Díky pozorování HST cílenému na našeho trpasličího galaktického souputníka, Velký Magellanův oblak (LMC, PGC 17223), byli poprvé v dějinách astronomie vědci schopni měřit jeho rotační moment pomocí změření drobných rozdílů v pohybech místních hvězd. A opravdu nejde o fádní či nudné zjištění. Výsledky měření poukazují na to, že hvězdy oběhnou centrum Velkého Magellanova oblaku přibližně jednou za 250 milionů let – to je takřka stejná doba, kterou trvá našemu slunečnímu systému, aby jednou oběhl centrum Galaxie.

Nemusím dodávat, že přesné měření pohybů hvězd v galaxii tak blízké (byť ve srovnání s naší velmi malé) nám může prozradit více o naší Mléčné dráze a její neuvěřitelné dynamice. Znalost rotačního momentu galaxií je jedním z klíčových faktorů k pochopení jejich celkové stavby a historie jejich vzniku.

Velký Magellanův oblak (LMC, PGC 17223) je nejjasnější galaxií viditelnou z naší Galaxie. Je to trpasličí nepravidelná galaxie (typu Irr I) na hranici souhvězdí Tabulové hory a Mečouna vzdálená asi 170 000 ly. Struktura této galaxie je sice nepravidelná, v jejím středu je však zřetelný náznak galaktické příčky, což může svědčit o tom, že kdysi byla tvarově podobná naší Galaxii, ale gravitační účinky Mléčné dráhy ji přetvořily do současné podoby. Jedná se o velmi nápadnou strukturu – po Mléčné dráze jde o nejrozsáhlejší objekt na nebeské sféře viditelný pouhým okem.

Velký Magellanův oblak patří do místní skupiny galaxií a je gravitačně vázán s Galaxií, kterou společně s Malým Magellanovým oblakem obíhá po kruhové dráze. Vlivem slapových sil je deformován. Důkazem je takzvaný Magellanův proud – oblak vodíku, který je projevem začínajícího galaktického kanibalismu. Je pozorován ve vodíkové čáře 21 cm a spojuje oba Magellanovy oblaky a dosahuje až ke Galaxii. Tento oblak byl zachycen gravitací Mléčné dráhy při jejich blízkém průchodu kolem ní asi před 500 miliony let.

Výsledky studie se opíraly o pozorování jednoho z nejúspěšnějších vesmírných detektorů vůbec – kamery WFC3 (Wide Field Camera 3). Ta měřila dynamiku pohybů stovek hvězd v trpasličí galaxii po dobu posledních sedmi let. Dle vyjádření vědeckého týmu HST je to zatím jediný detektor umožňující takto přesná měření v delším časovém intervalu. A přesnost měření je v takovýchto případech zásadní, protože stelární pohyby jsou na tak obrovskou dálku a v natolik malém časovém měřítku takřka nepozorovatelné.

Jak trefně poznamenal vedoucí současného výzkumu Roeland van der Marel: „Když si představíte Velký Magellanův oblak jako obří galaktické hodiny na (jižní) obloze, pak jejich hodinová ručička udělá jednu obrátku na ciferníku jednou za 250 milionů let. Jste si jistí, že se ručičky posunují, ale dělají to tak pomalu, že nemůžete zaznamenat průběh toho pohybu. Teleskopu HST trvalo několik let, než tyto pohyby zachytil.“

Měření pohybu hvězd (nejen) v této galaxii využívá klasický Dopplerův efekt: Spektra hvězd, jež se pohybují v rotujícím galaktickém disku směrem k nám, vykazují posun do modré barvy, a ty hvězdy, jež se relativně k našemu pozorovacímu stanovišti pohybují od nás, mají spektra posunutá do červena.

Zdroje informací:
http://www.space.com/

Zdroje obrázků:
http://apod.nasa.gov/apod/image/0002/lmc_noao_big.jpg
http://i.space.com/images/i/000/036/958/original/hubble-rotation-large-magellanic-cloud.jpg?1392757027