Tucet míst, která nám navždy připomenou Johna Glenna
„Amerika má mnoho astronautů, ale jen jednoho Johna Glenna.“ Bonmot, který se šířil v roce 1998 při návratu 77leté legendy do vesmíru a se kterým se nedá než souhlasit. Přestože nás navždy opustil, je tu mnoho míst, která jej budou navždy připomínat. Pojďme tedy v tomto článku alespoň některá z nich navštívit.

Místo první: kosmická loď Friendship 7

Jen krátce po návratu z historické cesty vesmírem se loď Mercury Friendship 7 vydala na další cestu: ryze pozemskou, ale výrazně delší (alespoň časově). Od 20. dubna do srpna 1962 uskutečnila cestu kolem světa s dvěma tucty zastávek: začala na Bermudách a dále navštívila Mexiko, Austrálii, Thajsko, Kolumbii, Argentinu, Chile, Brazílii, Zanzibar, Nigérii, Egypt, Turecko, Indonésii, Filipíny, Bangkok, Indii, Pákistán, Japonsko a další. A k tomu ještě řadu míst v Evropě: Španělsko (Madrid), Francii (Paříž), Velkou Británii (Londýn) a Jugoslávii (Bělehrad).

Nakonec skončila v muzeu „Century 21“ v Seattle (stát Washington). Už v roce následujícím se ale přesunula do Národního muzea letectví (National Air Museum) ve Washingtonu D.C. To bylo v roce 1966 přejmenováno na National Air and Space Museum. O deset let později prošlo přestavbou a Mercury Friendship 7 skončila v jeho vstupní (a hlavní hale). Ta nyní prochází rekonstrukcí. Zatímco dosud byla kabina k vidění samostatně, nově je v obří vitríně s další legendární americkou lodí Gemini IV.

Místo druhé: vstupní průlez do lodi Mercury

Pokud budete chtít vidět kompletní loď Mercury Friendship 7, musíte navštívit kromě Národního muzea letectví a kosmonautiky ve Washingtonu D.C. ještě jedno místo. Konkrétně jde o South Carolina Museum of Life and Science v Durhamu (stát Severní Karolína).

Úžasná instituce, která se nachází nejen pod střechou, ale také ve velmi rozlehlém parku. Ten je napůl zoologickou zahradou a napůl obrovským herním prostorem, kde si mohou děti (dospělí taky, nebojte se) na rybníku vyzkoušet ovládat rádiem řízené plachetnice, ráchat se ve zlatokopeckém potůčku, mávat křídly o několikametrovém rozpětí, zkoušet akustické experimenty (část z nich spočívá v tom, že dostanete do ruky železnou tyč a mlátíte do zavěšených předmětů od pánví po prázdné minimaxy – uznejte sami, komu by něco podobného v pátém patře paneláku prošlo?), hrát na archeology a dělat mnoho dalších věcí, nad kterými se manželkám (nebo maminkám) rozum pozastavuje.

My ale budeme velmi přízemní a zůstaneme v hlavní hale expozice. Najdeme tu mnoho unikátních exponátů (včetně lodi Mercury šimpanze Enose nebo přezky, jejíž selhání způsobilo kolaps jedno z padáků Apolla 15). Ovšem ten, který nás zajímá nejvíce, je ve vitríně stranou hlavní pozornosti. Jde o vstupní průlez lodi Mercury Friendship 7: ten, jímž Glenn do své legendární kabiny nastupoval a vystupoval. Ano, lodi Mercury Friendship 7 v Národním muzeu letectví a kosmonautiky vstupní „dveře“ chybí…

Místo třetí: rampa 14 na mysu Canaveral

Pověstná „řada ramp“ na mysu Canaveral je dávno minulostí: ve vlhkém a slaném vzduchu vyšla údržba každé ocelové konstrukce na statisíce dolarů měsíčně (pro představu: jen základní údržba jedné rampy na komplexu 39 vyšla na cca 1,6 mil. dolarů měsíčně).

