Komercionalizace pilotovaných vesmírných letů nabírá na tempu. Oblast, která byla ještě před nedávnem doménou států a tvrdě trénovaných profesionálů, povětšinou z řad armád, přitahuje civilní sektor jako černá díra. Čím víc se blížíme skutečnému otevření Vesmíru lidem, tím silněji a s větší rychlostí nasává soukromé podnikání. Zatímco směrem na západ má tento trend pravidla a ctí bezpečí budoucích posádek, směrem na východ vykazuje známky orientálního bazaru a rostoucí míry rizika. Výlet na odvrácenou stranu Měsíce je nepochybně dovolená snů, ale je jeho cena skutečně „jen“ oněch požadovaných 150mio dolarů. Nezaplatí turisté cenu nejvyšší?

Počátky

Pilotované lety byly doménou vojáků, mužů a specialistů spojených s průzkumem Vesmíru. V tomto pořadí pak byly tyto hranice postupně prolamovány. Konstantin Feoktistov, člen posádky Voschodu 1 vypuštěného 12.října 1964, byl prvním civilistou v kosmické lodi. Valentina Těreškovová se stala první ženou a Dennis Tito prvním turistou v kosmu. Zatímco lety Feoktistova a Těreškovové proběhly v rámci regulérních pilotovaných programů, Titův výlet už se nesl čistě ve znamení komerce.

Kosmonaut – hrdina Sovětského Svazu

Je paradoxem, že právě stát, který za absolvování kosmického letu uděloval nejvyšší státní vyznamenání za hrdinství, a to i cizincům, si z létání do kosmu jako první udělal dojnou krávu. Pravda, i na palubě amerických raketoplánů se objevovaly prominentní osobnosti – senátoři či arabský princ. Ale tito „cestující“ neplatili na dřevo, v těchto případech nešlo o podnikání.

Rusové naopak v ISS uviděli nejen její vědecký potenciál, ale zavětřili možnost vylepšit si svůj chudý kosmický rozpočet. Bez předchozí konzultace a souhlasu ostatních partnerů projektu kosmické stanice, navzdory protestům NASA, začali prostřednictvím společnosti Space Advetures Ltd. nabízet turistické lety do vesmíru spojené s týdenním pobytem na ISS. Protože neexistovala praktická možnost Rusům toto podnikání zarazit a pro ně bylo inkasovaných 20mio dolarů jediným argumentem, padla startem Sojuzu TM-32 28.dubna 2001 poslední z výše uvedených bariér.

Spolu s Titem se na ISS podívalo celkem sedm vesmírných turistů. Ukončením programu STS však Rusové přišli o volné kapacity ve svých lodích a vesmírnou turistiku museli načas přerušit. Ale již dnes je v běhu příprava „výletu“ operní zpěvačky, Britky Sarah Brightmanové, plánovaného na konec roku 2015. S jídlem totiž roste chuť a ani 82mio (!!) dolarů, které dnes Američané platí za každou letenku pro své a evropské astronauty, už nestačí… Konečně i Brightmanová zaplatí 52mio, násobně víc než její předchůdci.

Rutina nebo špičkový výkon

Technika používaná pro zajištění kosmického letu a pobytu ve vesmíru patří stále ke špičce. Pracuje v extrémních podmínkách, provozních i okolních. Každý proces je zpravidla vícenásobně jištěný neboť selhání či závada znamená vzhledem k nehostinnému prostředím kosmu přímé ohrožení života astronautů. Podlehnutí klamu, že se pilotované lety již staly rutinou vždy končilo krutým vystřízlivěním.

Přesto tento sklon nazírat na let do kosmu jako na trochu náročnější, či více vzrušující, let letadlem přetrvává.

Nemluvím teď o různých, v nejlepším případě marketingových v nejhorším bulvárních až obskurních, akcích, které propagují vyslání mixu účastníků, zpravidla čím různorodějšího a divočejšího tím lépe, zásadně však z oblastí mimo oficiální kosmický výzkum, aktuálně na Mars. Poslední dobou se s nimi sice doslova roztrhl pytel, nicméně pravděpodobnost jejich realizace je nulová. Nemají za sebou potřebné zdroje – lidské, technické, finanční.

