Štítek ‘infračervená astronomie’

S Webbem za hlubokým nebem – 3. díl

Takto bude vypadat Dalekohled Jamese Webba na oběžné dráze

Po dvou měsících se zde společně znovu setkáváme již u třetího dílu našeho seriálu. Webbův dalekohled a jeho výsledky jsme opustili na konci listopadu. Od té doby stihl Webb oslavit první narozeniny v kosmickém prostoru, byť zatím nikoliv první výročí vědecké práce, ani výročí prvních zveřejněných snímků. Na tyto milníky si musíme ještě několik měsíců počkat. Zato nám však přibylo mnoho zajímavých a důležitých dat, fotografií a měření, která opět v plné šíři ukazují možnosti nového velkého kosmického teleskopu. Právě na ně se dnes podíváme. A začneme u extrémně vzdálených objektů mladého vesmíru. 

S Webbem za hlubokým nebem – 2. díl

V premiérovém dílu našeho seriálu S Webbem za hlubokým nebem jsme si představili první várku zajímavých snímků a vědeckých dat z největšího současného dalekohledu pracujícího v kosmickém prostoru. Většina pozorovaných objektů z premiérového dílu se nacházela na jižní hvězdné obloze. V aktuálním pokračování se více zaměříme i na severní hvězdnou oblohu, kde se rovněž nachází množství cílů vhodných pro pozorování. Čeká nás dnes několik galaxií, hvězd a protohvězd, začneme ale u extrémně vzdálených objektů raného vesmíru.

Kosmologie na prahu éry Webbova teleskopu

Na konci roku 2021 bylo vypuštěno nejsložitější vědecké vesmírné zařízení, kterým je dalekohled Jamese Webba. Ten by mohl být zlomem v kosmologii. Pracuje totiž v infračerveném oboru a dokáže tak uvidět první galaxie i první hvězdy. Zároveň umožňuje zkoumat exoplanety i v blízké záři jejich hvězd a jejich atmosféry. Dne 25. prosince 2021 startovala raketa Ariane 5, která vynesla největší a nejsložitější vesmírný dalekohled. Začalo tak velmi složité měsíční období, kdy bylo potřeba složený dalekohled rozložit a také přesunout do jeho pracovní polohy. Webbův teleskop by měl být chráněný od pozadí záření ze Slunce i ze Země. Potřebuje tak polohu se stabilní polohou vůči Slunci a Zemi. Bude tak pracovat ve stabilním umístění v Lagrangeově (libračním) bodu L2. Jde o polohu, kde se vyrovnávají gravitační síly Slunce a Země tak, že zde může malé těleso udržet stabilní pozici vůči nim. Librační bod L2 je na opačné straně od Země, než se nachází Slunce. Tato poloha je ideální pro pozorování vzdáleného vesmíru a nejméně zde vadí záření Slunce a Země. První sondou, která zde pracovala, byla WMAP, která studovala reliktní záření.

24 očí pro Roman Space Telescope

Tým expertů z NASA zodpovědný za Teleskop Nancy Grace Roman nedávno certifikoval k letu 24 detektorů, které bude mise potřebovat. Až teleskop v polovině tohoto desetiletí odstartuje, budou tato zařízení převádět svit hvězd na elektrické signály, které budou později dekódovány do snímků s rozlišením téměř 300 megapixelů, které pokryjí velkou část oblohy. Tyto snímky umožní astronomům prozkoumat mnoho různých kosmických objektů a fenoménů. Lidstvo se tak ve svém bádání posune opět o slušný kus blíže k vyřešení mnoha palčivých kosmických otázek.

Kosmotýdeník 384 (20.1. – 26.1.)

