19. října se pokazila závěrečná fáze přistávací sekvence zkušebního modulu EDM, známého také pod jménem Schiaparelli, který byl součástí mise ExoMars 2016. Již 20. října jsme měli možnost nahlédnout do oblasti Meridiani Planum, kde se odehrál dopad přistávacího modulu. Díky snímku sondy Mars Reconnaissance Obiter (MRO), která patří americké NASA, jsme mohli pozorovat tmavou skvrnu v místě dopadu, světlý padák a skvrnku po pravděpodobném dopadu tepelného štítu. Protože šlo o snímek zešikma a tedy z větší vzdálenosti s menším rozlišením, všichni jsme se těšili na další detailní snímek. Ten byl pořízen již 25. října a tentokrát už je vidět i menší objekty. Snímek odhalil předtím nesnadno viditelné, nebo nespatřené části a dává tušit, co se přesně při dopadu stalo. Přesto bude třeba ještě počkat na další detailní snímky pořízené v jinou část dne nebo pod jiným úhlem a také na výsledky vyšetřování, co se přesně pokazilo.

Kamera HiRISE na sondě MRO je tím nejlepším snímkovacím přístrojem na oběžné dráze planety a vlastně i největším dalekohledem na jakékoli meziplanetární sondě. Jedná se vlastně o zrcadlový dalekohled o průměru 0,5 metru osazený CCD senzory s filtrem pro blízký infračervený obor a dále filtry v oblasti RGB.

Přístroj je schopen z ideální výšky 300 km rozlišit útvary velké jen 30 cm a snímá pruh široký 20 048 px (platí pro červený filtr), odpovídající šíři 6 km a uvnitř pak zbylé barvy v šíři 4 048 px (1,2 km). Délka pruhů je pak dvakrát delší, než jejich šířka. Dalo by se říci, že 20. října jsme viděli kontextový záběr z onoho širšího pruhu s nižším rozlišením. Především jsme byli limitováni tím, že se snímalo z mnohem větší vzdálenosti (zešikma). Druhý snímek pořízený 25. října už je detailnější, protože se snímal téměř přesně z ideální výšky. Rozlišení uvedeného obrázku je tedy 29,5 cm/px.

Na snímku vidíme velmi dobře bílý padák spolu s horním krytem přistávacího modulu. Vpravo nahoře nás zaujme tmavá skvrnka, což je místo dopadu spodního tepelného štítu. Nejvíce zaujme samotné místo dopadu EDM, kde vidíme skvrnu o rozměrech zhruba 15×40 metrů, uvnitř které je asi 2,4 metru velký tmavý kráter. Ten by odpovídal dopadu objektu o hmotnosti 300 kg, což je právě hmotnost přistávací části modulu Schiaparelli. Předpokládá se, že kráter má hloubku 50 cm a více snad odhalí další snímky z jiného úhlu, popřípadě v barvě.

Tvar dopadové skvrny samozřejmě neodpovídá dopadu meteoroidu velkou rychlostí (11 až 20 km/s), protože Schiaparelli už nepadal pod velkým úhlem, ale spíše téměř kolmo volným pádem a hlavně mnohem pomaleji (asi 300 km/h). Většina výtrysků z místa dopadu směřuje jedním směrem, což by odpovídalo hlavnímu směru letu částí po explozi hydrazinových nádrží. Pozoruhodný je jeden oblouk patrný jiným směrem. Patrně i ten je spojen s explozí, ale to vysvětlí až další průzkum. Několik bílých skvrnek poblíž místa dopadu může, ale také nemusí být s dopadem spojeny. Může jít také o šum ve snímku. Počkejme tedy na další podobně detailní snímky MRO a nepochybně nás čekají i barevné záběry, které mohou být ještě víc vypovídající.

Mezitím technici zkoumají došlá data, v nichž by mohli najít odpověď na otázku, proč v přistávací sekvenci došlo k chybě a zda za ni může softwarová chyba, jak se zdá podle posledních indicií. Taková chyba na jedné straně nepotěší, ale na druhé straně podobná chyba se nejsnáze opravuje. Více k této chybě píší např. na Spaceflight101.com, kde uvádí, že by mělo jít o chybnou komunikaci mezi částí programu zodpovědnou za navigaci a druhou zodpovědnou za výškoměr.

Zdroje informací:
http://www.esa.int/
http://hirise.lpl.arizona.edu/

Zdroje obrázků:
http://photojournal.jpl.nasa.gov/jpegMod/PIA07087_modest.jpg
http://static.uahirise.org/images/2016/details/cut/ESP_048041_1780_RED-montage.jpg
http://www.esa.int/var/esa/storage/images/esa_multimedia/images/2016/10/zooming_in_on_schiaparelli_components_on_mars/16204950-1-eng-GB/Zooming_in_on_Schiaparelli_components_on_Mars_node_full_image_2.jpg