Měsíc – First minute se Space Adventures

President Space Adventures Tom Shelley představil 10.června ve svém vystoupení před National Space Club Committee plány na turistický let k Měsíci. I když „plán“ není úplně správné slovo. Výlet již najdete v nabídce cestovní kanceláře a první dva zájemci mají zaplacenou zálohu.

V čem se liší tato nabídka od výstřelků zaměřených na Mars?

Zaprvé „pouze“ opakuje let, který Američané poprvé zvládli v prosinci 1968 a následně 8x zopakovali. I Rusové, či tehdy ještě Sověti, úspěšně využili plánovanou výletní trasu při nepilotovaných letech družic/ kosmických lodí Zond 4 až 8. Jednalo se totiž o lodě připravované pro let k a na Měsíc s dvoučlennou (!) posádkou.

Marsovská mise má prakticky odzkoušenou pouze jednosměrnou trasu a to výhradně bezpilotními sondami.

Zadruhé let jedním směrem k Marsu trvá půl roku, k Měsíci 3 dny. Celý výlet by se pak měl vejít do 14, maximálně 17, dní. Z pohledu vlivu délky pobytu v beztíži na tělesnou kondici výletníků se v případě měsíční mise jedná opět o něco, co už je odzkoušeno v rámci výletů na ISS.

Za třetí let si vystačí se stávající technikou. Sovětské Zondy byly modifikované Sojuzy, k dopravě poslouží nosné rakety Sojuz a Proton se stupněm Blok DM pro navedení na translunární dráhu. Nový by byl jenom dodatečný obytný modul, který by zajistil cestujícím pohodlí. Ale i tady by se mohlo jednat o upravený modul typu Pirs, využívaný Rusy na ISS. Nebo, jak tomu napovídají uvolněné obrázky, jen další standardní orbitální modul Sojuzu.

Tedy celá sestava, s výjimkou obytného modulu, již víceméně v nějaké podobě let k Měsíci (a případně zpět) absolvovala.

Pro pilotovaný let k Marsu není k dispozici nic.

Za čtvrté. Práce na tomto projektu potvrdil ředitel společnosti Energija Vitalij Lopota. Jeho prostřednictvím tedy firma, která je schopna potřebný hardware opravdu dodat.

V případě prezentovaných marsovských letů žádný takový partner neexistuje.

A za páté. Peripetie ruské kosmonautiky (kosmodrom, nosné rakety, nástupce Sojuzů, modul Nauka) sice svádějí k pesimismu. ISS je však velmi pádným argumentem, že s americkými dolary a pod americkým vedením Rusové dokážou hodně. Obojí je v osobě Space Adventures zajištěno.

Zdánlivě tedy nic nebrání nic tomu, aby se uvedeném horizontu 4-5 let (2017/18) první dva turisté v doprovodu jednoho ruského profesionála vydali na prohlídku odvrácené měsíční polokoule.

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci

Snaha doslova „vytřískat“ ze svého monopolu maximum, vedla Rusy k souhlasu, možná k nabídce, s letem Sarah Brightmanové. Místo v Sojuzu se totiž uvolnilo v důsledku roční expedice dvoučlené posádky na ISS.

Tento monopol se pomalu, ale jistě chýlí ke konci. Nasazení amerického taxíku pro dopravu na oběžnou dráhu může také výrazně zahýbat s cenou letenky. A aby toho nebylo málo, pokud by se neúspěšní zájemci o poskytování této služby pro NASA rozhodli zúročit svou práci a nabídli své služby třeba právě Space Adventures, mohlo by to vážně ohrozit ruský podíl na vesmírné turistice.

