Jak velký je pevný disk ve Vašem počítači? Pokud nezpracováváte velké objemy dat, bude se jeho velikost pohybovat pravděpodobně ve stovkách gigabajtů. Pokud editujete video, nebo pracujete s velkými soubory, nejspíš disponujete externími disky s kapacitou v řádu jednotek terabajtů. Ale teď si představte jeden petabajt – pro lepší představu 1024 terabajtů. Datové úložiště o takové velikosti nevyužije prakticky žádný normální člověk. Pro vědce, kteří se starají o příjem fotek z amerického teleskopu SDO (Solar Dynamics Observatory) ale tenhle úctyhodný prostor stačí jen na jediný rok. Sonda totiž denně chrlí desítky tisíc fotek naší nejbližší hvězdy. Celkem už jich na Zemi dorazilo neuvěřitelných 100 milionů. A to už je slušný důvod pro malou rekapitulaci. Zvlášť když se jedná o sondu, o které se moc často nemluví (pohříchu).
Třítunová sonda se vydala na svou cestu 11. února 2010. Od té doby operuje ve výšce téměř 36 000 km nad naší planetou, přičemž její oběžná dráha je o 28° skloněna vůči rovníku. Vědecky zajímavým přístrojem je třeba Helioseismic and Magnetic Imager (HMI), nebo Extreme Ultraviolet Variability Experiment (EVE). Ale Nejatraktivnějším přístrojem na sondě SDO je AIA (Atmospheric Imaging Assembly). Její kamery pozorují Slunce v deseti různých vlnových délkách, přičemž každá z nich přináší zajímavé informace o různých částech Slunce.
| Vlnová délka | Pozorovaná oblast | Charakteristická teplota |
| Bílé světlo | Fotosféra | 5 000 K |
| 170 nm | Teplotní minimum, Fotosféra | 5 000 K |
| 30,4 nm | Chromosféra / Přechodová oblast | 50 000 K |
| 160 nm | Přechodová oblast / Horní fotosféra | 100 000 K |
| 17,1 nm | Klidná koróna / Horní přechodová oblast | 630 000 K |
| 19,3 nm | Koróna / Horké plasma z výronů | 20 000 000 K |
| 21,1 nm | Aktivní oblast koróny | 2 000 000 K |
| 33,5 nm | Aktivní oblast koróny | 2 500 000 K |
| 9,4 nm | Sluneční erupce | 6 300 000 K |
| 13,1 nm | Sluneční erupce | 16 000 000 K |
Těchto deset vlnových délek se postupně snímá a společně tvoří jednu snímací sekvenci, která se neustále opakuje. Zajímavé na tom je to, že tato sekvence trvá zhruba 12 sekund. Tím pádem sonda vyfotí Slunce téměř jednou za sekundu. A nejsou to žádné malé snímky – fotky mají rozlišení 16 megapixelů. Jelikož jsou snímky čtvercové, můžeme snadno dopočítat, že jejich strana disponuje čtyřmi tisícovkami obrazových bodů.
NASA v rámci jubilea připravila galerii dvanácti nejpovedenějších snímků ze sondy SDO, kterou Vám nyní přinášíme i s přeloženými popisky přímo od NASA.
Zdroj: http://www.nasa.gov/
Zdroj: http://www.nasa.gov/
Zdroj: http://www.nasa.gov/
Zdroj: http://www.nasa.gov/
Zdroj: http://www.nasa.gov/
Zdroj: http://www.nasa.gov/
Zdroj: http://www.nasa.gov/
Zdroj: http://www.nasa.gov/
Zdroj: http://www.nasa.gov/
Zdroj: http://www.nasa.gov/
Zdroj: http://www.nasa.gov/
Zdroj: http://www.nasa.gov/
Pokud Vás poslední snímek zaujal a chcete si jej prohlédnout v originálním rozlišení 15 000 x 15 000 pixelů, můžete si jej stáhnout zde. Ale počítejte s velikostí přes 100 MB.
Sonda SDO již brzy oslaví 4 roky ve vesmíru. Její životnost má být podle předstartovních odhadů 5 – 10 let. Můžeme se tedy těšit na další objevy, které nám tenhle neúnavný dříč přináší. Společně s dalšími, specializovanými družicemi, máme v dnešní době nejdokonalejší pokrytí Slunce v historii.
