Štítek ‘Velký Magellanův oblak’

S Webbem za hlubokým nebem – 1. díl

Vážení čtenáři, dámy a pánové. V prosinci loňského roku odstartoval do kosmického prostoru na raketě Ariane 5 vesmírný dalekohled Jamese Webba, dlouho vyvíjený a toužebně očekávaný infračervený teleskop, vlajková loď astronomie tohoto desetiletí. Po úspěšném přeletu do okolí Lagrangeova bodu L2 soustavy Slunce – Země, rozložení dalekohledu a kalibraci přístrojů začala konečně vědecká pozorování. Jejich první výsledky jsme si zde již představili v článcích z 12., respektive 13. července. Velmi si vážíme toho, že Váš zájem o tento špičkový kus techniky a jeho objevy neustal. Z toho důvodu, a také kvůli tomu, že lze důvodně očekávat další významné objevy posunující o velký kus naše současné poznání, jsme se rozhodli přistoupit k seriálu, který bude v pravidelných intervalech pokrývat nejzajímavější vědecké dění kolem Webbova dalekohledu.

Gaia uvolnila další balík dat

Mapa, která ukazuje pohyb 40 000 vybraných Slunci blízkých hvězd v následujících 400 000 letech.

Pohyb hvězd na okraji naší galaxie v sobě nese náznaky významných změn, které v historii potkaly Mléčnou dráhu. To je pouze jeden z několika fascinujících poznatků, které se v poslední době objevily ve formě vědeckých studií. Všechny přitom vycházely ze třetího balíčku údajů EDR3 (Early third Data Release) z evropské sondy Gaia, které jsou nyní veřejně dostupné. Astronomové z Konsorcia pro zpracování a analýzu dat z družice Gaia DPAC (Data Processing and Analysis Consortium) získali důkazy o historii Mléčné dráhy tím, že studovali hvězdy v takzvaném anticentru, tedy na opačné straně oblohy než kde se nachází střed naší galaxie.

Hubble nahlédl do hvězdné porodnice

Je škoda, že se na našem webu jen málo věnujeme nejznámějšímu kosmickému teleskopu. Starý dobrý Hubble stále pracuje a kvalita jeho snímků nás nepřestává udivovat. Dnes svůj dluh vůči němu napravíme a podíváme se na snímek, který NASA právem zařadila na čestné místo fotky dne. Níže v článku najdete fotku která zachycuje vířící jasný plyn a tmavý prach ve Velkém Magellanově oblaku, satelitní galaxii naší Mléčné dráhy.

Hubbleův teleskop měřil pohyby hvězd v Magellanově oblaku

Díky pozorování HST cílenému na našeho trpasličího galaktického souputníka, Velký Magellanův oblak (LMC, PGC 17223), byli poprvé v dějinách astronomie vědci schopni měřit jeho rotační moment pomocí změření drobných rozdílů v pohybech místních hvězd. A opravdu nejde o fádní či nudné zjištění. Výsledky měření poukazují na to, že hvězdy oběhnou centrum Velkého Magellanova oblaku přibližně jednou za 250 milionů let – to je takřka stejná doba, kterou trvá našemu slunečnímu systému, aby jednou oběhl centrum Galaxie.

A opravdu nejde o fádní, či nudné zjiištění. Výsledky měření poukazují na to, že hvězdy oběhnou centrum Velkého Magellanova oblaku přibližně jednou za 250 milionů let – to je takřka stejná doba, která trvá našemu slunečnímu systému aby jednou oběhl centrum naší Galaxie.