Jaro na Zemi je v plném proudu a také na Marsu roboti nezahálejí. Věnujme jim proto malé ohlédnutí. Podíváme se na to, jaké výzkumy plánuje tým kolem stařičké Opportunity a co zajímavého právě prováděla větší Curiosity. V úvodu článku vidíme mimořádný snímek. Pořízen byl sice již 31. března tohoto roku během solu 4332, ovšem podobných záběrů jsme se nedočkali již léta. Na snímku je krásně vidět větrný prachový vír (anglicky dust devil), který se proháněl pláněmi uvnitř velkého kráteru Endeavour (kráter o průměru 22 km je tak velký, že vypadá jak rovná pláň s dunami). V popředí jsou svahy tvořící vlastně valy kráteru a stopy vozítka v nich. Opportunity totiž aktuálně opět popojíždí a cílem jsou smektity. To je minerál ze širší skupiny jílovitých minerálů, které by měly být v této oblasti Marsu hojné.

Výše uvedený snímek ukazuje jen jedno políčko mozaiky, která byla pořízena. Kamery vozítka běžně pořizují každý den, nebo chcete-li každý sol, sadu fotografií okolí. Když byl uveřejněn tento obrázek, nabízelo se, jestli je nutné, aby vozítko ujelo více než 42 kilometrů, aby strávilo více než 12 let na Marsu a to vše proto, aby vyfotografovalo tak úchvatnou panoramu, jaká je uvedena níže. Inu stojí za to zkoumat cizí planety. Nejen z hlediska vědeckého, ale i estetického.

Prachoví ďáblíci jsou běžný jev na Zemi, když horký vzduch začne ve víru stoupat vzhůru a unáší s sebou prach. Podobně vídalo běžně prachové víry vozítko Spirit v kráteru Gusev.

Pro Opportunity to však byl zjev velmi řídký. O to víc je takový snímek cenný. Vozítko si jej navíc všimlo zrovna v době, kdy stoupalo na Knudsenův hřbet pod úhlem 32°, což je největší sklon, jaký kdy vozítko na Marsu překonávalo (k úhlu 30° se přiblížila i Spirit při zdolávání svahů kopce Husband, jinak obecně to není ještě nebezpečný sklon, jen může dojít k výraznému prokluzu kol, což bývá softwarově upraveno tak, že přinejhorším vozítko zastaví a čeká na pokyny).

Ale zpět k zmíněným smektitům. Na dalším obrázku vidíme celkovou situaci, kde se nyní Opportunity nachází. Během zimy na jižní polokouli Marsu (vrcholila 3. ledna 2016), se vozítko pohybovalo po severně nakloněných svazích a pátralo po jílovitých usazeninách.

Jílovité minerály, fylosilikáty, jsou pro geology důležité, protože jednak vznikají v přítomnosti vody a navíc na Zemi jsou zastoupeny spolu se stopami vznikajícího života. Protože tyto minerály byly hojně detekovány z oběžné dráhy pomocí družice Mars Reconnaissance Orbiter, podívá se tam Opportunity v následujícím období. Problém se smektity spočívá v tom, že ony se někde v oblasti údolí Marathon Valley vyskytují, ale Opportunity je nedokázala najít. Proto se nyní vozítko vydalo nazpět nahoru a pátrá dál. Na níže uvedené mapce vidíme trasu vozítka a také místa s vyšším výskytem fylosilikátů (červeně) a případně nižším, ale také pravděpodobným výskytem (zeleně).

Závěrem ještě aktuální pohled na právě zkoumané lokality nazvané pracovně Pierre Pinaut. Vozítko si zde očistilo přítomné kameny a ještě se je pokusí obrousit pomocí kolečka.

Při cestě vzhůru vznikla další pěkná fotografie, a sice oblak nad hřebenem. Oblačnost na Marsu zastupují především ledové krystalky cirrovitých oblaků a nejinak tomu bylo i tentokrát.

Nyní obraťme své myšlenky k větší a novější laboratoři Curiosity. Poslední týdny byly věnovány jízdě na jih kolem dunových polí a poté vozítko zastavilo a vykonalo svůj jubilejní desátý vrt. Zkoumal se i stav kol, ale ačkoli je takový, jaký je, jeví se jako uspokojivý a neměl by bránit další jízdě, ani výstupu do svahů Aeolis mons.

Pro zpestření se podívejme, co dokáže eroze na marsovské mrazové poušti. Už jsem si zvykli na různé tenké pláty a jehly visící do prostoru, přesto podobné útvary nepřestávají fascinovat.

Často vídáme krásná panoramata, která Curiosity pořizuje. Ovšem Seán Doran si se snímkem pohrál a vložil do něj i model vozítka. Dává to snímku novou perspektivu. Popisek snímku si asi necháme vysvětlit angličtináři mezi našimi čtenáři, vypadá to na nějakou slovní hříčku 🙂

Během solu 1321 se snímal otvor, který robot vytvořil v lokalitě Lubango. Šlo o zmíněný desátý vrt na povrchu Marsu. Průzkum tentokrát proběhl hodně rychle. Během týdne proběhl průzkum lokality, vrtání i průzkum alfa částicovým rentgenovým spektrometrem. Podle všeho tým usoudil, že v této lokalitě není žádná neobvyklá hornina a neprováděly se zkušební vrty, nýbrž rovnou plný hluboký vrt. Stejně jako po každém vrtu, následoval detailní průzkum uvnitř robota v laboratořích CheMin a SAM.

Jedenáctý otvor, lokalita Okoruso, byl poté vyhlouben během solu 1332, začátkem května pozemského kalendáře. Podle snímků z kamery na robotické paži je zřejmé, že vznikly také snímky na další selfie-panoramu, ta však ještě nebyla prezentována.

Zdroje informací:
http://mars.nasa.gov/
http://www.planetary.org/
http://www.planetary.org/blogs/guest-blogs/
http://www.planetary.org/blogs/emily-lakdawalla/

Zdroje obrázků:
http://mars.nasa.gov/imgs/2016/04/opportunity-devilish-view-ridge-PIA20012-full.jpg
https://c2.staticflickr.com/2/1472/25597425754_4b65095641_o.jpg
https://lh6.googleusercontent.com/-ugVFVNY5PyI/VwaVNc5GDGI/AAAAAAAAUYw/ezaNDSYPm_E18MfB5m7KiSW4Dx9jGdASQ/w858-h553-no/opcon_Climb_devil.jpg
http://planetary.s3.amazonaws.com/assets/images/4-mars/2016/20160510_01_4365walkabout_perspective.jpg
https://c2.staticflickr.com/2/1663/26164204692_e9d0431126_b.jpg
http://planetary.s3.amazonaws.com/assets/images/4-mars/2016/20160510_04_Pinaut_3_outcrop.jpg
http://planetary.s3.amazonaws.com/assets/images/4-mars/2016/20160510_05_Pinaut_3_brush.jpg
http://www.unmannedspaceflight.com/index.php?act=attach&type=post&id=39377