Rusko chce uzemnit americké rakety, které vynášejí družice GPS, meziplanetární sondy nebo budoucí pilotované lodě. V minulých dnech se objevila informace, že Bezpečnostní rada Ruska (opakovaně) zvažuje zapovědět dodávky raketových motorů RD-180 do USA. Tento motor je přitom srdcem rakety Atlas V, která zase tvoří páteř americké nosné kapacity; počítají s ní dokonce i dvě ze tří vyvíjených komerčních pilotovaných lodí (kabina CST-100 od firmy Boeing a miniraketoplán Dream Chaser od Sierra Nevada Corp.).

Pomiňme nyní technické parametry motoru RD-180 (odvozený z RD-170 vyvinutého pro rakety Zenit a Eněrgija), které jsou bezesporu unikátní a které nemají na světě obdoby. Zakázka podepsaná s Rusy v roce 1996 společností Pratt and Whitney (dnes Aerojet) na dodávku 50 motorů a opci na dalších 51 opravdu nebyla jen podporou ruského kosmického průmyslu po rozpadu SSSR a snahou zabránit „úniku mozků“. (Pro úplnost: v roce 2012 byla podepsána objednávka na dalších 31 motorů. Zřejmě jde o uplatnění části opce nebo přiobjednávku – pokud opce vypršela. O jiném uplatnění opce nikdy nepadlo ani slovo, což ale není podstatné: objednaných motorů je zkrátka oficiálně 50 plus 31.)

K onomu „úniku mozků“: kdo chtěl nebo mohl, stejně v té době už dávno odešel. Mezi lety 1989 a 94 poklesl počet zaměstnanců v ruském kosmickém průmyslu na desetinu! A to nemluvíme o zemích, které se od SSSR ve stejné době odtrhly. Zde se kosmický průmysl rozpadl úplně a přesné statistiky neexistují.

Co by, kdyby…

Pojďme si nejprve odpovědět na otázku, co by se stalo, kdyby Bezpečnostní rada Ruska zákaz exportu motorů skutečně prosadila. Rakety Atlas V by byly uzemněné. Ale ne hned. Jednak rada uvažuje o zákazu od roku 2015 (předpokládejme, že hned k 1. lednu). Výrobce přitom dnes dodává zhruba osm motorů ročně, takže nějakých deset až jedenáct by bylo ještě na cestě. Krom toho je v USA aktuálně patnáct letových exemplářů RD-180 v různém stádiu připravenosti na mise v rozmezí 2013 až 15. Zastavení „motorovodu“ by se tedy projevilo nejdříve v roce 2017. A to za předpokladu, že by se USA tvářily, že se nic neděje a že by rakety Atlas V létaly stejným tempem jako dosud. Mnohem pravděpodobnější by ale byla redukce provozu: přesun možných nákladů (družice GPS, komerční satelity aj.) na komplementární nosiče. Tedy na Deltu IV a (bude-li dostupný) Falcon 9.

Spojené státy by nepochybně byly schopné Rusku „na truc“ zvýšit i za cenu jinak neospravedlnitelných nákladů výrobu jiných nosičů, upravit pozemní infrastrukturu (nové rampy…) či výrazně podpořit vycházející hvězdy (SpaceX). Nutnost certifikace některých nákladů (jmenovitě např. výše uvedených systémů CST-100 nebo Dream Chaser) by byla spíše formalitou, než překážkou.

Krom toho pomíjíme skutečnost, že firma Pratt and Whitney se už v roce 1996 pojistila nákupem licence a hardwaru, který umožňuje licenční výrobu RD-180 v USA. Podmínky kontraktu neznáme, ale platná licence by se rozhodně hůře blokovala, než dodávka hardware.

Komu to prospěje?

Už v roce 2011 přitom Rusko tvrdilo, že dodává motory RD-180 do USA za zhruba polovinu výrobní ceny a že jen v letech 2008 a 09 byla s kontraktem spojena ztráta 30 mil USD. Cena jednoho letového exempláře motoru RD-180 přitom byla 11 až 15 mil. USD (v případě licenční výroby by prý byla přibližně dvojnásobná). Kontrakt z roku 2012 už obsahoval jisté zvýšení ceny. Každopádně pokud byla ztráta ze dvou let na cca šestnácti motorech cca 30 mil. USD, představuje na jednom cca 2 mil. USD. Což v uváděném rozpětí 11 až 15 mil. USD za kus není nijak výrazné.