Jakmile nebyl nějaký komplex potřeba, nastoupili střelmistři a šel bez milosti k zemi. To je i případ rampy 14, z níž odstartoval (nejen) John Glenn. Zůstalo betonové řídicí středisko a pamětní cedule. Hovoří o „startu prvního člověka na oběžnou dráhu ze svobodné země“. Svědčí tak o tom, jak těžce Amerika sovětská kosmická prvenství ve své době nesla.

Místo čtvrté: Výzkumné středisko Johna H. Glenna

Už v roce 1942 byla v Ohiu založena Aircraft Engine Research Laboratory, o pět let později přejmenována na Flight Propulsion Research Laboratory a v roce 1948 Lewis Flight Propulsion Laboratory (po Georgi Lewisovi, který stál v čele NACA v letech 1919 až 47). Ovšem po padesáti letech bylo 1. března 1999 středisko přejmenováno na NASA John H. Glenn Research Center (Výzkumné středisko NASA Johna H. Glenna). Je to trochu ironické, protože středisko mělo v pilotovaných letech jen minimální roli. Zákulisní informace praví, že při přejmenování Lewisova střediska šlo hlavně o jeho záchranu: NASA uvažovala z finančních důvodů o zrušení některého ze svých středisek. A přejmenování mělo zařízení v Ohiu zachránit. Na legendu se nesahá…

Místo páté: raketoplán Discovery

„Tak nevím. Letí on se mnou, nebo já s ním?“ posteskl si prý jednou Curtis Brown, velitel raketoplánu Discovery při misi STS-95, které se zúčastnil 77letý Glenn. Ať tak či onak, raketoplán Discovery je dnes   k vidění v Udvar-Hazy Center (stát Virginie). Pro milovníky statistik: raketoplán Discovery svezl v letech 1984 až 2011 při 39 misích celkem 252 členů posádky, nalétal skoro 366 dní. Nalétal 238 miliónů kilometrů, Zemi obkroužil 5830krát.

Místo šesté: časová kapsle na mysu Canaveral

Kterousi moudrou hlavu napadlo, že by bylo pěkné jako memento pronikání člověka do vesmíru vytvořit „časovou schránku“. To proto, aby budoucí generace získaly představu o pionýrech letů do vesmíru optikou své doby – nikoliv pozdějším výkladem historiků. Časová schránka byla slavnostně uložena na mysu Canaveral 10. listopadu 1964 s tím, že otevřena má být (podržte se) za 500 let! Je v ní technická dokumentace, dobové noviny a časopisy, knihy, osobní zprávy astronautů… Je umístěna v betonovém soklu a nad ní je vztyčený symbol programu Mercury. Mimochodem, vyrobený je ze stejné slitiny jako plášť raket Atlas.

Místo sedmé: otisk rukou v Titusville

Floridské Titusville by se bez nadsázky dalo nazvat „kosmickým městečkem“: většina jeho obyvatel pracuje na mysu Canaveral či v Kennedyho kosmickém středisku (a ostatní alespoň žijí z „kosmické turistiky“).

A při zajímavějších startech je zaplaveno desítkami tisíc zvědavců z celého světa, kteří odtud pozorují rakety stoupající na pilíři spalin vesmíru vstříc.

A právě zde vzniklo několik míst připomínajících významné kosmické programy, přičemž jedním z nich je ve Space View Park památník programu Mercury. Astronauti z programu Mercury jsou zde připomenuti otisky rukou odlitými v bronzu.

Ač dnes už není žádný z původního výběru „Mercury 7“ mezi námi, odlitků je zde šest – chybí jen Virgil Grissom, který tragicky zahynul při požáru lodi Apollo v lednu 1967.

Místo osmé: zeď se slavnou fotografií

Slavný snímek sedmi astronautů programu Mercury před letounem F-106B vznikl v Langley 20. ledna 1960. Mimochodem, díky němu vznikl modrý overal NASA – dodnes symbol amerických astronautů. Když totiž v oddělení Public Relations NASA snímek uviděli, zděsili se: astronauti byli oblečeni stylem „každý pes jiná ves“. Jejich výbava totiž odrážela zvyklosti vojenských složek, z nichž přišli.