Zdroje informací:
http://www.nasa.gov/
http://svs.gsfc.nasa.gov/
http://en.wikipedia.org/
Zdroje obrázků:
http://svs.gsfc.nasa.gov/vis/a010000/a011700/a011739/data_euv_cc1.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/1-aia_eruption_20110607.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/2-aia193_20141022_0.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/3-sdo_0171_blos.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/4-comet_egress.gif
http://www.nasa.gov/sites/default/files/5-20110224.png
http://www.nasa.gov/sites/default/files/6-20101209_020632.jpeg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/7-three_col_nrgf_neg_20110922.png
http://www.nasa.gov/sites/default/files/8-171_transit.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/9-lunartransit_20141122.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/10-coronal-waves.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/11-slicesofsdo.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/sdo_aia_100millionth_mosaic_2048.jpg
Když už tak rozepisujete ty velikosti, nedoplnili byste prosím i bitovou hloubku?
Díky.
Pokud by taková informace byla veřejně dostupná, určitě bychom ji zveřejnili. 😉
Chápu, proč se fotí obloha. Chápu, proč astronomie dělá lecjaké věci. Ale moc nechápu, proč se fotí slunce takovou příšernou kadencí (denně desítky tisíc fotek?!) Ano, když se zeptám astronoma, vychrlí na mě záplavu informací o tom, co všechno lze na všemožných vlnových délkách sledovat. O to se nepřu, ale ptám se, co z toho? Je na slunci něco tak extrasupervýjimečného, co by tam nebylo už nikdy jindy, jen zrovna teď? Opravdu je tak nezbytně důležité vědět kolik kousků kosmického smětí slunce denně spapá? Nebo jsme snad schopni něco udělat s tím, když se nám na slunci něco přestane líbit? Imho opravdu těžko cokoli z toho. Hm. Tak mě napadá, že by se mohlo stejně intenzivně sledovat třeba počasí na Tau Ceti. Ne…?
No, dobře, méně legrace. Jsem prostě obyčejný nevzdělanec, vybavený toliko selským rozumem. Když mě poučíte o přínosu tak usilovného focení slunce, budu zas o něco spokojenější (a i moudřejší… do doby než mi to jistý pán Alzhaimer zas sežere).
Zda Vám vysvětlím důvod té vysoké kadence nevím, ale minimálně se o to pokusím. Pokud byste se chtěl pak ještě na cokoliv zeptat, klidně napište doplňující otázku.
V první řadě – není to o tom, že by se zrovna teď dělo na Slunci něco extra výjimečného. Stejné projevy bychom mohli sledovat třeba i před 50 lety (samozřejmě tehdy na to nebyla taková technika). Slunce funguje v cyklech z nichž nejkratší trvá 11 let. Jelikož je životnost SDO odhadována na 10 let, mohli bychom se dočkat zmapování téměř celého cyklu. Není to tedy tak, že by na Slunci bylo, cituji „něco tak extrasupervýjimečného, co by tam nebylo už nikdy jindy, jen zrovna teď“. Je tu ale možnost provést měření nyní, tak proč to odkládat.
Proč vlastně studovat Slunce – z několika důvodů. V první řadě – Slunce jsme dlouho opomíjeli a informací o něm mnoho nebylo. Tím, že studujeme Slunce zároveň můžeme pochopit chování ostatních hvězd, což se může hodit třeba při studiích jejich geneze atd. Ještě důležitější je ale to, že Slunce a jeho aktivita se docela intenzivně dotýkají našeho běžného života. Slunce a hlavně nabité částice z něj vycházející ovlivňují naši magnetosféru a v případě větších výronů může dojít k elektromagnetické bouři – ty menší udělají jen krásnou polární záři, větší mohou způsobit výpadky a zkraty v elektrických sítích. Nabité částice také mohou ohrozit elektroniku satelitů na oběžné dráze včetně posádky na ISS.
Pokud lépe prozkoumáme, co přesně se na Slunci děje, než dojde k erupci, nebo jestli se projevy nějak liší podle velikosti následného výronu, může nám to do budoucna pomoci. Dovedu si představit, že pokud by měli vědci k dispozici informace o blížícím se výronu koronární hmoty o velké intenzitě, mohli bychom přijmout adekvátní opatření. Mohla by se třeba změnit dráha družic tak, aby při největším zásahu byly schované za planetou, na Zemi by se třeba některé systémy odpojily od sítě, aby je následné zkraty nezničily a tak dále. Čím více toho víme, tím budeme připravenější. Informace nám dají v případě potřeby náskok.