Z výše uvedeného vyplývá, že Rusko nemá žádný důvod dodávku motorů zastavit. Přišlo by o důvěru investorů a partnerů (toto by totiž byl útok na solar plexus americké bezpečnosti, a to USA jaksi neodpouští), přišlo by o zakázku (resp. o zakázky, protože by bezpochyby následovala „řetězová reakce“), americký kosmický program by nepoškodilo – naopak, povzbudilo. Zpravodajské satelity – hlavní důvod případného zákazu zmiňovaného Bezpečnostní radou Ruska – by vesele létaly dál. Nelétaly by (možná) meteorologické družice, meziplanetární sondy, civilní telekomunikační satelity…

Nejvíc by tak Rusko potrestalo samo sebe: přišlo by o zahraniční zakázky, ale především by narostla jednotková cena motoru: stačí se podívat, kolik RD-180 odebírají Spojené státy a kolik sesterských (a z větší části totožných) RD-170 jde do druhé aplikace, rakety Zenit. Obé se pochopitelně dá v zájmu národní bezpečnosti překousnout, ale proč – zvláště ve chvíli, kdy by to byl jediný důsledek embarga… Trochu to připomíná ono cimrmanovské „nedám si po obědě doutník, neplačte, sami jste si to zavinili“.

Ruská ruleta

Dosud bylo dodáno 60 motorů RD-180, objednáno přitom je celkem 81 (opci nepočítáme: jak jsme psali výše, nejsou o ní známé žádné detaily). Při průměrné dodávce osmi jednotek za rok bude kontakt naplněný už za něco málo přes dva roky. Co z toho plyne? Nový se nebude uzavírat, až se výrobní linky zastaví. Nový se s ohledem na dobu výroby a zkoušek motorů (od objednávek u subdodavatelů přes montáž až po testování trvá výroba jednoho RD-180 16 měsíců) ladí právě teď.
Rusko evidentně hraje o cenu. Nic jiného totiž získat nemůže.

Poznámka pod čarou – Kéž by Rusko své hrozby naplnilo!

Jednak by to byla vzpruha pro americký raketový průmysl (národní systémy by ze dne na den dostaly nejvyšší prioritu, o tom není třeba pochybovat). A jednak by šlo o úžasný protiargument na nekonečná volání „nic nedělejte, nakupujte v zahraničí, je to levnější“. U strategických zakázek se totiž nedá hledět jen na cenu (jinak nejsou strategické, že). Nezávislost má také svoji nemalou hodnotu.
O podpoře ekonomiky nebo zachování výrobní kapacity nemluvě. Americký průmysl dnes není schopen vyrobit nejen superraketu Saturn V, ale ani nové moduly pro ISS: kdypak byl dokončený poslední modul kosmické stanice „Made in USA“? Kde je tato výrobní kapacita, konstruktéři nebo znalosti dnes? A to nám třeba ISS krouží nad hlavami, ale výrobní linky a know-how je pryč.

Nakupovat krátkodobě levně u sousedů obyčejně znamená dlouhodobě draze ztrácet doma.

Zdroje informací:
http://rt.com/
http://en.wikipedia.org/
http://rt.com/
http://www.ilslaunch.com/
http://spaceflightnow.com/
http://www.lpre.de/
http://www.npoenergomash.ru/

Zdroje obrázků:
http://spaceflightnow.com/news/0001/20rd180delivery/000120rd180delivery.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/95/Atlas_V_first_stage_engines.jpg
http://regmedia.co.uk/2011/11/26/rd-180_large.jpg
http://www.spaceflight101.com/uploads/6/4/0/6/6406961/3301051_orig.jpg
https://engineering.purdue.edu/~propulsi/propulsion/images/rockets/liquids/rd180.jpg