Lety k Měsíci Rusům nabízejí možnost vybudovat monopol nový. Navíc trvanlivější než je, byla, doprava na oběžnou dráhu kolem Země. Takové dobrodružství je také velmi sexy a může tedy být velmi drahé. 150mio dolarů je hodně peněz, ale vzhledem k omezené kapacitě a exkluzivitě takové cesty existuje tak velký převis poptávky nad nabídkou, že se jej nepodaří pokrýt roky a desetiletí.

Motivace poslat turistu k Měsíci je tak velmi vysoká, možná příliš.

Let na oběžnou dráhu Země není rutinou. Problémy ruských Protonů ukazují, že ani půlstoletím používání prověřené nosné rakety nejsou 100%. Perné chvilky, které Lucovi Parmittano připravil „obyčejný“ skafandr názorně ukázaly, že i to nejzákladnější pro přežití v kosmu může nepříjemně překvapit.

Let za hranice zemské oběžné dráhy je mnohem složitější. S jeho pilotovanou verzí navíc nemají Rusové žádné praktické zkušenosti a ani ty nepilotované nejsou v posledních letech v jejich případě důvodem k optimismu či přehnané sebedůvěře.

Scénář turistického letu navozuje pocit pohody. Posádka odstartuje ve standardním Sojuzu a doletí na oběžnou dráhu, kde na ní bude čekat translunární stupeň Protonu s připojeným obytným modulem. V ideálním případě se před spojením s tímto tahačem turisté ještě „zastaví“ na pár dní na ISS.

Pak tedy přeletí k měsíčnímu stupni, spojí se s ním a celá sestava zamíří po tzv. dráze volného návratu k Měsíci. „Dráha volného návratu“ znamená, že pokud po navedení na dráhu k Měsíci selže raketový motor, kosmická loď se působením nebeské mechaniky po obletu Měsíce vrátí zpět k Zemi. Tuto vlastnost v praxi využila při své záchraně posádka Apolla 13.

Tahle relativní jistota pravděpodobně vede zmíněnou cestovku k přesvědčení, že jeden profesionál na palubě bohatě stačí. Koneckonců poletí se „jen“ k Měsíci, poletí „to samo“ a 300 milionů je víc než 150. Mít ale na palubě jediného člena posádky schopného aktivně zasáhnout při případných potížích, to je z mého pohledu ne vysoké riziko ale hazard.

Chápu, proč toto dobrodružství nabízí Space Adventures, rozumím tomu proč je o ně zájem. Tou záchrannou brzdou, která by projevila zdravý rozum, by měla být profesionální kosmická agentura skutečné kosmické velmoci. Neoslepena míháním bankovek a neohlušena šustěním jejich počítání. Obojí zde však postrádám.

Kosmický výzkum je životně závislý na státních rozpočtech. Případná tragédie by měla nejspíš negativní dopad na veřejné mínění, což by ve svém důsledku vedlo k neochotě politiků být s lety do vesmíru spojován. Byť jen prostřednictvím hlasování o příslušné rozpočtové kapitole. V dnešním rychlém světě, přesyceném informacemi je totiž rozdíl mezi vědecky opodstatněným letem a nezodpovědným hazardem pod rozlišovací schopností většiny voličů.

Zdroje informací:
http://www.spaceadventures.com
http://www.spaceflightnow.com
http://en.ria.ru

Zdroje fotografií:
http://www.spaceadventures.com/Uploads/Image/Galleries/lunar/sized_as11_44_6552.jpg
http://astropt.org/blog/wp-content/uploads/2013/04/753995.jpg
http://www.spaceadventures.com/Uploads/Image/Galleries/lunar/sized_A16metric0728.jpg
http://i1010.photobucket.com/albums/af230/Onesmallstep1966/Rocket%20Garden/Zond2.jpg
http://www.spaceadventures.com/…/Galleries/lunar/sized_SALunarPropulsionandHab1.jpg
http://www.spaceadventures.com…/Galleries/lunar/sized_SALunarComplex-Docking2.jpg
http://bloggfiler.no/explorerplanet.blogg.no/images/1349906-12-1342338832845.jpg