Dnes je tento snímek v životní velikosti k vidění v návštěvnickém centru Kennedyho kosmického střediska. Navíc na šikovně mírně prohnuté zdi, takže se každý může vyfotografovat s původní sedmičkou astronautů z Mercury.

Místo deváté: křeslo pro Johna Glenna

Každý z astronautů programu Mercury (včetně Donalda Slaytona, který nakonec letěl až na misi Apollo ASTP) získal anatomicky tvarovanou výplň do křesla v lodi. To proto, aby bylo při přetížení během letu tělo co nejpohodlněji usazeno. Kde je dnes původní anatomická vložka Johna Glenna, netuším (zřejmě ji má pod zámkem muzeální Smithsonian Institution). Jeden z tréninkových exemplářů se ale nachází v Udvar-Hazy Center (stát Virginie).

Místo desáté: hangár S na mysu Canaveral

Hangár S (postavený v roce 1957) na mysu Canaveral byl původně vybudovaný pro potřeby programu Vanguard, ale už od roku 1959 začal sloužit programu Mercury. Tady byly umístěny ubikace astronautů, trenažéry, tady se oblékali do skafandrů v den startu. Takto fungoval až do roku 1963, pak byl opuštěný a plnil různé „sekundární funkce“ jako skladiště apod. S příchodem 21. století mu hrozila demolice, protože nebyl na seznamu významných objektů (rozdrceno drapákem bagrů skončilo v roce 2013 například i legendární řídicí středisko Mercury Control Center). Před likvidací (v roce 2012 byl dokonce vydán demoliční výměr) hangár nakonec zachránila skutečnost, že si jej v únoru 2015 pronajala společnost SpaceX. Pronájem byl ale jen na půl roku: poté měl být vrácený do rukou NASA. Dosud však stojí.

Místo jedenácté: Friendship 7 na letadlové lodi Yorktown

Pokud je někde vytvořena maketa kosmické lodi Mercury, tak s vysokou pravděpodobností je v konfiguraci Friendship 7. Přesně takovou lze nalézt v podpalubní letadlové lodi CV-10 Yorktown, t.č. trvale zakotvené coby muzeum v Charlestonu (stát Jižní Karolína). Byť s programem Mercury nemá Yorktown mnoho společného (do kosmických programů se zapojil „vylovením“ návratového modulu lodi Apollo 8 v prosinci 1968), jde o pěknou připomínku historie.

Místo dvanácté: makety kabin Mercury „za bukem“

Pokud byste si chtěli prohlédnout maketu lodi Mercury ve skutečné velikosti, nemusíte trpět desetihodinovou cestu v letadle přes oceán. Máte dokonce na výběr ze dvou možností: jedna maketa je v Deutches Museum v Mnichově (s jinak úžasnou kosmickou expozicí, v níž nechybí třeba návratový modul Sojuzu 29), druhá ve Speyeru. Ani jedna z nich sice není v konfiguraci Friendship 7 (první je neutrální, byť někdy se na internetu lze dočíst, že jde právě o Friendship 7, ovšem jakékoliv identifikační znaky chybí; druhá je upravená coby Sigma 7 astronauta Waltera Schirry), ale jedno se jim nedá upřít – jsou opravdu dostupné.

Malá poznámka na závěr: míst spojených s Johnem Glennem bylo, je a bude ještě mnohem, mnohem více. Namátkou Muzeum Johna a Annie Glennových v Ohiu, chystaná raketa New Glenn, maketa Mercury Friendship 7 v New York Hall of Science, socha Johna Glenna v Houstonu… Autor textu se ale zaměřil výhradně a jen na místa, která osobně navštívil: tedy ne na taková, která by čtenáři zprostředkoval prostým zkopírováním Ctrl-C + Ctrl-V.

Zdroje obrázků:
Tomáš Přibyl
Archiv autora
NASA