28. května ve 22:31 SELČ se na půlroční kosmickou misi  na Mezinárodní vesmírné stanici vydala kosmická loď Sojuz TMA-09M. Na její palubě, v anatomicky tvarovaném křesle, seděl, nebo spíše ležel i evropský astronaut, Ital Luca Parmitano. Navzdory názvu článku ale nebude na dalších řádcích řeč pouze o něm, ale představíme si celou tříčlennou posádku kosmické lodi Sojuz TMA-09M. Ta svým příletem doplnila 36. dlouhodobou expedici na ISS na plný počet šesti členů. V dnešním článku si tedy probereme i velitele kosmické lodi Sojuz TMA-09M – Fjodora Jurčichina z Ruska, který už má za sebou tři pobyty na ISS a nezapomeneme ani na jedinou ženu v posádce, Karen  Nybergovou, zástupkyni NASA. Ani pro ni nebyla tahle cesta do vesmíru kosmickou premiérou.

Sojuz letěl po takzvané rychlé dráze, takže se se stanicí spojil už za několik hodin po startu, konkrétně ve 4:10 SELČ – 36. dlouhodobá expedice tedy byla kompletní. Pro trojici Fjodor Jurčichin – Luca Parmitano – Karen Nyberg(-ová) začal půlrok, na který se mnoho měsíců tvrdě a pečlivě připravovali. Během pobytu na ISS by měli zažít výstup do otevřeného kosmu z paluby stanice, přílet evropské zásobovací lodi ATV-4 Albert Einstein, stejně tak budou svědky příletu zásobovacích Progressů a zapomenout nesmím ani na japonský „náklaďák“ Kounotori.

Fjodor Nikolajevič Jurčichin (velitel kosmické lodi) – 54 let

Narodil se v gruzínském městě Batumi (tehdy ještě součást SSSR). A aby byl jeho původ ještě trochu zamotanější, tak má po matce (Mikrula Sofoklevna Jurčichinová) řecké kořeny. Členové Fjodorovy rodiny pracovali jako dělníci. Zlomem v jeho životě bylo nastoupení na Moskevský letecký institut, který roku 1983 úspěšně dokončil s kvalifikací strojní inženýr specializovaný na letadla. Jeho další kroky zamířily do firmy RKK Eněrgija. V jejím rámci pracoval na výzkumné lodi „Kosmonaut Jurij Gagarin“ a možná i pod tímto vlivem začal pokukovat po možnosti letět do vesmíru. Výrazným krokem k realizaci tohoto snu bylo jeho přeřazení do Střediska řízení letů, kde sloužil jako pomocník vedoucího programu MIR. Na to, aby se mohl ucházet o post astronauta, musel pracovat tři roky ve firmě Eněrgija.

Proto v roce 1986 neváhal a hned si podal přihlášku do výcviku. A jelikož uspěl i v lékařských prohlídkách, dostal souhlas Hlavní lékařské komise, která jej pustila do přípravy. Zní to skvěle, že? Ale pozor – psal se 15. říjen roku 1996! Fjodor tedy musel čekat celých deset let, které uplynuly mezi podáním přihlášky a přijetím do výcviku. Státní meziresortní komise jej o rok později doporučila do oddílu kosmonautů a jen o pár měsíců později už byla ruka v rukávě. Fjodor byl přijat na pozici kandidáta na kosmonauta. Tím začala jeho dvouletá všeobecná příprava, kterou dokončil 1. prosince 1999, kdy se z něj oficiálně stal zkušební kosmonaut.

Hned další rok jej nadřízení zařadili do skupiny ruských kosmonautů, kteří se připravovali pro lety na Mezinárodní vesmírnou stanici. V srpnu 2001 mohl konečně zajásat – dostal se do posádky amerického raketoplánu Atlantis, který v rámci mise STS-112 dopravil na ISS příhradový nosník se solárními panely. Fjodor se proto hned v září přemístil do Houstonu, kde se připravoval v Johnsonově vesmírném středisku. Start přišel 7. října 2002 a přistání následovalo o 10 dní později.

V prosinci 2003 se dočkal zařazení do záložní posádky 13. Expedice. Nejprve měli být jeho parťáky John Herrington a Dmitrij Kondratěv, následně pak John Grunsfeld a Oleg Kotov. Ale jak už to tak bývá, záložní posádka do vesmíru neletěla. V roce 2005 byl zařazen do skupiny kosmonautů, ze kterých se skládaly posádky 15. – 17. Expedice. O rok později se dostal do Expedice 15 – a co víc. Rovnou byl jmenován jejím velitelem. 7. dubna 2007 tedy odstartoval v lodi Sojuz TMA-10 s Olegem Kotovem a kosmickým turistou Charlesem Simonyim. Po nezbytné výměně posádek přešla dvojice kosmonautů do 15. dlouhodobé expedice, ve které byla i Sunita Williamsová. Tu si během června odnesl raketoplán Atlantis a místo ní vysadil na stanici Claytona Andersona. Jurčichin během pobytu na ISS absolvoval celkem tři výstupy do otevřeného kosmu, které trvaly 18 hodin a 44 minut. Svou misi korunoval úspěšným přistáním 21. října.

