Ne, titulek opravdu nepřehání. Včera nechybělo mnoho a výstup do volného kosmu mohl skončit tragicky. Skoro se tomu ani nechce věřit. Lidstvo má přece za sebou stovky hodin strávených ve volném kosmu. Pro někoho to může vypadat jako běžná rutina rutina. Nad slovy, že výstup do volného prostoru patří mezi nejnebezpečnější úkony vůbec, leckdo mávne rukou. Ano, může to vypadat jako brnkačka. Ale pak přijde mimořádná situace a rázem je tu drama – přesně tak, jako se to stalo včera. Stačí jen drobnost a z výstupu do volného kosmu může být hodně nebezpečný podnik.
Všechno začalo docela normálně. Luca Parmitano a Chris Cassidy přepnuli ve 13:57 SELČ své skafandry na vnitřní baterie. Čekal na ně šest a půl hodiny dlouhý výstup do otevřeného kosmu. Během něj měli pokračovat v úkolech, které načali již při výstupu minulý týden (bližší info zde). Na seznamu úkolů byla třeba instalace kabelové propojky na nosníku Z1, nebo pokračování v instalaci kabelů pro modul Nauka. Všechny plány ale vzaly za své, když Luca Parmitano zjistil, že má ve své helmě vodu.Tedy, on si nejprve myslel, že se hodně potí, ale skutečnost byla jiná. V té době byl zrovna u modulu Unity, kde chystal nové kabely pro chystaný modul Nauka.
Astronaut neváhal a okamžitě o nečekané situaci informoval pozemní středisko. Bylo jasné, že tohle bude velký problém. To se ostatně potvrdilo, když Luca oznámil, že vody postupně přibývá. Nedalo se na nic čekat, naplánovaný výstup byl stornován a oba astronauti dostali za úkol se okamžitě vrátit do přechodové komory Quest. Jenže to nebylo tak snadné, jak by se mohlo zdát – voda se ve stavu beztíže chová jinak, než jak jsme zvyklí a vlivem povrchového napětí se začala rozlévat po vnitřních stěnách Lucovy helmy. Vrstva vody tím pádem překryla i hledí, takže astronaut neviděl ven. S návratem do přechodové komory mu musel pomáhat Chris Cassidy.
Zdroj: NASA TV
V tuhle chvíli už šlo do tuhého, protože voda začala pokrývat i Lucův obličej, přičemž se dostala i do očí a uší. I když to zní jako paradox, tak italský astronaut nebyl daleko od toho, aby se ve vesmíru utopil! Ono se může zdát, že přeháním, ale musíme si uvědomit, co by se stalo, kdyby Luca nedopatřením vodu vdechnul. Zbývající 4 členové 36. dlouhodobé expedice na stanici se zatím přesunuli k hermetickému krytu, který odděloval stanici od přechodové komory. Řídící středisko mezitím posílalo instrukce Karen Nyberg. Bylo totiž potřeba upustit od tradičního postupu při svlékání skafandru a zajistit, aby se Luca co nejdřív zbavil své helmy.
Všem, kdo sledovali NASA TV jistě zatrnulo, když se řídící středisko opakovaně ptalo italského astronauta, jestli je v pořádku a odpověď stále nepřicházela. Nejistotu ukončil až Chris Cassidy, který všechny ubezpečil, že Luca Parmitano je v pořádku. Můžeme jen spekulovat nad tím, proč Luca neodpovídal. Buďto voda způsobila zkrat jeho komunikátoru, nebo mu vrstva vody na obličeji neumožnila mluvit. Bylo by to ale logické, protože Chris Cassidy uvedl, že Luca měl vodou pokrytou i pusu. Sám Cassidy odhadnul, že do helmy mohlo uniknout zhruba půl litru vody. (Pozn. – po výstupu se ukázalo, že vody bylo jeden až jeden a půl litru).
Zdroj: NASA TV
Čekání na chvíli, kdy bude konečně možné zahájit napouštění vzduchu do přechodové komory bylo nekonečné. Jakmile se tlaky vyrovnaly, nabraly věci hodně rychlý spád. Pavel Vinogradov a Fjodor Jurčichin se okamžitě chopili těžkých dveří, které vedly do modulu Quest a odstrčili je stranou. Následně zachytili Luca Parmitana za rukávy a vtáhli ho k sobě. Okamžitě se vrhli na jeho helmu a odepnuli ji.
