal se samostatnou planetkou. V takové skrumáži může občas docházet i k zajímavým situacím, kdy si planety vymění svá místa. Pro život to úplně vhodné místo být nemusí.
Naopak vázanou rotaci bych neviděl jako tak velký problém. Pokud by planeta měla hodně hustou atmosféru (jako třeba Venuše), teplo by se rozvedlo po celém povrchu i bez extrémně silných větrů. Vysoký tlak životu na závadu nejspíš nebude, když se mu daří i na dně oceánů. Naopak planeta s řidší atmosférou by sice byla napůl zamrzlá, ale kdyby byla dost daleko od hvězdy, přivrácená strana by mohla být docela příjemná. Země má také trvale zmrzlé oblasti a není to problém. Jen by tamější dobrodruzi nebojovali o dosažení pólů, ale o od nejvzdálenější bod od hvězdy, což by byla výzva o několik řádů náročnější 😉
Jo,takže klasický problém 8 těles, že. No, asi tam vládne pěkný zmatek … nebo už si to mezi sebou ty planety za ty miliony – miliardy let vysvětlili a nastává stabilita ve vzájemné rezonanci… Člověče, nikdy by mě nenapadlo že něco takového může stabilně existovat a ono tedy jo. Důkazem je sama existence. Úžasné představy a úžasné možnosti úvah, prostě fantazii se meze nekladou. Fakt, průzkum vesmíru je fascinující.
Jo,jo, trochu to začíná připomínat astrologii, sice to neumíme spočítat ale je to fakt pěkný příběh… 🙂
Jenom rejpu. Poslouchal jsem nedávno člověka co nějak zkoumá a měří modifikované báze RNA, které nakonec někomu třeba prodlouží život nabouraný rakovinou . A takový pěkný příběh o hvězdách k tomu neměl. Naštěstí i on má „nad sebou“ nějaké PR oddělení, tak snad nějaké peníze dostane.
Ďakujem za výborný článok!
Ešte by som doplnil že proti životu hovorí to že hviezdy typu červeného trpaslíka majú oveľa silnejšie slnečné erupcie ako napr. naše Slnko. A kedže planéty sú tak blízko ako sú, na život by som to moc nevidel…
Bohužel nejen to. Teď jsem se na Oslu dočetl, že tento červený trpaslík vyzařuje v rentgenovém oboru skoro stejně jako naše Slunce. Vzhledem k blízkosti planet, tam asi moc příjemně nebude. Leda pod hladinou, pokud se z takto žíhané atmosféry do vody nedostává nějaký opravdu nepříjemný sajrajt.
Úžasný objev, výborný článek. Děkuji.
Není zač. Já děkuji za pochvalu.
Ktera z planet má složení bohaté na vodu? A jak to Spitzer zjistil?
Jedná se pouze o odhady založené na zjištěné hmotnosti, hustotě a velikosti.