Duben 2009 mu přinesl další letovou nominaci – začal se připravovat na let v Sojuzu TMA-19 spolu s Douglasem Wheelockem a Shannon Walkerovou. Tato trojice odstartovala k ISS 15. června 2010 a Jurčichin byl v pozici velitele kosmické lodi. Během svého působení v Expedicích 24 a 25 vystoupil dvakrát do otevřeného kosmu, což dělalo dohromady 13 hodin a 10 minut. Po pěti měsících na oběžné dráze se vrátil zpátky na pevnou zem 26. listopadu.

Na začátku roku 2012 dal vale RKK Eněrgija a přešel do Střediska přípravy kosmonautů. Dalšího letu se měl dočkat až na 40/41 Expedici (spolu s Gregory Wisemanem a Alexanderem Gerstem). V aktuálním Sojuzu TMA-09M měl místo něj letět Maxim Surajev, ale nakonec jej nahradil právě Jurčichin. Právě on převezme od Pavla Vinogradova velení nad stanicí a stane se hlavou 37. dlouhodobé expedice. Celkově měl na svém kontě před tímto startem 370 dní 20 hodin a 14 minut ve vesmíru, přičemž 31 hodin a 54 minut strávil v otevřeném prostoru.

V soukromém životě je Fjodor Jurčichin ženatý (Larisa Anatolijevna Jurčichinová) a má dvě dcery. Může se honosit titulem Hrdina ruské federace, je držitelem Řádu přátelství a také medaile NASA za vesmírný let. Ve volném čase rád sbírá známky a loga vesmírných misí. Kromě toho rád sportuje a čte. Jeho oblíbené žánry jsou sci-fi a klasická literatura. Zajímá se též o historii kosmonautiky. A jen tak mimochodem – je to první Rus, který se dostal na ISS celkem 4x! Klobouk dolů.

Luca Parmitano (palubní inženýr 1) – 36 let

Rodák ze sicilského města Paternó se rozhodl pro kariéru vojenského pilota, ale jeho osud byl trochu spletitější. Poté, co roku 1995 absolvoval Vědecké lyceum Galilea Galilei ve městě Catania, přestoupil na Univerzitu Fridricha II. v Neapoli. Tady získal titul bakalář politických věd. Ani tím ale jeho zájem o studium neopadl. Po vstupu do armády vystudoval Vojenskou leteckou akademii ve městě Pozzuoli, kterou dokončil v roce 2000. O rok později zamířil na výcvik do USA. Zde sloužil v rámci společného projektu Euro-NATO na Sheppardově letecké základně. Mezi lety 2001 a 2009 byl pilotem italského vojenského letectva, kde to dotáhl na majora. Jeho specializací byly bitevní letouny AMX. Právě na nich nalétal polovinu z celkových dvou tisíc hodin ve vzduchu. Zbývající polovinu tvořily lety na více než 40 typech letadel a vrtulníků. Za služby v armádě dostal Stříbrnou leteckou medaili za statečnost.

V roce 2008 se zúčastnil čtvrtého náboru evropských astronautů. Hned jeho první žádost byla úspěšná a 20. května 2009 se dočkal zařazení do oddílu astronautů. Luca to vzal opravdu hodně rychle, protože už 22. listopadu 2010 úspěšně zakončil základní výcvik v astronautickém středisku v Kolíně nad Rýnem. A ještě tentýž rok, v prosinci, byl zařazen do posádky Sojuzu TMA-09M. Jeho nominaci 18. února 2011 posvětila i NASA, takže cestě do vesmíru už nestálo nic v cestě. Tady je krásně vidět, jaké rozdíly jsou v čekacích dobách na let do vesmíru. Zatímco Fjodor Jurčichin čekal od podání přihlášky po první let do vesmíru 16 let, Luca Parmitano měl větší štěstí – trvalo mu to jen 5 roků. Radost mu navíc může dělat to, že se z celého 4. náboru kosmonautů dostal do kosmu jako první.