Všichni si mohli oddechnout, protože během chvíle měl Luca na svém obličeji několik savých ručníků, které okamžitě odstranily veškerou vlhkost. Celý výstup trval jen 92 minut a byl tak druhým nejkratším v celé historii ISS. Teď je na řadě důkladné vyšetřování, které bude mít za úkol odhalit, jak k takovému selhání mohlo dojít.
Zdroj: NASA TV
Každého jistě napadlo, kde se mohla voda ve skafandru vzít. Možnosti jsou dvě. Voda slouží ve skafandru buďto na pití, nebo na ochlazování. Kosmický oblek je protkán spoustou drobných hadiček, kterými cirkuluje voda. Ta se stará o udržování správné teploty během výstupu. Buďto tedy praskla některá z těchto hadiček, nebo se proděravěla nádoba s pitím, kterým se astronaut během výstupu osvěžuje. Poškozený skafandr projde důkladnou kontrolou. Osobně bych se nedivil, kdyby se musel vrátit na Zemi na palubě lodi Dragon pro důkladnější zkoumání, nebo alespoň na opravu. To, že se výstup neuskutečnil v plném rozsahu nevadí. Jeho součástí nebyly žádné životně důležité opravy, bez kterých by byla stanice v ohrožení. Celý výstup včetně nečekaného závěru zachycuje následující video.
Zkusme se teď zamyslet nad tím, co nám aktuální výstup ukázal. Od nahlášení problému do chvíle, kdy byl Luca bezpečně v péči zbytku posádky uplynulo skoro půl hodiny! Co by se stalo kdyby k podobné závadě došlo někde dál od přechodové komory? Nebo kdyby byla závada vážnější? Budiž tahle událost jasnou připomínkou všem, kdo by do budoucna chtěli zlehčovat nebezpečnost výstupů do volného prostoru. Znovu se ukázalo, jak umí být tahle činnost nebezpečná a jak je důležité, aby astronauti stanici opouštěli jen pokud je to nezbytně nutné. Ukázalo se, jak snadno může nastat problém. Jak i drobné selhání může mít fatální následky.
EDIT 19.7.2013 13:14
Podle aktuálních informací se zdá, že za únik vody nemohla ani nádobka s vodou ani prasklá hadička chladícího systému. Zdá se, že by za všechno mohl nést vinu klimatizační systém, který se stará o kondenzaci vzdušné vlhkosti ve skafandru.
Zdroje informací:
http://spaceflightnow.com/
http://www.kosmo.cz/
http://forum.kosmonautix.cz/
http://technet.idnes.cz/
http://www.exoplanety.cz/
Zdroje obrázků:
https://fbcdn-sphotos-g-a.akamaihd.net/…_1951899269_n.jpg
NASA TV
Pěkný článek Dugi
jo určitě si myslím že se to zapíše do historie pak se třeba o tom bude možná za takové 2 roky bude psát v kritických momentech
Ne to asi ne v kritických momentech by to nebylo, ale možná v Tajemství vesmíru na to za těch pár let budou vzpomínat
otazka:
voda v chladeni je cista voda, alebo je to daka chladiaca kvapalina?
vedeli by ju vypipt ak sa nazbiera pred ustami?
Tak musím se přiznat, že si nejsem úplně jistý. Voda je určitě jodizovaná. Ale jestli má nějaké další úpravy, to se mi zjistit nepodařilo.
http://www.aquaporin.dk/UserFiles/aquaporin.dk/file/NasaAmesPaper.pdf
tu som nasiel nieco
pouzivaju ultrapure water – teda predpokladam,ze vodu v jej cistej podobe.
a ze je to teda problem a vyvyjaju daku polopriepustnu membranu , kde budu urcite proteiny, ktore prepustia len vodu.
ale mozno som to zle pochopil 🙂
Díky za odkaz!
