Se sondou InSight jsme se minule loučili, když bylo rozhodnuto o konci pokusů zahrabat krtka, přístroj HP3, který měří přechod tepla z nitra planety. Ale když se dokázal dostat jen tak hluboko, jak je sám dlouhý, s dalšími pokusy se přestalo. Nyní může předávat data alespoň z těsně podpovrchové vrstvy. Naopak nejdůležitější přístroj, seismometr SEIS, pracuje nadále. Aby jeho měření bylo co nejpřesnější, má na sobě světlý poklop s drátěnou košilkou dole, který jej má chránit i před nepatrnými otřesy vyvolanými větrem. Nakonec se ukázalo, že otřesy se na něj přenáší i přes komunikační kabel. Bylo proto rozhodnuto, že se jej sonda pokusí zasypat půdou odebranou za pomoci lopatky. Tento proces už započal a ať už tak, nebo onak, nese to své ovoce v detekci dalších silnějších otřesů.
Vypadá to, že hlavní cíl, za kterým byla sonda vyslána na povrch Marsu, bude splněn. InSight totiž už za své dosavadní působení zaznamenala několik silnějších otřesů. Jak se ukázalo, všechny mají svůj původ v oblasti Cerberus Fossae – nasvědčuje tomu jak analýza posledních dvou marsotřesení, tak i dvou předchozích.
Nové otřesy ze 7. a 18. března 2021 měly magnitudo 3,3 a 3,1; předchozí 3,6 a 3,5. InSight dosud detekovala přes 500 otřesů, ale pouze ty čtyři nejsilnější nám nejlépe mohou pomoci poznat nitro této snad opravdu seismicky trochu aktivní planety.
O seismické aktivitě Marsu toho stále moc nevíme. Planeta nemá deskovou tektoniku jako Země, takže zde nedochází k otřesům, na jaké jsme zvyklí např. při vzájemném pohybu pevnin u nás na Zemi. Ale i Mars má na svém povrchu sopky, takže otázkou bylo, zda je nyní již zcela neaktivní, nebo tam nějaká zbytková tektonická aktivita zůstala. InSight přistála nedaleko velké miliardy let staré sopky Elysium Mons a pod ní se nachází oblast zlomů Cerberus Fossae. A jak se zdá, právě tato oblast je zdrojem skutečné seismické aktivity.
„V průběhu mise jsme zaznamenali dva odlišné typy otřesů – jedny podobné těm na Měsíci a druhé podobné pozemským,“ řekl k tomu Taichi Kawamura z Francouzského geofyzikálního institutu v Paříži, který se podílel na seismometru SEIS a je zodpovědný za publikování dat společně se švýcarskou univerzitou ETH Zurich. Zemětřesné vlny z pozemských otřesů putují mnohem přímočařeji skrz planetu, zatímco ty měsíčního typu mají tendenci být více rozptýleny. Někde mezi tím jsou marsovské otřesy. „Zajímavé je,“ pokračuje Kawamura, „že všechna čtyři dosavadní větší marsotřesení, která pocházela z Cerberus Fossae, se podobala těm pozemským.“
Nové nejsilnější otřesy mají něco společného s předchozími, zaznamenanými prakticky přesně jeden marsovský rok zpátky (asi dva pozemské roky) – objevily se během léta na severní marsovské polokouli. Vědci to už dříve předpovídali s tím, že léto je zřejmě ideálním obdobím, protože větry v přistávací oblasti slábnou. Jak už jsme si řekli, seismometer zvaný Seismic Experiment for Interior Structure (SEIS) je tak citlivý, že musí být chráněn i před malými otřesy způsobenými slabým větrem. Možná i proto nebyla InSight schopna v období uplynulé marsovské zimy detekovat ani jediné marsotřesení.
Nu a dokonce i samotný komunikační kabel způsobuje nechtěné otřesy a šum. Na vině může být jak vítr, tak zkracování a prodlužování dané změnami teploty – v noci klesají až k mínus 100 °C a ve dne stoupají i k nule. Zakrytí kabelu pomocí marsovské půdy je tedy dalším úkolem, který stojí před InSight v pokračování její mise, zatím prodloužené do prosince 2022.
InSight momentálně bojuje s ještě jedním nepřítelem. Tím je nedostatek energie. Fotovoltaické panely jsou stále více zakryty prachem, a tak musí být nyní přístroje vypnuty a počká se zhruba do července, kdy se Mars začne dostávat blíže ke Slunci a sonda dostane více energie. Mezitím bude v hibernaci, z které se probere jen za účelem komunikace se Zemí. Vědci doufají, že seismometr zůstane zatím zapnutý ještě alespoň po dobu měsíce nebo dvou, než i on bude dočasně vypnut.
Zdroje informací:
https://mars.nasa.gov/
https://www.nature.com/
Zdroje obrázků:
https://media.springernature.com/m685/springer-static/image/art%3A10.1038%2Fs41561-020-0544-y/MediaObjects/41561_2020_544_Fig1_HTML.png
https://cdn.arstechnica.net/wp-content/uploads/2020/02/Screen-Shot-2020-02-25-at-8.48.49-AM.png
https://mars.nasa.gov/resources/25771/insight-starts-burying-seismometers-cable/
Navrhují se nějaká řešení pro budoucí mise, aby neměly stejný problém se solárními panely?
InSight má poměrně dost naddimenzované panely a tedy dodávají relativně hodně energie. Další věc je délka primární mise, která už skončila a tak je zřejmě vše kompromis mezi nákladností a technickou komplikovaností. https://www.space.com/42607-insight-mars-lander-solar-power-record.html
Problém solárních panelů.
Nebylo by zde lepší nějaké aktivní řešení – například samostatný minirobot se smetáčky, který by měl za úkol to pravidelně čistit? Nebo aspoň něco na způsob zdokonaleného ramene – stěrače (napadá mně ISS Canadarm) ?
Jinak totiž hrozí, že kdykoli po marsovské prachové bouři jakékoli solárně poháněné marsovské vozítko skončí. A jelikož těch sond už bylo poměrně dost, vymyslet nějaké standardní řešení by dávalo smysl. Navýšení kapacity článků je super, taková možnost se vždycky nabízí, ale soudím že to moc nepomůže, když dojde k totálnímu zaprášení během bouří. Může to určitě dobře fungovat pro postupné zanášení povrchu v běžném provozu (vítr, větrné víry „čertíci“ atd.), a v tom je to vlastně podobné kompenzaci vysvícení u OLED panelů – jsou to situace, kde je možné ztrátu výkonu v čase dobře plánovat.
Takové čistící zařízení by ale určitě muselo být schopné fungovat v autonomním režimu, protože když dojde k marsovské bouři, tak jednak dojde k vybití hlavních akumulátorů, jednak spojení se sondou nebude možné. Iniciační energie by se mohla třeba uložit jinak, například do nějakých pružin, a celý mechanismus nebo proces by se aktivoval zahřátím sondy slunečním zářením po bouři.