Záhadu jen o málo mladší, než je samotný Měsíc, se nyní podařilo rozluštit vědcům pomocí dat z mise Grail (Gravity Recovery and Interior Laboratory), která dvojicí identických družic zkoumala rozdíly v gravitačním poli Měsíce. Samotné sondy, pojmenované Ebb a Flow (odliv a příliv) zakončily svoji pouť v prosinci 2012. Naměřené hodnoty pomohly dát dohromady velmi podrobnou gravitační mapu Měsíce a navíc osvětlily původ jedné z největších a pravděpodobně i nejstarších planin na přivrácené straně našeho souputníka – Oceánu bouří (Oceanus Procellarum).
Dlouho se nevědělo, zda tato největší planina na Měsíci vznikla obrovským impaktem, či zda ji vytvořily vnitřní síly Měsíce. Bylo logické předpokládat, že by takovou oblast mohl vytvořit impakt. Stovky let tuto teorii astronomové favorizovali. I poměrně moderní indicie pro ni svědčily. Planina byla nižší než okolní terén, bylo v ní nalezeno větší množství radioaktivních prvků jako uran, thorium a draslík. Nalezly se i stopy po poměrně velikém zahřátí dané lokality. I hranice Oceánu bouří připomínaly okraje kráteru.
Zatímco u ostatních tmavších oblastí nakonec zbytky velkých impaktních kráterů objeveny byly, u Oceánu bouří vědci stále nemohli žádnou prehistorickou impaktní pánev objevit. Cíl to byl lákavý, neboť v tom případě by se jednalo o skutečně největší impakt na celém povrchu Měsíce. Nakonec byly potvrzeny jiné, dalo by se říci interní příčiny vzniku. Zjistilo se, že radioaktivní prvky se nacházejí v této oblasti i hlouběji pod povrchem. Ale největší ránu původní teorii zasadila mise Grail dvojčat Ebb a Flow, což byly dvě družice letící ve formaci, měřící si laserovým paprskem sebemenší změny vzájemné polohy, jež signalizovaly gravitační gradient.
Objeveny tak byly skutečné hranice planiny, které připomínaly spíše obdélník široký 3200 km, což by impaktní těleso vytvořilo jen těžko. Celý vznik trochu připomínal pohyb tektonických desek, který známe tady na Zemi. Deska, která tvoří planinu postupně chladla a začala se smršťovat, čímž vznikly na okrajích rifty (příkopové propadliny). Celé se to dá vzdáleně přirovnat k louži, jež vysychá a bahno okolo postupně praská. Riftová údolí pak zalila láva z lunárních sopek, takže je nebylo možné detekovat na fotografiích ani na měřeních topografie terénu. Projevily se až při zaznamenávání změn gravitace, jelikož je v těchto místech ztenčená měsíční kůra. Dobře to ilustruje následující obrázek.
zdroj: nasa.gov
Jako bonus gravitační měření potvrzují naopak impaktní původ dalších oblastí jako Mare Imbrium. To, že Oceán bouří je vlastně tektonickou deskou ohraničenou rifty, bylo pro vědce velké překvapení. Podobné útvary zkoumají vědci kromě Země i na Venuši a Marsu. Na Měsíci by se jich nenadáli. Celý objev je poměrně čerstvý. 1.října ho v časopisu Nature publikovala skupina vědců, kterou vede Jeff Andrews-Hanna z Colorado School of Mines (Báňská vysoká škola) v Goldenu, spolupracující na misi GRAIL.
„Obdélníkový vzor gravitačních anomálií byl naprosto nečekaný,“ řekl Jeff Andrews-Hanna „Použítí dat gravitačních změn odhalilo obdélníkové pole anomálií, díky čemuž můžeme nyní jasně a úplně vidět struktury, které byly jen naznačeny povrchovými pozorováními.“
zdroj:
NASA/Colorado School of Mines/MIT/JPL/GSFC
Nyní se na základě posledního objevu ověřuje, zda podobné jevy neformovaly i oblast jižního pólu Saturnova měsíce Enceladu. Samozřejmě budou pomocí nové metody prozkoumávány i ostatní oblasti našeho Měsíce, takže se možná můžeme těšit na další překvapivé objevy, i když už možná nebudou pro vědce tolik šokující.
