Štítek ‘Spitzer’

Vesmírná technika: Historické úvahy o kosmických teleskopech

Hubbleův kosmický dalekohled je dnes právem považován za jednu z ikon kosmonautiky. Jeho snímky zná i široká veřejnost a vědcům pomohl rozluštit nejedeno kosmické tajemství. Než se však tento teleskop vůbec zrodil, bylo potřeba několika desetiletí teoretických úvah, které se zabývaly přínosy astronomických observatoří umístěných v kosmickém prostoru. Mnoho z těchto studií bylo publikováno desítky let předtím, než vůbec kosmická éra lidstva začala. Bez těchto teoretických základů by však nikdy legendární HST nevznikl.

Top 5 fyzikálních observatoří minulosti

Sonda Cosmic Background Explorer.

Hvězdná obloha nás fascinuje snad už od doby, kdy jsme se stali lidmi a možná i déle. Není tedy divu, že astronomie a fyzika patří k nejstarším vědám. Už ve starověku dokázali tehdejší učenci objevit některé velmi důležité skutečnosti a zákony, přesto přišel velký boom až v posledních 400 letech, zejména pak v posledním století s nástupem stále dokonalejší techniky. Přesto jsme byli se svými experimenty dlouho omezeni na povrch Země a jeho bezprostřední okolí. Teprve od 50. let jsme s rozvojem kosmonautiky začali vysílat první astronomické přístroje mimo zemskou atmosféru a začali objevovat dříve netušený svět. V následujících třech dílech našeho letního seriálu TOP 5 se proto zaměříme na nejdůležitější kosmické teleskopy a sondy z pohledu fyziky. V prvním příspěvku si představíme nejdůležitější observatoře a dalekohledy, které již ukončily svou činnost.

Přístroj MIRI z JWST ukazuje svůj potenciál

O tom, že Teleskop Jamese Webba je zarovnaný na všechny čtyři vědecké přístroje, jsme už informovali. Nyní se můžeme podrobněji podívat na snímek, který byl představen už před několika dny. Konkrétně se jedná o snímek, který v rámci závěrečného zarovnávání pořídil nejchladnější přístroj na palubě – MIRI. Jeho testovací snímek na vlnové délce 7,7 mikrometrů zachycuje část Velkého Magellanova mračna. Tento malý souputník Mléčné dráhy poskytl k testům výkonu Webbova teleskopu husté hvězdné pole.

Kosmotýdeník 385 (27.1. – 2.2.)

Máme za sebou další týden napěchovaný kosmonautikou a krom startu Falconu 9 a Electronu, či dalšího destrukčního testu nádrže pro Starship v jižním Texasu, se stala i řada dalších událostí. Pojďte si je shrnout v Kosmotýdeníku. Dnes bude hlavním tématem Voyager 2, který prodělal nečekanou poruchu, kterou se nyní snaží technici z JPL opravit na vzdálenost sedmnácti světelných hodin. V aktuálním vydání však zbylo místo i na zmíněný Electron a jeho první letošní start, včetně dalšího pokusu o úspěšné přežití návratu prvního stupně. Nevynecháme ani další tradiční rubriky. Přeji vám dobré čtení a hezkou neděli.

Kosmotýdeník 384 (20.1. – 26.1.)

Právě pro vás vychází Kosmotýdeník, tedy pravidelný přehled kosmonautických událostí, které přinesl uplynulý týden. V hlavním tématu se tentokrát podíváme na sondu Solar Orbiter, která se pomalu chystá na vynesení a jejíž přípravy ke startu trochu zkomplikoval nárazový vítr na Floridě. Další témata, kterým se budeme věnovat, jsou například výroba dalších testovacích nádrží pro připravovanou loď Starship, či stavba nové rampy pro malou raketu Electron, anebo se podíváme do Plzně na nově vznikající družici Pilsen Cube II. Přeji vám dobré čtení a hezkou neděli.

