Štítek ‘Galaxie’

Když legendární teleskopy spojí své síly

Na našem webu pravidelně vychází seriál S Webem za hlubokým nebem, ve kterém máte možnost seznámit se s nejnovějšími pozorováními a objevy nové vlajkové lodě kosmické astronomie. V dnešním článku si ale ukážeme něco trochu jiného – čtyři snímky, ve kterých se kombinují pozorování Webbova teleskopu se snímky z kosmické observatoře Chandra. Těšit se můžete na dvě galaxie, mlhovinu a hvězdokupu. V každém snímku se kombinují snímky vysokoenergetického rentgenového záření z teleskopu Chandra s infračervenými pozorováními od Webba. Důležité je, že oba tyto typy záření jsou pro lidské oko neviditelné.

Gaia uvolnila další balík dat

Mapa, která ukazuje pohyb 40 000 vybraných Slunci blízkých hvězd v následujících 400 000 letech.

Pohyb hvězd na okraji naší galaxie v sobě nese náznaky významných změn, které v historii potkaly Mléčnou dráhu. To je pouze jeden z několika fascinujících poznatků, které se v poslední době objevily ve formě vědeckých studií. Všechny přitom vycházely ze třetího balíčku údajů EDR3 (Early third Data Release) z evropské sondy Gaia, které jsou nyní veřejně dostupné. Astronomové z Konsorcia pro zpracování a analýzu dat z družice Gaia DPAC (Data Processing and Analysis Consortium) získali důkazy o historii Mléčné dráhy tím, že studovali hvězdy v takzvaném anticentru, tedy na opačné straně oblohy než kde se nachází střed naší galaxie.

Malý infrateleskop stále pomáhá vědcům

Teleskop WISE

Americký teleskop WISE (Wide-field Infrared Survey Explorer) byl do vesmíru vypuštěn v prosinci roku 2009 a měl za úkol zkoumat vesmír v infračervené části spektra. Měl zmapovat celou oblohu a sledovat asteroidy, hnědé trpaslíky i vzdálené galaxie. Jeho primární mise skončila podle očekávání v únoru 2011, kdy mu začalo docházet chlazení citlivých detektorů. NASA však teleskop, který při startu vážil jen 660 kg, neodepsala. Místo toho přešel do hibernace, ze které byl oživen v září 2013 – v rámci nové mise NEOWISE (Near-Earth Object Wide-field Infrared Survey Explorer) měl studovat především blízkozemní planetky. Tento úkol se mu daří plnit skvěle a 11. dubna byla zveřejněna již pátá roční várka objevů.

Kosmotýdeník 314 (17.9. – 23.9.)

Kosmotýdeník je tu od toho, aby vám nabídl souhrn událostí uplynulého týdne, které jsme vám předaly, ale také těch, na které nezbylo místo. V hlavním tématu se tentokrát podíváme na velmi zajímavý objev astrometrické družice Gaia, z jejíchž dat se dalo vypátrat, že před stovkami milionů let došlo v naší galaxii ke kolizi. V dalších tématech se podíváme na možnost, že by Rusko odstoupili z projektu mezinárodní stanice u Měsíce, anebo na výsadek na asteroid Ryugu. Přeji vám dobré čtení a hezkou neděli.

Evropský průzkumník temných složek vesmíru

Evropa rozhodně nespí na vavřínech a pokračuje v nikdy nekončícím koloběhu vývoje stále nových sond. V dnešním článku se zaměříme na projekt, který se má do vesmíru vydat až ve čtvrtém čtvrtletí roku 2020, ale přesto si zaslouží pozornost už nyní. Evropský teleskop Euclid patří mezi projekty, které mohou změnit naše chápání vesmíru. Za svůj cíl si totiž neklade nic menšího, než průzkum temné hmoty a temné energie. Celá mise je charakterizována inovativními přístupy ve zpracování velkých objemů dat a vědci už se nemohou dočkat výsledků měření. V této době už je jasné, že projekt opouští rýsovací prkna a modelovací softwary a zhmotňuje se – výrazným milníkem je dodání tří špičkových senzorů pro přístroj NISP (Near-Infrared Spectrometer and Photometer).