Pokud byste si chtěli na vlastní oči prohlédnout místo, o kterém jsme v dnešním článku psali, není nic jednoduššího. Stačí v noci nasměrovat svůj zrak k obloze a zacílit nejjasnější objekt – Měsíc. Oceán bouří se dá pozorovat od úplňku po nov, kdy Měsíc „couvá“. Můžete ho najít na levém okraji nám natočené lunární tváře, takže ho ze Země vidíme dosti zdeformovaný. V plné kráse ho můžete vychutnat jen z fotografií takzvaně z místa činu. Okolo Měsíce obíhá několik sond, z nichž nejlepší snímky získává americká LRO (Lunar Reconnaissance Orbiter), která pořídila i obrázek, který jsme použili v titulu tohoto článku (viz obrázek nahoře v nepravých barvách – pro zvětšení rozklikněte). Tam už planinu vidíte pěkně uprostřed. Navíc jsou v něm zaklíčována topografická data z přístroje Lunar Orbiter Laser Altimeter, jenž je také na palubě LRO a údaje naměřené sondami Grail, zanesené tmavě modrou barvou, značící místa se slabší gravitací, jako hranice odlomené desky.
Zdroje informací:
http://www.nasa.gov/
http://www.nature.com/
http://www.space.com/
Zdroje obrázků:
http://www.nasa.gov/sites/default/files/grail20141001_0.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/14-236_0.jpg
http://i.space.com/…/moon-gravity-anomalies-procellarum-region.jpg?1412607076
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/98/Location_of_Oceanus_Procellarum.jpg
http://www.nature.com/polopoly_fs/…/derivatives/lightbox/Figure2_fullmoon.jpg
„hranice Oceánu bouří připomínaly okraje kráteru“ vs. „nemohli žádnou prehistorickou impaktní pánev objevit“ – Tak buď ji našli podle těch hranic, nebo ji nenašli a pak hranice těžko mohly připomínat okraje kráteru.
„bylo v ní nalezeno větší množství radioaktivních prvků jako uran, thorium a draslík vzniknuvších po poměrně velikém zahřátí dané lokality“ – Tak to asi ne. Ty prvky tam určitě nevznikly.
Ad impaktní pánev: právě, že ta oblast jen kráter připomínala, ale pořád nebylo možné nalézt důkazy, že tomu tak skutečně je. Teď už víme proč. Protože to impaktní pánev není.
Ad vzniknuvší: máte pravdu, že je to tak nešťastně formulované, jako kdyby se tam ty prvky vytvořily. To by ale byla opravdu pořádná teplota a tlak. Opravím to, díky.
Právě ty okraje chyběly. Nikdy nebyly nalezeny a předpokládalo se, že byly překryty pozdějším bombardováním. Hranice, o které se předpokládalo, že by mohla být pozůstatkem valu, existuje jen na západní straně a nikdy u ní nebylo zjištěno, že je skutečným valem impaktního kráteru (zdát se to možná mohlo). Ona ta impaktová hypotéza byla postavena spíš na domněnkách, dat bylo málo. Už dříve se našly důkazy, že to impaktní kráter nebude, například z dat ALSE. Prakticky každé nové měření tuhle domněnku pokud rovnou vyvracelo, tak aspoň nepotvrzovalo.
Takže to, že to není impaktní kráter zas tak překvapivé není. Na druhou stranu je velké překvapení, že je to pozůstatek tektoniky – pohybu desky. To se na Měsíci nečekalo.
Díky za doplnění. Jenom se zeptám, geologie je Váš koníček nebo se jí zabýváte profesionálně?