Na vypuštění evropsko-ruského projektu ExoMars 2018 si ještě pár let počkáme, ale už nyní je potřeba vybrat lokalitu, kam evropský rover dosedne. Přitom je potřeba brát v úvahu řadu faktorů – inženýři touží po bezpečné lokalitě s malými svahy, vědci naopak touží po oblastech, které by mohly přinést posun v našem chápání Marsu. Skloubit někdy protichůdné požadavky není snadné, přesto se evropským odborníkům podařilo vytipovat lokality, kam by vozítko mělo dosednout.
Týmy geologů, astrobiologů a inženýrů vybíraly ze čtyř finalistů. Po závěrečném dvoudenním setkání v Nizozemí odborníci doporučili jako primární přistávací oblast lokalitu označovanou jako Oxia Planum, ve které se nachází odhalené horniny se stářím až 3,9 miliardy let. Ukazuje se, že tyto vystupující horniny by mohly mít různorodé složení, což je z vědeckého hlediska hodně zajímavé. Oblast je podle dosavadních měření především bohatá na jíly s obsahem železa a hořčíku, což naznačuje dřívější přítomnost vody. Celá lokalita podle našich znalostí měla původně podobu mělkého jezera s dnes již vyschlými přítoky.
Zdroj: http://spaceflightnow.com/
Vědce zaujala hlavně možnost, že by se v této lokalitě mohly zachovat stopy dřívějšího mikrobiálního života – právě jejich hledání je jedním z hlavních (a mediálně nejvděčnějších) úkolů. Inženýři jsou zase spokojení s tím, že vybraná lokalita má malou „nadmořskou výšku“ – supersonický padák tak bude mít dost času na zpomalení sestavy před přistáním. Lokalita má relativně rovné dno, takže nehrozí dorazy radarových paprsků, které budou informovat řídící systém o výšce nad terénem.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org
Vozítko by mělo zvládnout přejíždět přes kameny vysoké 35 centimetrů, ale v případě přistání je potřeba zohledňovat potřeby ruského landeru, který vozítko dopraví na povrch. Šestikolový rover z něj pak sjede a zahájí vědecký průzkum. Dalším faktorem, který hrál při výběru roli byla rychlost větru. V Oxia Planum by v době plánovaného přistání (leden 2019) zrovna mělo končit období písečně/prachových bouří.
Projekt ExoMars 2018 je druhým stupněm konceptu ExoMars – tím prvním je ExoMars 2016, který by měl startovat už příští rok. Jeho úkolem je dopravit na oběžnou dráhu kolem Rudé planety sondu Trace Gas Orbiter (TGO), která bude kromě povrchu zkoumat i atmosféru Marsu. Především pak plyny jako třeba metan, které mohou indikovat biologickou, nebo geologickou aktivitu. Od sondy se následně oddělí přistávací pouzdro Schiaparelli (též zvané EDM), které má přistát v lokalitě Meridiani Planum a ověřit tak systémy nutné pro přistání na Marsu. Právě tyto informace se budou hodit pro konstrukci landeru, který dopraví o dva roky později na Mars evropské vozítko. O výrobu tohoto velkého landeru se má postarat ruská výrobní kancelář Lavočkin.
Zdroj: http://exploration.esa.int/
Samotná oblast Oxia Planum leží jen kousek na sever od marsovského rovníku a ve východní části přistávací oblasti začíná útvar ve tvaru vějíře a velikosti města – právě tohle je podle ESA náplavový kužel, který tu zanechala dřívější tekoucí voda. Data z družic, které krouží kolem Marsu ukazují, že tato lokalita je poryta tmavými horninami, které jsou možná vulkanického původu. Erozí těchto hornin došlo k odkrytí jílových vrstev, které se mohly začít formovat již před 3,9 miliardami let.
Horniny bohaté na jíly jsou svědky dob, kdy Mars nepřipomínal dnešní vyprahlou poušť – v té době měla planeta tekoucí vodu, a hustou atmosféru. K odkrytí těchto vrstev došlo podle geologů teprve v posledních stovkách milionů let. Evropský rover bude navíc schopen vrtat až do hloubky dvou metrů, odkud odebere vzorky pro analýzu v palubních přístrojích. Hlavním úkolem je, jak jsme již psali – hledání stop po životě.
Doporučení od vědců ohledně přistávací oblasti budou definitivně potvrzeny zhruba půl roku před startem. Tomu bude předcházet velmi důkladná inspekce Oxia Planum spojená se snímkováním ve vysokém rozlišení americkou sondou MRO. „Minulá místa přistání se vybírala spíše podle morfologie přistávací oblasti, zatímco dnes máme mnohem lepší možnosti a můžeme si vybírat i podle mineralogie v jednotlivých lokalitách,“ popisuje Jorge Vago, odborník z ESA podílející se na programu ExoMars.