V soukromém životě je Luca Parmitano ženatý s Kathy Dillow – mají spolu dvě dcery. Aktivně se věnuje potápění s dýchacími přístroji a má rád i další adrenalinové zážitky – třeba snowboarding nebo skoky padákem. Ve formě se udržuje posilováním a plaváním. Naopak nejraději relaxuje u knihy, nebo poslouchá hudbu. A mimochodem – jeho mise na ISS je pojmenovaná Volare. To v překladu znamená létat, což je pro pobyt na ISS stylové. Je to ale především odkaz na známou skladbu Domenica Modugna.

Karen Lujaen Nyberg(-ová) (palubní inženýr 2) – 43 let

Podle etikety je to možná faux pas, ale Karen zkrátka získala označení druhý letový inženýr, takže se na ni dříve dostat nemohlo. Narodila se v minnesotském městě Parkers Prairie, které má sotva 1000 obyvatel. Po střední škole se pustila do studia na Severodakotské univerzitě. Tu dokončila roku 1994 s titulem bakaláře. Ale to jí nestačilo a proto jej na Texaské univerzitě roku 1996 vylepšila na magistra v oboru strojírenství. Ve studiu dále pokračovala postgraduálním vzděláváním až do roku 1998. Její diplomová práce se věnovala termoregulaci ve skafandrech s ohledem na životní podmínky astronauta. Při sběru informací k práci se několikrát dostala do Johnsonova vesmírného střediska. Právě tady našla od roku 1998 práci a mohla tak rozvíjet svůj projekt termoregulace ve skafandrech. Kromě toho se věnovala i ventilaci modulu TransHab, nebo raketoplánu X-38. Perličkou je její účast na teplotních čidlech na marsovských sondách.

Do oddílu astronautů se přihlásila během 18. náboru a hned dokázala uspět. 26. července roku 2000 se zařadila mezi astronauty. Následný výcvik jí zajistil kvalifikaci letového specialisty pro raketoplán. A právě na palubě stroje Discovery se v roce 2008 poprvé podívala do vesmíru. V rámci mise STS-124 šlo o dopravení japonského modulu Kibó na ISS. Byl to její doposud jediný let do vesmíru, takže má na svém kontě 13 dní a 18 hodin ve stavu beztíže. Zajímavostí je, že se při tomto letu stala jubilejní 50. ženou, která se dostala do kosmu. Prosinec roku 2010 jí přinesl dvojí radost. Účast v záložní posádce 34/35 Expedice sice moc radosti nepřinesl, ale zároveň to byla poukázka pro účast v letové posádce Expedic 36/37. A mimochodem – během pobytu na ISS určitě nezapomene updatovat svůj Twitter.

Karen Nybergová je provdána za amerického astronauta Douglase Hurleyho, se kterým má jednoho syna. Ve svém volném čase se ráda věnuje běhání, nebo pěším tůrám. Doma dává přednost šití, malování a hře na klavír. Ze všeho nejraději prý ale tráví čas se svojí rodinou.

Posádka na ISS je momentálně šestičlenná a probíhá 36. dlouhodobá expedice, kterou vede Pavel Vinogradov. Ten by měl během září předat velení nad stanicí Fjodoru Jurčichinovi, který bude stát v čele nadcházející 37. dlouhodobé expedice. Ta oficiálně začne ve chvíli, kdy se od ISS oddělí loď Sojuz TMA-08M (Vinogradov – Misurkin – Cassidy). Tříčlenná posádka na ISS zůstane až do 25. září, kdy se se stanicí spojí loď Sojuz TMA-10M (Kotov – Rjazanskij – Hopkins), jejíž posádka doplní 37. dlouhodobou expedici. Trio, kterému byl věnovaný dnešní článek se domů vrátí během listopadu. Jurčichin ještě předtím předá velení Olegu Kotovovi. Ale to je ještě daleká historie. Takhle se vyfotila posádka Sojuzu TMA-09M ještě předtím, než opustila pevnou zemi.

Zdroje informací:
http://www.jsc.nasa.gov/
http://www.jsc.nasa.gov/
http://www.esa.int/
http://cs.wikipedia.org/
http://en.wikipedia.org/
http://cs.wikipedia.org/
http://en.wikipedia.org/
http://cs.wikipedia.org/
http://en.wikipedia.org/

Zdroje obrázků:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/25/Soyuz-TMA-09M-Mission-Patch.png/768px-Soyuz-TMA-09M-Mission-Patch.png
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/57/Yurchikhin.jpg/614px-Yurchikhin.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/6/68/Fyodor_Yurchikhin_EVA_2007_06_15.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/57/Luca_Parmitano_2013.jpg/614px-Luca_Parmitano_2013.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b2/Karen_nyberg_v2.jpg/576px-Karen_nyberg_v2.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/e6/Soyuz_TMA-09M_crew.jpg/1024px-Soyuz_TMA-09M_crew.jpg