Jestli šlo opravdu o UPW (ultračistá voda) tak ta se údajně minimálně jednorázově vypít dá, dokonce prý i deionizovaná voda. Obojí se používá v laboratořích. Prý je nechutná, ale poživatelná.
Tak litr a půl demineralizované vody bych opravdu nedoporučovatl vypít, pokud by opravdu nešlo o život. To je téměř čisté H2O. Voda má úžasnou schopnost vázat na sebe různé minerály a další látky. A tahle je připravena na 100%, to znamená, že při jejím požití na sebe váže vše, co cestou potká. Takže docela pocuchá trávicí trakt. Tohle množství by žádné trvalé následky nezpůsobilo, ovšem zdravotní potíže by se zřejmě dostavily, což by mohlo vést možná až k předčasnému ukončení Lucovy mise.
http://filtry.ic.cz/Zdravotni%20rizika%20piti%20demi%20vody.pdf
Doufám, že nepatříte k těm fanatikům, co si myslí, že voda má nějakou „paměť“, jako jsou třeba homeopati a jiná podobná havěť. Je celkem zřejmé, že ultračistá voda je skvělé rozpouštědlo, ale 1) okamžitě přestane být ultračistá, jakmile se v ní něco rozpustí (časová invariance!), 2) v porovnání s fyziologickým prostředím lidského těla zas až tak odlišná od měkčí pitné vody asi nebude. Aby se rozdíl projevil, musíme začít uvažovat o trvalé náhradě, tj. každodenním pití. Nějaký litr nebo dva jsou úplné prd.
Tohle bylo taky první co mě napadlo, jestli se dá pít.
Ale jestli mu jí tam nateklo 1,5 litru, tak to už je trošku hodně. Ale myslím si, že by si tím mohl udržet možnost dýchání pusou.
Jsou to ale jen domněnky.
Buďme rádi, že to dobře dopadlo.
A díky za tento článek.
Není za co děkovat, jsem rád, když se čtenářům článek líbí.
V tom,hle případě šlo i o psychologický účinek. Zkuste si představit, jak se musel Luca cítit, když měl na obličeji vodu, kterou si prostě žádným způsobem nemohl utřít.
to mi tiez napadlo, ci neslo tu vodu vypit. pollitra je nic.
i ked pokusat sa pit s nosom plnym vody asi nieje lahka uloha. musel to byt hororovy pocit
Nové informace navíc ukazují, že vody uniklo více – asi litr až litr a půl.
Prebiehalo to v celkom kludnej atmosfére.Nenastal žiadny zmätok,záchvat medzi astronautmi ako často vídavame v holyvodskych filmoch.Sú to profíci.
Musím pochváliť aj Karen ako šikovne odistila talianovi helmu zo skafandra.Je šikovná.
Velmi pekné zhrnutie tejto nepríjemnej udalosti.
Díky za pochvalu článku. Musím souhlasit s tím, že to posádka zvládla naprosto skvěle. S chladnou hlavu, žádná panika. Zkrátka profesionální zvládnutí nestandardní situace.
V jednom z predchádzajúcich článkov (alebo to bolo v diskusii) ste spomínali, že dôvodom naplánovania jednotlivých výstupov tak krátko po sebe je to, že sa skráti príprava toho nasledujúceho a ušetrí sa tak nejaký čas. Teda, že nieje potrebné kontrolovať skafandre tak dôkladne a pod. Neukázal tento prípad, že to nieje až také samozrejmé , že ak už raz bol použitý skafander v poriadku, tak krátko po tom bude tiež ok? (V podstate je jedno, či po prvej EVA odložia skafander na týždeň, alebo mesiac, pokiaľ sa s ním dáko ďalej nemanipuluje napríklad.)
A ďalšia otázka, bude (resp, je?) naplánovaný náhradný výstup, alebo nedokončené úlohy sa presunú iným posádkam?
Přesně na tohle jsem si vzpomněl když měl Luca problémy. Ale spekulovat nad tím, jestli by se závada odhalila při „běžné“ kontrole“, tedy pokud by byly od sebe výstupy více vzdálené, nechci. Osobně si myslím, že ne, podobná závada by se asi neodhalila, ale je to jen moje domněnka. Uvidíme, jak na to zareaguje NASA.
