„V sobotu 10. září se v prostorách Masarykovy koleje v Praze bude konat debata občanů o směřování, programech a roli Evropské kosmické agentury.“ Pro ty, k nimž tato zpráva během prázdnin přes přátele a známé, diskuzní fóra či přes sociální sítě doputovala, by se mohlo jednat o nenápadnou noticku, jaká bývá relativně snadno přehlédnutelná v mediálním šumu. Ovšem při bližším pohledu byli čtenáři této zprávičky vyveden z omylu. ESA se poprvé v historii rozhodla zeptat evropských občanů na to, jak by si představovali další směřování Evropy v kosmickém programu. Koncept veřejné debaty byl o to zajímavější, že ve stejný čas podobné debaty probíhaly ve všech 22 členských státech ESA a zapojilo se do nich kolem dvou tisícovek účastníků. Výstupy z debaty budou použity mimo jiné jako podkladové materiály pro zasedání rady ESA na ministerské úrovni, jež proběhne v prosinci tohoto roku.

Účast v debatě byla výběrová, po vyplnění online dotazníku čekali zájemci na pozvánku. Současně s pozvánkou do mailu dorazily i informační materiály „ESA a Vy“ a „Citizens Space 2016„. Vzhledem k úrovni informací v materiálech bylo zjevné, že organizátoři počítají i s účastí naprostých laiků. Nicméně způsob, jakým byla akce propagována, nedával pro širší veřejnost příliš mnoho šancí dozvědět se o konání debaty. Podle mé zkušenosti se informace šířily zejména mezi fanoušky kosmonautiky prostřednictvím diskuzních fór a sociálních sítí. Ohledně propagace je tedy do budoucna co napravovat…

Přiznám se zcela upřímně, že jsem nikdy na podobné akci neparticipoval a tak jsem byl docela zvědav, jak celá věc bude probíhat. Krátce po osmé hodině se začali účastníci debaty scházet na Masarykově koleji a sál určený k debatě se postupně začal zaplňovat. Po nezbytné registraci a nalepení jmenovky s účastnickým číslem na viditelné místo byl každý debatér nasměrován ke konkrétnímu stolu.

Krátce po deváté hodině na pódium vstoupil moderátor diskuze. Byl jím ing. Pavel Habarta Dis., pracovník Technického centra AV ČR, které debatu technicky a organizačně zajišťovalo. Moderátor přivítal účastníky a nastínil, jak bude celá akce probíhat, představil své kolegy organizátory a posléze na chvíli předal slovo ing. Karlu Dobešovi, vládnímu zmocněnci pro spolupráci s agenturou GSA a vedoucího české delegace do ESA. Nechyběla také předtočená zdravice Johanna-Dietricha Wörnera, generálního ředitele ESA. Po úvodních oficialitách konečně přišel čas na debatu.

Ta byla rozdělena do několika tématických bloků, přičemž nejprve účastníci vždy shlédli krátký motivační film, v němž byly mimo jiné prezentovány názory občanů členských států ESA na hlavní téma příslušného bloku. Bylo znát, že byly zachyceny názory skutečných lidí z ulice, neboť občas se po některých výrocích sálem TC ozval smích. Každý z filmů byl zakončen kratičkou animací s logem debaty a výzvou: „…a nyní máte slovo vy!“ Poté se účastníci seznámili s otázkami na dotaznících, jež jim byly ke každému bloku rozdány a mohli o nich začít v rámci stolu debatovat. Mezi stoly se proplétali „facilitátoři“, kteří zachycovali jakési „nosné myšlenky“, nebo jak oni sami říkali, „hlášky“. Debata ke každému bloku trvala poměrně dlouho, typicky desítky minut.

Nakonec každý z účastníků zaznamenal do dotazníku své osobní náhledy na jednotlivé otázky. Otázky v dotaznících byly většinou uzavřeného typu, tedy bylo možno vybrat z připravených odpovědí. Občas se objevila možnost odstupňovat důležitost či přiléhavost jednotlivých odpovědí v tabulce a několikrát se objevila také otázka otevřená, jež vyžadovala miniaturní slohové cvičení o pár větách. Vzhledem k tomu, že obsah dotazníků byl překládán do angličtiny a posílán na centrálu ESA, nelze než smeknout před facilitátory, jež měli za úkol mimo jiné i rozluštit rukopis účastníků (tímto se omlouvám za všechny leváky a škrabopisce).

„Nultý“ blok otázek byl jakýmsi zahřívacím kolem, obsahoval otázky ohledně motivace debatérů a jejich povědomí o základních pojmech a hráčích v kosmickém dění jako například agentury ESA, JAXA, NASA, Roskosmos, Space X, Blue Origin a další. Malinko legračně mezi zmíněnými působil dotaz na projekt Mars One, jenž je (při vší úctě) oproti ostatním spíše pouhým nedůvěryhodným marketingovým výkřikem.