Dva miliony hvězd během pěti milionů let

Evropská kosmická observatoř Gaia pilně posílá na Zemi přesná měření o poloze a pohybu hvězd, které tvoří naši Galaxii. Díky počítačovým modelům tak bylo možné vytvořit video, které ukazuje, jak se bude během následujících pěti milionů let měnit pozice dvou milionů hvězd v Mléčné dráze. Video je krásné na pohled, ale zároveň nám ukazuje, jak mocné údaje nám Gaia posílá. Když můžeme modelovat budoucí vývoj, mohli bychom se dočkat i zpřesnění našich znalostí o dosavadním vývoji Mléčné dráhy. Data z observatoře Gaia nám mohou prozradit, jak se hvězdy v našem okolí pohybovaly i před miliony let. Video navíc ukazuje jen některé hvězdy – Gaia sleduje řádově větší počet hvězd.

Nejpřesnější hvězdný metr slaví první rok ve vesmíru

V pátek 21.8.2015 završila astrometrická sonda Gaia svůj první pracovní rok na orbitu kolem libračního bodu L2 v plném pracovním režimu. U té příležitosti zveřejnila Evropská kosmická agentura toto úterý krátký přehled prozatimních vědeckých výsledků. Dlužno dodat, že jde o fenomenální úspěch na poli moderní astrometrie. Sondu na oběžnou dráhu vynesl ruský nosič Soyuz ST 19. prosince 2013 z kosmodromu v Kourou. Poté započala půlroční cesta do blízkosti bodu L2 ležícího přibližně 1,5 milionu kilometrů od Země (ve směru od Slunce, takže naše planeta slouží jako primární stínění před rušivým zářením naší domovské hvězdy).

Jak daleko se dostaly signály naší civilizace?

Ve sci-fi jde všechno velmi snadno. Hrdina prostě nasedne do své lodi ,zapne speciální pohon a už za pár hodin je u jiné hvězdy, pokud cestuje déle, může navštívit i cizí galaxii. Někteří diváci pak podlehnou mámivému dojmu, že vzdálenosti ve vesmíru nejsou tak hrozné. Jenže skutečnost přesahuje schopnosti lidského chápání. Nejvzdálenější hmotný vyslanec lidské civilizace – Voyager 1 je momentálně od Slunce vzdálen 18 světelných hodin a 8 světelných minut. V kosmickém měřítku je to ale pořád „za rohem“. Jeden důkaz naší existence však doputoval mnohem dál.

Překvapivá měření fádní galaxie v rentgenovém oboru

Detektory v rentgenovém oboru na oběžných drahách tvoří důležitou oporu našeho vesmírného výzkumu. To, že se zprávy o nich v posledních týdnech neobjevují na titulních stránkách médií, neznamená, že by nebylo o čem psát. Právě naopak. Jelikož atmosféra pohlcuje rentgenové záření už ve výškách 60 km nad hladinou moře, skutečný rozvoj tohoto podoboru astronomie začal až s nástupem kosmických teleskopů. Jedním z nich je doslovný rekordman – čtyřtunový XMM-Newton Evropské kosmické agentury se dostal na excentrickou oběžnou dráhu kolem Země v prosinci 1999. Od té doby provedl řadu zajímavých pozorování od objektů naší sluneční soustavy až po ten nejvzdálenější vesmír. Jedno z jeho posledních pozorování je obzvláště zajímavé a týká se prapodivné trpasličí galaxie.

Kosmická šňůra perel detektorem Chandra

Pomocí rentgenového detektoru Chandra se astronomům podařilo „zvážit“ rozlehlou galaktickou kupu v adolescentním vývojovém stadiu. Ta se navíc utvářela v době, kdy byl vesmír daleko mladší. Galaktickou kupu teď pozorujeme v relativně mladém věku pouhých osmi set milionů let po jejím vzniku. Zároveň tvořila součást vesmíru v době přibližně 3,3 miliard let po velkém třesku. Jde o jeden z nejhmotnějších a nejvzdálenějších objektů, u kterých se vědci snaží určit jeho hmotnost i další vlastnosti. Rozsáhlou strukturu objevil „konkurenční“ detektor Evropské kosmické agentury XMM-Newton. Pomocí měření teleskopu Chandra se pokusili astronomové odhadnout úhrnnou hmotnost kupy. Ta vychází na 400 bilionů Sluncí a nachází se asi 9,6 miliard světelných let od nás.