Momentálně se s náhradním výstupem nepočítá, ale do budoucna se vyloučit nedá. Ty úkoly se možná přilepí k nějakému příštímu výstupu. Nejsou akutní, takže můžou počkat.
Když se dívám na záběry, tak se divím že si Karen nenechá ostříhat vlasy.
Poletují okolo, překáží a nemluvě o nutnost jejich ‚údržby‘
🙂
Přesně. Nebo že je alespoň nenosí v drdolu.
ahoj, chtěl jsem se zeptat – ta voda v helmě, tedy byla na vnitřním povrchu helmy nebo na Lucově hlavě? protože pokud jí měl pokryté oči, nos a ústa, jak pak dýchal – navíc ve stavu beztíže?
Zdravím – ta voda byla jak na vnitřní straně helmy, tedy na hledí atd. ale i na Lucově tváři. No a dýchalo se mu asi hodně špatně. Musel se nadechovat velmi opatrně a naopak při výdechu trochu „zatlačit“, aby si udržoval okolí nosu a úst aspoň trochu čisté.
Dobrý den pane Majere, koukal jsem podle diskuze na Technetu, že jste i Vy jste zaregistroval článek o této události, který tam vyšel 24. 8.
Přiznám se, že mne vyjádření Lucy o tom, že plánoval řízenou dekompresi dost překvapilo, protože jsem myslel, že se vážnost situace vzhledem k okurkové sezóně novináři trochu přifoukli…
Napadlo mne ale jedno řešení jak situaci řešit. Přiznám se ale, je inspirované (jen inspirované, ne opsané) jednou sci-fi povídkou, takže bych se chtěl zeptat, zda by to bylo realizovatelné i ve skutečnosti – pokud samozřejmě budete vědět.
V podstatě by šlo jen o to, uvést celou vesmírnou stanici do mírné rotace. Luca by se pak rukami držel stanice, třeba i jištěný lanem a nohy by nechal plout volně prostorem. Voda by se pak měla dostat z helmy do nohou a on by mohl v klidu doručkovat do přechodové komory…
Samozřejmě zde hraje roli časový faktor, takže i když by to bylo možné, třeba by to bylo časově náročnější, než návrat astronauta do lodi. Nevím zda by ISS tuto rotaci vydržela nebo na ni není stavěná, … Prostě jen myšlenka vytvořit umělou gravitaci a tou dostat vodu mimo obličej astronauta. Další možnost by byla spíš na chemiky, zda by nebylo možné upravit vodu nějakým druhem opaku smáčedla, zvýšit její povrchové napětí a ta by pak tvořila i v mikrogravitaci kapky.
Dobrý den,
to je velmi zapeklitá otázka a přiznám se, že se v odpovědi budu pohybovat na hodně tenkém ledě a spekulovat. ISS má na ruské části tryskové motory pro korekce své dráhy. Tím pádem by bylo čím uvést stanici do pohybu. Ale narážíme to na první problém. pokud si uvědomíme, že se motory nachází pouze na jedné straně stanice, byl by docela problém je naprogramovat tak, aby uvedly stanici do rotace. Jsou totiž určeny na zrychlení ve směru letu. Zkusím dát menší příklad – představte si násadu od koštěte. Když ho položíte na zem a kopnete do něj ve směru, jak leží, poletí poměrně rovně vpřed – to je případ, kdy motory urychlí stanici při korekci dráhy. V druhém případě kopněte do násady kolmo k její delší straně. Navíc nekopejte do středu násady, ale kopněte blízko ke kraji – motory na ISS jsou umístěny také déle od středu – co se stane? násada odletí směrem, kterým jste kopnul, ale nebude rotovat kolem středu. Situaci by vyřešilo, pokud by i na druhé straně násady / ISS byly další trysky / člověk, který kope. Synchronizací zážehů / kopnutí (každý z jiné strany) by se dala násada / ISS roztočit kolem své osy. Ale jelikož trysky na americké části (někde na modulu Harmony) nejsou, nepřichází to v úvahu. To bychom měli jeden aspekt, proč se nedá ISS roztočit. Druhým docela závažným problémem je rychlost rotace. Zkusím trochu počítat. ISS má na délku 78 metrů (bráno v ose modulů, nikoliv v ose solárních panelů). Odhadnout těžiště ISS je hodně těžké, ale řekněme, že vzhledem k váze příhradové konstrukce bude ležet +/- někde u modulu Unity. Pokud bychom ISS roztočili, zřejmě by osa rotace ležela někde u tohoto modulu. Když měl Luca problémy, nacházel se někde na modulu Zarja. Tzn. od osy rotace nějakých 12 – 15 metrů od osy rotace. Ať se to lépe počítá, dejme tomu 14 metrů. Díky online kalkulačce pro výpočet gravitace rotací i vychází, že abychom v této vzdálenosti od osy rotace dosáhli gravitace 1G, musela by se stanice kolem své osy otočit 5,6x za minutu, což je jedna otočka za cca. 10 sekund. Pokud by stačilo jen 0,5G, bylo by potřeba rotovat 4x za minutu jedna otočka za 15 sekund. Jak by na takovou rychlost reagovaly solární panely s rozpětím několika desítek metrů (setrvačnost je potvora) si netroufám odhadovat.
