Asi nejneobvyklejší kosmodrom na světě se potýká s vážnými, ba až existenčními problémy. Poslední kapkou byla havárie rakety Zenit 3-SL, která měla 1. února vynést na oběžnou dráhu telekomunikační družici Intelsat 27. Raketa ale místo toho selhala a skončila ve vlnách oceánu cca. 2,5 kilometru od rampy. Protože se nejednalo o první havárii rakety Zenit 3-SL, bude mít teď kosmodrom Sea Launch hodně práce. Nejen s tím, aby si u zákazníků získal zpět pošramocenou důvěru, ale hlavně kvůli tomu, aby vůbec přežil. Je totiž v nezáviděníhodné situaci – už před havárií měl minimum zakázek a poslední neúspěch mu reputaci v očích potenciálních zájemců určitě nezvýšil.
K čemu vlastně onoho prvního února došlo? Půl sekundy po startu zřejmě selhal hydraulický systém, jehož úkolem je naklánět trysku motoru prvního stupně. To, že je něco špatně, bylo jasné už krátce po startu. Nosič se totiž měl vydat přímo na východ, tedy na dráhu s azimutem 90°. Místo toho si to ale poškozená raketa namířila směrem přímo opačným – nabrala azimut 270° a letěla na západ. Hezky česky a s nadsázkou řečeno – víc už se splést nemohla. Kdyby se odchýlila ještě víc, tak už by se v podstatě odchylovala od původního kurzu méně.
Řídící systém rakety správně vyhodnotil, že něco není v pořádku a 12 sekund po startu se proto zapnul havarijní řídící systém. V tu chvíli už bylo jasné, že se Intelsat 27 na oběžnou dráhu nedostane. Systém nechal raketu pracovat do 20. sekundy letu, aby se stroj dostal co nejdále od startovní rampy a pak vypnul motor. Před dopadem na vodní hladinu se od sebe oddělily první a druhý stupeň a trosky spadly do vln oceánu, kde 52 sekund od startu explodovaly.
Jak jsem už psal, nebyla to první havárie – 30. ledna 2007 tady totiž přímo na plošině explodovala 400 tun vážící raketa Zenit 3-SL. Opravy kosmodromu trvaly více než rok. Následující video ukazuje celou explozi tak, jak ji zachytily videokamery.
Co může poslední havárie pro Sea Launch znamenat? Nejprve se podíváme na majetkové vztahy v této firmě. Když tento kosmodrom vznikal, bylo to takhle – americká společnost Boeing vlastnila 40% podíl. 25% měla ruská firma Eněrgija, 20% patřilo norské společnosti Aker Solutions a 15% měl ukrajinský závod Južnoje / Eněrgomaš. Po různých změnách, kdy třeba vznikla zastřešující společnost Energia Overseas Limited, je situace taková, že 95% podílu patří ruské firmě Eněrgija. A o zbývajících pět procent se dělí Boeing a Aker. Závazky činí přes 300 milionů dolarů. Pokud by Sea Launch zanikla, existuje zcela reálná možnost, že by s sebou pod hladinu stáhla i firmu Eněrgija.
Zdroj: http://1.bp.blogspot.com
Není se proto co divit, že se Eněrgija snaží problematického projektu zbavit. Krátce po havárii se začala šířit informace, že prezident společnosti Vitalij Lopota se už snažil přesvědčit Rusko, aby Sea Launch odkoupilo. Prý by se tím mohlo ulevit Bajkonuru a vyřešily by se i některé problémy s Kazachstánem, kterému vadí velký počet startů. Taktně už ale prý pomlčel o tom, že skládání rakety a spousta dalších věcí (včetně kotviště) patří Spojeným státům americkým. Pokud by Sea Launch opravdu odkoupilo Rusko, musela by se spousta věcí změnit, protože by docházelo ke kolizím práv. Nakonec se ukázalo, že zpráva o Lopotově jednání s Ruskem nebyla pravdivá. Oficiálně ale už o kosmodrom Sea Launch projevila zájem Austrálie, která by plošinu nechala kotvit ve svých vodách. Neoficiální zájem prý mají i další státy – třeba Čína nebo Ukrajina. Hovoří se i o úvahách společnosti Lockheed Martin, která zvažuje možnosti úprav plošiny tak, aby odsud mohly startovat nosiče Atlas V.
Je tu ale problém s financováním. Aby byl projekt životaschopný, potřebuje minimálně tři starty ročně. Vitalij Lopota sice všechny uklidňuje, že jeho firma bude mít příští rok 4 a o rok později dokonce 5 startů, ale realita je taková, že momentálně má Sea Launch napevno domluvený jediný start – v roce 2014 družici AsiaSat. Letos měly přijít ještě dva starty, ale tam se jednalo jen o „z nouze ctnost“. Byly to totiž družice, které měly původně startovat na Protonech z Bajkonuru, ale kvůli sporům se pro ně hledal náhradní nosič.
Jaký bude další osud plovoucího kosmodromu se nedá odhadovat. Jakékoliv spekulace by byly jen na úrovni čtení z křišťálové koule. Jisté je ale jedno – Projekt Sea Launch, který se v posledních měsících těžce zvedal z tvrdého knockoutu teď dostal další tvrdý zásah. Uvidíme, zda se ještě dokáže zvednout, nebo jestli to už bylo definitivní k.o.
Zdroje informací:
http://www.kosmo.cz/
http://kosmonaut.cz/
http://en.wikipedia.org/
Zdroje obrázků:
http://nationalspacestudiescenter.files.wordpress.com/2010/10/sea-launch.jpg
http://1.bp.blogspot.com/-jfDZFt8f2Hs/T8lS_HgJNSI/AAAAAAAAF7Q/wZFmz3znwak/s1600/Zenit-2s+launch.jpg