Je to stejné jako kdybyste se ptal proč se posílá tolik sond k Marsu, proč letí New Horizons k Plutu, proč Philae přistálo na kometě. Všechno jsou to střípky poznání, které nám pomáhají lépe chápat svět, který nás obklopuje. Navíc Slunce se dynamicky mění, takže je vhodné jej snímkovat s vysokou frekvencí. Vědci pak mohou jednak složit kompozitní snímky z různých vlnových délek, které vznikly jen s krátkým rozestupem, nebo mohou udělat animaci. Ono se to třeba nezdá, ale když se z fotek udělá „film“, tak rázem všechno dostává další rozměr – vědci tak mohou vyčíst mnohem více informací.
jak jsem říkal už na začátku, pokud byste se chtěl ještě na cokoliv zeptat, stačí napsat. 😉
Děkuji za obšírnou odpověď. Přesto mám takový pocit, že jediný důvod, kterému rozumím, je věta „Je tu ale možnost provést měření nyní, tak proč to odkládat.“
Aby bylo jasno: vůbec neodmítám důležitost pozorování našeho sluníčka, ale ono to tam zas nelítá tak zběsile, aby nestačila jedna fotka třeba za čtvrt hodiny (např. zhruba jako meteorologické družice kolem Země). Malé zanedbatelné jevy trvají pokud vím řádově minuty, ty zajímavější hodiny, pohyby skutečně signifikantních prvků dny. Času dost i pro detekci CME i třeba pro helioseismografii…
Považuji za sporné, zda někdo na základě fotek ála 12 sec (resp. 1 sec) bude dnes schopen posoudit něco výrazně obšírnějšího než kdyby se fotilo mnohem, mnohem pomaleji. A budoucnost bude jistě vyžadovat zcela jiná data… Napadá mě, že stovky učenců budou moci simulovat dynamiku slunce, aby nějak zabili čas – ale nějaký rozumnější výsledek (než ty, které již máme více/méně zmáknuté) z toho imho nebude, vždyť dodnes nemáme na celém světě prostředky, které by fyzikálně věrně nasimulovaly ani vařící se nudlovou polívku v hrnci – natož Slunce. Takže si myslím: prostě na to někdo dostal grant, a teď hledá jak si udržet své místo na dalším grantovém výsluní aby se neukázalo, že je to všechno sice hezké, ale… to je všechno.
No, v podstatě je naprosto jedno, co tu napíšu, páč vliv mého náhledu na dotyčnou misi je veškerý žádný. Jen jsem chtěl dát na vědomí, že jsem nad Vaší odpovědí nemávnul otráveně rukou, ale přiměla mě k dlouhodobému přemýšlení a lovení dat na netu. A kdo ví, třeba tam někdy někomu něco náhodou padne do oka a celý ten projekt najednou dostane svůj nečekaný smysl 🙂
Těší mne, že Vás odpověď zaujala. od té doby uplynulo v řekách dost vody a já bych možná přidal ještě jeden důvod, který jsem na začátku roku nezmínil. Asi znáte přístroj zvaný stroboskop, který se používá třeba na diskotékách, kde vytváří pravidelné rychlé pulsy světla, takže taneční pohyby vypadají trhaně. S pomocí tohoto přístroje si můžeme lépe představit, jaký význam má vysoká frekvence snímání sondy SDO. Pokud by fotila v nižší frekvenci, určitě bychom dostali zajímavé informace, ale něco by nám třeba uteklo – třeba Vámi zmiňované krátké jevy. Když něco trvá minutu, tak je rozdíl, zda tento průběh nafotíme deseti, nebo dvěma snímky. 🙂 Právě tohle je úkol sondy SDO – zachytávat detaily v co největší frekvenci, aby bylo možné vystudovat dění pokud možno dopodrobna.
Bylo by možná zajímavé vědět, jaká sonda dosud letěla ke Slunci nejblíže a na jakou nejmenší vzdálenost od Slunce se lze technicky dostat a jaké jsou největší přípustné teploty, které ještě zvládnou bez větší ujmy kosmické sondy ? Díky za připadnou odpověď.
16. května roku 1976 proletěla americko-západoněmecká sonda Helios-2 pouze 43,5 milionu (některé zdroje uvádí 41,9 milionu) kilometrů od Slunce. Jelikož byla její dráha protáhlá,šlo také o nejvyšší rychlost, jaké kdy dosáhl lidmi vyrobený výtvor – 247 500 km/h, což je 2x více, než jakou rychlostí obíhá Země kolem Slunce.
Do dalších let chystá NASA sondu Solar Probe+ (start možná v roce 2018), která by měla být v nejbližším bodě pouze 6 milionů kilometrů daleko od SLunce a v nejvzdálenějším bodě pak 109 milionů kilometrů daleko.