Právě pro vás vychází Kosmotýdeník, tedy pravidelný přehled kosmonautických událostí, které přinesl uplynulý týden. V hlavním tématu se tentokrát podíváme na sondu Solar Orbiter, která se pomalu chystá na vynesení a jejíž přípravy ke startu trochu zkomplikoval nárazový vítr na Floridě. Další témata, kterým se budeme věnovat, jsou například výroba dalších testovacích nádrží pro připravovanou loď Starship, či stavba nové rampy pro malou raketu Electron, anebo se podíváme do Plzně na nově vznikající družici Pilsen Cube II. Přeji vám dobré čtení a hezkou neděli.

Květnová kosmoschůzka 2019

kosmoschůzka zdroj: nasa.gov a kosmoklub, .z.s.

Tentokrát opět tradičně poslední středu v měsíci, to jest 29.5.2019, pořádá Kosmo Klub z.s. akci s názvem Kosmoschůzka, na níž můžete shlédnout a poslechnout si obvykle dvě až tři zajímavé přednášky z kosmonautiky a příbuzných oborů. Kosmoschůzka proběhne opět v prostorách pražského Planetária. (viz mapa níže). První část květnové Kosmoschůzky bude vyhrazena aktualitám z kosmonautiky. Ve druhé a třetí části se dotknete fyziky a astronomie. Nejprve se podíváte na to nejnovější, co se událo ve výzkumu gravitačních vln a poté vás čekají planety u červených trpaslíků. Akce začíná v 17:30.

Spitzer objevil fascinující planetární soustavu

TRAPPIST-1

Včera v sedm hodin večer našeho času NASA TV vysílala tiskovou konferenci, na které byl oznámen opravdu vzrušující objev celkem sedmi exoplanet obíhajících červeného trpaslíka vzdáleného pouze 39 světelných let od Slunce. To by ještě nebylo nic tak mimořádného. V dnešní době známe již přes 3000 planet mimo Sluneční soustavu a dalších více než 2000 jich čeká na potvrzení. To, co řečený objev činí tak výjimečným, je fakt, že všech sedm exoplanet má velikost srovnatelnou se Zemí a tři z nich dokonce obíhají svou mateřskou hvězdu v obyvatelné zóně.

ESA – 19. díl – Největší vesmírný teleskop

úvodní obrázek

Na oběžné dráze Země i v poněkud vzdálenějších částech Sluneční soustavy krouží velký počet vesmírných dalekohledů různých druhů, velikostí i určení. Veřejnost zná především legendární Hubbleův kosmický teleskop (HST – Hubble Space Telescope), který přinesl revoluci v oblasti astronomie a vesmírných teleskopů obecně. Hubble je proto také mnohdy mylně pokládán za největší dalekohled ve vesmíru. To je však omyl. Doposud největším dalekohledem, který se vydal za hranice zemské atmosféry je Herschelova vesmírná observatoř, za kterou stojí Evropská kosmická agentura.

Převratný systém mikrozávěrek před fotosenzory JWST

Když jsem se poprvé dozvěděl o této technické finese připravovaného teleskopu Jamese Webba (a to samozřejmě nepatřím mezi znalce techniky fotografie) s pokleslou čelistí jsem nevěřícně pokyvoval hlavou nad tím, kam až došel vývoj technologií, a co se podařilo realizovat vědeckotechnickému týmu budoucího nástupce HST a nastávající vlajkové lodi (nejen) infračervené astronomie – teleskopu Jamese Webba, který bude pozorovat vzdálené objekty v chladu vesmírného prostoru daleko od tepelného rušení pozemské atmosféry.

Každému kdo fotí (ať už klasickým analogem či digitálem) je zbytečné vysvětlovat funkci závěrky. Pro ty co nefotí a neorientují se v terminologii, vysvětluje tento termín Wikipedie jasně a krátce: Závěrka fotoaparátu je zařízení umožňující vstup světla na film (nebo snímací prvek) po přesně určenou dobu (tzv. doba expozice). S touto definicí si bohatě vystačíme, i když před ní připojíme předložku a zároveň i zaříkávadlo moderních technologií.