Představte si, že můžete získat snímek jakéhokoliv místa na Zemi z oběžné dráhy, který není starší než deset minut. Jistě můžete namítnout, že do pověstné křišťálové koule, která dokázala zobrazovat video v reálném čase a to i z uzavřených prostor, to má ještě daleko. Oproti službám Urthecast a HDEV v současnosti nabízejícím snímkování Země z Mezinárodní kosmické stanice, jde však projekt Flock společnosti Planet Labs zase o něco dále a více se tak možnostem křišťálové koule blíží. Nad celou Zeměkoulí chce totiž Planet Labs rozprostřít síť snímkovacích družic, dodávajících neustále aktuální záběry zemského povrchu.
Planet Labs
Společnost Planet Labs vznikla v roce 2010 jako Cosmogia Inc. v San Franciském Cupertinu. Tohle místo lákalo vždy chytré hlavy a tak to, že se myšlenka na permanentní snímkování Země dočkala realizace právě tady, není náhoda. Idea byla prostá, vypustit obrovské množství malých satelitů, každý vybavený kamerou a vysílačem. Ve skutečnosti bylo třeba vyřešit spoustu dalších „drobností“. Bylo nutné zajišťovat správnou orientaci na zemský povrch, zároveň satelit napájet solárními články, které zase vyžadovaly správné natočení ke Slunci. V zemském stínu zase výpadek solární energie bylo nutné nahradit palubními bateriemi. Satelit také musel sám tušit, zda je opravdu správně natočen, k čemuž mu měl sloužit dostatečně miniaturizovaný star tracker, zařízení určující polohu podle jasných hvězd. Nakonec bylo třeba pořízené snímky zpracovat a odeslat do pozemného střediska. Satelity se měly pohybovat na velmi nízké orbitě, takže čas na přenos dat se počítal na jednotky minut. To vše se mělo vejít do kvádru o velikosti 10 x 10 x 30 cm. Čtenáři znalí platformy Cubesat promptně doplní, že tento rozměr se označuje jako 3U.
Cesta na orbitu
O pouhé dva roky později již byl k dispozici první demonstrační satelit jménem Dove (Holubice). V přední části (na obrázku vlevo) má zrcadlový objektiv, který snímá povrch pod sebou. Rozlišení udává výrobce 3-5 metrů na pixel. Do vypuštění chránila objektiv anténa, která slouží k zasílání fotek a telemetrie do pozemního střediska a naopak přijímá příkazy a úpravy software. Solární panely kromě horního se rozloží a budou se natáčet maximální plochou na Slunce. Zcela vzadu je zařízení pro orientaci podle hvězd.
Na oběžnou dráhu se první dva exempláře dostaly jako sekundární náklad Sojuzu-2-1a hned v dubnu 2013. Další dva pak v listopadu na raketě Dněpr. Protože testování dopadlo dobře, přistoupilo se k objemnějšímu nákladu cubesatů Dove. V útrobách nákladní lodi Cygnus se jich na ISS dostalo rovnou 28. Celá mise má označení Flock-1 (Hejno-1). V jejím rámci se budou z ISS postupně vypouštět na platformě NanoRacks japonského modulu Kibo jednotlivé cubesaty na určené dráhy. Díky harmonogramu vypouštění rozprostřenému do většího časového období, bude moci hejno postupně obhospodařovat celý prostor mezi 52° severní šířky až 52° jižní šířky. Výšku oběžné dráhy mají vždy nově vypuštěné cubesaty podobnou s ISS, avšak vzhledem k absenci pohonu budou postupně klesat na nižší orbitu až zaniknou v atmosféře. To však nevadí, protože budou postupně doplňovány a modernizovány. Optimální počet je podle Planet Labs okolo 100.
Využití projektu
Projekt si klade za cíl poskytovat fotografie v téměř reálném čase široké veřejnosti. Zástupci Planet Labs se holedbají tím, že snímky by měly být k dispozici každému, kdo tato data potřebuje. Je docela jisté, že zadarmo to asi nebude. Mělo by to ale být řádově levnější než obdobné služby fungující v současnosti. Možnosti využití jsou široké. Od přesné lokalizace oblastí postižených katastrofami, přes zemědělství, lesnictví, stavebnictví, hledání ložisek ropy, plynu a dalších výnosných komodit, až po kontinuální data využitelná pro vědecké účely. Konkurovat by Flock mohl i podobným účelům, k jakým se využívají bezpilotní letadla nebo i pilotované stroje, například vrtulník vyslaný k obhlédnutí úniků z produktovodů.
Výhodou satelitů Dove je, že se dají přeprogramovávat přímo v kosmu z řídícího střediska na Zemi. Takže je možné do budoucna rozšiřovat jejich možnosti podle poptávky.
Celý projekt se představuje v tomto krátkém videu.
Galerii obrázků z mise Flock-1 si můžete prohlédnout zde
Ačkoliv se zde bavíme o komerční aktivitě, bude ji mít určitě v hledáčku NASA i další agentury, neboť podobný princip rozesetí drobných satelitů po oběžné dráze by se do budoucna dal využít i pro výzkum těles v naší Sluneční soustavě.
Zdroje informací:
http://en.wikipedia.org/
http://www.nasa.gov/
http://spaceflightnow.com/
http://www.planet-labs.com/
Zdroje obrázků:
https://c2.staticflickr.com/4/3255/2327822706_89be86f3ce_z.jpg?zz=1
http://vimeo.com/88602839
http://www.planet.com/assets/themes/planet/images/flock-carousel/Image07_Horizon.jpg
http://www.planet.com/assets/themes/planet/images/flock-carousel/Image00_Flock1Release.jpg
Jan Matzal Troska by měl radost 🙂
To bezpochyby. Akorát technologie, které měli Nemo a Arne, spíš připomínají dnešní možnosti NSA. 😀
Rozlišení 3-5 m z oběžné dráhy mi na takové „divadelní kukátko“ přijde až neuvěřitelně dobré.
Díky turbulencím v atmosféře mají obdobné rozlišení i velké astronomické dalekohledy bez adaptivní optiky.
Ale chápu, že marketing je marketing 🙂
Je to sice kukátko, ale je hodně nízko nad Zemí. Prohlédněte si pro představu oblast Oregonu, kterou nafotil první testovací kus těchto cubesatů. http://www.planet.com/assets/themes/planet/images/flock-carousel/Image08_Dove1_oregon.jpg