Navrhoval jste přidání chemických činidel, která by měnila smáčivost vody. Z chemie jsem sice maturoval, ale nejsem si úplně jistý, zda by se našla nějaká látka, která by plnila tento účel a zároveň nebyla škodlivá. V tomto případě je navíc problém, že voda zřejmě pocházela ze zásobníku vydýchané vlhkosti. Čili šlo o zkondenzovanou vodu, kterou astronaut vydýchal. Do toho by se těžko přidávaly nějaké příměsi. Do nádobky s pitím bych s ohledem na zdraví astronauta nic nepřidával a pak už máme jediný zdroj vody – chladící okruh – drobné trubičky, kterými cirkuluje voda ochlazující astronauta. Je možné, že pokud by se přidalo nějaké aditivum zabraňující smáčivosti, tak zda by chladící okruh neutrpěl ztrátu výkonu.
Pokud jste dočetl až sem, tak se omlouvám, že jsem odpověď na Vaši otázku vzal trochu zeširoka. Samotného mne ta problematika zaujala a tak jsem do ní lehce zabředl. 🙂 Stručně by se dalo odpovědět, že stanice na rotaci není stavěná a navíc, jak jste napsal, by uvedení do rotace trvalo déle než samotný návrat.
Díky moc za vysvětlení. To o motorech na jedné straně jsem nevěděl (ta ruská sekce ale vše vysvětluje: kupředu, zpátky ni krok 🙂 ) a o nějaké online kalkulačce na výpočet umělé gravitace jsem také neměl tušení. Navíc i kdyby to bylo proveditelné, panely by to asi skutečně krutě odskákaly i při mnohem nižších hodnotách G.
Tak já budu příště více přemýšlet než zase něco napíšu 🙂
PS: a jaké programování motorů? Ve filmu vždy Bruce Willis skočí ke kniplu a je hotovo 🙂
PPS: a něco na mou omluvu: někde jsem četl, že když se lidi přestanou nějakému nápadu smát, tak pak trvá jeho realizace 30 – 50 let. Tak toto vlákno prosím pořádně zaarchivujte, ať mám pak k důchodu od NASA, ESA, CNSA a dalších něco na přilepšenou 🙂
Tu online kalkulačku najdete tady, je sice v angličtině, ale pochopit se to dá – http://www.artificial-gravity.com/sw/SpinCalc/. To s těmi 50 lety je pravda. Řekl to AC Clarke o kosmickém výtahu. 🙂
Se stanicí by šlo zarotovat i pomocí gyroskopů, které stanice k tomuto účelu má. Ovšem jak rychle se dá pomocí gyroskopů s ISS rotovat, to neodhadnu. Další možností by mohlo být smíknutí s Lucou pomocí robotického ramene, tam je ale nevýhoda, že kosmonaut je připevněný za nohy, což by naopak nahrnulo vodu do helmy. Navíc rychlost pohybu ramene také není nijak závratná.