První blok měl název „Vesmír a já“. V rámci tohoto tématu účastníci diskutovali a zaznamenávali své názory na přínos i nebezpečí expanze lidstva do vesmíru a na to, co vlastně lidstvu aktivity ve vesmíru přinášejí. U tohoto tématu byly v dotaznících hlavně tabulky, kde měli účastníci zaznamenat svůj souhlas s daným výrokem (na škále zcela souhlasím-souhlasím-nesouhlasím-naprosto nesouhlasím-nemám jasný názor), eventuálně určovali své preference, například na otázku, „K čemu by měl hlavně kosmický výzkum přispívat“ bylo možné v tabulce z několika možností označit tři možné alternativy, odstupňované podle subjektivního pocitu důležitosti.

Druhý blok měl název „Role Evropy ve výzkumu a využívání vesmíru“. Zde byly zastoupeny hlavně otázky týkající se dosavadní role ESA tak, jak je vnímána veřejností a také otázky dělení financí a uvolňování dat pocházejících z projektů ESA. Zvláště poslední otázka iniciovala minimálně u našeho stolu zajímavou výměnu názorů.

Třetí blok byl zřejmě co do vážnosti tématu nejtěžším ze všech. Jeho název zněl „Celosvětová správa vesmíru“. Otázky v tomto bloku se týkaly současné i budoucí legislativy, již bude nutno s postupnou expanzí do vesmíru implementovat. Otázky typu „souhlasíte s tím, aby v budoucnu soukromé entity mohly využívat zdroje surovin ve vesmíru aniž by si kladly nárok na vlastnictví míst, odkud budou tyto zdroje získávány?“ vyvolaly poměrně bouřlivé diskuze, během kterých se vesměs debatéři rozdělili na skupinu preferující silné restrikce s využitím dozoru nadnárodní instituce typu OSN a skupinu, která nemá s těžbou surovin soukromými subjekty problém. Opět musím smeknout před skupinou, jejímž jsem byl členem – i přes velmi těžké téma jsme nakonec dosáhli rozumného konsenzu.

Čtvrtý blok se vymykal z předchozího schématu. Místo dotazníku dostaly jednotlivé stoly pouze čtyři možné scénáře budoucnosti, o nichž měli debatovat. Mohli si vybrat mezi rozvojem využívání satelitů jednotlivci za deset let, cestou na Měsíc, cestou na Mars, nebo mohli ve své fantazii osedlat stroj času a zkusit predikovat, jak bude vypadat kosmonautika v roce 2046. Druhou částí této otevřené otázky byly možné dopady daného scénáře na společnost. Přítomný facilitátor zapisoval jednotlivé postřehy a myšlenky diskutujících (opět velmi nelehký úkol). Náš stůl si vybral poslední scénář a nutno říci, že někteří z nás skutečně své fantazii meze nekladli. Zajímavé však bylo definování dopadů pro společnost. Přes „velmi odvážné“ predikce byly tyto dopady naší skupinou definovány velmi střízlivě a věcně.

Předposledním, pátým, blokem byl soubor otázek pod názvem „Budoucnost Evropy ve vesmíru“. Zde jsme se opět vrátili k tradičním dotazníkům. Otázky byly pochopitelně zaměřeny na budoucnost kosmického výzkumu a důležitost přítomnosti člověka ve vesmíru. Poměrně zajímavým bodem byla otázka, zda by se ESA měla angažovat v kosmickém turistickém průmyslu. Další otázky se zaměřovaly například na informování veřejnosti ohledně přínosu kosmonautiky v každodenním životě.

Poslední blok otázek nazvaný „Závěr“ měl za úkol zjistit, nakolik se zlepšilo v průběhu debaty povědomí diskutérů o ESA a otázkách kosmického výzkumu obecně. Několik posledních otázek jsme odhalili coby „test pravdomluvnosti“, protože byly variací na otázky v prvním bloku. Organizátoři tak chtěli zřejmě otestovat, nakolik jsou naše názory konzistentní.

Přestože na začátku debaty jsme byli usazeni k určenému stolu, po ukončení druhého bloku jsme dostali pokyn přesadit se tak, aby byly dosavadní skupiny zcela promíchány. Musím za sebe říci, že jsem této rošády litoval, neboť u našeho stolu č. 2 jsme se sešli jak názorově, tak i lidsky a diskuze s kolegy a kolegyní v této skupině byla skvělým zážitkem. Nicméně ani nově ustavená skupina u stolu č. 5, kam jsem se po promíchání dostal, nebyla vůbec špatná. Přesto bylo příjemné, když se během oběda u jednoho stolu sešla téměř kompletně naše stará skupina.

V průběhu debaty proběhly také dva telemosty. První z nich přišel na řadu během dopoledne, když se náš sál spojil s debatéry v Helsinkách. Byl to zvláštní pocit, když jsem si uvědomil, že o těch samých otázkách a problémech se v přesně stejném čase baví další dvě tisícovky lidí po celé Evropě.

