Pokud půjde všechno podle plánu, zažehnou se zítra, tedy v noci ze středy na čtvrtek, ve 3:36 našeho času motory rakety Sojuz-FG. Ta má za úkol vynést z kosmodromu Bajkonur na oběžnou dráhu první exemplář modernizované lodi Sojuz, označovaný jako Sojuz MS-01. V době, kdy tento článek vychází si Rus Anatolij Ivanišin, Američanka Kathleen Rubins a Japonec Takuja Óniši užívají poslední den v klasické zemské tíži – čeká je totiž půlroční pobyt na ISS a jak se již stalo na našem webu tradicí, před letem si celou posádku představíme. Věděli jste třeba, že se jedná o bývalého vojenského pilota, linkového pilota a špičkovou mikrobioložku? Tento díl krásně ilustruje, jak široká je základna, ze které se rekrutují noví astronauti.
Přípravy na start již pochopitelně probíhají již několik měsíců. Původně měl první modernizovaný Sojuz letět už před třemi měsíci, ale posádka ve složení Alexej Ovčinin, Oleg Skripočka, Jeffrey Williams nakonec dostala loď Sojuz TMA-20M, tedy poslední exemplář staré verze. Pozemní týmy tehdy chtěly před pilotovanou lodí vypustit více nepilotovaných Progressů, které mají na své palubě velmi podobné modernizované systémy. Premiéra Sojuzu MS (jeho modernizované systémy jsou popsány třeba zde) tak nakonec připadla na trojici Ivanišin – Rubins – Óniši.
I oni si museli na svou premiéru počkat. Jak jsme již psali na našem webu, při pozemních simulacích se ukázalo, že loď při letu ke stanici přechází do neplánované rotace. Řídící systém se tak musel poslat na opravu do Moskvy, což s sebou přineslo dvoutýdenní odklad startu. Nyní je ale již vše připraveno, nosná raketa Sojuz se v pondělí 4. července vydala na cestu ke startovní rampě a technici momentálně připravují všechny náležitosti, které jsou nutné k úspěšnému startu.
Anatolij Alexejevič Ivanišin – velitel lodi – 47 let
Sociální sítě: není aktivní
Narodil se ve městě Irkutsk (a na počest tohoto města dostal Sojuz MS-01 volací znak Irkut), kde si po střední škole podal přihlášku na Černigovskou vojenskou vysokou leteckou školu. Bohužel ale nebyl přijat, ale nevzdal se – nastoupil dočasně na Irkutský polytechnický institut a po roce zkusil své štěstí znovu – to už se na vojenskou školu dostal a přímo zde exceloval – v roce 1991 ji dokončil rovnou se zlatou medailí. Ze školy vedly jeho kroky do armády, konkrétně k vojenskému letectvu – nejprve ve Voroněžské oblasti, později v Karélii, kde osedlal letouny MiG-29 a Su-27.
Postupně se začal dívat k nebi ještě výše a zlákalo ho povolání kosmonauta. První pokus přišel v roce 1997, ale stopku mu dali lékaři kvůli jeho výšce – byl totiž o pár centimetrů vyšší, než umožňovaly předpisy pro tehdejší Sojuzy. Ale stejně jako v případě školy, ani zde se nevzdal – počkal si na větší verzi Sojuzů a 29. května 2003 už stál před Státní meziresortní komisí, která jej doporučila k zařazení do oddílu kosmonautů. Po všeobecné přípravě se v polovině roku 2005 stal zkušebním kosmonautem.
Na první nominaci čekal do července 2008, kdy jej plánovači zařadili do záložní posádky 25. dlouhodobé expedice na ISS. Z ní byl ale později vyřazen, ale už v říjnu téhož roku dostal pozvánku do záložní posádky 27. expedice. Škatulata pokračovala, když v červenci 2009 dostal nominaci na zálohu 26. dlouhodobé expedice. Rozhodující ale bylo, že v červenci 2009 byl jmenován místo Sergeje Revina do letové posádky na 29. dlouhodobou expedici. Jejich Sojuz TMA-22 měl startovat v září 2011, ale po havárii rakety Sojuz -U se zásobovací lodi Progress M-12M se jejich start posunul na 14. listopadu.
Ivanišinovi při této misi dělali společnost krajan Anton Škaplerov a Američan Daniel Burbank. Trojice strávila na stanici téměř půl roku a 27. dubna 2012 se vrátila na pevnou zemi. Aktuální mise proto bude jeho druhým pobytem ve stavu beztíže. Při půlročním pobytu bude jistě myslet na manželku a syna, kteří na něj budou čekat stovky kilometrů pod ním.
Takuja Óniši – palubní inženýr 1 – 41 let
Sociální sítě: není aktivní
Tento japonský astronaut se narodil v metropoli Tokia, konkrétně pak v obvodu Nerima a na svém kontě má vystudovanou Tokijskou univerzitu, kde v roce 1998 úspěšně získal titul bakaláře v oboru leteckého a kosmického strojírenství. Zatímco většina astronautů-pilotů zamířila k armádě, Ónišiho získaly civilní aerolinky All Nippon Airways. Jeho první práce byla na tokijském letišti Haneda, kde obsluhoval cestující. Po čase si nechal udělat pilotní zkoušky, což obnášelo dvouletý výcvik v Kalifornii následovaný dalším rokem v Japonsku. Mezi roky 2003 a 2009 létal jako druhý pilot na Boeingu 767.
