Není to tak dlouho, co jsme se podívali na první detailní snímky pólů Jupiteru a už se v galerii RAW snímků Cassini objevila sada velmi povedených fotografií polárních oblastí Saturnu. Netrvalo dlouho a zdatní amatéři přišli s nádhernými barevnými složeninami poskytnutých dat. Ačkoli Jupiter i Saturn jsou opravdoví plynní obři, jejich atmosféry se na první pohled dost liší. Jupiter hýří barevnými pásy a mohutnými bouřemi, z nichž ta největší je viditelná i v malém dalekohledu. Nic takového na Saturnu běžně nevidíme. To je ovšem zkreslená představa. Detailní snímky Cassini, nebo snímky v infračerveném oboru odhalují, že Saturn zdaleka není tak nudný svět. Také zde se nachází v atmosféře řada bouřlivých vírů a navíc planeta s výraznými prstenci má jedno velké plus. Je jím fantastický šestiúhelník přímo v okolí pólu, který naopak u Jupiteru postrádáme. Podívejme se na zajímavé snímky i video, které se objevily v poslední době.
Snímek z úvodu článku je ovšem jen výřezen z ohromující mozaiky, jejíž zdrojová data byla pořízena 25. srpna. Na úvodní fotce se podílel svými úpravami Kevin M. Gill, jehož umění můžete obdivovat i u třetí fotografie v tomto článku. Nyní ale už k tomu nejlepšímu, co nám Cassini právě přinesla. Díváme se na severní polokouli Saturnu tak, jak vypadá nyní. Jedná se o podobný snímek, jaký byl nasnímán již v roce 2004 a potom znovu v roce 2009, tedy vždy v různém ročním období na Saturnu.
Na snímku vidíme například to, že severní polokoule již ztrácí svůj modrý odstín, který byl k vidění dříve. Nechybí však zmíněné detaily.
Vidíme i řadu pásů v oblačnosti a při detailním průzkumu i množství kudrlinek a bouří. Ty jsou ještě více patrné při jiném zpracování v nepravých barvách, jak vidíme na dalším snímku vpravo.
Vlevo vidíme na prstenci výrazný stín planety. Dole si můžeme povšimnout, že dva výrazné prstence rozdělené Cassiniho mezerou, mají slabě své pokračování směrem k planetě v podobě dalších, ne tak výrazných prstenců. Na planetě pak vidíme i stín prstenců. Dobře tato fakta shrnuje i video pod dalším odstavcem.
Z fotografií, které byly pořízeny při posledním přiblížení k planetě, se podařilo poskládat video. Pokud jsme si tedy neuměli představit vše, co je na snímcích vidět, zde to najdeme přehledně vyznačeno a navíc je vidět i rotace planety a prstenců. Jedná se o animaci shrnující celkem čtyři dny.
Vraťme se ale ještě k Saturnu. Na webu mise se kromě ohromujících fotografií objevily také další informace k průběhu posledního roku fungování sondy. Ta bude nyní obíhat po polární dráze, až nakonec vletí do atmosféry.
A na závěr ještě bonus v podobě srovnání s polárními oblastmi Jupiteru. Na webu se totiž objevil nádherně zpracovaný snímek sondy Juno.
Zdroje informací:
http://www.ciclops.org/view/8423/Saturn-Approaching-Northern-Summer
http://www.ciclops.org/view.php?id=8424
Zdroje obrázků:
http://pbs.twimg.com/media/CsF93khUkAAaZFg.jpg
http://s3.amazonaws.com/ciclops_ir_2016/8423_20181_1.jpg
http://pbs.twimg.com/media/CsF9CcnUMAA6P9c.jpg
https://pbs.twimg.com/media/CsYA52bUAAAl6fF.jpg
https://saturn.jpl.nasa.gov/system/resources/detail_files/7501_Cassini_BTN_16_01d_gold_1400.jpg
https://pbs.twimg.com/media/Cr7OQC7XYAEKW3l.jpg
https://pbs.twimg.com/media/CsHnbNMXYAAF3Np.jpg
Takové záběry nikdy neomrzí, vč. animací z nich. Jediné co by je mohlo překonat je pohled na vlastní oči, z dobře chráněné (radiace) lodi na orbitě.
Nádhera. Cassini za svou dlouhou misi dokázala, že je opravdu kvalitní přístroj se vším všudy, včetně dopravy modulu k Titanu. Její zánik bude opravdu bolestný. A Juno? Ty fotky dokazují, že i podceňovaná JunoCam není žádné výrazné béčko. Jen si říkám – proč nebylo možno dát kameru na viditelné světlo tu nejlepší, co se dala sehnat nebo sestrojit? Finance neberu, v rámci takové mise by jedna špičková kamera neměla hrát roli. Hmotnost také ne, koneckonců JunoCam taky něco váží.
To není tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. JunoCam je dobrá kamera, pro to, k čemu je určena – focení Jupiteru zblízka. Z apojovu to sice vypadá, že je k ničemu, ale v perijovu má zase takové rozlišení, že je to možná až zbytečné (15 km/pixel – velká rudá skvrna by se do snímku vešla tak akorát), protože nemá moc cenu řešit drobné detaily v neustále se měnícím povrchu. Na póly je to něco mezi a je možné fotit jak přímo nad pólem s menším zvětšením tak z boku s větším přiblížením (což snad ještě uvidíme). Chybí možnost zoomování, která ale není úplně obvyklá u přístrojů podobného typu – snižuje přesnost a spolehlivost. Vyšší rozlišení se také u podobných kamer moc nepoužívá. Hlavně kvůli kvalitě a odolnosti jednotlivých obrazových bodů a datové velikost nasnímaného obrazu.
Vojto díky za podrobné vysvětlení. Myslím, že je vyčerpávající s trefné. Jinak podobné snímky se fakt neomrzí.
Díky za objasnění. S fotografiemi jsem spokojen, jen mě mátlo to, že JunoCam byla označena za spíše „popularizační“ a navíc na sondě původně kamera na viditelné světlo vůbec neměla být. Do toho občasné přirovnávání k mobilnímu telefonu. Ale totéž si musela vyslechnout i Rosetta (navíc v souvislostí s tím, že během jejího dlouhého stíhání komety se technologie dost posunuly) a podívejme, jakou krásu posílá 🙂
No, potom je taky otázka datového toku, v podstatě, čím větší snímek, tím víc dat tím víc jich musíš přenést z5 na zem… ona třeba new horizonts má datová tok zpet na zem okolo 4kbitů za sekundu to dělá 0,5 bajtu za sec (dle dsn) a zkuste přes to nějak „rozumně“ přenést 50Mbajtovej Raw… (vím pouzívají se jiná kodování ale jen tak pro příklad…)
Stejně si myslím, že vědci by neměli být sobci a na sondy dávat ty nejlepší kamery. Já chápu, že přenos snímků užírá datový tok potřebný pro jiné vychytávky, ale daňový poplatník a řadový blboun jako já má právo zůstat čučet v němém úžasu. 🙂 To je fakt dotýkání se tváře Boha.
Zase se vyjadřuji divně. Měli by tam dávat nejlepší kamery. Tak jsem to myslel. 🙂