Zdroj: http://spaceflightnow.com/
Termíny jsou ale momentálně docela napnuté a specialisté se musí připravit i na situaci, že se start v květnu 2018 nestihne – další vhodná konstelace země a Marsu přijde v roce 2020. V takovém případě by Oxalia Planum zůstala v hledáčku, ovšem přidala by se k ní jedna ze dvou dalších lokalit – Aram Dorsum and Mawrth Vallis. Čtvrtou možností byla oblast Hypanis Vallis, ovšem ta byla postupně vyřazena z výběru jak pro rok 2018, tak i pro 2020.
Italská společnost Thales Alenia Space a ESA momentálně dokončují dohodu o stavbě roveru a nejpozději do konce letošního roku by mělo být jasno, který termín startu bude definitivní – zda se stihne rok 2018, nebo zda bude potřeba odklad o dva roky. Projekt ExoMars si za svou existenci už prošel mnoha změnami. Odstartoval jako čistě evropský, následně byla přizvána NASA, která v roce 2012 odstoupila kvůli problémům s rozpočtem. Evropa se tedy obrátila na Rusko, které dodá rakety Proton pro oba starty, vědecké přístroje a zajistí výrobu landeru pro dopravu vozítka na povrch Marsu.
Zdroje informací:
http://spaceflightnow.com/
Zdroje obrázků:
https://planetary.s3.amazonaws.com/assets/images/z_changeover/Exomars_art_f840.jpg
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2015/10/Oxia_Planum.jpg
https://upload.wikimedia.org/…GeologicalContext-Morphology-20140514.jpg
http://exploration.esa.int/science-e-media/img/2b/ExoMars%20Rover_orig.jpg
http://spaceflightnow.com/…landing_site_candidates_node_full_image_2.png
Pro rusy je to velké sousto, snad nezvítězí jejich tradiční šturmovština. No, držím palce. Projekt je ovšem velmi ambiciozní a zajímavý.
Držím Rusům palce a snad taky všechno co držet jde, ovšem poslední jejich meziplanetární pokusy dopadly žalostně ať už z jakýchkoli důvodů. Nezbývá opravdu než upřímné přání mnohého štěstí.)
PS. s jakou nosnou raketou se počítá, prosím? Definitivní rozhodnutí by už padnout mělo? nebo se pletu??
E
Obě části – jak ExoMars 2016, tak ExoMars 2018 budou startovat na Protonech.
Proton… jak se píše výše v poslední větě článku 🙂
Oba ruské meziplanetární pokusy (velmi ambiciozní, takže velká velká škoda) skončily opravdu katastroficky. Jednou vinou horního stupně Protonu a jednou díky palubnímu počítači sondy ještě u Země. Ale když Rusové vynášeli cizí náklad do meziplanetárního prostoru, tak to dopadlo dobře (Venus a Mars Express, Gaia). Ovšem tady bude jejich dílem nejen nosič, ale i samotná důležitá část sondy. Pěvně věřím, že to konečně zvládnou všechno.
Mimochodem-někde poblíž vybrané lokality se odehrává Marťan. Ten Pathfinder mě opravdu potěšil.
Dúfam že to nedopadne ako pri tom ostro sledovanom satelite ktorý chvíľu najprv letel horizontálne a potom kolmo k zemi 😀
Rusové si na mise pro zahraničí partnery dávají mnohem lepší pozor. Snad to dopadne dobře i v tomto případě.
Toho bych se nebál, spíš horního stupně. U všech třech vynášených cizích misí (Venus a Mars Express, Gaia) zafungoval vzorně Fregat. Tentokrát to asi nebude.
Oni si Rusové moc dobře uvědomují, že pokud podělají důležitou zahraniční misi, zapadnou mezi státy jako Čína, Indie nebo Japonsko, které pro Rusko najednou začnou být velmi silnou konkurencí na poli raketové techniky a jedinou konkurenční výhodou zůstane pilotovaný Sojuz, což také nemusí být na věky (Číňané pilotovanou loď mají). Takže bych řekl, že si to pohlídají a v rámci možností to dopadne dobře.
Já se opravdu modlím, aby to všechno Rusové tentokrát zvládli.
Ale stejně si myslím, že by ESA bývala udělala lépe, kdyby to celé vzala pod svoje křídla.
Je to trochu krok do neznáma. Když pominu
premiéru Briz + 2. kosm. rychlost, tak je otázka, jestli by ruský lander nebyl jistější jako pasivní doručovatel evropského roveru. Aby to s nákladem přístrojů nepřekombinovali vzhledem k v podstatě nulovým zkušenostem.