V roce 2008 organizovala agentura JAXA 5. nábor astronautů a Óniši si podal přihlášku. Úspěšně prošel vyřazovacím sítem a v únoru následujícího roku byl společně s Kimijou Jui zařazen mezi ostatní astronauty. 1. dubna 2009 získal hodnost astronaut-kandidát a začalo čekání na letovou nominaci. Ještě předtím musel zvládnout dvouletý výcvik v japonské Tsukubě a americkém Houstonu, který dokončil v červenci 2011. Hned další rok si střihnul účast v posádce NEEMO 15, což je každoroční vědecká akce, při které astronauti pobývají v podmořské základně Aquarius a provádí úkony, které na ně čekají ve vesmíru včetně výstupů mimo základnu. Patnáctý ročník obnášel třináctidenní misi.
V listopadu 2013 byl zařazen do letové posádky pro expedice 48/49 na ISS a kromě toho získal i nominaci do záložní posádky v Sojuzu TMA-19M, který úspěšně odstartoval v prosinci loňského roku. Nyní na něj čeká vesmírná premiéra, při které celých šest měsíců neuvidí svou manželku.
Kathleen Hallisey „Kate“ Rubins – palubní inženýr 2
Sociální sítě:
Rodačka ze severovýchodu USA, konkrétně z Farmingtonu ve státě Connecticut vystudovala v roce 1996 střední školu a její další kroky vedly na University of San Diego, kde se věnovala molekulární biologii. O tři roky později zde získala titul bakaláře a v roce 2005 přidala i doktorát (Ph. D.) ze Stanfordovy univerzity v oboru mikrobiologie.
Už během studia byla její kariéra ve znamení vědy. V Salkově institutu biologických studií studovala virus HIV a jeho postupy při začleňování do genomu napadených buněk. Po dokončení studií na Stanfordově univerzitě začala spolupracovat se Střediskem pro kontrolu nemocí (CDC) a také s Armádním lékařským výzkumným institutem infekčních nemocí (USAMRIID) – s oběma významnými institucemi světového jména spolupracovala na výzkumu pravých neštovic. Stala se dokonce vedoucím výzkumníkem Whiteheadova institutu biomedicínského výzkumu se zaměřením virových chorob střední a západní Afriky, takže řešila i krvácivé horečky virů Ebola, Marburg a dalších, přičemž neseděla pouze v laboratoři, ale zúčastnila se i výzkumné cesty do Konga.
Ve svém oboru dosáhla mimořádných úspěchů, ale evidentně jí to nestačilo. V roce 2008 si podala přihlášku do náboru nových astronautů a v červnu následujícího roku byla na konci této strastiplné cesty zařazena mezi americké astronauty. Čekal ji dvouletý základní výcvik, který dokončila v září roku 2011. Na letovou nominaci nečekala dlouho – v prosinci 2014 přišla pozvánka do Expedic 48 a 49. I pro americkou astronautku jde o první kosmický let a na Zemi na ni bude čekat manžel.
Až se posádka Sojuzu MS-01 připojí k dokovacímu uzlu modulu Rassvět, připojí se k trojici Alexej Ovčinin, Oleg Skripočka, Jeffrey Williams, která již na ISS čeká. Dlouhodobá expedice s pořadovým číslem 48 tak bude kompletní. V září nasednou Ovčinin, Skripočka a Williams do své lodi Sojuz TMA-20M a vrátí se domů. Tím začne 49. dlouhodobá expedice, v jejímž čele bude stát Anatolij Ivanišin. Za několik dní přiletí ke stanici Sojuz MS-02, který sem doveze Andreje Borisenka, Sergeje Ryžikova a Roberta Kimbrougha, čímž bude 49. expedice kompletní. Posádka, která právě čeká na start bude na ISS až do listopadu, kdy se vrátí na Zemi.
Zdroje informací:
http://spaceflight101.com/
http://spaceflight101.com/
http://spaceflight101.com/
http://spaceflight101.com/
https://en.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
https://cs.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
https://cs.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
https://cs.wikipedia.org/
Zdroje obrázků:
https://upload.wikimedia.org/…/1007px-Soyuz-MS-01-Mission-Patch.png
https://upload.wikimedia.org/…/Anatoli_Ivanishin.jpg/800px-Anatoli_Ivanishin.jpg
http://www.nasa.gov/images/content/609692main_iss030e007565_wp_946-710.jpg
https://upload.wikimedia.org/…/800px-Takuya_onishi_jaxa.jpg
https://upload.wikimedia.org…/NEEMO_Onishi.jpg/800px-NEEMO_Onishi.jpg
https://upload.wikimedia.org/…/800px-Kathleen_Rubins_portrait.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/m16-018c.jpg
https://upload.wikimedia.org/…spacecraft_mock-up_in_Star_City%2C_Russia.jpg
Pokud se nepletu, Rubinsová letí do kosmu poprvé. Viz závěr jejího profilu.
Ano, však se také během jejího představení o žádné první misi nezmiňuju – byla to chyba v tom jednom slově, opraveno. 😉
Ivanisin
..počkal si na větší verzi Sojuzů a 29. května 20013 už stál..
Nic hroznyho-jen pro zajimavost-2001 nebo 2003?
..napsal sem to spatne-resp.mohlo by to nekomu spatne vyznit-je to (jako vzdy) paradni clanek a skvele udelanej, jen chci vedet, jak dlouho vlasne cekal
Díky za upozornění na překlep i za pochvalu. Měl to být rok 2003, už je to opraveno.
Předpokládám, že u Ivanišina jde o chybu v místě působení. Myslím, že by to měla být Karélie, nikoli Kalérie. Ale připouštím, že může jít o nějaké místo, které neznám. 🙂
Samozřejmě, díky moc za upozornění!
Není zač. Zrovna tady se chyba myslím udělá snadno, kvůli podobnosti se jménem Alexandra Kaleriho. Byly doby (to mi bylo tak 13-14) kdy jsem si myslel, že se onen kosmonaut jmenuje Alexander Kareli 😀