Spitzerův teleskop – konec pozorování

Po 16 letech bude 30. ledna vypnut tento vesmírný teleskop. 22. ledna v 19:00 SEČ proběhne v NASA tisková konference o jeho výsledcích a odkazu. 20. ledna 11:45

Privatizace kosmického teleskopu?

Spitzerův teleskop možná čeká zajímavá budoucnost. NASA nevylučuje, že by jeho provoz mohl od státní agentury převzít soukromý provozovatel, nebo akademická instituce. V roce 2019 totiž vyprší období financování tohoto projektu ze strany NASA. Tento infračervený teleskop startoval v roce 2003 a měl fungovat pět let – technika sice funguje, dalekohled posílá informace o vzdálených galaxiích, ale i o planetách a asteroidech v naší soustavě, ovšem jak se stále vzdaluje od Země, zhoršují se možnosti komunikace s ním. Přesto má stále co nabídnout. NASA však kvůli omezenému rozpočtu musí dvakrát rozhodovat, kterou misi ještě zachová a které se vzdá.

Spitzer objevil fascinující planetární soustavu

TRAPPIST-1

Včera v sedm hodin večer našeho času NASA TV vysílala tiskovou konferenci, na které byl oznámen opravdu vzrušující objev celkem sedmi exoplanet obíhajících červeného trpaslíka vzdáleného pouze 39 světelných let od Slunce. To by ještě nebylo nic tak mimořádného. V dnešní době známe již přes 3000 planet mimo Sluneční soustavu a dalších více než 2000 jich čeká na potvrzení. To, co řečený objev činí tak výjimečným, je fakt, že všech sedm exoplanet má velikost srovnatelnou se Zemí a tři z nich dokonce obíhají svou mateřskou hvězdu v obyvatelné zóně.

Čím bychom mohli objevit planetu Devět?

Zřejmě jste již zachytili zprávy o tom, že astronomové z California Institute of Technology informovali o tom, že mají k dispozici matematické modely, které s vysokou pravděpodobností naznačují, že by se ve Sluneční soustavě mohla nacházet velká, dosud neobjevená planeta s pořadovým číslem devět. Toto téma patří do oblasti astronomie a jelikož se na našem webu věnujeme kosmonautice, tak jsme původně nepočítali s tím, že bychom se tomuto tématu nějak věnovali. Leč postupně se začaly objevovat otázky, které spojují tento objev s kosmonautiku. V tu chvíli to začalo být zajímavé i pro nás a tak vznikl tento článek. Ještě než se do něj začtete ale, prosím, vezměte na vědomí, že o tématu je stále velmi málo informací a proto se na některých místech článku nevyhneme spekulacím.

Občasný seriál novinek z bouřlivého života (nejen) kosmických detektorů

Pojďme se teď na chvilku přesunout do hlubšího vesmíru – na orbitální dráhy kosmických teleskopů, kterými mapujeme nejen současnost, ale především minulost našeho vesmíru. Nikdy v historii jsme se kvůli omezeným pozorovacím podmínkám z hloubi naší atmosféry nemohli podívat tak jasně a detailně na jevy, které se ve vesmíru odehrávají i nyní, ale ponejvíce se udály v dobách, kdy na Zemi ještě nebyl člověk. Nebo dokonce v těch časech, kdy jedinou živou formu na povrchu planety tvořil zapáchající buněčný povlak v místech, kde pradávná moře omývala první prakontinent, a který dnes nazýváme stromatolity. Nebo dokonce v době, kdy naše sluneční soustava neexistovala a místo ní se prostorem po orbitě uvnitř naší Galaxie řítil obrovský oblak prachu a plynu, který teprve za několik stovek milionů let dostal, zřejmě díky silné explozi supernovy někde v dočasném okolí, dostatečně silný impuls, aby se začal gravitačně smršťovat a položil tak základ našeho slunečního systému.