Druhý telemost pak přišel v brzkém odpoledni a pro mě osobně byl skvělým překvapením. Když se na projekčním plátně objevil obličej moderátora debaty v Paříži, nebylo možné si nepovšimnout dámy, která mu nakukovala přes pravé rameno. Přestože byl obraz na Skypu značně neostrý, její obličej bylo možné rozpoznat. Byla to francouzská kosmonautka Claudie Haigneré, která má za sebou dva lety – jeden k Miru, druhý k ISS. Claudie Haigneré nás pozdravila a pak jí mohl jeden z nás položit libovolnou otázku. Přestože jsem chtěl otázku položit (a kdo by také nechtěl), kolegyně od vedlejšího stolu byla rychlejší. Bohužel, během odpovědi francouzské kosmonautky Skype „zamrznul“ a pomohl až jeho restart. Po něm už čas nedovolil kosmonautce svou myšlenku dokončit. Murphyho zákony skutečně fungují!

Na úplný závěr se přihodila velmi zajímavá věc. Když se moderátor debaty zeptal, zda by někdo chtěl něco doplnit, jeden z debatérů položil všem přítomným otázku, zda znají a sledují web Kosmonautix. Bylo to naprosto neočekávané, o to větší bylo překvapení, když se zvedly ruce odhadem asi 85-90 % přítomných. Byl to úžasný a současně zavazující pohled, zvýrazněný další otázkou, kdy se tentýž diskutér zeptal ostatních na znalost tištěného periodika s vesmírnou tematikou a rukou bylo o poznání méně.

Na závěr si každý účastník odnesl certifikát o účasti v debatě, propagační materiály ESA a dokument „Národní kosmický plán 2014-2019“. Tím ovšem celá akce nekončila, minimálně ne pro pro členy a příznivce fóra Kosmonautix a také pro kolegy z facebookové skupiny Vědátor. V nedaleké osvěžovně debata, tentokrát na volné téma, pokračovala i nadále. Bylo skvělé setkat se s lidmi, jež byli do oné soboty schováni pouze za nickem na fóru. Mohu bez přehánění konstatovat, že jsem při osobních setkáních se členy fóra nikdy nenarazil na nepříjemného, nezajímavého, omezeného člověka. „Afterdebata“, jak bylo přítomnými posezení u chladných nápojů pojmenováno, nebyla výjimkou. Debatovalo se o všem možném i nemožném. Ke své lítosti jsem musel poměrně brzy diskuzi opustit, abych stihl vlak domů, nicméně podle zpráv, které mám, se „afterdebata“ protáhla do pozdních večerních hodin.

Celkově na mě občanská debata o ESA učinila dobrý dojem. Jediné, co bylo možné organizátorům vytknout, byla téměř naprostá absence propagace v masmédiích. S výjimkou jednoho článečku v tištěném celostátním deníku nebylo možné o této akci zaznamenat žádnou zmínku v tradičních informačních kanálech pro širokou veřejnost. Informace o debatě se zjevně šířily zejména prostřednictvím sociálních sítí a diskuzních fór. Možná tak nebudou mít výsledky české debaty dostatečnou výpovědní hodnotu oproti běžnému vzorku populace, protože podle všeho většina účastníků považuje kosmonautiku za srdeční záležitost a proto bylo možné u některých otázek předem vědět, jak bude většina odpovídat. Pokud bylo záměrem „ulovit“ pouze fanoušky kosmonautiky, pak nelze říci ani slovo proti. Jestliže však měli být na debatě zastoupeni také laici, obávám se, že téměř nulová informační kampaň nesplnila svůj účel. Opravdu těžko lze očekávat, že běžný občan bedlivě sleduje stránky Technologického centra AVČR…

Výstupy debaty lze najít na této webové stránce, zajímavá je možnost porovnat odpovědi na jednotlivé otázky s odpověďmi občanů v jiných státech ESA, eventuálně s Evropou jako celkem. Zatím jsou k dispozici pouze dílčí výsledky, kompletní zpracování je plánováno v průběhu podzimu, podle některých odhadů do října. Oficiální obrazový záznam lze najít v této galerii.

Zda bude názor občanů během prosincové schůzky rady ESA skutečně hrát významnou roli, to se lze pouze dohadovat. Nicméně už jen pouhý fakt, že tato debata vůbec proběhla, můžeme hodnotit jako velmi pozitivní signál. Věřme, že to není naposledy, kdy Evropská kosmická agentura popřála sluchu svým fanouškům a zájemcům o dění za hranicemi atmosféry…

Velké díky patří Milanu Mayerovi za fotografie pro tento článek.

Zdroje obrázků:

https://pbs.twimg.com/media/Cr-Vk-pWYAAvnul.jpg:large (kredit: ESA)
archiv Milana Mayera